Zabiják

Po vysněném Mankovi natočil David Fincher pro Netflix vděčnější projekt, který má sice daleko k akční řežbě kráčející ve stylu Johna Wicka nebo Zátahu, chladný thriller skoro jako ze staré školy (podobně jako Úkryt) je ovšem audiovizuálně vypiplaný film, který má fantastického Fassbendera, překvapí i jednou parádní akční sekvencí. Největším problémem filmu není ani tak jeho chladnost, ale spíše fakt, že tu podobný příběh byl již tolikrát a Fincher sázkou na ignorování emocí a i přes vnitřní monology protagonisty neservíruje nějakou strhující charakterní studii. Poutavé zachycení pracovního procesu nájemného zabijáka, které jakoby nemělo tak výrazné ambice, výsledek přesto potěší a i přes fakt, že Fincher nemá na své vrcholné období, potvrdí status jednoho z nejpreciznějších filmařů své doby.... (12.11.2023)

Jeden z mých nejoblíbenějších režisérů se v tomto desetiletí vydává směrem, který mě úplně tolik nezajímá a jeho Mank mě úplně minul, tím spíše, že výborný Mindhunter se vytouženého pokračování zřejmě nikdy nedočká. Killer měl být ten návrat ke kořenům, který mě opět přivede k područí slavného režiséra, zvlášť když si do hlavní role vybral zrovna Fassyho...ovšem povedlo se to tak napůl. David Fincher navazuje s kritikou společnosti tam, kde přestal u Fight Clubu, ale celé je to takové z rychlíku a končí to v tom nejlepším, kdy jsem doufal, že se rejža konečně utrhne ze řetězu. Samozřejmě je tam stále cítit neuvěřitelná řemeslná zručnost, ale bohužel obavy z prvních dojmů a recenzí se potvrdily a my se nedočkali divácky vděčného krimi thrilleru, ale spíše niternou sondu do jednoho pokřiveného člověka. A začínám mít pocit, že už od Finchera nic jiného nedostaneme. Ačkoliv zklamán nejsem, bavil jsem se velice dobře, jen jsem chtěl více a ne po 2h předčasný finish. (15.11.2023)

A tak sa stalo, že Fincher napokon kliatbe votreleckého univerza neunikol a o 31 rokov neskôr natočil film s androidom z Promethea a Covenanta. Je to na úrovni Nolana alebo Jana Svěráka: filmár, ktorý dosiahol dá sa povedať „všetko“, už nevie čo ďalej, ale stále ho v rámci možností baví natáčať filmy (alebo si nevie predstaviť robiť niečo iné, predsa len už nemá 35) a tak sa nudí a experimentuje a začína natáčať rôzne „vznešené“ a umelecké filmy a podľa toho to aj vyzerá. Pravdupovediac som sa nudil o trochu menej, než som čakal, ale stále žiadny zázrak. Na druhej strane, fincherovky občas (nie vždy) majú tendenciu dozrievať (i Hra, v dobe uvedenia do kín kruto priemerná, je s odstupom rokov veľmi fajn ľahký nadštandard) a myslím si, že čosi podobné čaká i Zabijaka. (30.12.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Ano, pane Finchere, chápu pointu, cítím ji, snad si ji dokážu i představit, jen na to velké plátno se ji nějak nepodařilo přenést. Mluvím zde o tom pocitu chladné filmové "dokonalosti", tedy o tom pocitu, který je pro Fincherovy filmy tak příznačný. Místy je až otázkou, zda Michael Fassbender hraje nájemného vraha nebo režiséra snímků jako Zodiac, či Zmizelá. Faktem je, že jeho působivě ne-emocionální projev funguje... Ale... Ale chybí zde třešnička na dortu v podobě kvalitního scénáře. Film se až zarážejícím způsobem v průběhu plynutí času stává přímočarejší, méně sofistikovaný a snad i prázdný. Opakování totožných vnitřních monologů funguje možná tak po druhé, ne po čtvrté. Výhodou je, že snad opravdu díky té neustále oslavované režii dokáže Zabiják udržet vnitřní napětí a divácký zájem. V závěru tomu však opět chybí "něco navíc", nějaké to "Co je v krabici?!", které by vám po skončení filmu skutečně nedalo spát... 7/10 (04.12.2023)