Gilmour93

Žhavá pareunie ve stanu, v obytném přívěsu separé a v noci hledat, koho rozparé.. Parentální horůrek, ve kterém stejně jako v knižní předloze hraje hlavní roli německý ovčák Thor a šelmí soutěž o to, kdo komu důrazněji vyznačí teritorium (jinými slovy, jestli se Paré vymočí na boudu). Zatímco praktické triky jsou relativně v pohodě, ty digitální vyžadují jistou dávku tolerance, stejně jako osm střel z šestiranného revolveru, nebo vysoká spotřeba bílých tenisek na běhání. Nějaká psychologie postav? Jen v náznacích jemných jak pubický chlup werewolfa. Paréza strachem se nekoná, ale já se provinile bavil..

Šedivý Brosnan jako Jackal? Kdepak, Packal! Říkají mu sice Hodinář, ale to bude jen proto, že má několikrát přešitý ciferník. Za Millou na útěku, která se maskuje pouze změnou značky řasenky, je neustále pozadu, občas pracuje, jak kdyby mu chybělo kolečko a zákonitě směřuje k tomu, že už ani dvakrát za den nebude přesný.. Poté, co pátý element přežije restaurační bada-bum, už zbytek patří jen zbylým čtyřem. Hlouposti, Nudě, Klišé a Lacinosti..

„Youʼll die for our rhubarb pie!“ Ta přítomnost Genea Jonese byla příznačná. Kdysi se ho jako majitele čerpací stanice kdosi zeptal, kolik nejvíc v životě prohrál při hodu mincí a tou mincí je tentokrát na bok obrácená cisterna.. Nenechte se odradit hudbou při úvodních titulcích, co je jak ze studiové pohádky s Ivanou Andrlovou. Tohle je poměrně chytře napsaná rozvernost, která si pohrává s nevyzpytatelností a absurdností osudu a velmi ji sluší to, že v ní nikdo nemá nic jisté. Kdopak bude el ultimo hombre..?

Finále belmondo-hosseinovských parametrů je asi tím nejlepším momentem, ale mně nejde na rozum, proč se forma, která by zápletku klidně mohla prodat klasickým způsobem, musela utápět v tom efektu pro efekt. Někdy se mi zdá, že to tvůrci volí jako jednodušší cestu.. Dlouho jsem neviděl film, kde by se tak nevybíravě zacházelo se ženami. V porovnání s Delonovou občasnou fackou dámskému protějšku je to jen další připomínkou, že legendární období francouzské krimi se už nemá kudy vrátit..

To byly časy, kdy se u kováře ještě spravovali auta, koně si vybírali slušivé boty a asistenti majitele se i přes vlastní nešikovnost mohli dobře oženit! Jak couvající lokomotiva se rozjíždějící nával gagů, ve kterém se tradičně nechává vyniknout výškový rozdíl mezi Keatonem a jeho dvorním „obrem“ Joe Robertsem..

Mlčení jehňátek druhé kategorie, stejně jako ústřední čaroděj.. Nesoustředěná režie, lopotný scénář tlačící to ke dvou pointám (první je rozporuplná, druhá s využitím zlozvyku má alespoň trochu úroveň) a ubíjející neschopnost vyždímat z toho něco víc. Příkladem je scéna, kdy se detektiv poprvé setká ve vězení s vrahem, od kterého potřebuje informace. Pořád mám před sebou to dusno, když se Lecter zjevil divákům a agentce Starlingové. Tady za jakože dramatické hudby dojde nakulmovaný Gandalf do místnosti pro návštěvy a chopí se telefonu, jak kdyby si chtěl objednat pizzu.. Nemůžu říct, že by mě to překvapilo, ale Martin Lawrence v dramatické roli naprosto mimo..

Šarlotin pavúčik. Láskyplné pomrkávání na vše možné od Arachnofobie přes Duplex se Stillerem až po vetřelčí sérii, které už od samého počátku nezapírá svou béčkovou podstatu s cílem pobavit i skrze postavy. Zatímco mladá Ripleyová prolézající vzduchotechnikou s naftalínometem vystoupila z ulity rozmazleného fracka s názorem, dementní babi Helga se měnit nemusí. Být mimo je někdy výhodou, obzvláště když se blíží smečka černých psů..

Les Trois Mousquetaires: Manipulady. Sladkobolnými řečičkami a až po okraj naplněným korzetem se hýbe dějinami Francie, ale já se někde od poloviny přistihl, že mě víc zajímají Bolducovy přelety a um dostat diváka do centra akce s minimem střihů. A možná ještě Casselův bouquet, či chcete-li charisma-charakteristické aroma, které překrývá pachuť z ukňouraného Civilova dʼArtagnana..

Celé je to ploché jak Sandřiny…diskety.. K thrillerům z devadesátých let umím přistupovat se shovívavostí, ale tady si nehty napětím kouše jen hlavní hrdinka a snaha scénáře o důvtip je marná, jak zahrát v Pongu kraťas za síť. Zuřivě mačkám Escape..

Co se týká padlých na obou stranách, byla reálná Operace Postmaster velmi nudnou záležitostí, ale proč se to proboha týká i Ritchieho filmu? Členové No. 62 Commando jsou údajně předobrazem Flemingova legendárního špióna, ale jejich africká akce je jen kompilací lazy writing, sterilních nóbl plků a akce, která má k autenticitě daleko jak Churchill k funkci čestného předsedy Klubu abstinujících nekuřáků. Zbývá těšit se jen z drobných detailů jako třeba fantazii moc prostoru nedávající kostým Kleopatry, Cavillův roztomilý akcent či skutečnost, že Schweiger dědkovatí do Horsta Buchholze. Vizuálem si to určitě zaslouží lepší hodnocení, ale konkrétně Ritchiemu nelze odpouštět, že střílí slepými..