Jdi a dívej se

Nuda – nuda – silná scéna. Nuda – vata – silná scéna. Vata – vata – ohromně silná scéna. A tak stále dokola. Sdělení silné, ale ničím výjimečné (lze ho "najít" i jinde) a navíc to jako film dvakrát moc nefunguje; je to málo rafinované ve svých sděleních a příliš to sází na první signální válečných hrůz. Pokud se ovšem naladíte na specifický rytmys vyprávění a z otupělosti se proberete na ty silné scény, tak se to rozhodně oplatí vidět. Takže je to spíše takové “bdi a dívej se”. (24.12.2008)

Drazí uživatelé. Žánrů máme pár desítek a vkus každého z nás je individuální. Máte chuť na válečný film? Dobře. Okuste tedy např. tyto opusy Stalingrad ,Nejdelší den, Štvanci. Máte-li však chuť na přírodopisný film, pak právě Jdi a dívej se je ta správná volba. Vzhledem k takové hromadě pozitivních ohlasů a komentářů tipu: "Brutální, depresivní, naturalistické, jeden z nejrealističtějších válečných filmů všech dob" byla má očekávání velká. Výsledek? Myslím, že kdybych se věnoval počítání listů na stromě, udělal bych nejen něco užitečnějšího, ale hlavně bych se více bavil. Během projekce jsem si myslel, že scénář psal orangutan, který prodělal lobotomii, ale on na něm spolupracoval někdo mnohem horší. Ano na scénáři se bohužel podílel i pan Klimov, takže mi připravil příšerný zážitek nejen jako režisér, ale i jako scénárista. První rozhovor Florji s dívkou je dost možná jeden z nejhorších dialogů, co jsem kdy viděl. Nudnější válečný film snad neexistuje. U podobně "záživných" filmů se modlím k Bohu, aby to skončilo. Toto je první film, u kterého byly mé modlitby vyslyšeny. Po necelých dvou hodinách se DVD seklo a film konečně skončil, tudíž hvězdičkové hodnocení si odpustím a nejsem si zcela jist, jestli by bylo hvězdičkové. (14.09.2011)

Idi i smotri, to je výborná souhra obrazu i zvuku vyvolávající silně negativní emoce přesně tak, jak režisér zamýšlel, aneb válečné hrůzy v tom nejdepresivnějším podání. Prostředí efektivně vyvolávající úzkost samo o sobě, zprvu nadšený chlapec měnící se v psychycky vyprahlou trosku, upalování lidí za živa doplněno o zvířecí smích vojáků, bezmoc a temná hudba s všudypřítomnými zvuky šílenství... Atmosféra, kterou byste rozhodně nechtěli zažít na vlastní kůži. A právě atmosféra je zde to hlavní, neboť film jinak nepohlíží na válku z globálního hlediska a bohužel ani neslouží k nějakému hlubšímu zamyšlení (na rozdíl od Apokalypsy), je to jednoduše sled několika hrůzostrašných událostí, bez důležitějšího děje, což mě vede k myšlence, že celá první půlhodina byla příliš roztahaná (např. taková scéna s focením vyloženě nadbytečná)... Ale úžasné finále s dobovými záběry a následujícím Mozartem to slušně vykompenzovalo. 8/10 (03.07.2008)

Jdi a dívej se, člověče. Pohleď na všechny ty hrůzy a zvěrstva, co do tak již docela neklidného Běloruska přítáhly spolu s německou armádou. Jdi, dívej se a nedýchej.... Idi i smotri rozhodně v mých očích nesplňuje kritéria 'sovětské Apokalypsy' , což je podtitul, který bývá snímku často přiřazován. Pro našince je putování čtrnáctiletého Fljory fašisty sužovanou zemí zajímavé už svým netypickým režijním pojetím - ony už ty časté vycentrované záběry herců hledících zpříma do kamery vypadají velmi neobvykle. Stejně jako nevšedností, se však film vyznačuje překvapivou obsahovou prostotou. Celý syžet je založený na sledu drastických scén, kterých je Fjlora buď přímým aktérem nebo plní plní pouze funkcí fakticky i emočně nezúčastněného přihlížejícího a středem zájmu se tak stává konkrétní nemilá událost. S tímto je úzce spojen i synkretický přístup k divákovi, kdy určité události vímáme jakoby přímo Fljorovými smysly a jindy na vykreslené dění pohlížíme s chladným odstupem statické kamery. Elem Klimov ani náznakem nesáhl po patetičnosti a nenechal svůj film prorůst podhoubím komunistické ideologie, soustředil se jen a pouze na zachycení utrpení a tragédie lidských životů, což se mu podařilo s obdivuhodnou působivostí. V tomto jsou režisérovi největší oporou herci, schopní vyloudit ty nejstrhanější a nejexpresivnější grimasy, jaké si vůbec lze představit. Průser nastává ve chvíli kdy se chceme pídit po nějakých hlubších význámech, kdy chceme objevit nějakou myšlenkovou hodnotu, která se ve filmu (ne)skrývá. Inu zatímco Coppolova Apokalypsa představuje nepřebernou studnici závažných myšlenek a její ideová základna zůstává a zůstane stále stejně bytelná napříč časem, Jdi a dívej se "jen" působivým způsobem zachycuje odstrašující události a roztřesenou náladu konkrétní historické doby. (24.02.2008)

Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce. (21.11.2007)