Chřástal

Slušná holmesovka vycházející z té teorie o Jacku Rozparovači, kterou později ve svém opusu Z pekla zpracoval Alan Moore. Kombinace Jack Rozparovač versus Sherlock Holmes je vděčný nápad, ale potenciál se naplnit nepodařilo. Zrežírováno je to totiž trochu nanicovatě, až na scény se zlověstnou drožkou, které mají slušnou hororovou atmosféru. Whitechapelské prostitutky jsou zle zřízené (i ty, na které nikdo nazaútočil) a detektiv s doktorem vypadají, jak mají. Sherlock ale docela neholmesovsky podléhá emocím a Watson místy působí až retardovaně (podíl má asi i český dabing) - o což si jeho představitel, soudě dle rubriky „zajímavosti”, koledoval.

Romantická komedie o vynálezu vibrátoru coby pomůcky při léčení hysterických žen? To se nedalo nezfilmovat! I když z námětu šlo vytěžit i víc, film sympaticky naťukává řadu témat. Nejde jen (kromě zápasu o pokrok v medicíně) o výkřiky (…techniky) a právo žen na orgasmus, ale i o další výstřednosti (optikou viktoriánské Anglie) jako seberealizace žen nebo pomoc lůze. Vedle dobrého Dancyho a Gyllenhaalové potěší i vedlejší postavy jako služebná Molly, která nezapře svoji původní profesi, nebo dandyovský vědátor a průkopník telefonie – vlastně právě v tomhle vidím to kouzlo: století páry, inovace a odvážní muži na vibrujících strojích (kam se hrabe Robur Dobyvatel), což mě nutí k myšlence, že bych rád viděl verzi od Karla Zemana – takový pandán k Vynálezu zkázy…

Správně úchylné a lehce znepokojivé, jen je nutné přetrpět něco hlušiny – frankfurtská epizoda s vyříznutím srdce (viz obsah filmu) nemá se zbytkem (kromě motivu králíčka) nic společného a dědek, než se k něčemu rozhoupe, je příšerně otravný. Ale bílí králíci v mnoha provedeních naznačují, že jejich majitelka si chtě nechtě chystá cestu králičí norou do říše divů a že se začnou dít věci, které nasadí hlavní hrdince brouka do hlavy, a to nejen metaforicky. Soavimu se daří vyvolat snovost (kterou by mohl vysvětlit i některé nelogičnosti) i s pomocí dalších symbolů, jako jsou masky či cingrlátka na stromech (zvláštní, jak bývá tohle haraburdí ve vzbuzování mírného neklidu účinné – viz Temný případ). Škoda toho konce.

„Abecedu skateboardingu” jsem znal z ábíčka nazpaměť a kamarád David.Lopan dostal k Vánocům skejt, takže už nestálo nic v cestě zjištění, že na děravých silnicích, dlažebních kostkách a drkotavých chodnících se (s výjimkou kopce od školy) jezdit nedá. Na rozdíl od „nehostinné čtvrti Dogtown v kalifornském Venice”. Sakra! ____ Když se objevily hlavní postavy, myslel jsem, že omylem sleduju klip od Hanson, ale paní Hardwicková (která tohle nakrútila v 50 letech, aby poté natočila film o Ježíškovi a pak Stmívání /nic proti Ježíškovi/) to dokázala – zhmotnit to nadšení, frajerství a svobodomyslnost, kterým ještě dává nová kolečka skvělý soundtrack, až z toho člověk dostane chuť rozbít si taky držku na prkně v prázdném bazénu (ovšem v Kalifornii, u nás jsou snad jen hranaté).

Píseň o lítosti nemá žádný klenutý dramatický oblouk, ale zato dost dobře hrajících herců (Somr, Kříž, Pecha, Hálek…) a místy nevypadá vůbec televizně. Židovství, které zavazuje, otázka víry a Boží existence, smyslu věcí – velká témata tak jako v jiných dílech Viktora Fischla.

Příjemná podívaná ukazující to, co už jste si o Marilyn někde přečetli – že to byla nepochopená lidská bytost, která neuměla hrát, ale vlastně „hrála” skoro pořád. A že z ní byli všichni paf. A to je to, co se filmu moc nedaří (jakkoliv je tu Michelle Williamsová dobrá) – ukázat proč, tedy tenhle náraz sexappealu, pocit úžasu či okouzlení přenést tak, abych byl paf taky.

V současném českém filmu nezvyklý počin, který toho ale nenabízí o moc víc než právě to. Surrealistická jinakost funguje jen do jisté míry – dokud to nezačne být zdlouhavé a ve stojatém vzduchu nezačne odérem artu zavánět samoúčelnost. Přitom prostředí a příběh vyhlíží nejdřív dost dobře: Rakousko-Uhersko před 1. světovou válkou, okultisté v důstojnických kruzích snažící se o vyvolání jakéhosi temného božstva… Už jsem (skoro) čekal znepokojivý šepot ve tmě vzývající beztvaré entity rouhavě bublající ve středu nekonečna, ale lovecraftovina rychle vyšuměla. Nakonec zbývá jen hra na tápání po významu toho, co se před divákem odehrává, a postavy pronášející (občas zničehonic) výroky jako “Jsem činidlo” nebo “Chtěl bych si pořídit kohoutí farmu.” Zábavně absurdní scény a v českém filmu neokoukaná tematika, na druhou stranu otrava “uměleckým podobenstvím” a podle mě poněkud toporné herectví. Zařazení filmu zde jako drama / historický je dobrá mystifikace.

Když mi kamarád F.W. Colqhoun říkal, že Les Lévres rouges jsou o lesbických upírkách, víc už jsem vědět nechtěl. A to jsem netušil, že jedna z nich je Čachtická paní. Hotel, kde se zastavil čas – jako ve všech dobrých filmových hotelech po sezóně – a melancholické pobřeží je hezké místo na to, aby se novomanželé poznali. Ne že bych to musel nutně škatulkovat, ale film je někde na hraně mezi artem a béčkem (no, nejsem si úplně jist, jestli taková hrana existuje), je místy dráždivý i ospalý a jak se blíží ke konci, je čím dál víc pitomější - až ke sledu karambolů jak z repertoáru smolaře Willyho E. Kojota. Nicméně jsou tam ty upírky. A poslední věc: přestože tu jde převážně o ženy, rodinná situace hlavní mužské postavy je skutečně… pozoruhodná.

Gérard uniká z neutěšené reality učitele hudby a neúspěšného skladatele do snů, ve kterých mu ženy padají k nohám (musím zmínit Ginu Lollobrigidu jako orientální krásku), podobně jako později hrdinům Muže z Acapulca nebo Doby temna. Zároveň otevírá téma moderní doba plná nesnesitelného hluku versus zlatý věk, přičemž při jeho hledání je posílán stále víc do minulosti. protože – jak víme i z pozdější Půlnoci v Paříži – každá generace má ten svůj… Hodně vtipná záležitost v obou rovinách a až nečekaně rozjetá předzávěrečná zběsilá jízda skrz epochy.

Zezačátku to vypadalo, že by mohlo jít aspoň o nějakou exploataci, ale je to jenom škvár. Tajný vchod do hradu, o němž nikdo neví, jsou vrata, ke kterým vede schodiště jak k Národnímu muzeu, všichni jsou zapíchnuti tak diletantsky, aby ještě stačili svým nálezcům všechno říct, než naposled zachroptí, a když se zmocníte listiny, která vás může zničit, dejte si ji jenom doma do šuplíku. Hvězdička za kyselinu a zhýralost. Kdysi dávno na TV Premiéra pod názvem Syn zaživa pohřbené.