Skrk

Felliniho nadčasová klasika stále nepřekonána, ale i tak by se dala Velká nádhera nazvat Sladkým životem r. 2013.

Docela dost lituji toho, že jsem Kouř odmítal už jenom kvůli jménu "Tomáš Vorel" (jeho filmy se mi nelíbí, nechápal jsem je). Přitom je to tak nadčasový majstrštyk, se svojí prazvláštní, ale velice líbivou poetikou, humorem, ale i pointou. Buď bych si Vorlovy filmy měl dát znovu, nebo je Kouř jeho jediný "dobrý" film. Každopádně tleskám, smekám a klekám, protože tohle se jen tak často nevidí, natož v Čechách.

Jak u mistrovo, tak u mého žebříčku mistra Tarkovského, řadím Solaris na úplné dno. Nevím, možná je to tím, že vychvalované komentáře mne navnadily na úplně něco jiného než jsem dostal, ale i tak to byl velice filosofický a vizuální zážitek.

Z počátku pro mne Osudový dotek znamenal přelom; ovšem jak dospívám filmově i v životě, jedná se pouze o zajímavý film, který nepřináší nic nového. Herecky je to průměrné a triky jsou spíše žalostné. Navíc alternativní verze závěru je daleko lepší než ta, kterou páni (neznámý) režiséři nakonec zveřejnili. Z nostalgie už "pouze" za tři.

Pokud mi bylo v nejbližší době něco velmi nesympatické, pak je to "Kill the Irishman". Film na tak pomalé tempo má neuvěřitelně rychlý spád, a tak se film stává pro introverta jako jsem já (který sice pomalým snímkům holduje, ovšem spád musí mít pomalý a dávající (s)mysl), noční můrou. V čele celého "děnní" je jakýsi nesympatický zrzek, na kterého už doufám v životě nikde nenarazím a akce, která je stejně žalostná, jako tento pokus o Scorseseho mafiánský styl (který ani vyjít nemohl, nýbrž je scénář průhledný a průměrný jako prase), který po chvíli ztrácí divákův zájem. Je to hnus velebnosti!

Novému Luhrmannovi jsem se snažil vyhnout jako čert kříži. Už z důvodu kvůli Moulin Rouge či Austrálii, kterou jsem ukončil po chvilce sledování. U obou snímků režisér preferuje určitý druh kýče spolu s klišé, což se mi neuvěřitelně hnusilo. Nakonec jsem odolal a světe div se! Ačkoliv se Gatsby prakticky točí na stejné vlně, zde to úžasně fungovalo. Luhrmann vše navíc využil a použil do toho snad všechny filmové postupy a zamýchal to s poválečnou i moderní hudbou (božská Lana del Rey). Výprava, kamera jsou bezchybné. A ačkoliv se "znalci" přeřvávají, že postavy jsou ploché a chybí jim emoce, které mi paradoxně chyběly u vyzdvihovaného Moulin Rouge, já je viděl i cítil žít. Herecké kvarteto snad být lépe vybráno nemohlo. Převážně komplexní DiCaprio, jehož výkon považuji spolu s Howardem Hughesem (Letec) za nejlepší. Zkrátka je toto Luhrmannův masterpiece a můj nový favorit na oblíbený film. Na to si tento letošní retro klenůtek z Fidzgeraldova pera budu muset dát znovu. A co nejdřív, jelikož jsem si ten svět zamiloval (nebo za to může THC?).

"Levný" a hloupý mainstreamák od extroverta pro extroverty, který si na chytrý a hluboký film jen hraje. Nablýskaná “sračka”, která mne ale paradoxně i nejméně ze všech Bayových filmů urážela. Zvláštní.

Věčné.

Neonový hypnotický art, který si hraje s divákovým očekáváním. Enter the Void pro mládež. Nejkontroverznější film roku.

"Zmrazená chvíle, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky."