JFL

Absurdně prvoplánová exploatace podává démonizující obraz reálného masového vraha, který začátkem 80. let v Hongkongu zabil několik žen. Ve své době film vyzníval jako oslava policie a ospravedlnění jejich technik, ale dnes působí spíše jako obraz policejní šikany a neschopnosti (policejní úspěchy při vyšetřování se zakládají na náhodách, technologických nesmyslech a přiznání vraha). Vyprávění koncipované s maximálním důrazem na šokantnost účelně exploatuje předsudky publika o masových vrazích a předkládá tak zjitřenou karikaturu ústřední postavy jako blázna, který se nedokáže ovládat (je směšné číst si zdejší komentáře o psychologii postavy či uvěřitelném ztvárnění). Pozoruhodný je na filmu šovinistický rámec zdejšího ztvárnění - vrah je pasivní šmírák, který nedokáže zvládnout živou ženu a vzrušují ho akorát fotky a mrtvoly; oběti, které si vyhlédl, jsou přehnaně zvrhlé ženy (ve smyslu, že mají tetování či jsou sexuálně aktivní), které si o smrt říkaly svou vyzývavou drzostí. Vrcholem této tendence je figura policistky, která v jinak ryze maskulinním týmu figuruje jako hysterka a směšná figurka.

Vypjatá anti-moralita hrdinu a jeho rodinu vystavuj stále drsnějším útokům, až se konečně hrdina přestane spoléhat na slušnost a státní autority a vezme spravedlnost do vlastních rukou. Film nápaditě variuje motivy tipické pro exploatačně pojaté sníky z doby před předáním Hongkongu Číně a skládá je do bezprecedentně intenzivního obrazu bezmoci obyčejného člověka ve světě, kde neplatí zákony ani tradiční hodnoty. Vyprávění důmyslně graduje pocit tísně z bezpráví páchaného na postavách až do finále, kde se tyto emoce vyplaví při rozjařilém vykonávání pomsty.

Hongkongský anti-"Taxikář" o tom, že taxikáři jsou hajzlové a zasluhují zemřít. Díky precizní režii Hermana Yaua a především skvělému hereckému výkonu Anthonyho Wonga snímek přesahuje dobový standard hongkongské exploatační produkce a místy dosahuje až rámce vypjatého dramatu. Vyprávění nicméně se skvostnou prvoplánovostí předkládá předsudky obecně spojované s taxikáři, čímž hrdinu mstícího se taxikářům za smrt manželky staví do role lidového hrdiny prosazujícího právo na rozdíl od karikovaně neschopných policistů.

Přesně to, co má exploatace být - okatě laciná divoká jízda s vyhraněným postojem. Film grandiózně kumuluje prvky mexické identity (od pověr přes domácí kuchyni po mačety i lowridery) a přináší politickými postoji sálající alegorii na současnou situaci mexické diaspory v USA a otázku ilegální imigrace. A vedle toho skýtá nevázanou zábavu, jejíž přímočarost je stejně trefná a bezelstná jako zdejší ideologie.

Těžko říc, co si tvůrci před natáčením šňupli, ale muselo to být něco hodně silného. Rodinný filmeček (zdejší žánrová charakterizace jako drama je naprosto mimo mísu) na motivy osudu medvěda, který plundroval pohraničí Rakouska a Bavorska je totiž ztvárněný jako karikaturně stylizovaný camp. Fanatickou ochránkyni přírody pojatou jako debilní slepice hraje odpudivě plastiková důra nemající daleko k Jocelyn Wildenstein (fotka u filmografie herečky na ČSFD je zavádějící, po botoxové smršti vypadá Naděžda takhle) , vedle ní se potácí Rakušák, který dělá Američana tím, že mluví tlačeným přízvukem (bohužel ztraceno v českém překladu) a nosí klobouk. Galerku vedlejších postav s laurelovsky nemotornými politiky a bavoráky s gigantickými kníry padacími mosty korunuje duo finských lovců medvědů, kteří po horách pobíhají v ohozech ala Leningradští kovbojové. Jako guilty pleasure či soft verze "Pink Flamingos" fajnovka.

Animačně pozoruhodné dílo kombinuje profesionální kresbu s dětskými malůvkami, které jsou rozpohybované pomocí počítačové animace. Ale tento nápad je součástí zastřešujícího obludného konceptu, který z diváků násilně vydírá emoce. Film pojednává o těžkém údělu několika dětí v Kolumbii za tamní války armády s povstalci. Cílem tvůrců evidentně bylo co nejíce tlačit na city diváků, takže celé vyprávění se odvíjí na základě monologů (údajně) reálných kolumbijských dětí, které vyprávějí, jak se moc pěkně měly před tím, než do jejich života vstoupila válka, přesněji řečeno, jak si žili v blažené nevědomosti a pak se staly oběťmi konfliktu, který kolem nich probíhá už řadu let. Obrazy bezstarostného života jsou tvůrci pojaté s jalovou infantilitou a válečné osudy dětí a jejich rodin zase vyznívají spíše absurdně či přímo škodolibě. Těžko soucítit s kluky, kteří se z rozmaru dali k rebelům a pak fňukají, jak je to hrozné, nemluvě o jejich matkách, které místo toho, aby jim to rozmluvily, jdou jen ronit slzy do kouta. "Little Voices" vyčnívají i mezi ostatní festivalovou exploatací jako krajně obludný projekt. I výlučnost zvoleného animačního konceptu bledne vůči faktu, že snímek je jen roztaženou variací na režisérův totožným způsobem koncipovaný stejnojmenný kraťas.

Nepřehlédnutelně laciný a řemeslně nezvládnutý film s epickými ambicemi a cílem diváky obalamutit prvoplánovou patetičností, která je vázaná na vršení schematických momentů válečných snímků.

Ve svém žánru skvělé dílko, které dobe vyvažuje divácky vděčné prvky a nadhled. Ve druhé sérii se tvůrci vydali trochu jiným měrem, což výmluvně dokládá vedlejší postava sestry Sabiny. Zatímco v prví sérii byla obrazem cílového diváka, ve druhé z ní udělali čistě bláznivou komickou figurku. V souladu s tím i vyprávění místo původní důmyslné reflexe schémat růžové knihovny přešlo k jejich třeskutému karikování.

Jen další zombárna, která ovšem žánrový rámec v zásadě neozvláštňuje o nic nové; tedy pokud nepočítáme umělé nastavování vycházející z formátu televizního seriálu. Stylově i z hlediska dílčích konfliktů je to sice důsledná, ale přesto stále pouhá recyklace již mnohokráte užitých motivů. Na druhou stranu je třeba uznat, že série dobře intenzifikuje potenciál žánru zombie apokalypsy a z kanonických děl si vypůjčuje ty nejnosnější motivy. Projekt je více než sám o sobě zajímavější coby příznak docházejícího dechu, nebo méně vyhoceně řečeno proměny současné seriálové produkce, která se už po vzoru Hollywoodu neumí spoléhat na atraktivitu nových scénářů a naopak si začíná vypomáhat blockbusterovými praktikami a podkuřováním fanboyům skrze adaptování populárních žánrově vyhraněných komiksů pro starší čtenáře. Blockbusterová definiční trojčlenka "the book, the hook, the look" je zde precizně naplněna komiksovou předlohou, propagací vázanou na Darabonta s Gale Ann Hurd a výpravný akční vizuál. Co na tom, že Hurd dělala jen jednu epizodu a výpravnost je jen blafovaná. V souladu s trendy mainstreamových komiksů si i seriál libuje v povrchu a patosu, ale nedokáže nabídnout opravdovou hloubku, kterou jen umně předstírá. Škoda, že si to seriál neodpustil, zbavil by se tak řady vnitřních nelogičností. 7/10

Stejně jako legendární hongkongský hraný film "Story of Ricky" je i toto anime doslovnou adaptací původního komiksu "Riki ó". Hraný snímek fascinoval svou karnevalovou tělesností v důslkedně realizovaných fyzických excesech či zastřešující bizarností, která vycházela z vypjaté teatrálnosti a snahy vytvořit pomocí herců a mechanických efektů oživení komiksové předlohy. Anime verze naproti tomu vyznívá jako nezajímavé brakové OAV, které se nikterak neliší od stovek jiných zetkových titulů, jež vycházela z japonských animačních studií v 80. letech.