Jdi a dívej se

Syrový, děsivý, depresivní a především silně sugestivní film. Jeden z nejpůsobivějších sovětských snímků, jaký jsem kdy viděl..Lepší než Balada o vojákovi nebo Jeřábi táhnou. V některých částech mi připadal i jako dokument. Pohled na děsivý válkou poznamenaný obličej Fljory (zcela mimořádný výkon po psychické stránce) střílejícího jak smyslů zbaveného na konci filmu do Hitlerova portrétu je silně destrukční stejně jako třeba retrospektiva událostí jdoucích v časové posloupnosti zpět až k událostem ústícím ve válečný konflikt a odvíjejících před očima tohoto malého kluka. Vše podstatné tu už bylo napsáno, tak snad jen dodám, že Němci byli sice krutí a páchali neuvěřitelná zvěrstva (což je všeobecně známo), ale právě Rusové, ať už to byli Bělorusové nebo Gruzinci, nebyli v tomto ohledu o moc lepší..V jakém zajetí byste sami osobně chtěli být? V Sovětském anebo radši v tom Německém, vyberte si:-(? Vyzdvihl bych tedy především Fljorův psychologicky přesvědčivý výkon, subjektivní a objektivní úhel pohledu ruční kamery a také hudební stránku, kdy chvílemi sílící hluk se tu střídá se zlověstným tichem a k tomu jako kontrapunkt zní Mozartova hudba. (22.05.2006)

Hodně surový, emocionálně silný a realisticky podaný film, který se nebojí ukázat trvdší scény, ale i ty, které neukáže, ale jen naznačí letmým pohledem kamery, mají na diváka stejný účinek. Výborné herecké výkony (hlavní představitel byl neuvěřitelně uvěřitelný), režie, hudba, kamera a kostýmy. Nic se nepřikrášovalo, všechno bylo ukázáno zhruba tak, jak to mohlo být ve skutečnosti. Vřele doporučuju všem (ale zvláště těm, kteří se vyžívají ve válečných filmech) a nezbývá mi než ohodnotit plným počtem. (28.09.2008)

Pôvodne som nechcel dať filmu žiadne hodnotenie a len napísať aký hnusný a otrasný dojem vo mne ešte dlho po jeho skončení zanechal. Toto bolo veľa aj na mňa. Reálnejšie si spracovanú krutosť naozaj neviem predstaviť, potom to už asi len zažiť naživo. Nacistický idealizmus a zmýšľanie niektorých indivíduí bolo úbohé. 85%. (25.10.2008)

Film oslavující nezdolnou odvahu a utrpení sovětského obyvatelstva ve Velké vlastenecké válce. Divák má možnost se detailně seznámit očima mladého chlapce Fljory, co znamenala pro postižené lidi totální vyhlazovací válka. Nacistická genocida na území Běloruska se svými Einsatzgruppen, byla jedním z největších zvěrstev Druhé světové války. Film se může pochlubit netradičními přístupy, kdy prací se zvukem (Němé scény při bombardování, kdy člověk načas ohluchne) a kamerou (Detailní záběry obličeje a očí plných bezradného zírání do kamery.), navozuje atmosféru bližší realitě. Tím jednoznačně kompenzuje velikost hollywoodských pompézních bitev. Zdejší boje jsou pojaty v menším měřítku, ale použitím ostré munice působí opravdověji, stejně jako fakt, že jsou viděny z pohledu konkrétního člověka a nejsou prezentovány jako panoramatická show. Film nezastírá černobílé vidění světa, kdy Němci jsou ztělesněné zlo, zatímco Sověti jsou vzorem ctností. V kontextu událostí zde líčených lze tuto premisu přijmout. Jednu poznámku si ale neodpustím. Jednotkám SS lze klást za vinu ledacos, ale určitě sem nepatří znásilňování žen. Dle Norimberských zákonů byli Slované pro Němce Untermenchen a mít pohlavní styk s ženou neárijského původu se přísně trestalo. Němečtí vojáci si toho byli dobře vědomi. Výjimky samozřejmě nejde vyloučit nikdy, ale zdaleka to nejde srovnávat s vpádem Rudé armády do východního Pruska, kdy se vyšplhaly počty znásilnění do miliónů. 77% (17.11.2011)

Jeden z filmů, na který jsem tak dlouho narážel, až jsem si ho koupil a jednou se mi hodil a zaujal mou pozornost a ejhle, zaujal mě. Sice si nemůžu pomoci a často vidím jak scény vznikaly, že je to celé i hrozná šaškárna, neb vše je jen hrané, proto se tomuhle říká i hraný film, ale tu a tam se mi daří představit si sebe na tom či onom postu, kdybych byl, což taky má film s člověkem udělat, tedy jak bych se asi zachoval, kdyby se to stalo mě? Film je pro lidi a o lidech a podobně jako kniha, tak by měl v člověku i evokovat představu co by dělal, kdyby se to či ono stalo jemu... (11.09.2011)