Don Coscarelli

Kultovní nezávislý scenárista a režisér Don Coscarelli bývá řazen k autorským hororovým tvůrcům jako je George A. Romero, Wes Craven či Sam Raimi, z nichž má nejblíže k poslednímu jmenovanému. Coscarelli i Raimi totiž začínali jako amatérští nadšenci bez filmového vzdělání a peněz, točící s kamarády kraťasy na superosmičku. Na přelomu 80. let na sebe upozornili ultralevnými originálními horůrky. Oba pak dostali možnost si natočit film s několikamilionovým rozpočtem, který ale skončil fiaskem a znamenal pro ně otřesnou zkušenost se studiovým systémem. Pak se vrátili ke svým průlomovým filmům a natočili jejich úspěšné sequely/remaky, s o jednu nulu navýšenými původními rozpočty. A oba se díky nim stali kultovními hororovými ikonami s pevnou základnou skalních fanoušků (přičemž Coscarelliho fanoušci nesou specifické označení „phans“). Narozdíl od Raimiho ale Don Coscarelli nikdy neuspěl v Hollywoodu (ne že by nedostal příležitost) a tak mohl dál nerušeně pracovat na svém komorním opusu magnum, kultovní surrealistické sérii PHANTASM.

Don Coscarelli Jr. se narodil 17. února 1954 v severoafrickém Tripolisu, ale vyrostl v kalifornském Long Beach. Už od útlého věku jej fascinovala filmová technika a s kamarády točil na nedalekém hřišti krátké amatérské snímečky různých žánrů, které po uvedení na lokální televizní stanici získaly několik ocenění. Přesto nebyl přijat na prestižní filmovou školu UCLA a dodnes proto na filmové vzdělávání nevraží a radí mladým filmařům místo do školného investovat do svých filmů, které jsou podle něj tou nejlepší školou.

Svůj celovečerní režijní debut si odbyl ve dvaadvaceti, když spolu s kamarádem Craigem Mitchellem natočili podle Mitchellova scénáře s rozpočtem 250 000 dolarů (částečně za-sponzorovaným Coscarelliho rodiči) drama o chlapci, terorizovaném a nakonec zabitém svým opileckým otcem, JIM THE WORLD´S GREATEST (1976). Distribuce filmu se následně ujalo studio Universal a Coscarelli se stal do té doby nejmladším režisérem, jehož film byl distribuován velkým studiem. Na place se už tenkrát sešel základ Coscarelliho budoucí filmařské rodiny – koproducent Paul Pepperman, skladatel Fred Myrrow a herec Lawrence Rory Guy, který později proslul pod mrazivým pseudonymem Angus Scrimm.

Při obsazování JIMA dostal Coscarelli také tip na jakéhosi herce z místní univerzity a vydal se za ním do nedalekého baru, kam dotyčný chodíval hrát na kytaru. Herec Coscarelliho zaujal svým přátelským vystupováním, kterým si okamžitě podmanil publikum v lokále. Potom co dohrál spolu dali řeč a o pár piv dál měl herec v JIMOVI menší roli. Jmenoval se Reggie Bannister a v budoucnu se měl stát Coscarelliho Brucem Campbellem.

Ve stejné sestavě jen bez Mitchella a Scrimma natočil Coscarelli ve stejném roce podle vlastního scénáře úsměvný dětský snímek KENNY AND COMPANY, hřejivou vzpomínku na dětství prožité v 70. letech před příchodem videoher a kabelovky. Film nemá žádnou ústřední dějovou linku jen epizodicky sleduje život dvou dvanáctiletých kluků, kteří bojují s třídním tyranem, začínají se dívat po holkách a prostřednictvím mrtvého psa jednoho z nich se poprvé ve svém životě setkávají se smrtí. KENNY rozšířil Coscarelliho filmařskou rodinu o tehdy třináctiletého A. Michaela Baldwina, kterého producent Paul Pepperman našel pro roli nejlepšího kamaráda hlavního hrdiny. Studio 20th Century Fox sice souhlasilo, že bude film distribuovat, ale nějak si pak nevědělo rady kam si jej vlastně zaškatulkovat a uložilo ho k ledu. O rok později jej zakoupila japonská distribuční společnost a film se stal v Japonsku obrovským hitem a Baldwin jedním z nejpopulárnějších herců, řazeným na žebříčku oblíbenosti mezi Stallona a Hoffmana.

Reakce testovacího publika na halloweenské lekačky ze strašidelného domu v KENNYM Coscarelliho přivedly na nápad natočit jako svůj příští film horor. Námět vzešel z jeho neodbytně se opakujících nočních můr, ve kterých ho nekonečným labyrintem chodeb pronásledovaly létající kovové koule a chtěly mu vysát mozek (Jamese Camerona naštívil jeho Terminátor poprvé také ve snu, kde ho chtěl zabít). Děj měl strukturu a atmosféru zlého snu, kdy nebylo jasné co je skutečné a co ne (čímž předběhl o celých pět let Cravenovu NOČNÍ MŮRU V ELM STREET) a stejně jako v obou předchozích Coscarelliho filmech se točil okolo dospívajícího chlapce a tématu smrti v rodině. Pojednával o dvou bratrech, kteří mají po smrti svých rodičů jen jeden druhého a mladší Mike (Baldwin) se úzkostlivě a celkem oprávněně bojí, že jej starší Jody (Bill Thornburry) opustí. Společně odhalí, že pod poklidnou fasádou jejich rodného maloměsta se ukrývá groteskní zlo zosobněné démonickým majitelem pohřebního ústavu (Scrimm), ve skutečnosti vetřelcem z jiného rozměru, dělajícím z mrtvol fyzicky zdeformované otroky, které posílá do svého světa. Za vydatné pomoci jejich kamaráda zmrzlináře Reggieho (Bannister) se s ním utkají, za což starší zaplatí životem.

If this one doesn´t scare you, you´re already dead!

Hotovému filmu, jehož scénář Coscarelli napsal během tří týdnů na které se zavřel na chatě v lesích, a který byl točen a stříhán o víkendech přes rok a půl se dalo vytknout ledacos, od slabých hereckých výkonů, přes mizerné dialogy až po úsměvné triky. Coscarelliho imaginace a filmařské nadšení čišící z filmu ale divákům učarovalo a PHANTASM (1979), které stálo pouhých 300 000 dolarů (stejně jako o rok starší HALLOWEEN), vydělalo jen v USA okolo 12 milionů a získalo zvláštní cenu poroty na Festivalu fantastických filmů ve francouzském Avoriazu. Což nebylo na béčko určené pro rychlou spotřebu v tehdy lukrativní síti autokin vůbec špatné. O kinodistribuci filmu se paradoxně nepostaral žádný Universal ani Foxové, ale druhořadá společnost AVCO Embassy zaměřená na produkci a distribuci podobných béčkových titulů, která tři roky nato zanikla. Fascinující létající mozkožrouti z Coscarelliho snů a záhrobní nemesis označovaná v titulcích lakonicky jako Tall Man (Dlouhán) v sugestivním podání Anguse Scrimma se staly miláčky publika a Coscarelli na sebe konečně výrazněji upozornil. Konkrétně hlavouny z MGM, kteří se to s ním rozhodli zkusit a na jeho další film mu vysolili přes čtyři miliony dolarů.

Tím filmem byl PÁN ŠELEM (1982), surfující na vlně fantasy snímků v první polovině 80. let, ke které Hollywood pohnula tehdejší popularita Dračího doupěte a dalších her na hrdiny. Coscarelli se při psaní scenáře se svým kmenovým producentem Paulem Peppermanem (který jej po tomto filmu opustil) jen velmi volně inspiroval stejnojmennou povídkou Andre Norton a v podstatě vystřihl jen další, poněkud přímočařejší PHANTASM převlečené do hávu fantasy (phantasy?). Posuďte sami: opět se setkáváme se dvěma bratry, dospělým a klukem, kteří čelí starci supího vzhledu, zotročujícímu se zástupem svých ďábelských pohůnků obyvatele jejich rodného města. Dlouhána nahradil krvežíznivý kněz Maax se zálibou v dětských obětech a létající vraždící koule a zombíčtí trpaslíci sfúzovali v hrůzné strážce smrti v S/M oblečcích, kteří stejně jako Tall Manovy koule kosí všechny bez ohledu na barvy týmu, tedy i záporáky a stejně jako trpaslíci jsou vyráběni zloduchem z obyčejných lidí. Přibyla jen postava dívky o kterou se hraje (tento element si pak našel cestu do druhého PHANTASM) v podobě vnadné rusovlásky Tanyi Roberts. Mimochodem, čtené zkoušky na tuto roli se zúčastnila i tehdy ještě zcela neznámá osmnáctiletá Demi Moore.

S velkou produkcí padl dosavadní Coscarelliho rodinný způsob natáčení. Jeho kamarády a známé nahradili béčkoví herci, dvorního skladatele Freda Myrrowa televizák Lee Holdridge a samotný Coscarelli, zvyklý si vše dělat sám, se musel spokojit pouze se scénářem a režií a kameru a střih pro tentokrát přenechat studiovým profesionálům. Což bylo konkrétně v případě kamery, kterou vzal do ruky Oscarem oceněný Kubrickův kamaraman John Alcott (Mechanický pomeranč, Barry Lyndon, Shinning) jen ku prospěchu věci. Horší už bylo, že Paul Pepperman byl jen jedním z mnoha producentů filmu a kontrolu nad projektem mu záhy vyrval z rukou výkonný producent Sylvio Tabet, který v jednu chvíli Coscarelliho dokonce vykopl ze střižny a dostříhal film podle vlastních představ. Určitou satisfakcí může být pro Coscarelliho to, že když Tabet počátkem 90. let režíroval volné pokračování BEASTMASTER 2: BRÁNOU ČASU, stvořil jeden z nejhorších sequelů a také jeden z nejhorších fantasy filmů všech dob. Těžko říct kde udělali soudruzi z NDR (respektive hlavouni z MGM) chybu, ale PÁN ŠELEM si po svém krátkém uvedení uprostřed conanovské horečky v létě 1982 nevydělal ani na své nijak vysoké výdaje, což rozhodně nebyl dobrý impuls pro Coscarelliho další kariéru. Film to přitom nebyl zdaleka špatný a záhy si vydobyl kultovní statut při nesčetném reprízování na amerických kabelových stanicích, zejména TBS, svého času dokonce ironicky označované jako „Beastmaster TV.“ Snad i proto byla později Coscarellimu nabídnuta režie druhého Conana, což odmítl protože se mu nelíbil scénář a také ho nikdy moc nelákalo dělat sequel filmu někoho jiného.

Ze stejného důvodu zavrhl v následujících letech m.j. nabídku na režírování druhé NOČNÍ MŮRY V ELM STREET (bůhví že PHANTASM bylo pro tenhle job více než dobrým doporučením) a později v 90. letech nabídky na dalšího WARLOCKA či TEXASKÝ MASAKR MOTOROVOU PILOU 2000. Až v roce 1988, po dlouhých šesti letech od PÁNA ŠELEM a ještě delších devíti letech od PHANTASM, konečně spatřilo světlo světa PHANTASM II. Zásluhu na tom měl především jistý fanoušek původního PHANTASM ve vedení Universalu, který se uvolil pokračování financovat za podmínky, že v titulní roli už dospělého Mikea se objeví někdo krapet známější než A. Michael Baldwin a děj bude méně snový a chaotický. Volba studia nakonec padla na hezounka Jamese LeGrose, populární inventář nezávislých filmů 80. let, přičemž ve hře byl údajně i tehdy ještě neznámý Brad Pitt.

This summer... the ball is back!

PHANTASM sice mělo otevřený konec (který se ne každému líbil), ale Coscarelli původně s žádným dalším pokračováním nepočítal a přistoupil k jeho natočení až na základě ohlasu prvního filmu. Otevřený konec se pak stal trademarkem celé série, stejně jako jeho zopakování a dohrání na začátku následujícího dílu po vzoru ROCKYHO. Dvojka podobně jako dvojky SMRTELNÉHO ZLA nebo TERMINÁTORA byla do značné míry remakem prvního filmu a naplňovala Randyho sequelovský kánon větší – krvavější, čemuž bohužel padla z valné části za oběť hypnotická atmosféra originálu. Dlouhán i jeho upgradované koule dostaly podstatně více prostoru a zmrzlinář Reggie doprovázející Mikea po návratu z psychiatrického ústavu jako jakýsi jeho adoptivní bratr/otec na cestě za pomstou, dostal famózní čtyřhlavňovou brokovnici a byl povýšen na jednoho z hlavních hrdinů celé série.

Podobností mezi druhým PHANTASM a Raimiho o rok starším SMRTELNÝM ZLEM II bylo víc. Raimi i Coscarelli se jimi, poté co neuspěli se svými studiovými filmy, vraceli zpět k látkám se kterými prorazili a oba své sequely pojednali s ohledem na fanoušky v komediálnějším duchu. PHANTASM II bylo také viditelně ovlivněno SMRTELNÝM ZLEM II např.ve scéně vyzbrojování hrdinů v obchodě, kde stejně jako Ash sáhnou po upilované brokovnici a motorové pile a ve filmu je i přímá narážka na Raimiho, v podobě sáčku s jeho jménem, do kterého zřízenec pohřebního ústavu nasype prach z rozdrcených kostí. V obou sériích se také objevily oblíbené káry tvůrců – u Raimiho to byl žlutý Oldsmobile Delta 88 z roku 1973, který cpe do každého svého filmu, u Coscarelliho sen každého malého kluka, pro film speciálně upravené a načerno nastříkané „muscle car“ Hemicuda, které mu učarovalo na střední škole.

Druhé PHANTASM je neskutečný nářez plný nezapomenutelných akčních scén jako je útěk před zlatou vražednou koulí, souboj na motorové pily či premiérový čtyřnásobný zásah z Reggieho vylepšené brokovnice (samoúčelné řazení cool scén bývá Coscarellimu mnohými vyčítáno). Film má také výrazně lepší maskérskou práci (na Raimiho doporučení si Coscarelli vzal jeho maskéra ze SMRTELNÉHO ZLA II) a triky, byť v případě repete klíčových scén jako bylo zabodávání koulí do lidské lebky nebo vcucnutí hrdinů do cizí dimenze zůstal Coscarelli věrný původní trikové technice. Snímek si finančně nevedl zdaleka tak dobře jako levňoučká a mnohem výdělečnější jednička a posbíral jen něco přes dvojnásobek svých nákladů, tedy kolem 7 milionů dolarů. Mohl zato Universal, který se na poslední chvíli rozhodl vypustit jej bez patřičné propagace místo na podzim, kdy by neměl větší konkurenci, už v létě, a film tak musel svést nevyrovnaný souboj s velkými letními blockbustery. Přestože ale jeho bilance nenaplnila očekávání vedení Universalu, obrovský ohlas u fanoušků se stal pro Coscarelliho impulsem pro další pokračování.

Než se do něj ale Coscarelli pustil, natočil v následujícím roce průměrné dobrodružné béčko BOJ O PŘEŽITÍ, vzdáleně připomínající Boormanovu klasiku Vysvobození. Tentokrát žádní bratři ani nesmrtelný otrokář, ale tým mastňáků učících se přežít v divočině a jednotka vojáčků s přebytkem testosteronu, bojující spolu na život a na smrt v kalifornských horách. Film je zajímavý snad jen obsazením později známých herců – vedle už tehdy populárního Cameronova oblíbence Lance Henriksena v roli charizmatického velitele skupiny městských měkejšů se tu jako zmínění měkejši objevili i Catherine Keneer a Dermott Mulroney (kteří se později vzali).

It´s never over!

PHANTASM III: LORD OF THE DEAD přišlo na svět až v roce 1994 (a putovalo rovnou na video), ale opět to stálo zato. Vrátilo se totiž kompletní původní obsazení v čele s nyní už jednatřicetiletým A. Michaelem Baldwinem jako Mikem a objevil se i Bill Thornburry v roli ducha Mikeova mrtvého bratra Jodyho, implantovaného do jedné z koulí. Ten pomáhá zmrzlináři Reggiemu v pátrání po Mikeovi, uneseném na začátku filmu Dlouhánem do jeho rozměru. Reggie tentokrát zcela ovládl film na úkor Mikea, který se objevuje až v jeho polovině, což ale nikomu nevadilo, tím spíš že se fanoušci shodují v tom, že Baldwin předvedl podstatně slabší výkon než LeGross v druhém díle. Film měl sice o půl milionu nižší rozpočet (trojku produkovala malá společnost Starway International Inc., která produkovala i BOJ O PŘEŽITÍ a spolu s Universalem PHANTASM II) a předešlou smršť akčních scén nahradila levnější kanonáda černého humoru (i když Reggieho čtyřhlavňovka se narozdíl od posledně dostala ke slovu hned několikrát), ale sdostatek krve a vysoká kvalita triků zůstaly. Coscarellimu se navíc i v polovině 90. let podařilo zachytit atmosféru a look hororů 70. a 80. let, jaké měly první dvě PHANTASM. Téhož roku se Coscarelli objevil na největším setkání fanoušků sci-fi a hororu na západním pobřeží The Weekend of Horrors, kde obdržel cenu čtenářů hororového magazínu Fangoria za Nejlepší nezávislý film pro PHANTASM III.

O to více překvapí, jak těžkou cestu prodělala čtyřka. Když se poprvé vynořila zpráva o tom, že na jejím scénáři s pracovním názvem PHANTASM 2012, jehož děj se odehrával v blízké budoucnosti, kdy Dlouhán ovládl většinu Severní Ameriky, pracuje s Coscarellim i spolu-scenárista PULP FICTION Roger Avary, fanoušci měli značně rozporuplné pocity, protože Coscarelli si od katastrofální zkušenosti s PÁNEM ŠELEM nad sérií vždy udržoval absolutní kontrolu. Spojení Coscarelli/Avary vyprodukovalo epický závěr celé ságy, který Coscarelli sliboval realizovat za méně než 10 milionů dolarů. S ohledem na slušné výdělky předchozích dílů PHANTASM a Coscarelliho pověstnou spolehlivost, co se týkalo dodržování termínů i malých rozpočtů, ze kterých navíc dokázal vytěžit každý cent, se nezdálo, že by měl mít se sehnáním peněz potíže. Opak byl pravdou. Týden co týden se objevovaly zprávy o novém producentovi, který vzápětí z projektu odstoupil, ale současně se objevil zase někdo jiný, kdo by do toho šel. Aby udržel zájem publika nebo možná z čiré frustrace Coscarelli přistoupil k plánu B a napsal nový scénář, který se dal natočit co možná nejlevněji a který předcházel Avaryho velkorysé verzi, kterou Coscarelli doufal přece jen jednou natočit. Snímek vyrobený za směšných 700 000 dolarů (nejnižší rozpočet od jedničky) se dočkal svého uvedení čtyři roky po dílu předchozím v roce 1998 pod názvem PHANTASM: OBLIVION.

Ve čtyřce se opět vrátili všichni staří známí a s nimi i hromada nepoužitého materiálu z prvního dílu, která umožnila před konečným zúčtováním unikátní, byť nijak objevný pohled na začátek ságy. Mike s jednou z koulí implantovaných do hlavy prchá ze zajetí do pouště Death Valley a v duchu si znovu promítá své první setkání s Dlouhánem, zatímco Reggie s Jodym po Mikeovi dál pátrají na Dlouhánem zpustošeném jihozápadě. Snímek se vrací k snové, melancholické atmosféře prvního filmu a rezignuje na akčnost a humor akcentované dvojkou a trojkou. Svět, kterým Reggie jede na své cestě za Mikem, je již prakticky v Dlouhánově moci a jak na Reggieho tak na Mikea doléhá nesnesitelná samota i tíha boje s nesmrtelným protivníkem, který si s nimi jen rafinovaně pohrává. Také se dozvíme, jak se z obyčejného dlouhána stal ten Dlouhán, přičemž si užijeme Anguse Scrimma v pozoruhodné dvojroli hodný/zlý. Čtyřku uvedlo přímo na video MGM a Coscarelli a Scrimm byli pozváni na jeho světovou premiéru do Montrealu a Toronta na festival fantastických filmů a Coscarelli se rovněž zúčastnil evropské premiéry snímku v Berlíně a Hamburku. Také vystoupil v rámci „Pocty Donu Coscarellimu“, jejíž součástí byl „Pantasm Marathon“ všech čtyř dílů.

Jeho zatím posledním snímkem byla hororová komedie BUBBA HO-TEP (2002) podle povídky texaského autora Johna R. Lansdalea, která se stala hitem na filmových festivalech po celém světě a Coscarelli si tak mohl připsat další kulťák, byť v porovnání s PHANTASM jde jen o příjemně ulítlé béčko. Setkáváme se tu s Elvisem Presleym na odpočinku a JFK odklizeným spiklenci do domova důchodců, kde se oba musí utkat s mumií, vysávající místnímu osazenstvu duše. Vtip přitom nespočívá v tradičních splatterových orgiích, ale ve slovním humoru. Film byl dvojnásobně oceněn na HBO'S U.S. Comedy Arts Film Festival, za výkon Bruce Campbella v roli Elvise a za Coscarelliho scénář, další cenu, za nejlepší film dostal na montrealském festivalu a za scénář Coscarelli později ještě inkasoval cenu Brama Stokera. S Campbellem začal Coscarelli spolupracovat už tři roky předtím, když se jej rozhodl obsadit do pátého PHANTASM, ve kterém chtěl skloubit svou a Raimiho sérii. Natáčení pětky se ale kvůli problémům s financováním neustále odkládalo a po úspěchu BUBBA HO-TEPA se odkládá znovu kvůli jeho připravovanému pokračování s pracovním názvem BUBBA NOSFERATU. Bude-li mít ale druhý BUBBA stejný ohlas jako ten první, sehnání financí na PHANTASM´S END by měla být hračka.

Úplně nejaktuálnějším Coscarelliho počinem je pak epizoda "INCIDENT ON AND OFF A MOUNTAIN ROAD" z nedávno odstartovaného hororového cyklu stanice Showtime „MASTERS OF HORROR“, mezi jehož tvůrci se nacházejí zvučná jména jako John Carpenter, Dario Argento, Tobe Hooper, Larry Cohen, Joe Dante či Stuart Gordon. Coscarelliho příspěvek opět pochází z pera Johna R. Lansdalea a cestu do něj si našel i Coscarelliho chráněnec Angus Scrimm, se kterým byl už před lety uveden do síně slávy magazínu Fangoria.

Kromě vyjmenovaných cen Coscarelli také získal Hollywood Horror Film Award za svůj přínos hororovému žánru, ale přes všechna ocenění a kultovní status svůj i většiny svých filmů zůstává skromným člověkem, natáčejícím především z lásky k filmu a pro své věrné fanoušky. A je to právě jeho láska k filmům, která stojí za jeho úspěchem. Protože jakkoli vyčerpané a natahované se mohou pozdější díly PHANTASM mnohým zdát (obzvlášť ultralevný čtvrtý díl vytvářející pouze oslí můstek mezi trojkou a pětkou), je na nich vidět, že je Coscarelli nedělal pro peníze, ale protože je dělat chtěl. Nezbývá než doufat, že se mu jeho mimořádné, zcela ojedinělé životní dílo podaří zdárně dotáhnout do konce.

Co jste netušili:
Will Green, který pro první PHANTASM na zakázku vyrobil koule podle Coscarelliho a Peppermanových instrukcí, umřel několik měsíců po natočení scén ve kterých byly koule použity a bohužel je tak nikdy neměl možnost spatřit v akci. Model Hemicudy prezentovaný v sérii Phantasm neexistuje. V každém díle auto představovala jiná ´cuda, předělaná pro potřeby produkce. PHANTASM II, které bylo nejdražším dílem série (3 miliony dolarů), bylo zároveň nejlevnějším filmem, jaký Universal v 80. letech vyprodukoval.

Josef "choze" Blažek