Vivian

Zamilovala jsem si roztomilou písničku ze závěrečných titulků - Never Smile at a Crocodile - kterou nazpívaly Paulette Sisters :-) http://www.youtube.com/watch?v=yDfzzNkRWGQ

Ano, je to dobrý, ale v původním znění. Český pokus o překlad a o dabing tomu tradičně podtrhl nohy.

Když nemůžu v noci spát, tak se to dá, není to úplný shit...

Jedna hvězdička za hezký očička a prdelku J.Lo., jinak fakt špatný. I jako oddechovka pro ženskej mozek. Tak klišovitej film se jen tak nevidí. Scénář je jak podle notně použitý šablony, člověk v každým okamžiku ví, co bude následovat, z cukerínové romantiky se mu navíc po nedlouhé době začne dělat šoufl...

Osobně se podivuji tomu, že tenhle sympatický seriál vyrobila Česká televize zhruba v téže době jako např. tristní Sanitku 2... České případy (tj. žádné bizarní zápletky, na jaké je zvyklý divák Kriminálek), české reálie, české charaktery (žádní neskuteční hrdinové, s nimiž se člověk nedokáže identifikovat), žádné sterilní katalogové interiéry, žádná hra na Ameriku nebo nějaká křečovitá snaha o stylizaci či rádobysvětovost... Líbí se mi, jak se své role zhostil Bolek Polívka. A pozadu samozřejmě nezůstává ani Ondřej Vetchý, Petr Stach nebo Filip Blažek. Pěkné, koukatelné a uvěřitelně civilní herectví. Je vidět, že i ČT umí točit poctivé věci, které budou vysílatelné ještě za padesát let. Díkybohu za to. A velmi ráda bych se dočkala další série!

Tak tento film včera nečekaně zaskočil a zcela uchvátil mě a mou šestiletou dceru. Zapnula jsem to sice až kus po začátku (obvykle se zásadně nedívám na filmy, které nechytnu od začátku!), a to ještě jen proto, že na jiných programech zrovna nic zajímavého nebylo, ale stačil okamžik a my jsme u toho zůstaly sedět jako přikované, což je zvlášť u dcery výjimečné, protože ji jen tak něco nezaujme. Tedy přesněji řečeno - nezaujmou ji obvyklé věci pro šestileté děti. A mně tenhle strhující snímek připomněl filmy, které se mi kdysi nesmazatelně vryly do paměti v dětství. Napínavé, děsivé, nedětské filmy s podivným, těžko uchopitelným "kouzlem," jež dítě, doposud zvyklé na roztomilé a laskavé postavičky a dobré konce, najednou plíživě seznamuje s rozličnými podobami zla a lidské krutosti. Dítě (myslím mou dceru i sebe coby dítě - či to dítě v mé duši) je fascinováno líčením morové epidemie (postava Černé smrti a jejích pomocníků) , odsouzení a uvěznění dvou hrdinů a středověkou zvířeckostí některých postav, která balancuje na hraně, kdy rodič váhá, jestli by dítě přecejen raději neměl od obrazovky vyhnat, ale nakonec se k sobě přitisknou pod dekou a fascinovaně zírají a hltají příběh dál. Dítě je konfrontováno s pocitem naprostého zmaru, kdy jsou hrdinové odsouzeni k mučivému čekání na smrt, a zkouší věřit, že naděje snad přecejen umírá poslední. A když umře i naděje, je zaskočeno a zavaleno emocemi, které ve svém útlém věku dosud nepoznalo. A pak naděje nečekaně zase zasvitne a dítě se zalyká dojetím. A pak zase děsem, zmatkem, lítostí či otázkami, které si dosud nikdy nekladlo... A když film končí pouhým náznakem happy-endu, dítěti najednou už pouhá naděje nestačí a pláče, že chce, aby to bylo ještě dál... A nad ránem se pak ještě vzbudí, běží za mámou do postele a všechny ty zneklidňující dojmy a obrazy, které se mu neustále honí hlavou, s ní musí znovu dopodrobna probrat. Není to po všech stránkách perfektní film (trochu mě rušil třeba dabing nebo moderně znějící hudba u prince na hradě), ale je to jeden z těch filmů, na které si vzpomenete ještě po letech a které se stanou neodmyslitelnou součástí vašich vzpomínek na dětství. Dávno zapomenete název i jména hrdinů, ale ty obrazy uvidíte před očima kdykoliv, jako by to bylo včera, co vám ten film pocuchal iluzi o světě plném lásky, míru a dobra. (V tom vytržení si těch technických či řemeslných nedostatků stejně nevšimnete.) Úžasně působivé bylo vězení na skále, půvabně nedokonalé triky, hrůzní kolohnáti, kteří "uklízeli" mrtvé, překvapivý zvrat ve scéně v lese u ohně, překvapivý zvrat při Martině shledání s bratrem... a dojemný závěr významně umocnila strhující hudba. Tenhle film je zkrátka nezapomenutelný.

Neměla jsem od tohoto počinu bůhvíjaká očekávání. Předpokládala jsem, že navázat na jedničku, která nasadila laťku tak vysoko, nebude nijak lehké a že se to nejspíš nepodaří. Ale přece jen jsem čekala, že si tvůrci dvojky dají (snad z úcty k jedničce) záležet a že udělají maximum pro to, aby se této práce zhostili se ctí a nevyplodili vyložený kiks. Takže hodnotím s přimhouřeným okem. Ale stejně... Je to zklamání. I když si odmyslím nezapomenutelnou jedničku a zhodnotím Sanitku 2 jako samostatné dílo, není to dobré. Není to dobrý seriál, ke kterému bych se ještě někdy chtěla vrátit. (Leda snad za dvacet, třicet let, kdy to bude už jen kuriozita.) Děj Sanitky 2 je příliš mělký a papírový, situace pouze připomínají opravdový život, scénárista se místy nepokrytě snaží těžit z nepoměrně kvalitnějšího a promyšlenějšího scénáře jedničky (již zmiňovaný "nosítkový" spor Neliby s mladým Janderou, který je z jedničky jako opsaný, nebo postava Richarda Bláhy, jež je nepříliš vydařenou imitací postavy Richarda Skalky, milovníka ženské krásy a nevyčerpatelného zdroje citátů z antické literatury, který bohužel v jedničce velmi dojemně skonal). Nemohu si pomoct, srovnávání s jedničkou se neubráním, neboť dvojka na ni neustále, ať úmyslně nebo nechtěně, odkazuje. Scénář dvojky mi připadá jako šitý horkou jehlou, nepříliš promyšlený, některé postavy jako by v něm byly jaksi navíc, jako by scénárista zapomněl, jaký smysl tu měly mít (kupříkladu zuřivý reportér Lukáše Langmajera, jenž dostal od šéfa nůž na krk a je nucen shánět pořádné pecky, takže když obdrží na pager zprávu o ženě v bezvědomí, okamžitě se jako smyslů zbavený řítí na místo a zběsile fotografuje, protože tohle bude nepochybně sólokapr! :D, ale zpravidla na místě zásahu jen bezobsažně zaclání a dělá hromosvod Nelibovi), některé situace působí přinejmenším velmi nereálně, pokud ne vyloženě (tragi)komicky, a to amatérskou realizací. Na jedničce bylo velmi zajímavé, jak se jí podařilo poutavým způsobem načrtnout historii záchranné služby, vše se točilo především okolo práce lidí ze záchranky, a tam, kde se scénárista pustil do jejich osobních životů, to zpravidla působilo tak nějak uvěřitelně a člověk se do toho dokázal snadno vžít. Dvojka je v tomto úplně jiná. Děj se hodně zaměřuje na soukromý život postav, tyto situace ale obvykle působí velmi nevěrohodně, strojeně, skoro ve stylu nekonečných seriálů, jež se patlají ve vztazích. A to už se ani nebudu rozepisovat o tom, jak snaha navázat na jedničku selhává na chronologii - nesčetněkrát už bylo nejen na internetu přetřeseno, že například lékař, který začínal u záchranky v první půli padesátých let, je dodnes v činné službě, ba dokonce u letecké záchranky. Ale i když nebudu na tomhle detailu lpět, lepší to nebude. Co se týče hereckých výkonů - Dagmar Havlová smutně podprůměrná, Zdeněk Srstka nehraje Korejse, nýbrž sám sebe, ostatní hrají tak nějak standardně (jako by se jim snad jaksi podvědomě nechtělo dát do tohoto díla všechno)...

Pastva pro oči. Ale zase ne tak výživná, aby mi vynahradila absenci příběhu a aby mi něco z toho filmu zůstalo v hlavě i po odchodu z kina... Jak už mnohokrát zaznělo, je to film přímo vytvořený pro 3D promítání. Až to přijde do televize a přijde to o tu vizuální hloubku, zbude z toho šedý průměr na málo atraktivní vysílací časy.

Z běžně dostupných českých kanálů asi nejpřijatelnější zpravodajství, ale rezervy tu samozřejmě jsou. (Já osobně bych tahala redaktory za vlasy za hyzdění českého jazyka. Předpokládám, že všichni, kteří v ČT vytvářejí výstupy pro televizní obrazovku, by měli mít náležité vzdělání, a tudíž by měli český jazyk dokonale ovládat, a ne se v přímém přenosu dopouštět školáckých chyb.)

Hvězdička za první sérii, která byla nová, originální a (díky tomu) ještě dokázala zaujmout, alespoň tedy mně (tenkrát jsem měla hodně volného času). Ale je to jako ZOO. Poprvé na ta exotická zvířátka koukáte málem s otevřenou pusou, ale když je vidíte podruhé, potřetí... popáté... už je to nuda. Nic nového. Navíc fakt nemám ráda ten bizarní pocit, když se někdo ztrapňuje a mě se zmocňuje stud za něj.