Philcze

Vynikající roast. S podobným složením roasterů to sice mohlo zklamat jen těžko, ale že se budu bez přestání smát půlku stopáže jsem vážně nečekal. Smršti vtípků se navíc kromě Franca nevyhnula ani jeho babička, brácha Dave nebo The Rock. 90%

Nepříliš efektní, ale poctivý špionážní thriller ze staré školy. Branagh sice na režijní sesli ani napodruhé nijak extra nestrhne (a stále střihá v dialozích dvakrát víc, než je nutno), ale co nesplní za kamerou, tak bohatě vynahradí před ní v roli slizkého záporáka Čerevina. Přímočarý, nepřekvapivý, ale zároveň i promyšlený a překvapivě zábavný thriller, který odkazuje na Ryanovi kořeny ve Studené válce, ale zároveň i solidně uvádí jeho updateovanou verzi pro 21. století. Chris Pine tak svým frackovitým projevem úspěšně modernizuje dalšího dinosaura filmové/literární historie. 70%

Digital Love.

Uff. Monotónně zrežírovaná a nezajímavě odvyprávěná krimi dobovka, ze které je moc cítit snaha útočit na ceny. Jeden z těch filmů, který chce dosáhnout kultovního statusu tím, že nechá své postavy dramaticky mlít s newjerseyským akcentem a má to působit chytře. Co totiž prošlo postavám kvůli jejich psychické vyšinutosti v Terapii láskou, působí zde jen jako laciná berlička jak ještě zdramatizovat chatrnou zápletku. O. Russel přestřelil, nechal své herce moc vyblbnout a výsledkem je naprosto nestrhující oscarovka. Z průměru ji tahá jen špičkové obsazení (všichni velmi dobří, obzvlášť potěšili Renner a Cooper) a vtipná historka o rybaření. 60%

Výborný slasher, ale s dvouletým hypem se zkrátka soupeří těžko. Vskutku velmi zábavná home invasion vyvražďovačka s vynikající Sharni Vinson, gradující hladinou gore a dvěma vyloženě povedenými zvraty, které vyprávění posouvají dopředu. I tak menší rozpaky nad prezentací útočníků. Jakmile ze sebe sundají masky a zjistíme, že se pod nimi ukrývá plešoun a "poor man's Joaquin Phoenix", tak je jejich kouzlo okamžitě pryč. Přitom měli naběhnuto na kultovní status. Wingard si chytře hraje s žánrovými pravidly, sází jednu ikonickou scénu za druhou a několik parodických momentů je vážně skvělých. Přesto jsem ale po extatických ohlasech čekal ještě malinko větší nářez ve všech směrech - víc gore, víc srandy z žánru a postav. To už je ale můj problém. Ve stavu "nepopsaného listu" nevidím důvod, proč tomuhle parádnímu horroru nenasázet plnou palbu. Mezi žánrovou konkurencí totiž vyloženě vyčnívá svou čerstvostí. 85% P.S. Osobní bonus za synth-electro v poslední třetině, po němž je propast mezi You're Next a Hotline Miami ještě menší než předtím.

Film roku a přesně ten Marty, jakého máme rádi. Svižný, nemorální a chytře provokativní. Vskutku nejrychlejší tři hodiny v kině letošního roku, navíc ve společnosti božského DiCapria (napsal bych něco o Oscarech, ale asi to stejně nemá smysl, holt patří do skupiny Oldmanů a O'Tooleů), neskutečně zábavného Hilla a především Martyho pevné režie. Vlastně naprosto špičková komedie, která skvěle balancuje na hraně drsného dramatu. Vím, že bych toho po Bayovi možná chtěl trochu moc, ale zhruba takhle mělo vypadat sračkoidní Pain and Gain. 100%

Pecka, za jejímž úspěchem stojí hlavně neskutečná přirozenost s jakou je příběh napsán a odehrán. Teller a Woodley jsou fantastický ústřední pár, jejichž sílu ukazuje především několik delších, střihem nerušených dialogových scén po vzoru trilogie Before. Ponsoldt má sice až moc rád nejasné poslední záběry (po Smashed nechybí ani zde), ale to jen malá osobní kaňka na jinak vynikající romantice. 90%

Pure escapism.

Podobně jako Hunger Games, tak i Hobbit si oproti prvnímu dílu výrazně polepšil. Stále trochu natažené, ale na rozdíl od Neočekávané cesty Jackson nečerpá atmosféru z divácké nostalgie LOTRu, ale dokáže jí pomocí exkluzivní výpravy a živějších kulis vytvořit sám. Ubralo se na trpasličím humoru, přidalo na akci a romantice, a i když zdaleka ne všechny postavy jsou plně využité (Legolas se vážně vrátil jen proto, aby nám ukázal, že umí stále zabít skřety na sto způsobů), co do vyprávění příběhu je Desolation of Smaug krok správným směrem. 80%

Byl jsem až šokován, jak moc mě bavilo víc než dvouhodinové drama odehrávající se takřka výhradně za zdmi královského paláce. Chang-min Chu svádí diváckou pozornost především na fantastické herce a chytrý scénář, a svou režii nechává stát malinko v pozadí. Jako skoro každá korejská pecka se mi i Masquerade zdálo o těch deset patnáct minut delší, než by muselo být, ale to nic nemění na tom, že je to ohromně zábavné kostýmní drama. Ano, taky mi ty čtyři slova za sebou nedávají smysl. 90%