Gilmour93

V hodinách temnoty je moc zla na blatech nejsilnější.. Holmesova taktická „nepřítomnost“, pachatel i motiv (za vším hledej ženu, ale nejprve zjisti, jestli nejde o peníze) jsou tak notoricky známy, že šlo jen o to, s čím Millsova adaptace vyrukuje na poli hrůzy a mysteriózna. Vyšlo to tak na půl, kdy denní prostředí devonských vřesovišť překvapivě funguje lépe než studiem zavánějící noční scény, Brett s Hardwickem odvádějí ničím zajímavý standard a svítící Scooby-Doo jen těžko může někoho vylekat. Aspoň že padouch na konci zvládl svůj močálový wellness s působivou noblesou..

Hippokratova přísaha říká nehrát si na Boha. Jak jinak ale přemoci ďábla..? Thriller postavený na otcovsko-morálním dilematu hlavního hrdiny (mimochodem dobrá castingová volba pana režiséra), přiměřeně civilním pojetí, souznění islandských scenérií s chmurným cellem madam Guđnadóttir a sympaticky otevřeném konci, který maže tenkou hranici mezi momentální prohrou a výhrou. Těžko si jej představit, jak se svou postavou vyhazovače z belfastského baru jezdí na silničním kole a jak se svými prsty o tloušťce ostravské klobásy provádí kardiovaskulární operace, nicméně něco mi říká, že se slovutný daughterguard Neeson již pomalu chystá na americkou předělávku..

Rádoby převeselá pohádka o tom, že seno z bot jde mnohem snadněji odstranit než seno z hlavy. Hudba dost mimo, kult egonismu ani interakce mezi Honzou Thorem a ebenovým Špačkem, který svou roli pojal jak moderování Anežky, nevyužily možný potenciál. Stále platí, že nebýt Stracha, zmítá se současná česká pohádka v egónii..

Hrabě Henrich von Saruman a jeho přihřátý atašé si dělají zálusk na Fangornský les, prostý lid i lesní stvoření se bouří proti panské zlovůli a padouchův papá bez ohledu na uhlíkovou stopu startuje deus ex mašinu.. Exteriéry malebné a nic proti ekologickému poselství, ale co ta suchopárnost, absence smysluplné dějové linky, herecká trápení či uši trhající český dabing s předčasně mutujícím skřítkem? Být nezletilec na konferenci OSN o pohádkách, směrem k dvojici Herczegová, Jurkemik pohnutě pronesu: „Jak se opovažujete? Svými činy jste mě připravily o dětství..“

Elegantní gentleman, zrádný cholerik, rošťácký kaskadér a přitroublý stréc. Kvarteto hereckých hvězd plní své očekávané role, nicméně můj smysl pro humor často trpěl jak krční páteř Davida Nivena..

Čerti ovládající kouzla a v rámci pokroku pořádající videokonference s centrálou jsou schopni provést jímku jedné hříšné partičky s dobrým PR, jen když mají trochu štěstí a na sobě kostým skřetí posádky z věže v Cirith Ungolu? Tuhle bitvu se scénářem nemohl Najbrt vyhrát, tak se alespoň pokusil o čestnou prohru. V ledasčem mu pomůže osvědčený herecký tým, ale citelně tomu schází vtip (i když je na něj prostor), nápaditost a na pohádkovou poetiku se vzhledem k fraškovitému rázu rezignovalo úplně. Zpěvy? Zážitek srovnatelný s lázní v pekelném kotli plném žhavého oleje. A ten satirický podtón? Nevím, dospělé spíše otráví a děti si mohou říct, že k porážce mocichtivých idiotů stačí jen idioti. Takhle to v reálu bohužel nefunguje..

Občas se povídá „řekni to písní“, tady ale měli všichni první půlku raději mlčet. Ve druhé se vynoří cosi jako zápletka s nečekaným zvratem, ale nic, co by z tohoto sněžného muzikálu o síle sisterhoodu udělalo něco dojemného či zábavného. Zůstávají dva otazníky. Vyběhala si Elsa po arendellských úřadech stavební povolení, než si postavila na Severní hoře zámek? A kdybych vzal Olafa na pláž a tím, co zbude, zatopil a nakrmil Svena, byla by to vražda, nebo služba dospělému divákovi?

Family Defrost. Chytřejší Hancock, levnější X-Men, snesitelnější Bright. Když se však vyložily všechny karty na stůl, sázky shrábla tuctovost. Všichni jsou tady hotoví z Lexy Kolker, kdo ale pochválí plesnivého zmrzlináře Derna?

Spravedliví mezi národy a jejich odvaha v těžkých časech je bezesporu emotivní a hodnotné téma. Jsou tam silnější momenty (nástup dětí do vlaku) a Daniel Brühl si libuje v nevyzpytatelnosti své postavy, ale jinak se objevuje až příliš všednosti, zjemnění, nedotažených linek (manželova slabost v žárlivosti proti pragmatismu jeho ženy) a vlivem mimoevropské produkce i jakási nezúčastněnost. Nehledě na to, že pověstná německá akurátnost se tady často změnila v šlendrián (viz. nedůsledný nacista Neužil), ale beru to tak, že formule „based on true story“ nechává tvůrcům volné ruce..

Bílý bohatý muž zase jednou za své rozmary dostává na frak, ale všechny ty satirické, hororové, thrillerové i komediální noty byly zahrány s mírnou falší a bez upřímné vášně. Konec skladby ovšem uspokojivý, takhle nějak si představuji rozvod ve zkráceném řízení.. Vzhledem k typologii se dá očekávat, že fuckující a při smíchu chrochtající Elrondova Roklinka bude v následujících letech bojovat o místo na slunci s Margot Robbie..