xdutchx

Vávrova režie mi nesedí, spíše mi připomíná školní cvičení a tato akademičnost mi v kombinaci s Čapkem nepasuje. Role princezny byla tragická, Hoger ovšem tradičně výtečný. Již v útlém dětství jsem byl tímto filmem oslněn a tíživou atmosféru si pamatuji doposud. Hvězdičky sypu spíše za předlohu a za roli Prokopa.

Řekl bych zajímavá akční komedie (pro katolíky zvláště), kde se však nad některými věcmi dá i přemýšlet, ale co si budeme namlouvat, je to spíše povrchní jednohubka. Ale hláška "Alespoň že venku je hezky" je v daném kontextu krásná.

Způsob střihu, scény a filmový materiál nepovažuji za vhodný pro věrohodné zobrazení daného tématu mající zapadat do roku 1954. 1,5 hodiny jsem bojoval s tím zda to nevypnout, ale pak se to trochu rozjelo, takže nakonec to takový propadák zase tak nebyl. Jen si říkám proč musí být všude tak protěžovány koncentrační tábory, už to začíná být poněkud trapné, zvláště pokud to je zneužíváno jen pro efekt.

Bressonovská čistá kinematografie. Těžký film, jako život. Jak krásné člověk poté spatřuje květiny.

Hezky nasnímané, avšak tak nějak od prvních okamžiků průhledné. Doslovnost v závěru filmu vzala veškeré kouzlo, no ale pak už nepochopit opravdu nebylo možno. Nicole Kidman podala slušný výkon. Amenábar by časem mohl natočit nějaký dobrý film, tento ovšem zůstal stát někde na půl cesty, od druhé půlky to šlo už jen dolů.

Horor tohle není, to vážně ne. Kdo věří žasne, kdo ne tak se bojí nebo nechápe. Kéž bychom měli sílu nést i takto těžké kříže jako Emily, ale i jako páter Moore. Posedlost není třeba zpochybňovat i bez daru víry ji lze nacházet v "běžném" světě. Forma snímku dostatečně slouží poselství.

Krásně propagandistické a nekorektní po všech stránkách, toto koření tu v současnosti mnoho chybí :-) Ani zmínka o tom že by Stalin nebyl svatoušek. Jako jediný zdroj poznání rozhodně nedoporučuji, velmi jednostranné.

Heleďme se ono to divné dílko na druhý pokus po roční pauze vyspělo. Opravdu skvělá věc, která vyžaduje ovšem určitou zkušenost, zvláště s režisérem, který nemluví ke konzumentům, ale k milovníkům umění. Jak uvádí Jim v rozhovorech:"nezajímá mě co se děje před vstupem do taxíku a co se děje po vystoupení, pro mě je důležité co se děje během cesty" v tomto kontextu je třeba vnímat celý film a vychutnávat si okamžiky "zatesaného času" a ono pak ani těch pár vět nebude vyznívat jako klišé, neboť k těmto získáme osobní vztah a necháme se jimi třeba i bavit. Ale kdo ve Zlomených květinách spatřoval prvoplánově nějaký úlet a čeká rozvití tohoto směru, tak pravděpodobně bude zklamán, neboť zase tak zábavný ten svět není a záleží na tom přes jaké sklíčko na něj nazíráme.

Dobrý film. Jen uvažuji nad tím, jestli Nazarin má blíže k sv. Františkovi či k Dostojevskému Idiotovi, avšak obávám se, že Bunuelovi nešlo o spekulaci o jednom či druhém, ale spíše o kritiku tak nějak všeho a Nazarin mu jen posloužil, což se mi líbí už méně (Nazarin jako idea, ne jako osoba).

Jak řekl Pasolini: "velký výtvor evropské dekadentní tvorby". Já vnímám jako slepou větev, kterou se ani neodvažuji nazývat uměním, neboť já umění vnímám jako něco co odkazuje k věcem vyšším. K čemu je výborné herectví Mastroianniho a bezchybná režie Felliniho, když výsledkem je zhnusení případně pýcha? Kdepak se to zvrtlo? Nebo už od první minuty to bylo zkaženě?