Jeřábi táhnou
-
Leťjat žuravli
-
Žeriavy tiahnu
Drama / Romantický / Válečný
Sovětský svaz, 1957, 94 min
Režie:
Michail KalatozovObsah
-
Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslila, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpana, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu ( a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádně závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější. (oficiální text distributora)
Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslila, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpana, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu ( a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádně závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější. Komentáře uživatelů k filmu (48)
-
Houdini
Zlatá Palma(8.12.2005)
-
Shadwell
Chtěl bych pohovořit o ideologické problematičnosti, která se dotýká každého filmu bez výjimky. Jestřábi táhnou nabízejí milostným příběhem zdánlivou alternativu ke zpívajícím rolníkům a uvědomělým dělníkům. Jako by film zrealizoval Otčenášek podle románu Romeo, Julie a tma z exilu. Ovšem je třeba mít na paměti, že každý pokus o společenskou kritiku, o critical theory, jak se dnes říká, má smysl jen na ostré a zraňující hraně mezi dvěma otázkami. Za prvé, co musím sdílet se systémem, legitimovaným starou hegemonií, aby to byla kritika, a ne akt nepřátelství, útok z vnějšku, který nelze uvnitř systému nijak legitimizovat (tuto ideu film splňuje, protože tvůrce finančně zaopatřuje zpravidla člověk, jež patří do systému, tedy producent); a za druhé, co nesmím sdílet s představiteli staré hegemonie, aby to ještě byla kritika, a ne kolaborace se systémem (tomu film vyhovuje rovněž, a to odmítnutím falešného patosu stalinistické propagandy). Jestřábi táhnou tudíž vyhovují představě o kritice establishmentu, a je celkem jedno, že jsou tezovité (protože i dobrý úmysl je teze). Přesto platí ono známé Pilátovo: „Co je pravda?“, protože v každém konvenčním filmu je kus přesně dávkované ideologie a kus neúmyslné podvratnosti. A naopak, v každém nekonvenčním filmu je vždy kus uměle tlačené anarchie a kus nevědomé podpory systému (už třeba tím, že si zapůjčíte drahé kamery, které pronajímají dobře zavedení kapitalističtí „tygři“). Samozřejmě, rozhodující je to převažující, některé filmy zřetelně dávají událostem řád (order-giving), jiné řád hledají (order-finding), ale nikdy nelze dosáhnout stoprocentního příklonu na námi požadovanou stranu. A často ani nelze říct, co převažuje, protože filmy sice financují mecenáši a zavedení producenti, ale tvůrci sami nemají daleko k levicových, solidaritou poznamenaným intelektuálům (extrému tohoto bylo dosaženo v italském neorealismu). ____ Ve filmu se nachází (mimo jiné) jeden dosti sofistikovaný dlouhý záběr, kdy Veronika vybíhá z autobusu a kamera ji sleduje přes „steadicam", načež se kamera začne zvedat přes jeřáb. Pointa je, že to je bez střihu, tudíž je zjevný, že se kameraman pouze postavil na plošinu, která ho vynesla. P.S. Ta čtvrtá hvězda je hlavně za Taťjanu, jinak bych zůstal u tří.(10.11.2008)
-
genetique
Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%.(10.7.2008)
-
Ej Hlemýžď
Dříve povinný školní film, přesto se dal vidět.(3.8.2003)
-
sportovec
Klasické dílo sovětské kinematografie prvního období chruščovovského tání jako jedno z prvních bouralo papundeklový mýtus o neprůstřelném odhodlání sovětského občana. Válka, která o desetiletí prodloužila trvání světového stalinismu, dopadla do beztak otřeseného světa komsomolských jistot jako dělový granát. Hrdinčin svár je klasickým bojem svědomí romantické ruské ženy a ruského ideálního hrdiny vůbec. Skutečnost, že válka bourá charaktery, láme páteř a ničí morálku, nikdy není dost často zdůrazňována. A jakkoliv nepravděpodobně působící osud ústředního mileneckého páru v tomto ohledu skutečnost realisticky zobrazuje, nikoliv znásilňuje. Osobitý typ představuje Taťjana Samojlova, vynikající herečka, jejíž filmografie by si zasloužila častější využití. Tento nadčasový film není v sovětské kinematografii osamocen, nicméně v této skvělé řadě patří k tomu nejlepšímu. Totéž se po padesáti letech dá říci i o jeho významu pro planetární kinematografii hraného filmu.(2.3.2008)
-
tahit
Působivý prostý příběh má ohromnou sílu a nevšední styl. Pochvalu si zaslouží především herečka Taťjana Samojlova, dokázala to zahrát precizně.(23.3.2008)
-
hippyman
film, který vás naplní emocemi, zamrazí v zádech, možná i dojme k slzám, překvapí na svou dobu unikátním zpracováním a vyvolá nenávist vůči válkám i zrádcům... důkaz o tom, že silný válečný příběh jde natočit i bez stovek litrů krve a efektů za miliony dolarů... 90%(21.2.2008)
-
Rosomak
Filmu se dá vytknout snad jen slabší scénář, který je však vyvážen estetickou hodnotou technického zpracování. Nejdou mi do hlavy některé záběry kombinující jízdy a ramena zdvihající kameru... Na konec padesátých let docela diktát, který sice nebyl jediný, ale v tehdejším Rusku byl rozhodně nevídaný...(30.4.2008)
-
NinadeL
Formálně kupředu a tématicky nikoli zpět. To je poměrně dobrá bilance. Ale pokud jde o formální experiment, totéž uměl už němý Páter Vojtěch.(10.2.2011)
-
Sobis87
Tento film nabízí poměrně sugestivní zážitek a jako takový se víceméně vyhýbá propagandistickým tendencím sovětské kinematografie (viz dvoudílný Pád Berlína). Druhá světová válka je zde vyobrazena skrze osudy jednotlivců a místo samotného válečného konfliktu se příběh soustředí na osobní dramata lidí mimo frontu. V Sovětském svazu vznikla spousta tradičních válečných filmů a ono civilnější pojetí v Jeřábi táhnou mě velmi potěšilo. Zaujala mě práce kameramana Sergeje Urusevského, především pak způsob, jakým byla natočena scéna úprku zoufalé Veroniky ulicemi města – užití roztřesené ruční kamery tisknoucí se na její obličej učinilo ze scény nebývale intenzivní zážitek.(14.12.2010)
-
liborek_
Jeřábi táhnou je pro mě prototyp skutečného válečného filmu! Žádní nabušení yankeeové, střílející nácky pro mír a demokracii, žádní vysocí a blonďatí árijci bojující za čistotu rasy a rozšíření životního prostoru, žádní rudarmějci na tancích... Zde je "jen" vyprávěn příběh obyčejných mladých lidí, kterým válka vpadla do života... Nechtěně, násilně a brutálně... Válka jim ničí životy, nutí je dělat nešťastná rozhodnutí a ovlivní je na celý život. Hlavní postavou je Veronika, které do války odjede milovaný Boris a nedá o sobě už vědět. Její láska k němu ale přetrvává i přesto, že podlehne Borisovu bratranci Markovi a provdá se za něj. Jeřábi táhnou je ohromně silný film, který ukazuje hrůzu války na tom nejbolavějším místě - v životě normálních lidí. A ještě: klobouk dolů za to, že tento film vznikl v padesátých letech v Sovětském svazu a ideologicky není skoro vůbec poznamenaný.(7.5.2006)
-
Tommy987
Tak tomu hovorím brilantný filmový zážitok. Malý veľký film o vojne bez vojny, ktorý nielen že disponuje príbehom, ktorý na diváka zapôsobí väčšou silou ako "pôsobili" letecké útoky na Moskvu a hercami hrajúcimi úžasne a neskutočne prirodzene (najlepší je opäť Alexej Batalov, ktorý by si už konečne zaslúžil byť pridaný do databázy ČSFD...), ale aj formálne a režijne je na mimoriadne vysokej úrovni - geniálna scéna leteckého útoku na pozadí s dokonalou klavírnou hudbou a už "Bumerangom" spomínaná scéna behu pozdĺž koľajníc sú niečo, na čo sa len tak nezabúda. Celkový konečný dojem mi takmer skazil patetický prejav jedného generála na konci po príjazde vlaku a hlavne potom Veronikina reakcia naň, ako sa zrazu zmyslela a začala rozdávať kvetiny všetkým naokolo (už som si ju začal predstavovať o 20 rokov - malomestská komunistická predáčka, ktorej najväčšou radosťou je organizovať prvomájové oslavy), ale chvalabohu prišla posledná veta "Hele, jeřáby táhnou...", predošlá myšlienka sa mi rozplynula a ja som bol zase odrovaný :-)... 9/10(10.5.2006)
-
Flego
Pôsobivá vojnová dráma mladých ľudí vyniká hlavne výnimočným scenárom, čo sa o sovietskych filmoch dá málokedy povedať. Film patrí určite k tomu lepšiemu, čo sa v tejto krajine natočilo.(20.5.2008)
-
Spinosaurus
Velice zajímavý snímek. Nejlepší na tom celém je jistě kamera a potom také výprava. Moskva v obležení to je prostě něco pro mě. Taky zde chtěl vyzdvihnout skutečnost, že narozdíl od amerických filmů podobného typu (Pearl Harbor), jsem zde vůbec netušil, co se za dalších 5 minut stane, takže jsem od obrazovky po celý film neodklodil zrak. PS: Řitka by se měla stydět, že když už přidá na DVD bonusy, tak je prozměnu neotitulkuje.(12.7.2010)
-
Ilicka
Netušila bych, že sovětský film z léta páně 1957 mě může tak zasáhnout, dokud jsem neviděla Jeřáby. Univerzální příběh o lásce, věrnosti a válce, propagandy minimum, s uhrančivou Taťjanou Samojlovou v roli Veverky.(20.4.2010)
-
Yardak
Velmi dobře jsou ve filmu znázorněny poměry ruských rodin, jaké panovaly v druhé světové válce. Hlavní herečka zahrála výborně a hrozně mi připomíná Evu Aichmajerovou!:))(20.2.2008)
-
mm13
Asi bola chyba pustiť si to po Svetluškách... necítil som nič, láska zamilovanej dvojice so mnou nepohla, ich osud mi bol ľahostajný. A neuveril som ani novému vzťahu hlavnej hrdinky, nechápal jej rozhodnutie - ja viem že čakala dlho (ale ta čo čakala?), ja viem že bol ten druhý neodbytný - no a čo? Buď nemilovala Borisa a potom je celý film zbytočnosť alebo si niekto nedal dosť práce s tým, aby jej rozhodnutie napriek veľkej láske k Borisovi dostatočne odôvodnil alebo ešte lepšie - prinútil diváka jej napriek všetkému fandiť, pochopiť ju, súcitiť s ňou alebo rovno 'spoluprežiť'. Chcelo by to remake, príbeh sám núkal viac. Úplne najhorší je fujtajblový, dobe vzniku poplatný záver.(17.8.2006)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
Toj
Geniální!!! Myslím, že některé scény zůstanou v mé hlavě už napořád.. Jsem si vědom toho, že lze polemizovat jestli to občas nespadá do nějaké manýry, jestli forma není příliš zbytečně melodramaticky přestylizovaná a jestli úplný závěr není rána do obličeje inteligentního diváka s trochou vkusu. A asi lze v těchto případech říct: Ano! Ovšem v tomto případě mi je to jedno a umím odpouštět....(23.8.2010)
-
YURAyura
8/10 Až na prvotní premisu celého příběhu pravděpodobně jeden z nejrealističtějších válečných filmů, který si za pomoci výborných pohybů kamery (souběh kamery a hlavních hrdinů mezi stromy nebo davem, podhledy) podporovanou sugestivní hudbou (hlavně v bombardovací scéně) všímá nejen dění na frontě i v týlu za velké vlastenecké války. Boris je typický sovětský úderník a místo do chomoutu se svou krásnou přítelkyní se bez jejího svolení žene na obranu vlasti do zákopů. Tam při náhodné střelbě umírá. Veronika v první chvíli odmítá tuto zprávu akceptovat a stále čeká na svého milovaného. Ovšem třetí strana milostného trojúhelníku Borisův volnomyšlenkářský bratranec pijan a pianista vidí svou šanci a po systematickém nátlaku krásnou Veroniku zlomí ve svůj prospěch. Příběh pokračuje v nemocnici, kde se Veronika kromě Borisova strýce primáře se střetává i raněnými vojáky, kterým se snaží jako vykoupení za svou „nevěru“ pomoci v rekonvalescenci. Jako další dobročinnost, která jí má zajistit vykoupení, se začne starat o nalezeného sirotka. Prvotní premisa v podobě nadšeného vstupu do armády na obranu vlasti mi přišla v konfrontaci s tužbami mladého mileneckého vztahu až příliš nerealistická, podobně jako závěrečná rychlá proměna smutné Veroniky po projevu vojenského politruka na nádraží v zasloužilou svazačku rozdávající květiny.(2.5.2008)
