salalala

Poměrně zvláštní mix seriózního akčního filmu a komedie, který ale funguje jen místy a v některých momentech. O tom, že David Leitch je vynikající režisér akce, se není třeba bavit, protože akce v jeho podání je vždy na té nejvyšší úrovni, v tomto případě je navíc příjemně brutální a krvavá a zároveň nadsazená, čímž je pochopitelně jasné, že ji nelze brát úplně vážně. Trochu ale pokulhává ve vyprávění příběhu, což je ale dáno tím, že ten tu prakticky neexistuje a celý film je jen sledem jednotlivých scén, které se snaží propojit v trochu rozpačitém a extrémně vážném závěru, který se zbytkem moc nekoresponduje. I samotný humor je tak trochu rozpačitý, a ačkoli mnoho scén je vtipných, někdy humorná pointa působí tak trochu vychtěně a na sílu, což je škoda. Závěru pak nepomáhá ani viditelné CGI, které je až laciné a nechtěně směšné. Výsledek tak zachraňuje výtečné obsazení, z něhož asi nejvíce utkví hláškující Aaron Taylor-Johnson a Brad Pitt, který znovu prokazuje, že i jako komediální herec dokáže být přesvědčivý a velmi dobrý, za zmínku pak stojí i několik cameo rolí, mezi kterými je nejvýraznější ta Channinga Tatuma. Kolem a kolem je Bullet Train rozporuplná žánrovka, která ale, soudě dle zdejšího hodnocení, na většinu diváků funguje víceméně bez problémů, což je asi to nejdůležitější, rozhodně má ale rezervu na to i ty méně spokojené při dalším zhlédnutí o skrytých kvalitách přesvědčit. 60 %

Nebýt režiséra a představitele hlavní role, na film by se určitě kouklo výrazně méně diváků. A o nic by nepřišli, protože jindy zajímavý Baltasar Kormákur se proměnil v pouhého rutinéra a natočil zcela zapomenutelnou a zaměnitelnou žánrovku, která vyšumí dřív, než doběhnou závěrečné titulky. Je ale pravda, že příliš prostoru vložit nějaký vlastní vklad nedostal, protože se od úvodních minut pohybuje v osvědčených žánrových mantinelech, z nichž nijak nevystoupí. Pomohl si alespoň pěknou kamerou, která snímá nádherné exotické lokace a občas se nebojí trochu netradičnějšího úhlu pohledu, to je ale tak to jediné, co se tak nějak vyjímá. Atmosféra je sice hutná, ale nijak specifická, příběh je předvídatelný a strach o postavy v něm prakticky neexistuje a logika pochopitelně dost hapruje. Lev je sice viditelně digitální, není to ale nikterak hrozné, pouze v závěru už je všechno malinko přepálené a digitálnost je místy rušivá. Hodně toho zachraňuje Idris Elba, který hlavní roli utáhne úplně bez problémů, a ačkoli nemá moc co hrát, jeho charisma pořád funguje, Sharlto Copley zase nemá takřka žádný prostor k tomu předvést cokoli výrazného. Stopáž je ale naštěstí velmi střídmá, takže se divák nezačne vyloženě nudit a i vzhledem k relativně svižnému tempu se snmímek udrží na lehkém nadprůměru. Víc ale od něj nikdo čekat nemůže. 60 %

Přespříliš nostalgická záležitost, v níž Branagh-scenárista prohrál s Branaghem-režisérem. Zatímco režijně je snímek vesměs precizní, protože černobílá kamera mu propůjčuje zvláštní kouzlo, dobová atmosféra ústředního Belfastu funguje a davové scény s rabováním a pouličními nepokoji patří k těm vůbec nejsilnějším momentům, scenáristicky zaostává. Příběh je přiznaným vzpomínáním na autorovo dětství, což je naprosto v pořádku, celou dobu se ale topí ve zvláštním sentimentu a snaží se prvoplánově dojímat, což se mu úplně nedaří. I kvůli tomu tak výsledek působí subjektivně déle, než je reálná stopáž. Značně nevyrovnané jsou pak dialogy, které jsou chvílemi hodně vtipné a dobře vypointované, dost často jsou ale zvláštně prázdné, jako by o ničem a nemají potřebný náboj. Hodně toho zachraňuje obsazení, v němž k těm nejvýraznějším patří Ciarán Hinds, Judi Dench a možná překvapivě i Caitríona Balfe, o moc ale nezaostávají ani sympatický Jude Hill a velmi dobrý Jamie Dornan. Belfast je ve výsledku drama, u něhož se dá pochopit, proč ho jeho autor natočil, udělal to ale zbytečně sentimentálně a tak trochu prvoplánově, rozhodně ale ne špatně. 60 %