xxmartinxx

Jsem rád, že je Haneke už zase zlý, minule byl hodný a nebylo to ok.Ale to je asi tak jediné výraznější pozitivum tohohle filmu. Je tu pár ostrých okamžiků, co s člověkem zůstanou (desetivteřinová nemocniční návštěva), ale všechno už jsou to jen logické důsledky Hanekeho trademarků.

Z většiny prostě příjemná dobová komedie, ale v tanečních scénách je zachycena esence dokonalosti.

Hezký český sitcom. Zelenku mám docela rád a ledasčím mě pobavil i zde, ale funguje to o stupeň míň než jeho lepší filmy. Možná kdybych měl rád alespoň jednu postavu? (Čtyři díly.)

Bavilo mě to jako atrakce, ale v tomhle směru nic nedorovnalo intro s úžasně odhmotněnou kamerou. Jinak překvapivě konzervativní film ve všech ohledech. Jednak vztahem k počítačovým hrám (jde o náhradní život, kde si mrzké existence léčí komplex své zbytečnosti) a poselstvím (počítačové hry nejsou opravdový svět, nezapomínejte na to), které podle mě odhalují, že Spielbergovi jen někdo, po vzoru jeho záporáka, našeptává popkulturní odkazy, ačkoliv modernímu gamerství vůbec nerozumí a představuje si ho v statické archaické podobě rozzlobeného rodiče (retro stylizace mi i proto přišla jako snadná volba a vyhnutí se propracovanému konceptu reagujícímu na vývoj herního průmyslu). Virtuální realitu tu pak vůbec neřeším, film se ani nepokouší představit logisticky a psychologicky věrohodný model, o kterém by mělo smysl uvažovat. A nakonec je konzervativní i samotnou strukturou, kdy vyprázdněné (přehuštěnost popkulturními odkazy opravdu nevnímám jako naplněnost) akční scény střídají toporné expoziční dialogy. Ten film mě bavil, to musím zopakovat, ale ani vteřinu jsem mu nevěřil, jeho okouzlení hrami mi přišlo smutně hrané a neupřímné. Spielberg většinu stopáže tráví kupením neironicky úchvatných digitálních akčních scén, přesto svá poslední slova věnuje obstarožnímu sloganu "buďte víc na čerstvém vzduchu". Buď to je cynický vylhané, nebo nedomyšlené. Nemluvě o nepříliš funkčním kontrastu s reálným světem. Notoričtí hráči počítačových her jsou dokonale krásní fit modelové a modelky, kdy sexy znaménko, které by na trhu modelingu znamenalo spíš plus, je prezentováno jako zdroj dalších komplexů. K čemu pak tvorba virtuálních avatarů? Vzniká další rovina vylhanosti filmu, který je o střetu reality a virtuality, ale reality se bojí a virtualitu nechápe, tak vlastně nemá moc co dělat. Nejde prostě natočit film, který neukazuje nic než úchvatnost digitálního světa, v němž jsou všichni šťastní, nejsou zobrazeny jakékoliv vedlejší účinky, které by neplatily i pro realitu (komercializace), realita je v důsledku stejně nehmotná, protože v ní chybí špína a ošklivost (zvláštní u filmu odehrávajícího se ve slumu), jen je nudnější, a pak najednou okázale artikulovat nějakou "střední cestu" a "důležitost opravdovosti", ke které film absolutně nevede. Jediným funkčním poselstvím tedy je vzkaz Spielberga lidem: "Konzumujte popkulturu plnými doušky, ale konzumujte ji způsobem, jaký jsem já zavedl. Neposouvejte se, nehledejte nic nového, to nejkrásnější a nejlepší vám dala moje generace. A pokud budete mít pocit, že jde o mrhání životem - dva dny v týdnu si můžete hrát na sluníčku, to vaší stagnaci dostatečně vyváží." Což by mi ale nakonec nevadilo - vlastně mi vše to, co píšu, vadilo překvapivě málo, protože se do toho dá intuitivně ponořit a plavat v tom - tedy za předpokladu nekladení odporu. Opakované zhlédnutí by tomu podle mě hodně uškodilo. PS: Popkulturní odkazy mě bavily, i když není nic otravnějšího na světě než koukat na takový film s lidmi, kteří chtějí dávat najevo, že rozumí tomu, na co se odkazuje.

Jsou představeny zajímavé postavy a konflikty, ale všechno musí jít stranou, aby mohl existovat nepřesvědčivý milostný vztah, jehož mužský představitel je tak strašně nesympatický a jeho vztah ke Gretě Garbo tak jednosměrný, že její podlehnutí tomu muži je urážlivé i na rok 39. Ale (!) jakmile už k tomu umělému vzplanutí dojde, jakmile se film najde, je naplnění té premisy skvělé - až vynikající. Vlastně to není nějak podivné - myšlenka "aristokrat a komunistka se zamilují a svou ideologií navzájem obohatí svůj život" dává smysl, jen dát ten mechanismus do kupy a rozchodit ho se nepovedlo bez zádrhelů.

Film, který chce být všechno, o všem a nad vším, ale v důsledku je hlavně upachtěný a nudný.

Film mi před lety přišel hodně zkratkovitý, necítil jsem se při něm úplně ve své kůži. Tenhle dojem seriál samozřejmě napravuje, i když rozmlsaný současnými anime mi přijde filozofický potenciál zbytečně tlumený a postavám chybí ještě jeden krůček od archetypu k živosti. Jestli ale druhá polovina série tyhle prvky rozvede, což je dost dobře možné, tak rád navýším. (První dojem.)

Nejstatičtější roadmovie všech dob působící dojmem, že dramaturg omylem špatně klikl při hledání přílohy k mailu a tvůrci omylem zrealizovali první nástřel scénáře bez jakékoliv autokorekce nesmyslných zastávek a nefunkčních vztahů. PS: Při patnáctém leteckém tracking shotu auta doprovázeným tou samou melodií jsem vážně pochyboval o tom, že život jako koncept je nějak omluvitelný.

Asi je dobře, že se tyhle věci zkouší, ale nejsem si jistý, jestli tenhle konkrétní koncept získal aplikováním VR víc, než kolik ztratil absencí precizního střihu, který je pro komedii zásadní. Vlastně nemám jasno v tom, jak se k tomu postavit, ale asi se zdá, že VR funguje pořád spíš jako atrakce (v hororu, akci atd) než u něčeho stojícím na dialogu.

Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní.