Biografie
Karel Roden starší se narodil jako Karel Hromada 1. listopadu 1891 v Praze. S herectvím započal u řady kočovných divadelních společností, např. ředitelů Františka Kosteleckého nebo Václava Choděry, v letech 1911 – 1919. Dále byl šéfem a režisérem činohry českobudějovického Jihočeského národního divadla (1919 – 1922) a Východočeské společnosti (1922 – 1923).
Po herecké i režijní práci ve Stálém divadle na Kladně (1923 – 1925) si založil vlastní divadelní společnost Komorní divadlo (1925 – 1934 a 1935 – 1938), u které byl zároveň hercem, režisérem a také ředitelem. I přes různé potíže se Rodenovi podařilo vybudovat kvalitní soubor, který se udržel zdatně při životě až do mnichovských událostí.
V herecké a režijní práci poté pokračoval v nuselském Tylově divadle v Praze (1940 – 1944) a do svého odchodu na odpočinek v Severočeském divadle v Liberci (1945 – 1958). Karel Roden se uplatnil taky ve velkých rolích v českém i světovém repertoáru. Díky svému kultivovanému hereckému projevu, vysoké postavě a výraznému zjevu.
Jako režisér se Karel Roden přidržoval iluzivní realisticko – psychologické konvence. Z poválečných rolí si nejprve uveďme Petra Dubského („Naši furianti“), A. Ljapkina – Ťapkina („Revizor“), Vévodu („Jak se vám líbí“), Hraběte („Lhář a jeho rod“), Wernera („Ruští lidé“), Inkvizitora Jana Lemaitre („Svatá Jana“) a nebo Sira Lawrence Wargrawea („Deset malých černošků“).
Dále se objevil v inscenacích „Polská krev“ (Gorský), „Makar Dubrava“ (Pavel), „Tři sestry“ (Fedor), „Othello“ (Dóže benátský), „Svárov“ (Generál), „Jan Roháč“ (Aleš Vřešťovský a Kapitán Kumánů), „Na jih od 38. rovnoběžky“ (Johnson), „Rodina“ (Černěnko), „Zelená kopie“ (Pavel), „Mnoho povyku pro nic“ (Leonato), „Nepřátelé“ (Pečeněgov), „Vlak do Marseille“ (Výpravčí), „Jan Hus“ (Jan XXIII.), „Koho tlačí bota“ (Jerjomin), „Štěstí nepadá z nebe“ (Cízl), „Praha zůstane má“ (Hora), „Ivan a Mášenka“ (Starý kníže), „Život začíná znovu“ (Profesor), „Boleslav I.“ (Kmet), „Jarní vítr“ (Petrov), „Benátský kupec“ (Benátský dóže), „Staré Město a Malá Strana“ (Berengar), „A jde se řádit“ (Ober), „Lucerna“ (Žan), „Mládí krále Jana“ (Hynce), „Morálka paní Dulské“ (Dulský) či „Můj přítel Gaj“ (Hospodářský pracovník).
Z jeho režií si mj. uveďme titul „Na obzoru plachta bílá“. Po zrušení své cestující divadelní společnosti se Roden navrátil do rodné Prahy, kde se zapojil i do české protektorátní kinematografie. První svůj debutující rok započal čtyřmi rolemi milionáře Herberta Jacksona ve Svitákově komedii U SVATÉHO MATĚJE (1939), hosta na večírku v NEVINNÉ (1939) Václava Binovce, lékaře v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) Jana Svitáka a člena profesorského sboru v Cikánově komedii STUDUJEME ZA ŠKOLOU (1939).
V roce 1940 následovaly pro Rodena dvě filmové příležitosti profesora Kadeřábka ve filmu DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ (1940) opět Václava Binovce a ředitele hotelu v komedii Vladimíra Slavínského DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (1940) s Adinou Mandlovou a Raoulem Schránilem v hlavních rolí.
O rok později se před filmové kamery postavil jen jednou, aby stvořil roličku komorníka českoamerického podnikatele Ing. Johna Moura (Vladimír Majer) v dramatu Otakara Vávry TURBINA (1941) podle románu Karla Matěje Čapka – Choda. Další rok přišly dvě malé role bankéře v komedii VALENTIN DOBROTIVÝ (1942) Martina Friče a hosta na májové zábavě v dramatu J. A. Holmana VELKÁ PŘEHRADA (1942).
A o rok později si Karel Roden zahrál sluhu u prince Maxmiliána ze Sylvánie (Gustav Nezval) ve snímku TANEČNICE (1943) Františka Čápa. Ovšem jeho poválečné mimopražské angažmá znemožnilo další účinkování ve filmu (ještě hrál Charlese Bedstona v sovětském velkofilmu PÁD BERLÍNA z roku 1949).
Ojediněle také spolupracoval s rozhlasem. Svůj definitivní odchod z divadla (až do roku 1960 však na své poslední scéně v Liberci hostoval) na penzi přežil Roden o pouhé tři roky. Se svojí ženou, herečkou Andělou Šedivou – Rodenovou, jež pocházela ze starého divadelnického rodu z 19. století Viléma Grau (1807 – 1863), měl syna, taktéž herce Karla Rodena ml. (1914 – 1992).
V úspěšné herecké kariéře navázali i Rodenovi vnuci Karel Roden nejml. (*1962) a Marian Roden (*1964). Karel Roden zemřel 2. srpna 1961 zřejmě v Liberci ve věku nedožitých sedmdesáti let. Stal se zakladatelem herecké rodiny Rodenů.