Plangi

Moje první půlnoční premiéra. Očekávání splněna tak napůl, bohužel hlavně ta negativní - Relikvie část 2 dojíždí na svoji stopáž. Začátek u Gringottových překvapí celkem dobrou dynamikou a než se člověk naděje, už je v Bradvicích. A v tom momentu jsem tušil, že je zle. Boj o Bradavice je rozmělněn do téměř dvou hodin, a to bez pořádného švihu a spádu, tutam proložen nějakým tím polibkem hlavních hrdinů, což působí neskutečně přihlouple. Takže mě spíše než cokoliv jiného potešilo, že jde o technicky povedenou adaptaci, která nepostrádá téměř nic z knížky a spoustu maličkostí, jež dají vzpomenout předchozí kapitoly Harryho Pottera (Cornwallští rarachové, Tajemná komnata...). 65% P.S.: Kdyby se mě někdo zeptal, zda jsem u HP7.2 plakal, řekl bych ano...smíchy u Epilogu :-)

A kdopak by se vlka bál? Kdepak tahle Karkulka… Sny jsou fajn věc, reflektují naše tužby, niterné pocity, silné zážitky atp. (viz Freud). Copak se asi zdá jednomu děvčeti v rozpuku po přečtení hororového čtení? Neil Jordan o tom natočil perfektní ujetost v lehce surrealistickém hávu, která je zpočátku vcelku o ničem, ale cca. od půlky se konečně chytne příběhu o Karkulce, kterou spíš než cokoliv jiného zajímá, jak se s vlkem spustit. Když ujetost, tak pořádná – přeměny vlka á la The Thing Johna Carpentera, useknuté hlavy a končetiny. Filmu nijak neškodí jeho stáří a spíš mě děsí myšlenka, co by se stejným námětem vykouzlili dnes, při vší té snaze mít co největší divácký záběr. Asi něco ve stylu letošního výplachu o Karkulce Red Riding Hood režisérky Catherine Hardwicke. 80%

Madam Hardwicke se snažila o druhý Twilight, v což jsem já, jakožto vyvrhel mužského pokolení – fanoušek Twilight ságy, marně doufal. Takže, úvodní titulky byly první a poslední věcí, která mě potěšila, poněvadž Red Riding Hood oproti zmíněnému postrádá zcela zásadní věci: kouzlo a lehkost knižní předlohy plus sympatické herce. Výsledek je naprostý guláš podprůměrné teenage romance a fantasy klonu Van Helsinga s ne nečekanou ale nečekaně stupidní pointou. Netuším, kdo na tohle má zabrat…milovníci fantasy budou zívat stejně jako pravidelné odběratelky Bravíčka. Já málem zabral, spánkem. 40%

Souhlas s Honzínem, jenže já zíval celou stopáž. Nejde mi do hlavy, proč nešli rovnou do remaku, protože celý pokus všechny známé prvky původního Trona (zápas s disky, motorky, cosi na paprskové kolejnici...atp.) v novém kabátu naroubovat na tak odfláknutý příběh je křečovitý až hanba. Prostě a zkrátka, pohřbený potenciál, což si u mne Disney už neodpáře. Mj. tak nesympatického hlavního hrdinu, trousícího debilní hlášky před čímkoliv, co udělá, už jsem dlouho nezažil. Ale jinak aspoň vtipné, s jakou vážnou tváří tahle hloupost přišla a já jen doufám, že pokračování už nehrozí...45%

Člověk si může do nekonečna opakovat, že manipulovat sebou nenechá, ale vždycky je to právě většina populace, která do toho spadne rovnýma nohama, ať už vědomě či nevědomě. Pubescenti s nevyhraněnými názory na cokoli jsou cíl snadný, už proto je celkem jasné, kam se bude ubírat „malý“ experiment učitele, který se snaží svoje studenty vytrhnout z apatie ozvláštněním výuky praktickou zkouškou autokracie. Možná mi trochu vadila ignorace dospělých ke skutečnosti, že se v kolektivu rodí něco hodně nezdravého a že jejich roli musí suplovat dvě dívky, které už v prvopočátku prozřely, že nejde o nic „cool“. To nemění nic na faktu, že jsem po celý čas zíral s otevřenou pusou, jak pro poblázněný dav není pomalu nic překážkou a i když je postup děje trochu zrychlený, výpovědní hodnota je tak silná, že nemám problém Ganselově Die Welle mrsknout 5*. Povinně promítat ve školách! 91%

Mezi svými filmovými bratříčky se společným tématem šikany, je Ben X fajn v tom, že hlavní postava není jen lítost vzbuzující vyděděnec vrstevníků, nýbrž i sympatická a komplikovaná. Autistický BennyBoy, který by zfleku svůj reálný svět vyměnil za ten virtuální, to nemá těžké jen ve škole, ale i ve světě dospělých, kteří to s ním myslí dobře, ale prostě mu nerozumí. Snad to s diváky mysleli dobře i autoři, ale nabídka většího spádu by nebyla vůbec na škodu a konec filmu sice v daném momentu zateplá na osrdečníku, leč dlouhodobější vyhlídky na ty správné pocity už přítomny nejsou. 60%

Dennis Gansel znovu recykluje Hollywood a po jeho posledních režijních počinech, které patří k tomu nejlepšímu, co se za poslední léta ke mně z Německa dostalo, není na místě údiv, že tentokrát to dopadlo mnohem lépe, než jeho první „prcičkovská“ Hollywoodská variace. Upíři prostě frčí, ať už se to někomu líbí nebo ne. Wir sind die nacht nevnáší do žánru nic nového (snad jen absence mužů - krvesajů, jichž se jejich dámské protějšky prostě a jednoduše zbavily), ale nevidím to jako mínus, má svoje kouzlo, několik nezapomenutelných scén a na mladou generaci z řad herců se dobře dívá (Jennifer Ulrich, Max Riemelt). Jen škoda, že němci v některých momentech nepřitlačili víc na pilu, přeměna hlavní hrdinky si o to přímo říkala. Chci pokračování! 80%

Ne všechno zlato se třpytí, chce to jen vyleštit si zrak…dovolil jsem si známé přísloví upravit, jako krátké shrnutí mých pocitů z Dedication. Vezmu-li to obšírněji, tak bych začal tím, že jsem byl prvních pár minut zhrozen, co jsem si to vlastně pustil, než jsem se trochu zorientoval a přivyknul stylu režisérského debutanta Therouxe, který se s divákem rozhodně nemazlí a bez nějakého vysvětlujícího intra začne sázet rychlým špinavým střihem příběh „jak si přes počáteční nevraživost k sobě cestu nacházeli“. Člověk by si řekl romantická komedie-klasika. Ano i ne. Dějová linie se invenci vyhnula obloukem, zato postavy aby jinde pohledal. Právě kvůli nim a pár dalším vychytávkám se dostavuje pocit, že sledujete něco výjimečného. Netřeba to příliš okecávat, veškerou pozornost si právem krade Billy Crudup, který zde v roli trochu psycho autora dětských knížek totálně smazal hranici mezi hercem a postavou. Rozhodně poklad mezi romantickými filmy, který si plný počet zaslouží. 91%

Tomu se nedalo už ani smát, jak to bylo stupidní. Já si rval vlasy. A přitom se dalo...ale ne, námět film nedělá a v případě The Happening jsem měl pocit, že tvůrčí tým v čele s panem Shyamalanem prodělal lobotomii přes trávicí trakt. Protože jinak je mi záhadou, jak někdo po tak skvělých kouscích, jako The Sixth Sense a Unbreakable, dokáže zplodit takovou neslanou nemastnou slátaninu, která spíš než sci-fi drama připomíná nepovedenou parodii na sebe sama. Už dlouho mě žádný film tak nenamích. 30%

Pff...rebelie? Přítomna. Ale pro kristovy rány proč to panoptikum? Tak schválně, kdo by chtěl trávit měsíce zavřený na lodi s takovými poděsy? Já ani jeden den. Ta představa mi působí fajn elevace žaludku a myslím, že dvě hodiny u filmu byly maximálně dostačující. Ale je to jen a jen můj problém a pokud někomu lahodí rock´n´roll 60. let a břitký humor po anglicku, není možné, aby film nepobavil. 51% větším dílem za efektní finále á la T******.