Philcze

Nenechte se zmást tím, že je úvodní tragická nehoda skutečně výborně zrežírovaná. Zbytek je neskutečně vyčpělé a zcela nezajímavé drama, které zároveň obsahuje bezpochyby nejlaciněji vykonstruovanou manželskou hádku všech dob. Přitom s poselstvím filmu nemám v zásadě žádný problém, jen škoda, že se kolem něj motají tak mrtvolné a mizerně napsané postavy. A Jamesi, mám tě rád, ale aspoň na rok se na to vyser. S tímhle materiálem by sice nic neudělal ani D.D. Lewis, ale ta únava je tam fakt znát. 40% (Berlinale 2015)

80% (Berlinale 2015)

Je vtipný, jak Reitman po celou dobu filmu osciluje mezi dost povýšenou kritikou současnosti a občasným zásahem do černého. Jako většina jeho filmů působí i Men, Women and Children trochu nedovařeným dojmem, jako by věděl, co chce vyprávět, ale vždycky do toho skočil moc po hlavě a po pádu mu zbylo jen pár zlomenin. Dobří herci, fajn ústřední romance. 60%

Guilty pleasure. Neustálá fascinace tím, jak je i přes finančně hubenou výhru takřka nemožné tuhle soutěž vyhrát.

One of the greats. 100%

Pozdě, ale přece. I 2014 má nakonec svůj esenciální příklad "US-hypeu", kde si Babadook vypěstoval kolováním po festivalech pověst pomalu nejlepšího hororu od Osvícení. A nakonec je to jen lehce nadprůměrná záležitost, která solidně prodává psychologii postav, ale zdaleka nejzajímavější motiv (dětská kniha a její ústřední monstrum) zůstává vlastně dost v pozadí. Rozhodně dobrý pokus, ale co mnoho zahraničních recenzí vychválilo jako "chytré nastiňování" zápletky, není nic jiného než vyložené prozrazení vývoje příběhu. 60%

Velmi dobré, ale možná jsem od Millera čekal i víc. Vystačí si s tichem místo hudby a minimalistickou kamerou a střihem, aby perfektně zachytil vývoj a psychologické rozpoložení všech postav. V závěru je ale onen "přerod" možná až moc náhlý a vzhledem k jeho reálným důvodům v průběhu filmu vlastně dost nenaznačený. Herecké trio je ale z říše snů - z Carrella jde pod tunou make-upu strach, zadumaný Tatum na sebe umí stáhnout pozornost i na omezeném hereckém prostoru a jako vždy důvěryhodný Ruffalo dokazuje, že mu to v podobných rolích jde zdaleka nejlépe. 80%

Horrible Bosses jsou asi oficiálně moje obří guilty pleasure. V 90% komických scén hlavní trojice jen mele (ať už improvizovaně nebo podle scénáře) páté přes deváté, ale i na podruhé mi to zkrátka přijde ohromně vtipné. Možná proto, že je ze všech zúčastněných cítit ohromná pohoda a uvolněnost. Když se k gangu navíc přidá Chris Pine, jehož velký komediální potenciál zůstává Hollywoodem stále celkem neobjeven, tak je zaděláno na minimálně stejně vtipnou podívanou jako minule. Navíc se mi zamlouvá, jak si scenáristé legračně pohrávají s myšlenkou, že trio Bateman-Sudeikis-Day jsou vlastně hrozní hajzlové. 80%

Debut snů, jehož největší sílou je přerod ze sociálně kritického dramatu do temné thrillerové žánrovky někde za půlkou filmu. A Gyllenhaal zase dokazuje, že je herecký chameleon s parádním čichem na zajímavé látky. Jediná výtka směřuje směrem k Newtonu Howardovi a jeho pozitivně naladěnému brnkání jak ze skutečné celovečerní verze Prosťáka Jacka. Cliff Martinez by tady dělal divy. 90%

Možná nejhorší příklad vnuceného rozdělení finálového dílu na dvě částí všech dob. Někde je tam hluboko skrytá výborná YA adaptace, ale v první části je vidět jen celkem zoufalá snaha o ucelenost a závěrečnou gradaci. Snažili se, ale stejně to skončilo jen jako sled scén bez ladu a skladu. 50%