Chřástal

Hundra je zábavná stejně jako všechny filmy o ženách s mečem, ale nějak neví, co chce být za film. Úvodní přepadení kmene, podbarvené Morriconeho dramatickou hudbou, je skoro tak působivé a tragické jako v Conanovi a nějak takhle si představuju vyvraždění Slavníkovců. Potom, co Hundra pobije pronásledovatele, se to ale stane. Setkání se starou šamankou vypadá jako parodie, následuje WTF souboj s trpaslíkem s vidlemi a ve městě už je to spíš komedie. Oceňuju neklišovitou story – hrdinka zde na rozdíl od mužů nehledá pomstu a ničení (všechny zabila už na začátku), ale někoho, kdo by ji ojel, aby rod (tedy život) mohl pokračovat (a vybere si doktora). Velice genderové.

Židovský western zní v současnosti docela tarantinovsky, ale nic takového to není. Komedie je to spíš laskavá a úsměvná a hlavní hrdina by mohl být zrovna tak hinduista. Nijak silně tu totiž o židovství nejde a rabín se na Divokém západě nesetkává s žádným údivem (kromě indiánů) ani předsudky. Všichni kromě hlavních zloduchů jsou na něj hodní. A na komedii, kde se vzhledem k tématu nabízelo víc vtipů typu pronásledování o šábesu, ale někdo byl líný je vymyslet, je to moc dlouhé. Je to hlavně rabín Gene Wilder a jeho upřímná, dobrotivá tvář, kdo film z Polska až do San Franciska nakonec celkem se ctí dotáhne.

„Film je výborným příkladem žánru, který byl donedávna na našem trhu opomíjen,“ píšou na videokazetě. Pokud je myšlen žánr, který vystihl v úvodu komentáře uživatel Morholt , bude to nejspíš pravda. Machrování s mečem je směšné a příběh zní „získej meč, pohár a amulet, abys mohl zabít zlého čaroděje, který zrovna pořádá turnaj“. Skvělá je Deathstalkerova družina: týpek s kroužkovou košilí (pardon, kroužkovým topíkem) tak akorát pod bradavky a bojovnice, jejíž zbroj tvoří ideál všech fantasy hrdinek - legendární Cloak of Boobs, překonávající Royovu obálku románu Conan neohrožený. Mírně svěží závan představuje hlavní hrdina, který není zrovna ušlechtilý, ale asi to jediné, co mohli tvůrci oproti rok starému Conanovi nabídnout, je bizarnost a erotika. Druhý díl, který přešaltoval od tupé heroičnosti k přiznané nadsázce, je mnohem lepší.

Rychle zapomenutelná blbost, ve které se amorální bankéř snaží koupit a zase prodat roznětku jaderné zbraně a kvůli tomu prvnímu se o něj zajímá reportérka, kvůli tomu druhému její sestra agentka. Děj není úplně jednoduchý a je zde několik postav sledující různé zájmy (zajímavá postava záporákova bodyguarda), ale natočeno je to nudně a nenápaditě, a co je nejhorší, i v případě soubojů. Navíc každá akce je motivována stejně jako v pornofilmu – z legrace s kolegou v práci, z legrace se sestrou o klíčky od auta, při návštěvě mistra na tréninku si to musí rozdat taky. Chápu, že využívání každé záminky k fyzické interakci je v obou žánrech běžné, ale filmy pro dospělé mívají oproti Cti a slávě lepší choreografii.

Nejdražší reklama na pepsi? Časy pomalých zombíků už jsou asi definitivně pryč, tihle jezdí jako zubní protéza na klíček - tedy kdyby se zubní protézy na klíček hrnuly v termitům podobných hejnech a počtech. Při i po projekci si člověk uvědomí některé „nepravděpodobnosti“, ale pořád je to zábava s dávkou adrenalinu evokující když ne skutečné nebezpečí, tak alespoň prožitek napínavé akční hry a nabízí (aspoň pro mě) nevídané masové apokalyptické scény biblického - zvlášť když jde o Jeruzalém - ražení, kdy se hrozny nakažených rozlévají ulicemi, narůstají u hradeb či visí na vrtulníku, zatímco z nich kulomety ukusují jak z nemrtvého kebabu. Přitom fungují i „malé“ věci a nápady, jako je přenesení do pomalejšího tempa výzkumného ústavu, mise s virologem nebo důvod izraelského náskoku.

RetroPrcičky osmdesátých let dokazující, že středoškoláci byli za prezidenta Eisenhowera nadržení stejně jako o 30 či 40 let později. Vedle toho nejdůležitějšího se tu snaživě tematizuje rasismus či vztah otce a syna, humor je místy trapný (což je sice nechtěně, ale přece jen realistické), ale třeba dohra sprchové scény v ředitelně to bohatě vyvažuje. Co se týká sexu, zdá se, že osmdesátky byly v nabídce velkorysejší a otevřenější (aby nedošlo k mýlce - slovem osmdesátky myslím filmovou dekádu) než to, co bylo v žánru servírováno mojí generaci. Vedle hereček, u kterých bude pomníkem jejich mládí asi jen sprchová scéna tohohle filmu, je bonusem Kim Cattrallová ukazující, že před Sexem ve městě začínala Samantha v tělocvičně.

Antická tragédie ještě nikdy nebyla takový masakr. S druhým dílem přibylo patosu i morálních dilemat, ale i zábavy na všech rovinách. SPOILER, I KDYŽ JAK SE TO VEZME... Jak se sakra rozhodnout, když váš starý kamarád, nyní miliardář, do kterého se navíc zamiluje vaše parťačka, plánuje v Kuala Lumpur krvavý vojenský převrat? To je k vzteku. Je jasné, že podle tradic dramatu přijde krize i řádná katastrofa, jen vyšší moc tu nemá nárok, jelikož při ultimátní nabušenosti protagonistů by přes držku vyfasoval i deus ex machina. Skvěle sehraná úvodní akce, vtipná epizoda v baru a samozřejmě heroické finální zúčtování na pralesní základně (nemůžu nezmínit scény, kde si hlavní hrdina proti přesile hraje na Predátora, včetně podezřelého hudebního „džunglového motivu“). Navíc režisérka to má v paži, takže se dočkáme všech zdánlivě nedůležitých gest a scén, které dělají umění – tvrdě odhodlaný pohled přes zaťaté pěsti, odhození prázdné pistole před bojem zblízka či obřadné sundání vojenské čepice, která by mohla překážet rvačce na život a na smrt (moje oblíbená je, když si jeden ze záporáků mezi dvěma sériemi úderů bleskurychle opráší uniformu).

Míra hovadnosti je tak vysoká, že z prvního dílu série dělá zpětně seriózní realistický film, kde se dějí velmi logické věci. Zábavnost je dána spíš tím než propracovaností akčních scén (kterých je tu na druhou stranu dost) či napětím. Thaiboxový souboj v ringu je zdlouhavý, naopak se nedočkáme duelu Moon Lee s hlavní záporačkou, což je neodpustitelné. Zato přibyly do týmu komické postavy – legrační pako, které samozřejmě umí kung-fu, a přerostlý nerd („Všichni mi říkají Počítač“, ha ha). V poslední části filmu nastává peklo, které muselo vzniknout nějak následovně: X: Hele, jak to že tam nemáme vůbec žádnou přestřelku?! Y: ...Přestřelku, PŘESTŘELKU! No tak ji mají mít! Třeba...tady najednou zeď přeskočí motorky se sapikama a začnou kosit lidi. Proti nim půjdou vojáci se sapikama. Pak zeď prorazí náklaďák, to je vono, z něj vyskáčou stovky záporáků - se sapikama – a začnou to kosit. Potom přiletí dva hrdinové na jetpackách s kulometama. ______ To poslední je opravdu nepopsatelné a jsem rád, že jsem to viděl. Abych nezapomněl: Za vším stojí Kaddáfí, který chce potlačit ekonomický vzestup Thajska (a který je vskutku zlý - asi ve stylu britských sitcomů - , což se projevuje tak, že voják mu hlásí splněný úkol, načež Kaddáfí ho udeří do tváře a příšerně se zachechtá).

Film o nepoučitelných lidech, pro ty ostatní ale poučný. Hlavní hrdina se zprvu jevil jako sympatický suchařípovský chlívák-bonviván (viz Faunovo velmi pozdní odpoledne), ovšem postupně mi svítalo, že tohle bude tragičtější povaha, lapená do pastičky a utopená ve sklenici vína stejně jako živočichové, kteří mu to marně naznačují. Je ovšem zábavné a zlomyslné to sledovat, obzvlášť když režisér téměř hmatatelně přibližuje Mathieovu trýzeň tím, že nám (i jemu) naplno ukáže, co z Conchity je nebožákovi odpíráno, a když je to navíc celé v jemně humorném tónu - Mathieovy zoufalé pohledy, jeho protřelý sluha, liliputův hbitý úprk před nebezpečím a rámec příběhu coby líčení intimních strastí v kupé cizím spolucestujícím včetně malého děvčátka. Vztahy jsou politika, některé pak terorismus. I když, to vyprávění ve vlaku je vlastně přece Mathieova verze událostí...

„Dobrodružství ve stylu Indiana Jonese“ je hodně klamavá reklama (a nepochopil jsem ani zařazení do žánru komedie), ale podle popisu děje jsem čekal alespoň nějakou zábavnou turexploataci. Slušná zábava to být mohla, kdyby se vystříhala půlhodina stopáže, ale ona se nevystříhala. Zbývá tedy zdlouhavý příběh o romantickém hrdinovi, který bojuje za svůj národ a svou lásku (nechybí zrádce, dodávka zbraní, získání oddaného pomocníka a plavné skoky setinu před výbuchem), to vše vykreslené v telenovelózně uhlazeném vizuálu. Dobré je „komiksové“ uvození retrospektivních scén a okolnosti závěrečného souboje. Jen by mě zajímalo, co na to Nepřemožitelný Ali, když pak vládnoucí Atatürk zakázal nosit fez (všimněte si, že na plakátu už ho ostatně nevraživě pozoruje).