PepeCCM

Sam Mendes nezklamal a přinesl mi jednu z nejlepších Bondovek. Skyfall se v mnoha ohledech vrací k tradičnějšímu pojetí (hlavně závěr napovídal, že příští díl asi bude více podobný "předcraigovské" éře), ale zároveň je v mnoha pohledech dost netradiční. Ať už se jedná o padoucha (mimochodem pro mě Bardem jeden z nejlepších vůbec), který se svými hodně osobními cílí vymyká klasickému pojetí bondovského padoucha, tak třeba značným prostorem, který dostala M. Stejně tak je to pro mě důstojný dárek pro Bondovo padesátiny (a na ten věk vypadá stále dobře) a různé odkazy na původní díly potěšily. Po druhém zhlédnutí musím hvězdičku přidat a většina chyb, co jsem ve filmu "viděl", spíše plynula z pozdní hodiny (a mé asi ne zrovna 100% bdělosti) promítání, než z toho, že by ve filmu opravdu byly a Skyfall stavím minimálně na roveň Casino Royale. Těším se na další setkání 007, ale prosím opět v podání Craiga.

Pětihvězdičková zábava, kterou kazí Hemsworthova postava. Jinak se ovšem pálí hláška za hláškou (a to ve velkým) a akce je více než dost. Jednička možná nebyla tak nabitá pocta osmdesátkovým akčním filmům, ale dvojka to více jak dostatečně vynahradila. A krom tradičně drsnýho Stallona nejvíc cením hlavně Van Damma s Lundgrenem, ale ani zbytek týhle sebranky se nenechal zahanbit. Sem zvědav co nám přichystají do trojky. Track Them, Find Them, Kill Them.

Dva bratři, dva kamarádi, dva boxeři, dva sympaťáci a přesto dva různé styly. Dokument který nám ukazuje aspoň trochu z tajemství jménem Kličko. Nejsem velkým fanouškem boxu, takže nechci moc porovnávat jejich velikost s jinými boxovými velikány, ale jak bylo v dokumentu řečeno, porazili vlastně všechny z jejich doby a už jen pro jejich vystupování jim budu vždy přát daleko více než všem Hayům a Chisorům a dále. Jen mi přišlo, že už se to občas přehání s tou citovou stránkou (hlavně kolem Černobylu).

No co se asi tak dalo čekat? Nijak to nevybočuje z průměru Lundgrenovek posledních let, ale vlastně to, že zde má spíše vedlejší roli, filmu pouze škodí, protože je to asi jediná postava, která v tom filmu za něco stojí. O ruskejch mafiánech, kteří v průběhu filmu postupně přichází o svůj super ruskej akcent je škoda mluvit a Cuba Gooding Jr. je na tom snad ještě hůř. Super nájemnej vrah, kterej po celej film vystupuje spíš jako největší lůzr a při jeho scénách, kdy se snaží nějak emočně projevit bych mu snad nevěřil ani barvu jeho pleti. Nicméně jak sem říkal, ač je to docela neobvyklý, tak celej film zachraňuje aspoň Dolph s jeho havajskou košilí, kloboučkem a dvěma devítkama v ruce. Film akorát na kocovinu.

Nedá mi to, ale musím Ridleyho Promethea srovnávat Jamesovým Avatarem a silně nemůžu souhlasit s hodnocením obou filmů zde na ČSFD. Oba filmy mají pro mě společné i to, že velké očekávání a natěšenost se změnila ve zklamání po zhlédnutí. Oba dva filmy jsou také po vizuální stránce (na svoji dobu, jinak je Prometheus zas o kousek dál) úchvatné, i když pustá a temná stránka v Prometheovi se mi líbila více, než barevná "džungle" Avatara, nicméně tuto na oko působivou podívanou u obou filmů doplňuje jistá obsahová prázdnota (Avatar), nebo nelogičnost a chaotičnost (Prometheus). Ale prostě nemůžu stále pochopit, proč jsou tyto filmy tak rozdílně hodnoceny a jediné vysvětlení které mě napadá je Ridlieyho nevýhoda, že jeho Prometheus je automaticky srovnáván s Alienem, zatímco Avatar žádné takové srovnání nenabízí. Upřímně, asi bych Prometheovi také měl dát 3* jako jsem dal Avatarovi, ale už jen z tohohle principu nedám. Ještě dodatek - spíše nechápu vysoké hodnocení Avatara, než nízké Promethea ;) Teď ještě krátce k samotnému filmu. Jak už sem psal, po vizuální stránce filmu nemůžu nic vytknout a co se týče hereckých Výkonů, tak bych byl také spokojen, ale ten scénář.... Nehledě na to, že některé dějové linie mi přišly zbytečné - například by mi přišlo lepší, kdyby Fifielda a Milburna oba našli mrtvý, než to že se u lodi najednou objeví nějakej mutant. Jo a proč, když zbylá skupinka utíkala před bouří, tak říkali, že už odjeli (aspoň já sem teda pochopil, že mysleli Fifielda a Milburna), když tam očividně žádné vozidlo nechybělo? Stejně tak nechápu, když si Shawová jen tak ze sebe vyoperuje "vetřelce", tak je to zbytku posádky ale úplně jedno... A to, že se tam pak ta příšerka válí jen tak, taky už nikdo neřeší... Stejně tak mi trochu vadilo objevení mapy a následný posun v čase již na vesmírnou loď (ale Davidova scéna samotného na lodi je skvělá). Podobných "chyb" (v uvozovkách, protože někdo to může vidět jinak) bych našel ještě víc, ale bylo by to na delší psaní. Ještě jako zklamání bych uvedl hudbu, protože v trailerech byla skvělá, ale z filmu mě žádná melodie neuchvátila natolik, že by mi nějak zůstala v hlavě - škoda. Bohužel jak to tak (aspoň u mě) bývá, filmu strašně uškodila moje velké očekávání, ale obzvláště po druhém zhlednutí to zas nemůžu vidět úplně bledě. Pro mě 75%.

Vždycky jsem si říkal, že Twilight je jeden z filmů (sérií), který si nikdy nepustím, ale nakonec i já byl donucen. Ničím mě ale Stmívání moc nezklamalo (rozuměj nepřekvapilo). Dialogy, zejména v první půlce filmu byly hloupé doplněné mnoha nelogickými situacemi v průběhu celého filmu (zejména co se týče "mytologie" této ságy). Možná tomu trochu nepomohl ani český dabing, třeba to v originále tak hloupé není (ale popravdě ani nemám chuť to nějak zjišťovat). Druhá půlka filmu, kdy se aspoň něco dělo, to trochu zachránila, ale holky prostě pochopte, tohle není film pro nás a když se s vámi na to koukneme, tak už to musíte brát jako dostatečné sebeobětování a nechtějte po nás, aby se nám to ještě líbilo. Asi největší pozitivum z celého filmu vidím v Cullenovic domu, který by mi opravdu nevadil a asi bych se pak nebránil vodit si tam "své" Belly, ale musely by být jiné, než v podání Kirsten Stewart.

Až na ty idealistický kecy rádoby aktivistů v části o Stuttgartu, zajímavý dokument.

O skvělém výkonu Rudolfa Hrušínského netřeba mluvit, Co mě ovšem na filmu chytlo snad ještě více je zde již několikrát zmiňovaná kamera a také střih (rychlé prostřihy například ve scéně v Panoptiku a u věšení obrazu prezidenta). Rozhodně jeden z největších pokladů československého filmu.

Stále nedokážu pochopit, že Clint Eastwood dokázal natočit skvělé Dopisy z Iwo Jimy a prázdné Vlajky našich otců v témže roce. Vlajky našich otců na mě působily chladným dojmem, kdy jsem v průběhů sledování nedokázal najít nějaké větší sympatie ani k jedné z hlavních postav, ať už to bylo nepříliš přesvědčivými výkony hlavních protagonistů, či tím, že se film zbytečně moc věnoval putování tří protagonistů po US a naopak mi zcela chybělo nějaké větší představení zbytku „party“, možná by se pak divák mohl více vcítit do kůže Johna, Reneho a Iry. Ale abych nebyl jen kritický, samotné boje na Iwo Jimě, Eastwood zachytil báječně a v mých očích je jen škoda, že jich ve filmu nebylo více, ale to je tak vše co mě na tomto snímku více zaujalo. Škoda.

Film, který s postupem času nabírá na obrátkách, aby z této gradace na závěr opět polevil a vrátil se do nudnější roviny ze začátku, kdy se snímek více zaměřuje na současný život Margaret Thatcher. Osobně se mi moc nelíbí rozdělení filmu do dvou časových rovin, navíc tento krok vidím minimálně jako velice odvážný s ohledem na to, že se jedná o stále žijící osobnost a soudě podle mnoho reakcí je to i krok hodně kontroverzní. Kdyby se děj filmu více věnoval historické linii a přidal delší stopáž, protože Margaret Thatcher, jakkoliv kontroverzní pro někoho může být, si zaslouží více jak necelou hodinu a tři čtvrtě. nejspíše bych své hodnocení zvýšil, ale není nepravděpodobné, že si osoba „Železné lady“ ještě najde zalíbení u filmařů a třeba se dočká důstojnějšího zvěčnění na stříbrném plátně.