salalala

Divácky asi nejméně vstřícný Stanley Kubrick, který tu notně popustil uzdu své fantazii a zvolil hodně zvláštní stylizaci, která rozhodně nesedne všem. Je strašně jednoduché vidět ve filmu oslavu násilí a sexu, jenomže interpretace je složitější a ve výsledku jde vlastně o dost drsnou satiru na fašizující společnost, v níž si politici ničím nezadají se zločinci a násilníky, jen používají jiné metody. Kubrick tu krom specifické dystopické atmosféry nabídne hned několik lahůdkových scén (zrychlená scéna soulože zdaleka vede), v nichž si vypomáhá zpomalovačkami, případně výborně napsanými cynickými dialogy, navíc úplně změní náhled na písničku Singin´ in the Rain (ta už nikdy nebude znít stejně). Celkové vizuální podání plné barev je fascinující a v kombinaci s hudebním doprovodem tvořeným klasickými skladbami (nejen) Ludwiga van tvoří zvláštní náladu, která diváka značně zneklidní. Malcolm McDowell tu ztvárnil životní roli, na kterou už nikdy nenavázal a jeho specifický typ herectví je tu vytěžen na maximum a právě on táhne snímek vpřed, ačkoli všichni zúčastnění jsou výborní, jen nemají tolik prostoru. Samotný závěr pak možná vyznívá tak trochu lacině a scéna s ministrem je možná o něco delší, nepochybně to ale byl tvůrčí záměr, což rozhodně nelze vytýkat. A Clockwork Orange je naprostá klasika, která je ve svém poselství silně nadčasová (a dnes možná aktuálnější než kdy jindy) a nekompromisní, i proto se na ni nekouká úplně snadno, zároveň je kousavou a břitkou satirou, která by se bohužel mohla proměnit v realitu. 100 %

Formálně dost zajímavý počin, k jehož prožitku je úplně nejlepší nevědět vůbec nic a nechat se vést režisérem. Zach Cregger viditelně chtěl natočit něco trochu jiného a až geniálně pracuje s diváckými očekáváními, což je nejlépe vidět v první třetině, která je asi tím nejlepším, protože má hutnou atmosféru a celou dobu směřuje k naprosto předvídatelnému průběhu, který se ale v určitou chvíli stočí úplně jiným směrem, při kterém ona nepříjemná atmosféra graduje a divákovi opravdu není příjemně. Druhá třetina je pak v mnohém jiná, koketuje s komedií, nicméně pozvolna najíždí na hororovou linku, která má blízko ke slasheru a nebojí se ani několika vskutku nechutných momentů ("chlupatá" lahvička s mlékem jednoznačně vede), zároveň ale umně pracuje s fenoménem MeToo, který je pro pozdější jednání klíčové postavy s tou ženskou dost důležitý. Všechno pak uzavře třetina třetí, která je trochu moc doslovná a asi nejvíc ze všech působí jako úlitba žánru, protože se snaží odpovídat na otázky "původu hlavního bubáka" a volí standardní cestu flashbacku. Ta není úplně špatná, jenomže mnoho motivů stejně nezodpoví, nevyhýbá se určitým nelogičnostem, a ačkoli je v ní jeden originální gore moment, tak působí trochu prvoplánově a uspěchaně. Georgina Campbell v hlavní roli je v rámci možností dobrá, Bill Skarsgard zase výborný (ten to má ale jednodušší svou "historií" a vzhledem), posléze se k nim přidá Justin Long, který není ničím výjimečný, ale do své postavy se plně hodí. Barbarian je rozhodně zajímavý a svým způsobem originální film, který ale jeho tvůrce točil spíš sám pro sebe a pro fanoušky žánru, kteří jsou trochu otevřenější a ocení lehké žánrové experimenty. 70 %

Na začátku své bohaté kariéry natočil David Lynch film, který je pro něj atypický, protože má přímočarý děj, nepracuje s metaforami a nepohrává si s divákem a jeho očekáváními. Od počátku uchvátí nádherná černobílá kamera, která jako by evokovala ono období viktoriánské Anglie a jen dotváří velice specifickou ponurou a depresivní atmosféru, do níž divák zabředává čím dál hlouběji. Tvůrce výborně pracuje s titulním "monstrem", protože než ho ukáže v celé jeho fascinující (a vskutku precizně namaskované) podobě, uběhne poměrně dost času, o to působivější pak vše je. Lynch navíc zvolil zajímavou perspektivu vyprávění a přístupu, kdy celou událost chytře prezentuje tak, že ačkoli hlavním hrdinou je "zrůda", zrůdy jsou všichni kolem krom něho samotného. Z toho vyplývá několik emotivně silných momentů, které jsou hodně působivé a dost rezonují (scéna, kdy doktor vidí Sloního muže v celé podobě, moment, kdy mu tleská zaplněné divadlo nebo představovací scéna u doktora doma). Anthony Hopkins je standardně výborný a spolehlivý, i on se ale musel sklonit před až geniálním a mrazivým výkonem k nepoznání namaskovaného Johna Hurta, který i přes nánosy různých líčidel a make-upu dokázal Merrickovi vtisknout osobnost a jeho citlivou duši zachytil bravurně. Bodíky navíc přidává i zde již několikrát zmíněná nadčasovost, která vzhledem k tématu z filmu nevymizí asi nikdy. The Elephant Man je fenomenální počin, který má tu výhodu, že je stravitelný i pro ty, kteří se jinak s tvorbou Davida Lynche moc nepotkávají, a donutí k hlubokému zamyšlení, při kterém si divák uvědomí, že většina problémů jeho života je zoufale malicherných. 100 %