Dean Martin

“Piju, protože moje tělo prostě vyžaduje, potřebuje alkohol. Nepiju já, to moje tělo se opíjí.”

V rychlosti: jmenujte umělce, který (a) sesadil Beatles z čela hitparády v dobách vrcholící beatlemánie; (b) v roce 2004 “získal” zlatou desku za své vůbec nejrychleji prodávané album, které se rovněž dostalo do “top ten“ žebříčku iTunes; (c) uctíval ho Elvis Presley; a (d) jeho písně můžeme pravidelně slyšet v různých filmech, TV show a reklamách. Potřebujete ještě indicii?

Playboy ho nedávno nazval "nejvíce 'cool' mužem, který kdy žil.“ Deanův vliv na generace hudebních fanoušků dnes o míle předběhl jeho dřívější pověst ”sukničkáře”, ”násosky z Rat Pack” nebo ”pobrukujícího si chlápka od Jerryho Lewise.” Jeden z nejznámějších zástupců šoubyznysu 50. a 60. let vynikal na jevišti, hudebních nahrávkách, ve filmu i televizi. Ve své době to byl Pan zpěvák a jeho smyslný až lehce mysteriózní hlas okouzluje i nadále.

Jeho dětství nebylo tím, co si pod tímto pojmem obvykle představujeme. Syn holiče-imigranta Dino Paul Crocetti mluvil do svých pěti let pouze italsky a v šestnácti skončil se školou. První, drsné kapitoly jeho životopisu připomínají – z dnešního pohledu - začátky nějaké hip-hopové hvězdy: rozvážel pašovaný alkohol, pracoval u pumpy, jako krupiér v ilegálních nálevnách, v ocelárně a pod přezdívkou Kid Crochet krátce zakusil i atmosféru uvnitř boxerského ringu, což mu sice vyneslo jen o málo víc než zlomený nos, zjizvený ret a polámané prsty, ale díky své ”podzemní” praxi měl kontakty na majitele klubů (potažmo mafiánské bosse...) a získal tak i svoji první zpěváckou štaci.

“Až na jedenáct jsem zvítězil ve všech zápasech.” - “A kolik jich celkem bylo?” - “Tucet.”

Se srovnaným nosem a podporou svých kamarádů z ”nočních klubů”, se z něj stal Dino Martini (podle operního tenora Nina Martiniho) a později (1940) Dean Martin, jehož prvním vzorem byl Harry Mills a později tehdejší zpěvácká špička, Bing Crosby. Začal zpívat se skupinou Sammyho Watkinse a dostavily se první úspěchy na východním pobřeží; v roce 1943 se v newyorském klubu Riobamba připojil k Franku Sinatrovi, který se v té době již vyhříval na slunci popularity, v roce 1944 byl povolán do armády a rok sloužil v ohijském Akronu, než byl ze zdravotních důvodů vojenské služby zproštěn.

Rok 1946 byl pro Martina zlomový: vyšel mu první single, "Which Way Did My Heart Go?" a poprvé také vystoupil ve dvojici s komikem Jerry Lewisem. Jejich jména se poprvé objevila na plakátě klubu ”500” v Atlantic City a ona noc na 25. července 1946, kdy smíchali své výstupy do jednoho koktejlu improvizované komiky a uvolněné hudby, byla svědkem zrodu fenoménu. Rázem byli žádaní široko daleko, úspěch z jeviště přenesli do rozhlasu i na filmová plátna (Paramount a producent Hal Wallis) a vévodili v té době velmi populárnímu televiznímu pořadu “The Colgate Comedy Hour” (1950-1955). Vydělávali milióny. Tajemství podle nich spočívalo v tom, že zcela ignorovali publikum a hráli jeden pro druhého.

Dean Martin si zamiloval Kalifornii. Kvůli častým zemětřesením tam bylo jen málo výškových budov a on, který trpěl klaustrofobií, téměř nikdy nepoužíval výtah. Během desetileté spolupráce s Lewisem přišel Martin (mezi jinými) s hity jako "Memories Are Made of This" (1.místo, 1955), "That's Amore" (2.místo, 1953), "Powder Your Face With Sunshine" (10.místo, 1949) - všechny pod značkou Capitolu. Štiplavé poznámky kritiky o tom, že Lewis by zářil ve dvojici s kýmkoli, i frustrace z jednotvárnosti společné filmové tvorby (natočili spolu šestnáct filmů), vedly k tomu, že Martinovo nadšení ochablo a vzájemné neshody zesílily. Jak jednou poznamenal Martin na Lewisovu adresu: “V jednom momentě si řekl, 'Jsme vyjímečný, jako Charles Chaplin.' Od té doby mu nikdo nemohl nic říct. Všechno věděl.” Po rozpadu dua v roce 1956 – rozvazování všech smluv zabralo právníkům měsíce - různí “odborníci” z šoubyznysu předpovídali, že Lewis půjde nahoru, kdežto Martin jednoduše vyšumí.

Zpěvák všem skeptikům ovšem zamotal hlavu. Koncem 50. let v Las Vegas svými sólovýstupy uváděl do vytržení zástupy, znovu zaútočil na hitparády: "Return to Me" (4.místo, 1958) a "Volare" (12.místo, 1958) a sérií filmových rolí, příkladně v Dmytrykově válečném dramatu MLADÍ LVI (1958) nebo v Hawkesově westernu RIO BRAVO (1959) s Johnem Waynem, udělal dojem na kritiku i na diváky. Chtěl se totiž stát skutečným hercem a roli ve “lvech” vzal přesto, že mu nabízeli pouhý zlomek jeho dřívější gáže. Před kamerou se tím pádem ale setkal s Marlonem Brando a Montgomery Cliftem a mohl se od nich ledasčemu přiučit (pomohl mu údajně hlavně Clift, se kterým se tehdy také skamarádil).

Místo Deana měl ve filmu sice původně hrát Tony Randall, ale agentura větřila další zisky a film se nakonec ukázal být jedním z nejlepších projektů dekády a pro Deana znamenal senzační návrat. Úspěch pokračoval, když se poprvé vedle sebe na plátně objevili Dean Martin a Frank Sinatra: uznávané Minnelliho drama SOME CAME RUNNING (1958). Postavou holkaře a vegaského zpěváka "Dina" v komedii Billyho Wildera LÍBEJ MNE, HLUPÁČKU (1964) parodoval sám sebe. Zahrál si i s Alainem Delonem: westernová komedie ZA ŘEKOU JE TEXAS (1966). A tak zatímco v polovině 60. let se Martin řadil k filmové, nahrávací i klubové špičce - k jeho blízkým přátelům patřili John Wayne nebo Gary Cooper - Lewisova filmová kariéra upadala.

“Nesnáším herce nebo herečky, kteří mi tvrdí, že herectví je těžká práce. Je to lehká práce. A každý, kdo mi bude říkat opak, nikdy nestál celý den na nohou a nerozdával v blackjacku.”

Bing Crosby ovlinil Deana Martina a Martin sám zase Elvise Presleyho: "Love Me Tender" nazpíval údajně podle něj. Martin, stejně jako Elvis, byl ovliněn také country-westernovou hudbou. Alba jako “The Hit Sound Of Dean Martin”, “Welcome To My World” nebo “Gentle On My Mind” z roku 1965 se skládala z country písní, které proslavili Johnny Cash, Merle Haggard a Buck Owens. Ve svých TV show Martin uváděl také country zpěváky a v roce 1966 ho Asociace country music jmenovala “mužem roku.” Píseň "Ain't That a Kick in the Head", kterou Dean zpívá ve filmu DANNYHO JEDENÁCTKA (1960) a která v té době nebyla žádným hitem, se následně dočkala bouřlivého ohlasu v médiích a vůbec popkultuře.

V roce 1961 tedy opustil Capitol a podepsal začínající Sinatrově značce Reprise. Se svojí první nahrávací společností se ale stihl rozloučit ve velkém stylu: rok 1960 znamenal uvedení singlů "Ain't That a Kick in the Head" a "You're Nobody 'Til Somebody Loves You". Hravý, romantický a důvěrný Dean Martin se v nich pravděpodobně představil ve své vrcholné formě. V roce 1964, kdy Beatles svým "A Hard Day's Night" vévodili singlovým hitparádám, náctileté dívky křičely a časopisy přemítaly o britské invazi, se Martin opět uvedl s pro něj typickou sebejistotou. Poté, co svému synovi slíbil “hit No. 1“, vystrnadil “úžasnou čtyřku” ze závratných pozic svým “erbovním” hitem “Everybody Loves Somebody.” Během let u Reprise následovaly hity jako "The Door Is Still Open to My Heart" (6.místo, 1964), "I Will" (10.místo, 1965), "Houston" (21.místo, 1965) a "Send Me the Pillow You Dream On" (22.místo, 1965). Byly to doby, kdy nahrával až čtyři alba ročně.

Začátek 60. let a Martinovo spojení s Frankem Sinatrou, Sammy Davisem juniorem, Joey Bishopem a Peterem Lawfordem v legendárním uskupení Rat Pack, které nahradilo jeho dřívější pověst uhlazeného trylkujícího chlapíka Jerryho Lewise a přineslo mu image playboye popíjejícího se svými kámoši během jevištních taškařic ( Dean Martin později prohlašoval, že to tehdy byla do značné míry pouhá póza). Hoši sami si říkali "The Summit" nebo "The Clan" a v oněch letech byli významnou součástí hollywoodské společenské scény. Ve své době jim popularitou mohl konkurovat jedině Elvis Presley. Díky Lawfordově sňatku se sestrou prezidenta, Patricií Kennedyovou, měli i jistý politický vliv (Martin, ač Republikán, podporoval Sinatrovu kampaň za zvolení JFK prezidentem).

Legendární byly jejich výstupy v Las Vegas, které přitom většinou nebyly předem ohlášené (nad vchodem hotelu Sands mohli hosté například číst “DEAN MARTIN---MAYBE FRANK---MAYBE SAMMY”). Ceny pokojů šly okamžitě nahoru a mnoho lidí spalo po halách a ve svých autech, jen aby ty tři spolu mohlo vidět. Vystupovali vždy ve smokincích, zpívali sólově, dueta i jako trio a vše prokládali ponejvíce improvizovanými gagy a fórky. Naráželi na Frankovy milostné avantýry, Deanovo pijáctví nebo Sammyho barvu pleti a židovskou víru.

Respektovali jeden druhého (Sinatra byl Martinův nejlepší kamarád) a nikdy se také nesnížili k oplzlostem. Rat Pack měli velký podíl na sjednocení Las Vegas: Sinatra a Martin odmítali zpívat tam, kam nepustili Davise a donutili tím casina otevřít brány Afroameričanům. Posmrtně se dočkali znovuzrození v podobě televizního filmu THE RAT PACK (1998), kde Deana představuje Joe Mantegna, Franka Ray Liotta a Sammyho Don Cheadle a inspirovali známou trilogii DANNYHO PARŤÁCI (2001-2007) s Georgem Clooneym, Bradem Pittem a Mattem Damonem.

Navzdory pověsti silného pijana (rád si přihnul Jacka Danielse) měl Martin údajně pozoruhodnou sebedisciplínu. Často byl prvním, který chodil spát a když zrovna nebyl na tour nebo někde daleko s filmovým štábem, zajel tento “miláček žen” domů za ženou a dětmi (jak jednou uvedla Jeanne, jeho druhá žena, "byl doma na večeři každý den.”) Shirley MacLaine ve svém životopise potvrzuje, že na scéně většinou usrkával jablečný džus, ne lihoviny, nicméně jeho přesvědčivá ztvárnění alkoholiků ve filmech SOME CAME RUNNING a RIO BRAVO vedla k nepodloženým tvrzením o jeho vlastním těžkém alkoholismu. Mnohem raději než zůstávat do časných ranních ve společnosti kamarádů z Rat Pack, se věnoval svojí velké zálibě, golfu, nebo si sednul k televizi. Miloval starší westerny. A také komiksy. Podle kolegů byl vždy dobře naladěn, občas se ale taky stahoval do ústraní.

“V Hollywoodském muzeu voskových figurín mají sochu Jimmyho Stewarta a ta socha mluví lépe než on sám.”

V 60. a 70. letech jeho jméno na casinech a nočních klubech znamenalo, že k dispozici budou pouze místa na stání (aby se dostalo na všechny), ale navzdory úspěchům se počátkem 70. let z varieté stáhl – tím více prostoru dostal ve filmech a televizi: jeho “The Dean Martin Variety Show" (1965-1973) získala Zlatý glóbus, v roce 1973 se jmenovala “The Dean Martin Comedy Hour” a v letech 1974-1984 to byl ohromně úspěšný pořad "The Dean Martin's Celebrity Roast", ve kterém si zase dobíral slavné osobnosti (Orson Welles, Ronald Reagan, James Stewart a řada dalších).

V roce 1974 nazpíval Martin u Reprise poslední desku: “Once In A While” (uvedena roku 1978), chytrými investicemi dále rozmnožoval svoje jmění a dokonce se rozhodl skoncovat se svojí klaustrofobií, a to tak, že se údajně zavřel ve výtahu a hodiny jezdil nahoru-dolů do té doby, dokud ho neopustil dřívější strach. Časem se dokonce smířil se svojí bývalou ženou Jeanne a před publikem i s Jerry Lewisem: v roce 1976 šokoval Frank Sinatra Lewise a vůbec celý svět, když k němu na scénu přivedl Dean Martina. Opět se z nich stali kamarádi, ale znovu spolu vystoupili už jen jednou: v roce 1989 u příležitosti Deanových 72. narozenin.

Naposledy nahrával u Warner Brothers Records, album “The Nashville Sessions” bylo uvedeno v roce 1983 a můžeme na něm slyšet hit "(I Think That I Just Wrote) My First Country Song". Ve slavném thrilleru podle Haileyho knihy, LETIŠTĚ (1970) s Burtem Lancasterem, se předvedl jako pilot a poslední velkou roli dostal v krimifilmu Mr. RICCO (1975). Další živá vystoupení omezil na Las Vegas a Atlantic City. Ve Vegas Dean Martin naposledy vystoupil v roce 1989 a v televizi o rok později (THE SAMMY DAVIS Jr. 60th ANNIVERSARY CELEBRATION). Poslední léta trávil s Jeanne a předpokládá se – a ona sama to potvrzuje – že stála při něm, když ve svém domě ráno na Boží hod roku 1995 zemřel. Bylo mu 78 let a příčinou smrti bylo akutní respirační selhání.

Martin trpěl plicním emfyzémem. V srpnu 1993 mu byla zjištěna rakovina plic, přestal s kouřením, chirurgický zákrok na játrech a ledvinách však odmítl. Na jeho počest byla na chvíli ztlumena světla na hlavním vegaském bulváru Strip a v roce 2005 přejmenovali tamní “Industrial Road” na “Dean Martin Drive” (jeho jméno nese i jedna třída v San Antoniu). Své stopy stihl zvěčnit v Graumanově Čínském divadle (1964) a na hollywoodském “Chodníku slávy” má dnes hned tři hvězdy, filmovou, televizní a jednu za svoje hudební nahrávky. Jeho hrob najdeme ve Westwood Memorial Park v L.A., je na něm vytesán úryvek z jeho nejslavnějšího hitu: “Everybody Loves Somebody Sometime".

V novém tisíciletí jeho hvězda opět zazářila a po více než čtyřiceti letech od sesazení legendárních Beatles z 1. místa americké hitparády nadále přitahuje pozornost hudebních fanoušků. Jeho nenucený zpěv se stal jakousi moderní zkratkou pro vyjádření 'cool' nálady a slyšet ho tak dnes můžeme ve filmech jako jsou Scorseseho MAFIÁNI (1990) nebo CASINO (1995), “baličská komedie” PROUTNÍCI / SWINGERS (1996), Soderberghova romantická krimi ZAKÁZANÉ OVOCE (1998), mysteriózní oskarová krimi L. A. - PŘÍSNĚ TAJNÉ (1997), De Nirův PŘÍBĚH Z BRONXU (1993) a “Gibsonova” ODPLATA (1999), nemluvě o seriálu “Rodina Sopránů” (1999) a "Západní křídlo" (1999), reklamách na Nissan Altima, společnost Microsoft, hotely Marriott, pivo Heineken a bezpočet dalších.

“Chcete slyšet vážnou verzi, kupte si album.” (odpověď na poznámky, že během zpívání při svých klubových vystoupeních žertuje)

Fenomenální prodejnost hudební kolekce “Dino: The Essential Dean Martin” (Capitol, 2004) – s výběrem jeho stěžejních nahrávek u společnosti Capitol i Reprise – byla jasným signálem o Dinově trvajícím výsostném postavení na nebi populární hudby. Z pultů album mizelo bleskovým tempem, mnohem rychleji než kterékoli jeho jiné předtím (za svůj život natočil více než stovku alb a kolem šesti set písní) a počtem prodaných nahrávek Dean brzy dosáhl na “zlato.“ Bill Zehme pro Playboy v roce 2004 uvedl, že Deanovy písně jsou útěchou a pohlazením i pro dnešní generace.

V prosinci 2006 se duet Deana Martina s Martinou McBride "Baby, It's Cold Outside" ocitl na 7. příčce (“R&R AC chart”) a v témže roce zařadil časopis Blender knihu “Dino: Living High in the Dirty Business of Dreams“ (1992) na první místo všech do té doby vydaných knih na téma rokenrol. O rok později vydal Capitol/EMI album duetů "Forever Cool" (2007), na kterém hlas Deana Martina doprovázejí například Kevin Spacey nebo Robbie Williams.

Podle Nicka Toscheseho byl Martina klasický “menefreghista“ (italský termín pro "toho, komu na tom ale vůbec nezáleží“), což v případě Deana Martina neznamená lhostejnost nebo netečnost, ale odmítnutí nechat se světem porazit – a předurčení k životu s lehkým úsměvem na rtech, elegantní melodií a aurou vyrovnanosti. Doplňme jen, že v únoru 2009 by měl “Dino” Dean Martin “in memoriam” obdržet Cenu Grammy za své celoživotní úspěchy.

“Mám sedm dětí. Tři nejčastější slova, která u mě doma uslyšíte jsou 'ahoj', 'nashle' a 'jsem těhotná'.”

Dean Martin byl celkem třikrát ženatý, stal se biologickým otcem sedmi dětí a osmé adoptoval. Elizabeth (Betty) Anne McDonaldová, se na všech frontách snažila být dobrou ženou a matkou jejich čtyřem dětem – nejstarší Stephen (Craig) se narodil v roce 1942, Claudia (Dean) (1944 – zemřela na rakovinu prsu v roce 2001), Barbara (Gail) (1945) a Deana (Dina) (1948) - díky jejímu alkoholismu však toto úsilí nakonec vyšlo vniveč. Dnes už můžeme pouze spekulovat, zda manželství zlikvidovala její náklonnost k lihovině nebo zda k této náklonnosti náhodou nevedla Deanova nevěra. Po rozvodu získal děti do opatrovnictví Martin a Betty žila v ústraní v San Francisku.

"Vím, že by bylo džentlmenské, nechat o rozvod zažádat manželku. Na druhou stranu ale všichni vědí, že džentlmen nejsem.” (když žádal o rozvod se svojí druhou ženou).

Jeho druhou ženou byla Jeanne Bieggerová, oslnivá blondýnka, která se nechávala vídat mezi jeho publikem ještě v dobách svazku s Betty. Toto manželství vydrželo čtyřiadvacet let (1949-1973) a dalo světu tři děti: Dean Paul Martin (Jr.) (1951 – zahynul v roce 1987 ve stíhačce během cvičení Národní letecké gardy - otec se s tím údajně nikdy docela nesrovnal), Ricci James (1953) a Gina Caroline (1956), která se později provdala za Carla Wilsona ze známých Beach Boys.

Třetí manželství, s šestadvacetiletou Catherine Mae Hawnovou, kterou si vzal do měsíce po rozvodu s Jeanne, trvalo tři roky, kdy Martin adoptoval její dceru Sashu. Spojení nebylo šťastné a byl to Dean, kdo inicioval rozvod (1976). Krátce zasnouben byl také s Gail Renshawovou, Miss USA-World 1969. V Las Vegas i televizi s ním vystupovala jeho dcera Gail a v několika show se objevil i Martinův strýc, komik Leonard Barr.

Marek "džanik" Janík