Marie Kopecká

Střihačka a filmová herečka Marie Kopecká se narodila 16. března 1906 v Praze do rodiny, jejíž předek a zakladatel byl legendární loutkář Matěj Kopecký. Původně byla úřednicí redakce „Lidových novin". Mimo zaměstnání taktéž filmovala. Nebyla profesionální herečkou a na divadelní prkna se zřejmě nikdy nedostala. V pozdějších dobách byla provdána jako Marie Veselá. Kopecká vynikala svým mladičkým zjevem, černými hustými vlasy, úzkými rty a roztomilým úsměvem. Režiséři ji nejčastěji obsazovali do úloh mlaďoučkých, roztomilých, temperamentních a neuvěřitelně krásných mladých děvčat, sekretářek, dcer prostých i bohatých lidí, komtes, chudých dívek, telefonistek a jiných úloh s rozličnými zaměstnáními a charaktery. K filmování ji přivedl herec Jiří Hron.

Na němém stříbrném plátně se objevila v pouhých čtyřech filmech. Prvně jako baronova (Otto Zahrádka) dcera Zdenka v dramatu z první světové války VÁLEČNÉ TAJNOSTI PRAŽSKÉ (1926) Václava Kubáska podle stejnojmenného románu méně známého spisovatele Vavřince Řehoře (1874 – 1937), podle jehož románů bylo natočeno několik filmů (všechny od Václava Kubáska).

Ještě tentýž rok si zahrála ve svém nejvýznamnějším němém snímku ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ (1926) režiséra Svatopluka Innemanna. Snímek již nebyl zrealizován podle předlohy Jaroslava Haška, ale podle jeho volného pokračování novináře Karla Vaňka. Tento Snímek, z něhož se do dnešních dnů dochovala pouze malá část, s Karlem Nollem v titulní úloze byl roku 1930 sestříhán Martinem Fričem (ještě se snímky DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK a ŠVEJK NA FRONTĚ) do jednoho snímku s metráží 3 200 metrů OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA (1930).

Svůj nejúspěšnější rok 1926 ukončila úlohou Lidušky v melodramatu BABINSKÝ (1926) nejhoršího českého režiséra ruského původu V. Ch. Vladimírova. Vladimírov se ve 20. letech dostal s ochotnickým spolkem z bolševického Ruska do předválečného Československa, kde se marně a neúspěšně pokoušel o filmovou režii a o hereckou dráhu.

O tři roky později se Kopecká uvedla naposledy v němém období jako pekařova (Theodor Pištěk) dcera Běla v komedii Přemysla Pražského PRAŽSKÉ ŠVADLENKY (1929). Pražský, u něhož byla tato komedie jedna z posledních jím režírovaná, tuto látku zrealizoval podle divadelní frašky Otto Fastera.

Kopecká často užívala herecký pseudonym Marja Pogovská. V roce 1928 byla dokonce ihned zvolena královnou krásy v soutěži Pražských Vzorkových veletrhů (což jí také zajistilo úlohu ve snímku PRAŽSKÉ ŠVADLENKY). Ve zvukovém filmu jí to však moc platné nebylo, protože zvuk zhatil její hereckou kariéru, která se nejlépe uplatňovala v němém období.

Ve 30. letech si zahrála pouze dvě epizodní roličky Simonidesovy (Jan Werich) telefonistky ve Fričově komedii HEJ – RUP! (1934) a sekretářky ředitele Tomáše Miňovského (Theodor Pištěk) v komedii IRČIN ROMÁNEK (1936) režiséra Karla Hašlera. Následně se její herecká dráha zcela přetrhla.

V letech 1944 – 1960 dokonce pracovala jako střihačka v krátkém a dlouhém filmu Filmového studia Barrandov. Sestříhala například velmi nadprůměrné (SOBOTA, TŘI KAMARÁDI, DNES NEORDINUJI, ČERTOVA STENA) a také podprůměrné (KOZIE MLIEKO, KATKA, KARHANOVA PARTA anebo také PLAVECKÝ MARIÁŠ) snímky, které podporovaly „budovatelství" ve znárodněné kinematografii.

Roku 1960 po filmech animovaných MALOVÁNÍ PRO KOČKU a KOČIČÍ SLOVO a po loutkových JAK ZAŘÍDIT BYT a PŘÁTELÉ NA SIRKÁCH se odchodem na odpočinek naráz vytratila z československé kinematografie. Byla vyznamenána Pamětní medailí k 70. výročí československého filmu (1968). Marie Kopecká zemřela koncem září 1983 v Praze ve věku sedmasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour