Tosim

Tak tohle mě totálně minulo, až jsem sám valil oči. O Edovi Woodovi jsem toho věděl dost i předtím a snímek mě spíše navnadil třeba ke shlédnutí Plan 9 from Outer Space. Zaujala mě vizuální stránka, ne tak osudy režiséra s nadšením, avšak bez talentu a schopností, což mě u jakéhokoli umělce zajímá mnohem víc. Můj závěr z tohohle životopisu je "Ed Wood byl mnohem lepším přítelem Bely Lugosiho a manželem své druhé ženy, než režisérem." No to mi řekněte, jaké ohlasy by měl snímek o Zdeňku Troškovi? :-D

Typický případ snímku, v němž se vyskytuje americké maloměsto, mnoho rozmanitých postav, univerzální humor a vše podmanivě natočené, takže vám ani moc nevadí, že už jste to všechno někde viděli ;-) Občasné klišé neuškodí. Škoda, že to jako ve filmu nechodí i ve skutečném životě, hned bych se na nějaké takové podobné místo odstěhoval ;-)

Vždycky jsem říkal, říkám a říkat budu, že v žánru romantické komedie jde o to, čím je tento ozvláštněný a netradiční. Aby byl zajímavý a nápaditý. Tady jde tohle všechno ruku v ruce - netpická ústřední dvojice, originální nápad, univerzální (skvělý) režisér a naprosto dokonalý (nepatetický a hlavně nedoslovný) konec. VY MÁTE VÍC RÁDA KYTKY NEŽ LIDI.

Něco podobného jsem čekal. Francouzi, pokud chtějí, umějí natočit naprosto prázdný typ filmu, ve kterém se většinou jen mluví na téma "kdo, kdy, s kým a proč", přičemž všechno ostatní jde (ne?)logicky stranou. Brigitte Bardot mi připomíná současné "běsnění" kolem Jennifer Lopez. Obě jsou krásné, ale špulení rtíků (a v tom druhém případě "perfektní zadeček") z nich herečky opravdu neudělají. Ztráta času, i co se kultu téhle blondýny týče. Příště budu s výběrem jejích snímků hooodně opatrný. 50%.

Tiché a hlučné drama těch, kteří přecházejí od starého k novému a jsou konfrontováni se svým životem a názory. Stejně jako divák. Frears a všichni tvůrci IMHO monarchii neobhajují, jen se snaží vysvětlit postoje různých postav. A člověk, kterého tohle téma nezajímá, by snad na film neměl ani chodit ;-)

Už jen nablblost hlavní postavy brání potencionálnímu divákovi užít si těch 25% obstojných vtipů, které se zde najdou...

Pocivá feministická pochoutka.

Takový trošku mdlejší a celkově na méně důležité věci zaměřený Vyvolený. Ale nenudil jsem se skoro vůbec. 70%.

Sled za sebou jsoucích obrazů, ale nic víc? A je víc vůbec potřeba? Kdybych to rozpitval, snad by mi to úplný smysl dávalo, ale ten je mi zde, upřímně, celkem jedno. Smyslem můžou být také ty obrazy samy o sobě. Nevím. Dalo by se toho napsat ještě mnoho. Ale i zde platí pravidlo, že méně je někdy více. Ale co zaručit můžu, je, že fascinovat se budu nechávat ještě mnohokrát.

Příliš mnoho politiky, která se stupňuje s přibývajícími minutami, emocemi i řečmi. Hlouběji bych se, být tvůrcem, soustředil na postavy ve více sevřeném scénáři a nenechal je polovinu filmu pobíhat z akce a do akce. 70%.