Vítězství vůle
Triumph des Willens
Triumf vôle
Triumph of the Will
Režie:
Leni RiefenstahlScénář:
Leni RiefenstahlHudba:
Herbert WindtHrají:
Adolf Hitler, Joseph Goebbels, Julius Streicher, Max Amann, Martin Bormann, Walter Buch, Walter Darré, Otto Dietrich, Reinhard Heydrich, Sepp Dietrich (více)Obsahy(1)
Oficiální dokument z 6. říšského sjezdu NSDAP v Norimberku 4.-10. září 1934. Po II. světové válce v mnoha zemích trezorový film. (oficiální text distributora)
Recenze (215)
V roce 1934 ještě Francie se Spojeným Královstvím plně neukázali svoji impotenci, Mussolini ještě nespolupracuje s nacisty, naopak je jediný, kdo zakročí proti Hitlerovi, přesto Hitler už vede válečnou rétoriku. Triumf vůle pochází z doby kdy stále cílil na nejchudší a levicové voliče, mluví zejména o práci a využívá neštěstí hospodářské krize. Slibuje beztřídní společnost, mír a vyzdvihuje nedávno umřelého Hindenburga, který bránil Hitlerovi, co mu síly stačily a snaží se v lidech probouzet národní cítění. Po mnoha revolucích kolem celého světa se zdají texty Hitlerových proslovů primitivní, ale taky se až zase tak neliší od proslovů politiků v jiných dobách. Na druhou stranu se musí uznat, že Hitler mluvil bez poznámek na papírku (ne vždy) a dost možná právě svou zaníceností, vírou ve svou věc a cílením na spodinu dokázal získat masy a rozpoutat peklo na Zemi. Také je zřejmé, proč silně potlačoval sociální demokraty a komunisty, cílící na stejné skupiny lidí. I přes moje hodnocení se vyplatí vidět, jak se chlubí tlačením bludů do hlav děcek v Hitlerjungen apod., historickou cenu tento „dokument“ má a na jedno shlédnutí lze doporučit. Osobně mně přijde, že ve filmu Hitler: Vzestup zla byl Hitler zahrán působivěji, než zde předvedl sám sebe... ()
Tenhle film prostě hodnotit nebudu, protože je v něm spousta fašounů a jediný účel toho počinu byla propagace nacistického myšlení. Leni Riefenstahl měla k výrobě tohoto filmu k dispozici téměř neomezené zdroje, a musím uznat, že svůj účel to splnilo. Scény, kdy obrovské masy lidí hajlují na počest Hitlera, nebo kdy prostí vojáci s neuvěřitelnou vervou recitují ódy na nacismus mi opravdu naháněly husí kůži. Pravda, sice jsem se otřásal hnusem, ale s přihlédnutím k době bych hajloval taky. Nesmírně působivé. ()
Diskutabilných 5*. A určite len za technickú stránku. Obsahová je svojím pôvodným poslaním hodná zničenia, alebo púšťania na školách v zmysle prevencie. Radšej naozaj nehodnotím ... ()
Som očarená. Na základe požiadavky Adolfa Hitlera a vedenia NSDAP bol vytvorený dokument, ktorý je ukážkou dokonalej propagandy. Masové pochody vojakov, Wagnerova hudba, dokonca v jednom momente, keď Hitler hovoril o svojej túžbe po mierumilovaných ľuďoch, som mu takmer uverila .... :-) Leni Riefenstahlová bola nadaná filmárka, jej talent dokázal cez tento dokument vliať nemeckému národu obrovské sebavedomie a zároveň bol preň tragédiou ... Ale to už bola iná kapitola dejín. Skutočne výborné dielo. ()
Z Triumfu vůle mám tak rozporuplné pocity, jako jsem doposud z žádného jiného filmu neměl. Na jednu stranu jde o inovativní, skvěle natočený dokument (či spíše dobový záznam, protože s dokumentem, tak jak jej známe dnes, toho nemá mnoho společného), na druhou stranu nesouhlasím se zde prezentovanou ideologií a hodnotami, jež jsou zde oslavovány. Je zajímavé sledovat, jak se Hitlerovy projevy za čtyři dny, po které sjezd strany trvá, vyvíjejí, jak projdou zásadní změnou a z témat čistě ekonomických a protikrizových v poslední den stává ryze politická rétorika, v níž nechybí ostré výroky proti stranickým odpůrcům a neustálé vyzdvihováni armády, coby základního pilíře státu. Jak jsem již zmínil, technicky je film na vysoké úrovni a právem si zaslouží přízvisko přelomový. Režisérka si hraje s obrazem, nechybí přelety nad městem, sešikovanými pluky SS a SA, řečníci jsou snímáni ze všem možných úhlů, záběry ohromných celků střídá zaostření na detail a scéna, kdy si kamera vyrazí na výlet a rozráží les stranických standart, patří mezi ty nezapomenutelné momenty filmu. Triumf vůle je vlastně nekončícím sledem přehlídek a proslovů, ale právě jeho forma je příčinou, že si divák tuto monotónnost téměř neuvědomí. Svůj účel se mu podařilo naplnit dokonale a film přímo křičí na diváka "Proč by měl tento velký a silný národ strádat?" ()
Jste-li diktátorem, je dobré u sebe mít někoho jako je Leni Riefenstahl. ()
Vrcholné dílo válečné propagandy a vrcholné dílo Leni Riefenstahlové. Skvělá práce s kamerou, které není co vytknout. I sestříhaně je to skvěle. Ve filmu nechybí žádný důležitý moment a vše je spojeno nenásilným způsobem. Podívejte se na tento film a jistě pochopíte, proč se tolik lidí v tehdejší době hlásilo k nacismu a jak je propaganda silná zbraň. ()
Keď sa režisérsky talent dá do služieb diabla. (technicky na 100%, obsahovo-ideologicky je to odpad) ()
***3/4. ()
Po stránce dokumentu, geniální dílo! Obsahově oslava zločinecké ideologie - to se ovšem v roce 1935 nemuselo režisérce tak jevit. Nicméně po válce jí tento film vynesl odsouzení a dlouhá desetiletí nesměla točit - pak jen v JAR, když jí bylo kolem 70 let, natočila pár průměrných dokumentů o podmořském životě. To u nás režiséři, kteří oslavovali komunismus v době, kdy již bylo jasné s čím máme tu čest, jsou vyznamenáváni státní cenou (Otakar Vávra) nebo jsou velmi žádáni třeba TV Novou (Jiří Adamec). Inu, jiná doba a země, jiný mrav. ()
Propaganda je mocná věc, o to víc, když se do takovýchto projektů pustí, ve své době jedna z prvních z oboru dokumentaristiky a doposud nepřekonaná řežisérka Leni Riefenstahl. Neznám lepší. Dokonale zobrazuje fašistickou estetiku, kult osobnosti a oslavu nacistické ideologie až z toho běhá mráz po bedrech. ()
Rozhodně skvělá ilustrace nadšení pro společnou věc, kterým velká část dojčáku v 30.tých letech planula, a které se ještě větší část rozhodně nebránila. Velkou čest výjimkám, jelikož vzepřít se tomu stroji bylo v podstatě to samé co sebevražda (často nejen společenská). Rozhodně doporučuji shlédnout každému, kdo nechápe, jak se ze skupiny individuí stává dav. Podmanivá přehlídka skoro dokonalých propagandistických záběrů a záměrů, které doplňuje burácivý marš. Už jen ta úvodní scéna, kdy se Adolf snáší z nebes a následně vystupuje ze svého letadla napovídá, že Riefenstahl vyniká svou prací se symboly. Co je krásné, to nemusí být nutně dobré. Vysoká výpovědní hodnota, poučnost, kvalitní zpracování a má konsternace třetí říší mě nutí k tomu ohodnotit tento film 5ti *, ač je velice složité hodnotit film, který vyvolává ve mě samém velice rozporuplné citové reakce. Jeden přínos Triumf vůle však rozhodně mělo: vidět všechen ten pořádek mě konečně přimělo k tomu, abych doma trochu uklidil. ()
Úplně to člověka nutí k otázce - "kde sehnali tolik komparsistů"?! A "kdo napsal tak špatný scénář"? Protože můj rozum stále nedokáže pochopit, jak můžeme být my, lidé, takhle pitomí!!!? Je to neuvěřitelná přehlídka moci a síly. Z dnešního pohledu to však na film nestačí... Přesto se neubráníte mrazení v zádech, když vidíte pochodovat ty tisíce a tisíce lidí a tupě a servilně zdravit vůdce... No, kéž bychom se poučili a tyhle chyby už nikdy neopakovali... ()
Obsah hodnotiť nebudem: s nacizmom nesúhlasím a Hitlerove kecy mi nikdy neimponovali. Kamera je tu vynikajúca (len niekedy je roztrasená), scény sú zachytávané v ten správny okamih (čo u mňa znásobuje vedomie, že všetko je to zinscenované len pre dojem na diváka) a strih je presný. Zábery sú mimoriadne silné, ukazujú nemecký národ a NSDAP v najvyššej sile. Napriek tomu z veľkej časti cítim pátos a zábery na nekonečné zástupy pochodujúcich panáčikov začnú skoro nudiť. Z pohľadu ideológie jasný odpad, z pohľadu filmografie u mňa za lepšie tri. Keď si to spojím s filmom Náš vůdce (Die Welle), tak sa naozaj desím, čomu sú ľudia schopný podľahnúť. ()
Dokumentů o Adolfu Hitlerovi a NSDAP existuje asi milion, ale tenhle je jiný. Nebyl totiž natočen ve snaze všem vysvětlit, že náckové byli špatní, áááno, ale kladl si cíl naprosto opačný: diváka oslnit a zachytit nepopsatelnou velkolepost nacistického hnutí v čele s Führerem na vrcholu sil. Což se do určité míry podařilo. Šel jsem do toho vybaven aktuální četbou Mein Kampfu a přesvědčením, že Hitler byl jedním z nejschopnějších politiků moderních dějin: v éře parlamentní demokracie dokázal v podstatě sám získat absolutní vládu nad jedním z největších evropských národů a poštvat ho do války. A neprovedl to skrze revoluci, krvavý převrat nebo šplháním po zádech schopnějších spolustraníků, ale skrze svou vizi a zcela nekompromisní odhodlání ji uskutečnit. Klíčovou roli v tom hrála jeho schopnost mluvit k lidem a nakazit je svým fanatismem a nadšením. Triumf vůle se v tomto ohledu jeví jako ideální studijní materiál, protože těch velkých projevů před desítkami tisíc lidí je tu hned několik. Z formálního hlediska nejde o elegantní a logicky vystavěné argumenty ve stylu antických řečníků, ale o víceméně jednoduché, ale o to razantnější deklamace, které mají za cíl apelovat na emoce jako hrdost, vášeň a zejména vlastenectví. Je lhostejno, jestli Hitler mluví k dvanáctiletým dětem, svazu pracovníků s lopatama (místo pušek) na ramenou nebo k fanatickým členům strany, kteří se po pár jeho slovech můžou uhajlovat k smrti, náboj i sdělení jsou víceméně pořád tytéž: Je to věc nás všech, náš společný úkol, spolu to dokážeme a odměnou nám bude velká německá říše! Nevím, jestli je to vykalkulovaný záměr nebo geniální intuice, ale dát pocit odpovědnosti a vlastní důležitosti i tomu poslednímu človíčkovi, je ten úplně nejlepší způsob motivace a Hitler by ho klidně mohl přednášet nebo o něm napsat knížku moderního managementu. Hodně mu pochopitelně pomáhá davová psychologie a i kvůli tomu, jak ji právě náckové provařili, by podobný způsob politické propagandy dnes už nikdo použít nemohl. Je fakt, že zbytek místy krapet nudí, a sledovat nekonečné zástupy nácků pochodujících pod dohledem strejdy Adolfa, který s neúnavnou zarputilostí ukazuje, jak vysoko vyskočí jeho pes, se po čase okouká. Díky těm zajímavějším věcem a unikátnosti celého díla se ale i ty skoro dvě hodiny dají přežít rozhodně líp než třeba holocaust. Apropo, o Židech tu nepadne ani slovo. Jako kdyby se ještě v roce 1934 všichni ti milí pánové s háknkrojzem na rukávu báli, že široká veřejnost by otevřený antisemitismus nepobrala. ()
Ty 4* nejsou za obsah, při jeho hodnocení bych se pohyboval v záporných hodnotách, ale za uměleckou kvalitu. Nemůžu jinak - Riefenstahlová tímhle dokumentem prostě posunula světovou kinematografii zase o krok dál. ()
Jakkoli je tento film oslavou zvrhlého režimu, po formální stránce jde o dokonalý počin. ()
Hitlerova propaganda byla bezesporu promyšlená a velmi účinná. Jak jinak by šly vysvětlit následující události... ()
Z toho že jsem v tom triumfálně objevil jistou pasáž použitou ve skadbě kdysi slavné hudební formace Carnivore, jsem měl radost jak malé děcko, z toho ostatního mi však velice nepříjemně běhal mráz po zádech. Nemyslím se že Triumf vůle je nějaké filmové veledílo, ale v roce 1935 tohle prostě muselo fungovat. Dokonce tak trochu chápu i ty bezejmenné "herce" kteří zde nadšeně zdvihají pravice, ovlivněni sliby, parádními uniformami a takovými propagandistickými počiny, jako je tento film. Leni Riefenstahl je každopádně zajímavou postavou své doby a v tomto případě zplodila bolestně fascinující dílo, které má nezpochybnitelnou naučnou a historickou hodnotu. ()
"Triumf zvůle" je velkolepý ideologický koncentrát, dobře nasnímaný, ale nepříliš záživný (alespoň pro mě). Hudební kulisu tvoří výběr těch nejlepších nazi odrhovaček, jako je Horst Wessel Lied. ()