Triumf vůle

Adolf Hitler, největší politik světa, geniální propagatér a mizerný taktik, se nám v tomto dokumentu představil ve své čiročiré nádheře. Ostatní postavy hrály, snad až na Rudolfa Hesse, třetí housle a počet záběrů, ve kterých se objevily, by se dal spočítat, například v případě Reinharda Heydricha, na prstech jednonohého koně. Vůbec jsem se u Triumfu vůle nenudil. Naopak. Byl jsem ve stálém natěšení na další scénu, na další projev, na další pohled do tváří zakomplexovaných nacistů. Nevyskytuje se tu žádná nenávist ke konkrétním národům a rasám, není tu žádná propaganda k válečnému tažení. Zatím se jedná "pouze" o utvrzování národní hrdosti, jedinečnosti, nadřazenosti a o vnucování myšlenky národního socialismu. I tak to ale Áda dokázal opepřit svou dokonalou vizáží, slovníkem a nenávistnými pohledy, které znají snad všichni uvědomělí obyvatelé této planety. Konec dokumentu je jeho jednoznačným vrcholem, který dokáže v těle diváka rozproudit řadu téměř nepopsatelných pocitů od znechucení, nenávisti, přes někdy až zvrhlé potěšení, radost a obdiv až po odsouzení či pochopení. Avšak... Leni Riefenstahl....rada pro příště....Méně pochodů a hudby a více projevů a řečnických obratů! (02.08.2006)

Tohle je maso. To se zkrátka nedá jinak hodnotit. Když už jsem dal 5* Věčnýmu židovi, tak musím i zde, protože nutno uznat, že Věčný žid byl kvalitně odvedenou propagandou, ale po filmařské stránce to žádnej velkej nářez nebyl, ale tohle je neskutečně vymazlená záležitost ať už perfektní kamerou či neuvěřitelně frenetickou atmosférou ať jde o různé projevy, vojenské přehlídky nebo různé pochody, tak tu vyniká i neuvěřitelný smysl pro detail a velký filmařský cit. Obsahově to může být vnímáno rozporuplně, ale ve své době to muselo svůj účel splnit dokonale. Dostal mě třeba takovej detail v čase 8:20 kdy kolona s Vůdcem projíždí městem a zdraví ji davy nadšených lidí a v záběru se objeví kočka která sedí na okně a celé to pozoruje. Už jsem jenom čekal kdy zvedne pravou packu a zahajluje. Jinak Áda určitě nebyl nijak extra schopný politik nebo vojevůdce, ale mluvit a zfanatizovat davy uměl jako nikdo. Při pohledu na ten jednotný a semknutý národ přesvědčený o své nadřazenosti nad ostatním světem mrazí. Rozhodně nezakazovat! Tohle je kus historie.100% (18.04.2016)

„Hitler ist Deuschland und Deutschland ist Hitler." Ťažko spočítať koľko krát tu zaznie slovo Deutschland, ale isté je, že Hitler vedel hrať na národnú strunu. Neskutočné davy a nadšený obyvatelia sú najčastejšími objektami režisérky. Dejiny sa však zvrtli tak, že mnohí dnes na tento film pozerajú s opovrhovaním. Talent však režisérke uprieť nemožno. Hlavne úvodné minúty sú dostatočne pestré, neskôr je to samý pochod, prehliadky a salutovanie a už od polovice to začína byť trochu jednotvárne. Hrdé davy v nablýskaných uniformách pochodujú s lopatami!! a Hitler reční o rovnoprávnosti a vážení si manuálnej práce. To malo úspech. Mnoho povrchne zainteresovaných ľudí nedokáže pochopiť to celonemecké nadšenie a uctievanie Hitlera. Neriešme to čo prišlo potom, ale ako to dosiahol. Po 1. svet. vojne i dlho po nej bolo Nemecko ekonomicky úplne na kolenách a bola tam obrovská nezamestnanosť. Chudoba bola obrovská. Hitler urobil jednu z mála dobrých vecí a zaviedol plán národno verejnej výstavby Nemecka. Prebiehaly obrovské rekonštrukcie, stavby mostov, diaľnic... a zamestnali sa milióny ľudí, ktorí boli vyplácaný špeciálnymi "Pracovnými certifikátmi". Nemecko začalo rýchlo prosperovať a začalo si veriť. Za neuveriteľné štyri roky dokázali nacisti postaviť ekonomiku na nohy a zaradiť ju medzi najsilnejšie na svete. To bol hlavný dôvod jeho úspechu, o ktorom sa veľmi nepíše. To, že svoju popularitu zneužil a stiahol nemecký národ až na samé dno je druhá vec, ktorá prebila všetko dobré čo urobil. Najväčší prínos filmu je jeho historická hodnota, ukážka doby, národného socializmu a už vtedy v 34 roku tu bolo cítiť hrdosť a nadradenosť z každého prejavu. Čo nasledovalo vieme všetci veľmi dobre. 80%. (13.11.2013)

Mistr řečník a profesionální "patlal" pomády na vlasy -Adolf Hitler-, si potřeboval vykompenzovat své...co já vím, třeba ráčkování a proto povolal do služby Leni Riefenstahl, aby mu natočila propagandistický film na pozvednutí ega. Leni naklusala spolu se všemi kameramany v Německu (ostatní natáčení muselo jít stranou..) a stvořila vážně gigant. Dívat se na tehdejší módní ikonu v detailních záběrech, kdy vidíte i chlupy v nose, je vážně unikátní. Byť normálně smýšlející člověk nad tím vším zvěrstvem kroutí hlavou, nemůže neuznat, že Riefenstahlová to vzala z gruntu dobře a i když bylo hodně patrné lezení do prdele "fírerovi" měla prostě talent a to je hlavní.___ Úplně nejhůř jsem se cítil při záběrech na Hitlerjugend. Tábory těchto malých fanatiků je úděs. Všichni tam jsou důležitý jak prkna od hajzlu a když spozorují kohokoliv s hákáčem na paži, div by se nepřizabili, aby mohli ukázat co v nich vězí. Já vím, byli totálně mimo provoz, ale co je moc, to je moc... Netrpělivý divák by se měl připravit také na německé lidové písně a hlavně na nesčetně záběrů na pochodující nácky, kteří sledují jak Hitler zvedá ruce do nebes a zase ječí něco o tom, že Německo je da best a pak pozvedá ruku, aby zabránil slunci ve vypalování svých očí a diváci si myslí, že hajluje a pak následuje uvědomění si toho všeho a prostě trapas! Myslím si, že kdyby Adolf nebyl takový gigantický řečník, zkončil by někde v zaprděným kanclu, neoholen a ztrapňován od nadřízeného. Hmm...docela směšná představa. P.S.- až budu 9.12. v Norimberku a uvidím ty ulice, kde se promenádovali ti hajzlové, budu mít na 100% náladu pod psa...... (27.09.2008)

Jeden z najnebezpecnejsich filmov historie. Ale aj najuchvatnejsich. (23.03.2019)

Triumf vůle to byl... (29.03.2004)

Zrůdnost fanatismu založeného na nepravdě a nenávisti k druhým národům. Zde se můžete přesvědčit, že Vám všichni historici kolem nelžou.!!!! :-() (02.11.2011)

Historická hodnota tohoto filmu je ve své podstatě nevyčíslitelná, neboť bez příkras a v ryze originální a autentické podobě přináší neopakovatelné, impozantní záběry na již zrozené zlo, z něhož vzešlo nejhrůznější válečné běsnění s naprosto nehumánními zločiny, které snad co do svého rozměru a ničivého rozsahu nemají v dějinách obdobu. Z některých záběrů až mrazí v zádech, když divák vidí ty statisícové davy, jak jednohlasně odpovídají, zpívají, křičí, zdraví vůdce a jiné pohlaváry, rezignují na vlastní úsudek a plně se podřizují davovému instinktu. Není nutné se rozepisovat o atmosféře, která je podtržená právě autenticitou a tehdejší hudbou. Díky titulkům je pořádně rozumět každému slovu slavných proslovů. Filmařské umění Leni Riefenstahlové je potřeba také ocenit, líbilo se mi např. prolínání obrazu, efekt, kdy heilujícího Hitlera postupně překrývá záběr na pochodující armádní složky, scény v noci či záběry na davy. Triumf vůle je unikátní film a je jedině dobře, že Hitler po Riefenstahlové chtěl, aby jej natočila. Jde o výjimečný důkaz propagandy, zfanatizování národa od starých po děti a.. "triumfu vůle". (26.01.2015)

vždyť je to tak snadné, podlehnout Peklu... (25.01.2008)

Tohle se snad ani nedá hodnotit, protože dokument na mě působí přesně opačně než bylo jeho záměrem a význam Triumfu je samozřejmě dán následujícími historickými souvislostmi. Dnes to působí mrazivě, ale jinak je to jednotvárná nuda, nekončící smyčka neustále se opakujících motivů, davy mašírujících a nespočet praporů s hákovými kříži. (09.11.2006)

Ty lidské zrůdy věděli dobře, co a jak dělají. A Triumf vůle splnil svůj účel v tom smyslu, že nejen tehdejším německým fanatikům, ale i všem budoucím nezasvěceným generacím zdůrazňoval a zdůrazňuje, kam až může jeden národ v celém svém generačním rozsahu dojít, když se nechá strhnout nelítostným nacionalismem a pocitem vlastní nadřazenosti. A zatímco tehdy sloužilo toto poselství coby nástroj upevnění nacistické moci a vrchol důmyslné propagandy, nyní funguje naopak jako důležité varování a snad i poučení. Nehledě na to, jak propracované nebo jednoduché schéma dokument má, svou sílu a podnětnou historickou reflexi si zachová už navždy... (09.03.2016)

Triumf vůle = triumf zvůle. Triumf filmařského nadšení pro špatnou ideologii. Triumf debility nad rozumem, triumf pomíjivého pozlátka nad citem. Nějaké hodnotící hvězdičky tady úplně pozbývají smyslu. Musím ocenit výtečný davový "kompars". Tady ukázkově vidíte, kam se může dostat vrcholná civilizace...do zvířecí platformy. Člověk má z dokumentu pocit, že Hitlouš byl vlastně takový příjemný usmívající se a při projevu prskající a slintající chlapík válčící proti rudému xindlu na východ od Německa (Československo nevyjímaje), proti židovským šedým eminencím, židovským zlodějům a židovským sektářům rozesetým na všechny světové strany od Německa, bůhvíproč proti Britům a Polákům na sever od Německa a dalšímu zbytku nenacistické a nefašistické Evropy, tedy demokratickému xindlu. Jen Němčouři jsou v dokumentu permanentně veselí, každej nácek je rovina chlap, žádnej levingston, ženy dostávají cirkulující orgasmus při Hitlerově projevu, vojáčci uchcávají blahem. Norimberk, mercedes a hákenkrojc, propaganda hnusná jako každá jiná komunistická...film vhodný pro výchovu nových nácků by se měl promítat jen v rámci školní výuky. Jeho filmařská zručnost totiž zobrazuje hnisavou ideologii země, která vždy vynikala seběvědomím nad ostatními národy (možná by to neměli s tím Oktoberfestem tak přehánět)... Toto je dokument a zároveň varování, které však bude pochopeno jen těmi "nevýznamnými"... (25.12.2009)

Pokusím-lu si odmyslet obsah a zaměřím-li se pouze na řemeslo zacílené na prapagandu při použití domemtárního žánru, stěží můžu něco vytknout. Připoustím-li si k tělu obsah, je to strašlivé. (08.05.2012)

Jako klasický dokument absolutně nehodnotitelné. (02.08.2013)

Ne, ne, ne a ne, fakt jsem lepší dokument neviděl. Vlastně viděl...Olympii, ale to je stejný hřiště. Kdyby žila Leni R. ve Státech, tak má kolem baráku z Oskarů plot. (10.04.2006)

Triumf vůle je i filmovým triumfem nacistické propagandy. Kam se na něj hrabou komunistické agitační filmy z poválečných let, a to jak provedením, tak svým praktickým účinkem. Leni Riefenstahlová natočila hrůzný autentický dokument masového vymývání mozků. Nutno říci, že na tehdejší dobu k tomu měla takřka neomezené možnosti. Promyšlené a strhující projevy ke konkrétním cílovým skupinám působí i dnes velmi podmanivě. Mnoho témat, která zde zazní, pálí i dnešní společnost. Když přihlédneme k situaci, ve které se tehdejší Německo a jeho obyvatelstvo nacházelo, nelze se divit, že většina lidí podlehla davové atmosféře. Ti z mála, kteří prokoukli, buď mlčeli, nebo byli umlčeni. Střídavými empatickými výlevy citů národní pospolitosti a zloby proti opozici Hitler dojímal krom nadšených diváků i sám sebe. Stejně jako řešil situaci vnitrostátní, začal v podobném duchu o pár let později řešit i situaci mezinárodní. Hitler byl skvělý řečník a politický demagog navenek maskující své skutečné cíle a motivace. On si vytvořil svůj vlastní svět, kterému věřil a naučil věřit všechny okolo. Hitlera považuji za vnitřně rozpolcenou osobnost řešící svůj komplex méněcennosti hrou na velikášství. Vnější tvrdost, rozhodnost a nekompromisnost, kterou se prezentuje, je důsledek strachu z odhalení jeho vnitřní slabosti okolím. Celý Mein Kampf jak jsem ho četl, je jen snůška neutříděných výkřiků duševně vyšinutého člověka, opírající se víc než o reálné základy o vnitřní pocity a vize, které jsou prezentovány v duchu jakéhosi mesiášství. Všechny úvahy vychází z životních zkušeností plných frustrace ze společenského útlaku vlastní osoby. Těžko věřit, že tato myšlenková kompozice začala ještě v první půlce 20. století nabývat reálného charakteru. S propracovanou utopickou vizí Marxismu-Leninismu nesnese srovnání. Hitler je tragická postava lidských dějin, která se vyskytla ve špatný čas na špatném místě. Rozhodně to ale není tak, že za všechno zlo může Hitler, jak se někdy prezentuje. Společnost byla nezdravá a mezinárodněpolitická situace nestabilní. Hitler byl jen jeden z pěšáků, který se rychle prodral do první linie a začal střílet bez varování. Nebýt okolností, dnes nikdo nezná Hitlera. „Hitler ist Deuschland und Deutschland ist Hitler.“ Štěstí že tato rovnice platila jen něco málo přes 10 let. Stálo to ale všechny hodně. Německo nejvíc. Tento film budiž trvalým varováním a ukázkou slabosti demokracie jako systému. (26.10.2010)

Dá se vůbec dokument oslavující Třetí říši, německý nacionalismus a hlavně osobu Adolfa Hitlera hodnotit jako normální film? Jen těžko, i když u některých částí Triumfu vůle bych mohl vyzdvihovat působivou skladbu záběrů a hudby, a jinde zase odsoudit únavné a dlouhé scény pochodů a přehlídek, nic z toho nemůže zastřít fakt že to hlavní co na diváka během sledování působí nejsou jen jednotlivé obrazy, ale hlavně znalost jejich zasazení do historického kontextu. Pohled na statisíce lidí fanaticky poslouchajících Hitlerův projev není sám o sobě ničím proti tomu, když si za každým z těch lidí v šiku představím sto mrtvých, zničených válkou kterou tento fanatismus vyvolal. Zrůdné, ale právě díky kontrastu s nacistickou válečnou realitou jedno z nejzásadnějších děl kinematografie dokládající jak daleko může vést slepý nacionalismus a přehnané prodchnutí se k jediné myšlence, jakkoliv dobrá se na první pohled může jevit. (15.11.2007)

Nechvalně proslulá agitka Leni Riefenstahlové, která si navzdory své morální zdiskreditovanosti až do své smrti v pokročilém věku 101 let odmítla přiznat jakoukoli vinu (podobně jako třeba Führerův dvorní architekt Albert Speer). Triumf vůle je přehlídka pompézního politického kýče a dokonale vyprázdněných projevů (Rudolf Hess: "Strana je Hitler! Ale Hitler je Německo, tak jako Německo je Hitler!"), která na mě působila dojmem, jako by vznikla nesmírně dávno a v snad i v jiném vesmíru, ačkoli od onoho sjezdu NSDAP uplynulo "pouhých" 77 let. Pokud bych si odmyslel všudypřítomné hákové kříže, měl jsem místy dojem, že sleduji náš Československý filmový týdeník, případně spartakiádu. Ostatně mezi komunistickým a nacionálně-socialistickým totalitarismem nebyl v podstatě žádný rozdíl, a obojí bylo stejné svinstvo s velice sofistikovanou propagandou. Ironií osudu se dokument odehrává v Norimberku, který bude o 11 let později dějištěm pro norimberský proces coby potrestání válečných zločinů za druhé světové války - řada obviněných z norimberského procesu si "zahrála" právě v Triumfu vůle. Tento dokument jsem zhlédl ze studijních důvodů - mj. zajímavé je porovnat Triumf vůle s jednou scénou z filmu Lví král z r. 1994, kde hyeny pochodují na hudební číslo "Be Prepared" přesně jako esesáci v Triumfu vůle. Pokud by se ale tento "dokument" v průběhu 20. století někde navždy ztratil (a klidně i s Hitlerovým škvárem Mein Kampf), vůbec bych se nezlobil, naopak - navzdory všem těm salonním intelektuálským ódám na formální novátorství Riefenstahlové a kdesi cosi je Triumf vůle jen zavrženíhodnou agitkou, která nese minimálně morální vinu na podpoře nastupujícího fašismu, a po právu by na ni mělo být zapomenuto. Bohužel, nestalo se tak, a současné úspěchy krajní pravice jsou dokladem nadčasovosti Erbenových veršů z balady Věštkyně ze sbírky Kytice: "Nenaříkejte, neštěstí a osud/že vás tak tvrdě potkaly/však naříkejte, že jste jimi posud/rozumnější se nestali!" (24.04.2011)

V dokumentu "Hitlerův Norimberk" je jasně řečeno, že Triumf Vůle je pouhý propagandistycký snímek který oslavuje Hitlera a nacismus. S dokumentem tento film nemá nic společného. Proto, až byl úžasně natočen, je zde presentován jako dokumentární. Což není pravda. (14.04.2013)