Biografie
Významný italský filmař Ettore Scola je těžko zařaditelný, pracoval na filmech různých žánrů a z různých dob, někteří odborníci jej označují jako „režiséra chytrého průměru“, nelze mu každopádně upřít mistrovské propojení prvků klasické italské komedie s dozvuky neorealismu. Jeho úspěšnou kariéru dokládají desítky celosvětově známých filmů a také přes třicet prestižních filmových cen.
Ettore Scola se narodil v malém městečku Trevico v jižní Itálii, po střední škole zamířil studovat práva do Říma, ale již tady se začal uplatňovat drobnými prózami do humoristických časopisů, brzy začal pracovat také pro rozhlas a televizi a od poloviny padesátých let psal filmové scénáře. Spolupracoval s úspěšnými a uznávanými režiséry (A. Pietrangeli, M. Mattoli, D. Risi atd.), většinou psal ve dvojici s Ruggerem Maccarim, zmínku si zaslouží scénáristický podíl na dvou filmech Dina Risiho SVÁTEČNÍ VYJÍŽĎKA (Il sorpasso, 1962) a STRAŠIDLA (I mostri, 1963). Mezitím si u Lizzaniho filmu ČETNÍK NA KONI (Il carabiniere a cavallo, 1961) vyzkoušel i post asistenta režie.
Během deseti let práce scénáristy získal značné zkušenosti, mezi filmaři si získal i renomé, kromě toho měl ambice točit filmy podle vlastních představ a v polovině 60. let se začal prosazovat jako režisér. Jeho debutem byla komedie KDYŽ DOVOLÍTE, BUDEME MLUVIT O ŽENÁCH (Se permettere parliamo di donne, 1964), poté se mimo jiné podílel na povídkovém filmu THRILLING (1965), s mezinárodním obsazením v čele s Vittoriem Gassmanem pak realizoval veselohru ARCIĎÁBEL (L’arcidiavolo, 1966), první větší ohlas i mimo Itálii mu ale přinesl až film AFRICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (Riusciranno i nostri eroi e ritrovare l’amico misteriosamente scomparso in Africa?, 1968) s Albertem Sordim a Bernardem Blierem v hlavních rolích (jen v Itálii vidělo v kinech tento film přes šest miliónů diváků).
Jestliže dříve jako scénárista pracoval na filmech prvoplánově komediálních, později jako režisér začal do vlastních filmů prosazovat prvky satiry, ostře kritického sarkasmu i černého humoru. Tyto tendence se poprvé projevily na přelomu 60. a 70. let ve filmech KOMISAŘ PEPE (Il commissario Pepe, 1969) a DRAMA ŽÁRLIVOSTI (Dramma della gelosia, 1970). Teprve během sedmdesátých let začal také sbírat prestižní filmová ocenění, tragikomický příběh tří přátel z těsně poválečných let TAK NÁS MILOVALI (C’eravamo tanto amati, 1974) získal hlavní cenu na festivalu v Moskvě a s pěti a půl milióny diváků jen v italských kinech byl opět velmi úspěšný. Do zlatého fondu kinematografie se Scola zapsal syrovým příběhem z prostředí římské chudinské čtvrti OŠKLIVÍ, ŠPINAVÍ A ZLÍ (Brutti sporchi e cattivi, 1976), který mu vynesl cenu za nejlepší režii na festivalu v Cannes.
Mimoto Ettore Scola nadále psal scénáře i pro jiné režiséry, znovu se podílel na filmových povídkových projektech, z významných herců, s nimiž spolupracoval, jmenujme alespoň Nina Manfrediho nebo Marcella Mastroianniho, který například vytvořil ústřední dvojici se Sophií Loren ve filmu ZVLÁŠTNÍ DEN (Una giornata particolare, 1977), jenž byl nominován na Oscara, v Itálii získal prestižní cenu Davida a ve Francii Cézara za nejlepší zahraniční film. S trojicí významných italských hereckých osobností (V. Gassman, U. Tognazzi, M. Mastroianni) pak natočil další zajímavý film TERASA (La terrazza, 1980).
Ze zavedených žánrů vybočil Ettore Scola historickým titulem z doby francouzské revoluce NOC VE VARENNES (La nuit de Varennes, 1982) opět s mezinárodním obsazením, jež ostatně angažoval i do rozsáhlé rodinné ságy RODINA (La famiglia, 1987). Mezinárodních cen se mu mezitím dostalo s němým hudebním snímkem TANČÍRNA (Le bal, 1983). Později několikrát točil s nadějným a předčasně zemřelým hercem Massimem Troisim, jehož před kameru angažoval znovu i s Mastroiannim (KOLIK JE HODIN? – Che ora è?, 1989). S francouzskými hvězdami Vincentem Perezem a Emmanuelle Béart (a mimo jiné znovu i s Massimem Troisim) natočil další historický film CESTA KAPITÁNA FRACASSE (Il viaggio di capitan Fracasse, 1990), který mu vynesl nominaci na Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně.
Dalo by se říci, že na starší film TERASA navázal Scola podobně koncipovaným filmem VEČEŘE (La cena, 1998), opět s hvězdným obsazením, jeho zatím posledním významným filmem se stal příběh dvou obchodníků z předválečné Itálie NEKALÁ SOUTĚŽ (Concorrenza sleale, 2001) realizovaný v koprodukci s Francií. Jen výjimečně spolupracoval také s televizí, mezitím směřoval mezi elitu evropských filmových osobností a například v roce 1988 byl prezidentem poroty na mezinárodním festivalu v Cannes.
V roce 2001 obdržel Ettore Scola Zlatou medaili za zásluhy v oblasti kultury, o dva roky později byl dekorován Řádem za zásluhy o Italskou republiku (2003). Ettore Scola je ženatý, dcera Silvia Scola se též uplatňuje u filmu a pracuje především jako scénáristka.
Režisér
Filmy | |
---|---|
2013 |
Jak zvláštní jméno Federico! |
2003 |
Gente di Roma |
2001 |
Nekalá soutěž |
1998 |
Le Dîner |
1997 |
I corti italiani |
1995 |
Romanzo di un giovane povero |
1993 |
Mario, Maria e Mario |
1990 |
Le Voyage du Capitaine Fracasse |
1989 |
Che ora è? |
Kino Splendor |
|
1987 |
Rodina |
1985 |
Maccheroni |
1983 |
Tančírna |
1982 |
Noc ve Varennes |
1981 |
Vášeň lásky |
1980 |
Terasa |
1977 |
Nová strašidla |
Zvláštní den |
|
1976 |
Dámy a pánové, dobrou noc |
Škaredí, špinaví a zlí |
|
1974 |
C'eravamo tanto amati |
1973 |
Trevico-Torino (viaggio nel Fiat-Nam) |
1972 |
Kraksa |
1971 |
Permette ? Rocco Papaleo |
1970 |
Drama žárlivosti |
1969 |
Il commissario Pepe |
1968 |
Africké dobrodružství |
1966 |
L'Arcidiavolo |
1965 |
La congiuntura |
Thrilling |
|
1964 |
Se permettete parliamo di donne |
Dokumentární | |
---|---|
2001 |
Un altro mondo è possibile |
1995 |
Roma dodici Novembre 1994 |
1987 |
Imago urbis |
1984 |
L'addio a Enrico Berlinguer |
1982 |
Vorrei che volo |
1975 |
Carosello per la campagna referendaria sul divorzio |
1973 |
Festival Unità |
1972 |
Festival dell'Unità 1972 |
Krátkometrážní | |
---|---|
1997 |
1943-1997 |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
2021 |
Il materiale emotivo - původní scénář |
2013 |
Jak zvláštní jméno Federico! |
2001 |
Nekalá soutěž |
1995 |
Romanzo di un giovane povero |
1990 |
Le Voyage du Capitaine Fracasse |
1989 |
Che ora è? |
1983 |
Tančírna |
1981 |
Vášeň lásky |
1977 |
Zvláštní den |
1976 |
Škaredí, špinaví a zlí |
1972 |
Kraksa |
1968 |
Il profeta |
1965 |
Znal jsem ji dobře |
1964 |
Se permettete parliamo di donne |
1963 |
Ženich na inzerát |
1962 |
Sváteční vyjížďka |
1960 |
Il mattatore |
Herec
Dokumentární | |
---|---|
2021 |
Střípky z festivalu v Cannes (TV film) - a.z. |
Uno, nessuno, cento Nino (TV film) - a.z. |
|
2018 |
Muse e Dei - a.z. |
Vittorio Gassman – král komediantů - a.z. |
|
2016 |
Acqua e zucchero. Carlo Di Palma, i colori della vita |
2015 |
Ridendo e scherzando - Ritratto di un regista all'italiana |
2014 |
Enrico Lucherini: Ne ho fatte di tutti i colori |
2012 |
Un ritratto di Ettore Scola |
2011 |
Giovanna Cau - Diversamente Giovane |
2010 |
L'ultimo gattopardo: Ritratto di Goffredo Lombardo |
2009 |
Vittorio D. |
2007 |
Cannes, 60 ans d'histoires (TV film) |
Linee d'ombra |
|
Sophia: Ieri, oggi, domani |
|
2006 |
Marcello, una vita dolce |
Una bella vacanza: Buon compleanno Dino Risi! |
|
2004 |
Sophia - pokus o portrét (TV film) |
2002 |
Fellini's Magic (TV film) |
1996 |
Ritratti d'autore (seriál) |
Host
Pořady | |
---|---|
2016 |
Oscar 2016 - a.z. |
1997 |
Le Cercle du cinéma |
1996 |
Thé ou café |
1976 |
La Nuit des Césars |
1975 |
Midi-Première |
1967 |
Apropos Film |
Fanklub
(19)- sportovec režisér
- raroh režisér
- BASE režisér
- Courtemanche režisér
- pwh režisér
- troxor režisér
- vla_kor režisér
- Vrtulka103 režisér
- adamc režisér
- Bakounine režisér
- Mechonit režisér
- FreeRider režisér
- Andrulda režisér
- Cyril Hirsch režisér
- DragonsForce režisér
- xkam scenárista
- ewanem režisér
- Aristanis režisér
- mayuss režisér