Třebaže v příběhu (pův. divadlení hře) jde v první řadě o pohlavní styk a sex, příběh není ani trochu perverzní či skandální (ne více než jakýkoli jiný o čemkoli jiném), je jen trochu více otevřený :-) Nejlépe to asi vystihl Jungův konzultant/pacient psychiatr Gross (Cassel), dovoluji si citaci : "Připadá mi, že se skutečná perverznost lidské rasy projevuje tím, že jedna z mála skutečně slastných aktivit je terčem takové hysterie a represí." A ač Cronenberg tentokrát nevsadil na násilí a vlastně vysloveně akční příběh to také není, díky skvělým hercům - především na Vigga Mortensena jako Freuda je slast pohledět, a rovněž díky hudbě a režii jde o mimořádně působivý zážitek, který mi z hlavy jen tak nevyprchá.
Po přečtení některých z předchozích recenzí nesouhlasím s tvrzením, že Keira příliš přehrává, naopak, byla skvělá!
Pro mne srdcovka. Směs trochu jiných- a ne vždy jen ženských - dramat v podání skvělých hereček s velkou dávkou nadsázky a humoru. 3 ženské, co spolu nemají nic moc společného, kromě šance zjistit něco sama o sobě. Lidskost nemusí mít vážný obličej a tenhle filmeček je toho příladem. Film, ke kterému se ráda vracím, třebaže ne pro velké umění. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vksfC8UNpsk
Nikdy nebude dost filmů jako je Černobílý svět! Nesouhlasím s některými hodnotícími, že je to jen naleštěná pohádka o dobru a zlu - už pro ten fakt, že je to zfilmovaná kniha, zfilmované vyprávění příběhů, které se někomu konkrétnímu staly. a které spustily důležité společenské a politické události v dějinách USA. Teďf to ale není dokument, ani historický film, jen pár lidských vyprávění. A žádné vyprávění nejde do morku, to už je pak něco jiného. A kromě toho tenhle dojímavý film je jen o začátku změny, která v průběhu žádnou pohádkou nebyla. Velmi působivé, velmi trefný překlad a byť je minutáž docela výživná (145 min), chtěli byste slyšet další a další černé ženy vyprávět o jejich životě a bez jediného slova navíc vidět tu propast (lidskosti a její absence) mezi nimi a "kulturními či čistými" bílými ženami. Skvělé herecké výkony, super muzika. Nádherný film, který z vás jen tak nevyprchá.
Film, o kterém jsem dopředu nic nevěděla, neměla ho v budíčku a zkrátka o něm neměla ani páru, dokud jsem nešla do kina. Moc mne překvapil, jsem velmi spokojená, a možná půjdu znovu. Nesnáším, když filmy na toto téma jsou povrchní nebo slzoždímačně vážné až samožerské - a navíc sklouznou do melodramat a klišé, stokrát omletých. To se tu ale nestane ani omylem-i když to chvílemi tak může vypadat, okamžitě je v nabídce i zcela protichůdný význam (a dopad) situace. Minimálně do půlky filmu nevíte je-li to komedie (trochu černá) nebo drama a pak to začnete chápat. A ať o jemných náznacích mimo hlavní děj (rodinné vazby, úcta a respekt , vztahy mezi partnery, ale i generacemi apod.) přemýšlíte sebevíc, pořád je něco navíc, co film Děti moje naprosto odliší od (ke klišé inklinujícím) zpracování podobných témat kdykoli předtím . K tomu si přičtěte výkon Clooneyho, kde jej objevíte jako parádního herce a nikoli jako dalšího z Dannyho parťáků či salónního hezouna (ba naopak, vypadá starší než ve skutečnosti je či měl být), ne zcela běžné lokace - nádherné prostředí havajských ostrovů a také vtipnou jednoduchou hudbu, vykreslí se příjemný ba přímo parádní filmový vstup do r. 2012.
Zatím jsem viděla jen dva díly, ale jsem spkojená a budu jej sledovat.. Oceňuji, že seriál není ani kriminálka, ani z lékařského přostředí, ani komedie - jako všechny ostatní seriály, které jsem zatím v tv viděla. A kromě zajímavých herců a prostředí, je i děj gradovaný a ne zcela předvídatelný.
Po 9. části měním hoidnocení ze 3x* na 4*, protože se mi to líbí ším dál tímvíc a víc věřím. Perfektně natočené, akční a bez zbytečných klišé. A děsivé, je-li na tom byť jen kapku reralističnosti.
Náhodně v televizi nalezený film mne nejen dobře pobavil, ale příjemně naladil. Charlie Sheen, ale i ostatní - neokoukaní -herci podali solidní výkon a přes klišé "americká komedie" neměl hluchých (či trapných) míst. Co víc ci od nenáročné zábavy přát?
Školními dějepisáři stokrát popsaná tragédie dostala díky úspornému a hluboce lidskému Mahlerovu scénáři naprosto šokující rozměr. Režisér Nikolaev vyprávění zobrazuje jako příběh pár lidických obyvatel s jejich obyčejnými sny a láskami, bolestmi, starostmi a toužením, které dohromady s frajeřinkama sotva odrostlých kluků na zač. války (kdy nic nebylo jako dřív, ale o to bylo všechno uspěchanější nebo plněnější touhy po tom žít a užít), způsobily osudovou tragédii všech z obce - sousedů, známých, rodiny. Film plyne jako život sám, nepůsobí akčně nebo účelně k tomu, co musí nutně náslwedovat, naopak první půlka působí až dokumentárně. Při vší té zoufalosti jsem cítila beznaděj a smutek, ale ne účelně natočené scény nezpůsobovaly přímo v kině ptoky slz, jak by se dalo u Lidic čekat. Za to příběh, pokud máme srdce a dokážeme si představit sebe, svou rodinu, svůj svět ve stejné situaci, z hlavy a ze svých pocitů hnedtak dostat nelze. Smutek, tíseň z té hrůzy, co musel každý tvor té noci zažít než se jeho osud naplnil, ten stále cítím. Karel Roden je pan herec, to ví každý. Jeho minimalistický projev v Lidicích mne rozbrečel ale spolehlivě. Žádná role ve filmu, kromě Rodena by se dalo říci, není hlavní. Jen OSUD... a pak hudba. Michal Hrůza, s k tomuto příběhu docela vhodným příjmením, hudbou řekl ještě o něco víc než scénář, ale i přesto jsem toho názoru, že někdy by bylo působivější absolutní ticho...Např. když se Šíma vrací "domů" aniž ví, že žádný nenajde....
Film Petera Werira zaštítěný nezvyklým spolupartnerem v produkci - National Geographic - je obrazově a výrazově naprosto dechberoucí. Nicmnéně spíš než drama s diskutabilním napětím bych to viděla jako vynikající hraný dokument o dramatických událostech r. 1940 a útěku z hrůzného utrpení v sibiřském gulagu. Skutečný příběh o skutečných událostech nejen na Sibiři a nejen v Rusku, ale i o bezvýchodnosti takového útěku. Však před komunistickou hrůzovládou se v minulém století vpodstatě moc utéci nedalo. Ve státech obklopující Sovětský svaz komunismus dohnal všechny...
Jak říkám, dechberoucí krajiny, záběry. Taky hudba vynikající a herci vybraní naprosto skvěle. Že vyzáblý Ed Harris skvěle hraje nikoho nepřekvapí, o to víc překvapili herci naprosto neznámí a v neposledním momentě Colin Farell ( jak ho rozhodně neznáte) :-), Saoirse Ronan jako prototyp ženy/dívky, jejíž zranitelnost se zdá být od počátku jasně daná a přesto taková není doslova do posledního dechu-element, jež by partu až-na-dno-si-sáhnuvších chlapů mohl narušit , naopak spojí. Peter Weir navíc mistrovsky ukazuje co bývá v předem prohraném boji o zachování důstojnosti a života v nelítostných podmínkách jediné podstatné - víra, cíl, smysl pro humor a přátelství.
Potřebovala jsem jen vidět nějakou blbinu bez myšlenek, jen se zasmát a Stillera mám docela ráda - leč tuto trapnou stupidní "komedii" jsem vydržela sledovat ani ne 3/4 hodiny. Komu byla tahle věc určená? Slaboduchým dětem?
Mám ke golfu vřelý, byť ryze amatérský, vztah. Ta hra mi sice stále nejde, ale hrozně mne baví (rozčiluje) a fascinuje. Není to jen o tom jak se bez ztráty vzácných bodů prostrefovat jamkami na greenu. Hra je o soustředění, o psychice a také o lidech kolem. Tenhle naprosto neznámý a nenápadně až béčkově se tvářící titul v cd bazaru jsem vlastně koupila jen proto, že je o golfu. A kromě toho mi dal spoustu hrozně příjemných zážitků a v záplavě natočených komiksových blbin(ek) na mne působil dočista jako zjevení. Autobiografický, natočený podle skutečného osudu, to mám vždycky moc ráda. Když se to povede, a tohle se povedlo dokonale, dá to člověku tolik podnětů na přemýšlení jako dobře napsaná kniha. Golfový sen není film, který se úderem opuštění kina nebo zavřením cd do krabičky vypaří z mysli, už pro skvěle vybrané neokoukané herce (Shia LaBeouf mne hrozně překvapil), výbornou hudbu a krásu golfových hřišť. Má to atmosféru, má to děj, má to humor i city, zkrátka to má šťávu!
V případě filmů jako je Králova řeč vnímám počet možných hvězdiček (5) jako značně nedostatečný. A také si právě teď potvrzuji jak těžké je napsat krátké shrnutí pocitů a zážitků, když je film zážitek s velkým Z. Z kina jsem vycházela se slzami v očích, nicméně usmívala jsem se doslova celá:-). Tleskám celému týmu vč. castingu. Za všechny skvělé a skvěle vybrané herce hlavně Colinu Firthovi. Je herec par excellant, který KONEČNĚ dostal již dávno zasloužené ceny. Král Jiří VI. je v jeho podání přesně takový jamý měl být, bez zbytečných řečí :-)kolem. (A zaplaťbůh. že to nenatočili Američani). Kdybych se nestyděla, tleskám vstoje!!!!
Dlouho očekávaný filmeček, který - díky Jeffu Bridgesi a Hailee Steinfeld - nezklamal, třebaže scénář nebyl nejakčnější, což u Coenů zamrzí. A také mi kapku překážela přílišná ukecanost.
Drama o životě primabaleríny, v němž se její sny stanou skutečností a skutečnost snem - zlým snem - jsem dlouho a nedočkavě vyhlížela. No a teď jsem ho viděla a cítím určité zklamání. Film mi nedal to, o čem jsem byla přesvědčená, že dá. Znám Aronofského tvorbu a např. Rekviem za sen mi z hlavy nevyprchal dodnes, třebaže jsem ho viděla hodně dávno. Zrovna tak Fontána byla jízda pro všechny smysly a z hlavy jí dostat nelze. Černá labuť, třebaže jsem se v kině bála a byla napjatá, mne přesto nechala naprosto chladnou. (a to já normálně brečím i při večerníčku...). Natalie Portmanová předvedla svůj nejskvělejší, doslova životní výkon, nicméně za srdce mne nejvíc braly klasické scény baletu Labutí jezero, fantasticky krásná Čajkovského hudba a finále baletu. Samotný příběh mi přišel překombinovaný a účelový-nedokázala jsem uvěřit, nechat se strhnout. O tom, že jsem s rozpačitými pocity v tom nebyla sama svědčil smích během vypjatých scén a ti, co se smáli ,nebyli žádní puberťáci.
Velký příběh bez velkých gest, plynoucí i s jemnou ironií a nadhledem, když na to přijde v okamžicích, kdy ještě přeci sakra musí být ještě nejen ta poslední naděje, že je tu ještě i jiná možnost než....Samotný akt, kdy už ta naděje umřela, je krutý a hrozně syrový a je mnohem a mnohem hororéznější než jakýkoli horor, ale ne samoúčelný. Mnohem víc mne sebral Aaronův šílený boj se svědomím a zápas se sebou samým, s beznadějnou zoufalostí a neuvěřitelná vůle žít a dokázat přeprat děsný osud. Na konci filmu, kdy už vše "dobře" dopadlo, jsem se už jen třásla. Ne odporem, ne strachem, ale vlastně ani dojetím ne. Pouze sílou toho, co skutečný a bezmezně houževnatý a statečný Aron Ralston udělal. Bude-li šance si přečíst jeho knihu, nezaváhám ani okamžik.
K tomu naprosto ojedinělý herecký výkon skvěle vybraného Franca, výjimeční Sigur Ros v soundtracku a téměř amatérsky podaná domentární kamera. Výsledkem je neintenzivnější filmový zážitek za spoustu let.
Dávám za 4x* a ne proto, že jsem Woodova fanynka. Tenhle filmeček působí tak trochu bezradně, trochu rozpačitě, trochu je k smíchu, a tajky je trochu dojemný. Některé scény pobaví, jiné způsobí trapný pocit. Ale o tom přece dospívání nás všech bylo (nebo je) :-) Všechen svět dospělých bizarní je, a my, začátečníci nejen v navazování vztahů a nejen k opačnému pohlaví, se pokoušíme být jiní než autority kolem nás a jsme legrační jak stejně se chováme. Elijah Wood se nerozpakoval jít do nezávislého snímku i proto, že si zde mohl střihnout velmi intimní scénku se svou dlouholetou platonickou láskou Deborah Harry z Blonies :-). Mám Try 17 ráda, je to kouzelný a funguje za každé nálady.
Jeffovi Brdgesovi vyloženě sedí role lehce či hodně uválených bonvivánů, orvaných bouřlivým(a pijanským) životem. A role Bada Blaka patří -vedle duda Lebowského - k těm nejpovedenějším. Kromě toho Bridges nečekaně skvěle zpívá a hraje na kytaru.Příběh sám není nijak orginální, spíš se zdá, že jede ve stokrát omletých kolejích, přesto díky Bridgesovi sleduje člověk osudové zvraty vysloužilé hvězdy s dojetím, pochopením a sympatiemi. Story stárnoucí blusovo counryového pojmu ve světě amrické hudby není nepodobné story wrestlera. Jen tady rány nerozdává soupeř v ringu, ale člověk sám sobě.
I kdyby Kevin Costner už nikdy nic jiného než Tanec s vlky" nenatočil, tenhle fantasticky poučný film o životě a údělu native americans by musel na vstup dopomyslného filmařského nebe či "síně slávy" stačit. Víc dodávat je zbytečné mlácení slámy.
Silný a dojemný příběh ze života. Nenápadbý filmeček, který působí málem dokumentárně a to přesto, že jako remake japonského příběhu reálných postav ani v americkém zpracování neztratil nic z původní síly a emocí.
Rozhodně zajímavé téma, podobné i třeba lépe zpracovaným filmům,ale které zůstává spolehlivě pod kůží. To platí i pro Hezké sny. Smutný příběh bez naděje a rozuzlení. Ale díky Martinovi Freemanovi a ostatním nejen dobře koukatelný, ale na myšlenky nejen v bezesných nocéch. Mě se film líbil mnohem víc než některé, co mají vysoíká procenta.
Žádný zázrak to není, ale aspoň herci opravdu hrají, což platí zejména o Janžuirové, Štěpánkové a Konvalinkové. Tyhle tři dámy mnoho režisérů kvalitními scénáři neobesílá, bohužel,a tak se na Cukrárnu každé pondělí těším a žádné velké umění v tom hledat nepotřebuju.
Od dob famózní Tolkienovské (Jacksonovy) trilogie o Středozemi chodím na každého nového Harryho Pottera a třebaže se opravdu snažím, nelze (už díky výběru herců a okolností děje) nesrovnávat. Jenže nelze přeci srovnávat nesrovnatelné - na všech Harryho Potterech mi nejvíce vadí tyto (a stejné) věci:
- Radcliffe neumí hrát. Jeho Harry je příliš prkenný a statický (a bohužel se to nezměnilo ani v 1. části posledního pokračování)
- příběh má sice podtext, ale jen v knize. Ve filmu je to jen a jen pohádka. Rychlé až zběsilé akce brání jakémukoli přemýšlení o pohnutkách či důvodech chování postav. Což způsobí tu věc třetí:
- a co mi vadí nejvíc-sebevětší napětí nikam negraduje, sebehlubší city příběh nikam neposunou, ale stále působí jen jako co nejakčnějí natočený, ale špatně vyprávěný původně dozajista zajímavý příběh. Jako by to byla slepenice výborných klipů, které ale spolu zas až tak moc nesouvisejí. V Relikvii smrti jsem měla ten krásný pocit pohlcenosti jen jednou - při sekvenci vyprávění příběhu - legendy o relikviích smrti. I výtvarně naprostá paráda. A kamile byla legenda dovyprávěna, už to zase šlo "do kopru". Jinak kamera, exteriéry, hudba to je moc pěkné. To ale na víc jak 3* bohužel nestačí.
Ač věřím, že vím co chtěl režisér tímto filmem říct, přesto jsem se ukrutně nudila. Příliš ukecané a třebaže výborně zahrané, nesmála jsem se, kromě jedné scény, ničemu. Což je v případě komedie spíš tragedie.
Nemám ráda Rourkeho. Nesnáším filmy, kde se lidi tlučou (byť za účelem vydělání peněz). Naštěstí jsem ty krvavý detaily wrestlingovýho masakru skousla a užila si civilně (až dokunetárně) podané drama ne zcela běžného životního příběhu. Škoda, že Rourke nedostal toho Oscara. Tahle role si ho zaslozžila vrchovatě!!
První díly mne nadchly, teď ...čekám!
A píšu zas, když se seriál opakuje a čeká se na film. Nic tak přirozeného, zábavného a neurážlivého a neobhroublého jsem v televizní srandě ( z tohoto nesofistikovaného prostředí) jakteživo neviděla. Snad od Formanových a Svěrákovských filmů. Tleskám a těším se , nejen na Ádu.
Nečekala jsem nic moc a třebaže se v tomto směru obrovské překvapení nekonalo uplně o ničem a blbé to taky nebylo, chtělo to jen méně povrchní scénář . Herci hráli tradičně výborně, kamera a hudba, vč. exteriérů potěšila. Takže za 3*, za to, co mi nejvíc mi lezlo na nervy - taková ta "kameňákovská" snaha o vtip za každou cenu. To filmu ublížilo.
Na letní nebo před-letní kinohit to nebylo špatné, rozhodně lepší než všichni Piráti nejen z Karibiku. Kombinace Indiany Jones, Mumie a Nekonečného příběhu funguje hlavně proto, že netrpí přehnanou vážností a samožerstvím historických spektáklů typu Tróji apod, že kromě vynikajícího (a místy akčností i dechberoucího)Jake Gyllenhaala a tradičně velmi dobře obsazeného Bena Kingleyho tu nenajdete žádné okoukané hězdy, které-jste-přece-viděli-už-tolikrát. A přesto nebo spíš právě proto vás každý hrdina - ať kladný nebo záporný, co se na plátně objeví zajímá. A navíc -horeografie souborů by - dle mého názoru - zasloužila nějaké ocenění. To fakt smekám.
"Anything that makes people happy can't be bad, can it?"
Pro obyčejným životem žijící Němce to před r. 1940 to lákavě jednoduché či vlastenecké jen vypadalo, a nesnesitelně nezvratné to nakonec bylo...Propaganda zlomila víc takových Johnů...Skvělý Viggo Mortensen v drásavé úvaze za co se DOBRO či štěstí , za jak zvrácenou hrůzu, se v pojetí nacistů vydávalo...Ne vše je dotažené, ale myšlenkově velmi bohatě pojatý příběh. Rovněž skvělý výkon podal Jason Isaak v roli nejdůvěrnějšího kamaráda, Žida...
Že Svěrákovská duše nestárně a nikdy nepřestane být aspoň v koutku duše dítětem je jasné a jsem tomu velmi vděčná. Hravost ař hračičkovost Svěráka seniora se evidentně a naštěstí dědí :-)
Jan Svěrák dokázal neopakovatelně skloubit napínavý příběh s lehkou ekologickou agitkou (méně než v Ropácích) s laskavým příbehem jedné nechtěné, ale věrné hračky, navíc podanou očima dospěláka, který ale nejen dítětem je, ale sám i děti vychovává a evidentně jim dobře rozumí. Dokonalý obrázek toho jak by měl vypadat film pro - ne uplně předškolní děti - které vyrazí do kina s rodiči. (já byla ale s kolegyní z práce - všechny naše děti už dětmi nejsou - a bavily jsme se moc dobře!). V ukázkách před Kukym byla zase-jedna-americká-animovaná-šílenost, která Kukymu poesií, zábavou a ani "posláním" nesahá ani k červenému, pilinami naplněnému, kotníku.´
P.S. Intonace Zdeňka Svěráka čtoucího komentář ,je nenahraditelný a skvělý (to ocení hlavně dospěláci)
Jeden z lepších českých seriálů - byť je to vlastně okopírovaé Cold Feet (Šest v tom). Ale to vůbec nevadí a neubírá to té české verzi na zábavnosti - a realismu - postav a dění. 3 páry v různých životních situacích, kterých je v opravdovém životě spousta. Seriál má - oproti těm ostatním - to štěstí, že má neokoukané tváře herců, kteří navíc skvěle hrají. Těším se na každý díl a zasměju se vždycky!
Moje komentáře
Nebezpečná metoda (2011)
Třebaže v příběhu (pův. divadlení hře) jde v první řadě o pohlavní styk a sex, příběh není ani trochu perverzní či skandální (ne více než jakýkoli jiný o čemkoli jiném), je jen trochu více otevřený :-) Nejlépe to asi vystihl Jungův konzultant/pacient psychiatr Gross (Cassel), dovoluji si citaci : "Připadá mi, že se skutečná perverznost lidské rasy projevuje tím, že jedna z mála skutečně slastných aktivit je terčem takové hysterie a represí." A ač Cronenberg tentokrát nevsadil na násilí a vlastně vysloveně akční příběh to také není, díky skvělým hercům - především na Vigga Mortensena jako Freuda je slast pohledět, a rovněž díky hudbě a režii jde o mimořádně působivý zážitek, který mi z hlavy jen tak nevyprchá. Po přečtení některých z předchozích recenzí nesouhlasím s tvrzením, že Keira příliš přehrává, naopak, byla skvělá!
Dámská jízda (1995)
Pro mne srdcovka. Směs trochu jiných- a ne vždy jen ženských - dramat v podání skvělých hereček s velkou dávkou nadsázky a humoru. 3 ženské, co spolu nemají nic moc společného, kromě šance zjistit něco sama o sobě. Lidskost nemusí mít vážný obličej a tenhle filmeček je toho příladem. Film, ke kterému se ráda vracím, třebaže ne pro velké umění. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vksfC8UNpsk
Černobílý svět (2011)
Nikdy nebude dost filmů jako je Černobílý svět! Nesouhlasím s některými hodnotícími, že je to jen naleštěná pohádka o dobru a zlu - už pro ten fakt, že je to zfilmovaná kniha, zfilmované vyprávění příběhů, které se někomu konkrétnímu staly. a které spustily důležité společenské a politické události v dějinách USA. Teďf to ale není dokument, ani historický film, jen pár lidských vyprávění. A žádné vyprávění nejde do morku, to už je pak něco jiného. A kromě toho tenhle dojímavý film je jen o začátku změny, která v průběhu žádnou pohádkou nebyla. Velmi působivé, velmi trefný překlad a byť je minutáž docela výživná (145 min), chtěli byste slyšet další a další černé ženy vyprávět o jejich životě a bez jediného slova navíc vidět tu propast (lidskosti a její absence) mezi nimi a "kulturními či čistými" bílými ženami. Skvělé herecké výkony, super muzika. Nádherný film, který z vás jen tak nevyprchá.
Děti moje (2011)
Film, o kterém jsem dopředu nic nevěděla, neměla ho v budíčku a zkrátka o něm neměla ani páru, dokud jsem nešla do kina. Moc mne překvapil, jsem velmi spokojená, a možná půjdu znovu. Nesnáším, když filmy na toto téma jsou povrchní nebo slzoždímačně vážné až samožerské - a navíc sklouznou do melodramat a klišé, stokrát omletých. To se tu ale nestane ani omylem-i když to chvílemi tak může vypadat, okamžitě je v nabídce i zcela protichůdný význam (a dopad) situace. Minimálně do půlky filmu nevíte je-li to komedie (trochu černá) nebo drama a pak to začnete chápat. A ať o jemných náznacích mimo hlavní děj (rodinné vazby, úcta a respekt , vztahy mezi partnery, ale i generacemi apod.) přemýšlíte sebevíc, pořád je něco navíc, co film Děti moje naprosto odliší od (ke klišé inklinujícím) zpracování podobných témat kdykoli předtím . K tomu si přičtěte výkon Clooneyho, kde jej objevíte jako parádního herce a nikoli jako dalšího z Dannyho parťáků či salónního hezouna (ba naopak, vypadá starší než ve skutečnosti je či měl být), ne zcela běžné lokace - nádherné prostředí havajských ostrovů a také vtipnou jednoduchou hudbu, vykreslí se příjemný ba přímo parádní filmový vstup do r. 2012.
Bratři a sestry (TV seriál) (2006)
Zatím jsem viděla jen dva díly, ale jsem spkojená a budu jej sledovat.. Oceňuji, že seriál není ani kriminálka, ani z lékařského přostředí, ani komedie - jako všechny ostatní seriály, které jsem zatím v tv viděla. A kromě zajímavých herců a prostředí, je i děj gradovaný a ne zcela předvídatelný.
Expozitura (TV seriál) (2008)
Po 9. části měním hoidnocení ze 3x* na 4*, protože se mi to líbí ším dál tímvíc a víc věřím. Perfektně natočené, akční a bez zbytečných klišé. A děsivé, je-li na tom byť jen kapku reralističnosti.
Zeptejte se Cindy (2001)
Náhodně v televizi nalezený film mne nejen dobře pobavil, ale příjemně naladil. Charlie Sheen, ale i ostatní - neokoukaní -herci podali solidní výkon a přes klišé "americká komedie" neměl hluchých (či trapných) míst. Co víc ci od nenáročné zábavy přát?
Lidice (2011)
Školními dějepisáři stokrát popsaná tragédie dostala díky úspornému a hluboce lidskému Mahlerovu scénáři naprosto šokující rozměr. Režisér Nikolaev vyprávění zobrazuje jako příběh pár lidických obyvatel s jejich obyčejnými sny a láskami, bolestmi, starostmi a toužením, které dohromady s frajeřinkama sotva odrostlých kluků na zač. války (kdy nic nebylo jako dřív, ale o to bylo všechno uspěchanější nebo plněnější touhy po tom žít a užít), způsobily osudovou tragédii všech z obce - sousedů, známých, rodiny. Film plyne jako život sám, nepůsobí akčně nebo účelně k tomu, co musí nutně náslwedovat, naopak první půlka působí až dokumentárně. Při vší té zoufalosti jsem cítila beznaděj a smutek, ale ne účelně natočené scény nezpůsobovaly přímo v kině ptoky slz, jak by se dalo u Lidic čekat. Za to příběh, pokud máme srdce a dokážeme si představit sebe, svou rodinu, svůj svět ve stejné situaci, z hlavy a ze svých pocitů hnedtak dostat nelze. Smutek, tíseň z té hrůzy, co musel každý tvor té noci zažít než se jeho osud naplnil, ten stále cítím. Karel Roden je pan herec, to ví každý. Jeho minimalistický projev v Lidicích mne rozbrečel ale spolehlivě. Žádná role ve filmu, kromě Rodena by se dalo říci, není hlavní. Jen OSUD... a pak hudba. Michal Hrůza, s k tomuto příběhu docela vhodným příjmením, hudbou řekl ještě o něco víc než scénář, ale i přesto jsem toho názoru, že někdy by bylo působivější absolutní ticho...Např. když se Šíma vrací "domů" aniž ví, že žádný nenajde....
Útěk ze Sibiře (2010)
Film Petera Werira zaštítěný nezvyklým spolupartnerem v produkci - National Geographic - je obrazově a výrazově naprosto dechberoucí. Nicmnéně spíš než drama s diskutabilním napětím bych to viděla jako vynikající hraný dokument o dramatických událostech r. 1940 a útěku z hrůzného utrpení v sibiřském gulagu. Skutečný příběh o skutečných událostech nejen na Sibiři a nejen v Rusku, ale i o bezvýchodnosti takového útěku. Však před komunistickou hrůzovládou se v minulém století vpodstatě moc utéci nedalo. Ve státech obklopující Sovětský svaz komunismus dohnal všechny... Jak říkám, dechberoucí krajiny, záběry. Taky hudba vynikající a herci vybraní naprosto skvěle. Že vyzáblý Ed Harris skvěle hraje nikoho nepřekvapí, o to víc překvapili herci naprosto neznámí a v neposledním momentě Colin Farell ( jak ho rozhodně neznáte) :-), Saoirse Ronan jako prototyp ženy/dívky, jejíž zranitelnost se zdá být od počátku jasně daná a přesto taková není doslova do posledního dechu-element, jež by partu až-na-dno-si-sáhnuvších chlapů mohl narušit , naopak spojí. Peter Weir navíc mistrovsky ukazuje co bývá v předem prohraném boji o zachování důstojnosti a života v nelítostných podmínkách jediné podstatné - víra, cíl, smysl pro humor a přátelství.
Noc v muzeu (2006)
odpad!Potřebovala jsem jen vidět nějakou blbinu bez myšlenek, jen se zasmát a Stillera mám docela ráda - leč tuto trapnou stupidní "komedii" jsem vydržela sledovat ani ne 3/4 hodiny. Komu byla tahle věc určená? Slaboduchým dětem?
Golfový sen (2005)
Mám ke golfu vřelý, byť ryze amatérský, vztah. Ta hra mi sice stále nejde, ale hrozně mne baví (rozčiluje) a fascinuje. Není to jen o tom jak se bez ztráty vzácných bodů prostrefovat jamkami na greenu. Hra je o soustředění, o psychice a také o lidech kolem. Tenhle naprosto neznámý a nenápadně až béčkově se tvářící titul v cd bazaru jsem vlastně koupila jen proto, že je o golfu. A kromě toho mi dal spoustu hrozně příjemných zážitků a v záplavě natočených komiksových blbin(ek) na mne působil dočista jako zjevení. Autobiografický, natočený podle skutečného osudu, to mám vždycky moc ráda. Když se to povede, a tohle se povedlo dokonale, dá to člověku tolik podnětů na přemýšlení jako dobře napsaná kniha. Golfový sen není film, který se úderem opuštění kina nebo zavřením cd do krabičky vypaří z mysli, už pro skvěle vybrané neokoukané herce (Shia LaBeouf mne hrozně překvapil), výbornou hudbu a krásu golfových hřišť. Má to atmosféru, má to děj, má to humor i city, zkrátka to má šťávu!
Králova řeč (2010)
V případě filmů jako je Králova řeč vnímám počet možných hvězdiček (5) jako značně nedostatečný. A také si právě teď potvrzuji jak těžké je napsat krátké shrnutí pocitů a zážitků, když je film zážitek s velkým Z. Z kina jsem vycházela se slzami v očích, nicméně usmívala jsem se doslova celá:-). Tleskám celému týmu vč. castingu. Za všechny skvělé a skvěle vybrané herce hlavně Colinu Firthovi. Je herec par excellant, který KONEČNĚ dostal již dávno zasloužené ceny. Král Jiří VI. je v jeho podání přesně takový jamý měl být, bez zbytečných řečí :-)kolem. (A zaplaťbůh. že to nenatočili Američani). Kdybych se nestyděla, tleskám vstoje!!!!
Opravdová kuráž (2010)
Dlouho očekávaný filmeček, který - díky Jeffu Bridgesi a Hailee Steinfeld - nezklamal, třebaže scénář nebyl nejakčnější, což u Coenů zamrzí. A také mi kapku překážela přílišná ukecanost.
Černá labuť (2010)
Drama o životě primabaleríny, v němž se její sny stanou skutečností a skutečnost snem - zlým snem - jsem dlouho a nedočkavě vyhlížela. No a teď jsem ho viděla a cítím určité zklamání. Film mi nedal to, o čem jsem byla přesvědčená, že dá. Znám Aronofského tvorbu a např. Rekviem za sen mi z hlavy nevyprchal dodnes, třebaže jsem ho viděla hodně dávno. Zrovna tak Fontána byla jízda pro všechny smysly a z hlavy jí dostat nelze. Černá labuť, třebaže jsem se v kině bála a byla napjatá, mne přesto nechala naprosto chladnou. (a to já normálně brečím i při večerníčku...). Natalie Portmanová předvedla svůj nejskvělejší, doslova životní výkon, nicméně za srdce mne nejvíc braly klasické scény baletu Labutí jezero, fantasticky krásná Čajkovského hudba a finále baletu. Samotný příběh mi přišel překombinovaný a účelový-nedokázala jsem uvěřit, nechat se strhnout. O tom, že jsem s rozpačitými pocity v tom nebyla sama svědčil smích během vypjatých scén a ti, co se smáli ,nebyli žádní puberťáci.
127 hodin (2010)
Velký příběh bez velkých gest, plynoucí i s jemnou ironií a nadhledem, když na to přijde v okamžicích, kdy ještě přeci sakra musí být ještě nejen ta poslední naděje, že je tu ještě i jiná možnost než....Samotný akt, kdy už ta naděje umřela, je krutý a hrozně syrový a je mnohem a mnohem hororéznější než jakýkoli horor, ale ne samoúčelný. Mnohem víc mne sebral Aaronův šílený boj se svědomím a zápas se sebou samým, s beznadějnou zoufalostí a neuvěřitelná vůle žít a dokázat přeprat děsný osud. Na konci filmu, kdy už vše "dobře" dopadlo, jsem se už jen třásla. Ne odporem, ne strachem, ale vlastně ani dojetím ne. Pouze sílou toho, co skutečný a bezmezně houževnatý a statečný Aron Ralston udělal. Bude-li šance si přečíst jeho knihu, nezaváhám ani okamžik. K tomu naprosto ojedinělý herecký výkon skvěle vybraného Franca, výjimeční Sigur Ros v soundtracku a téměř amatérsky podaná domentární kamera. Výsledkem je neintenzivnější filmový zážitek za spoustu let.
Sladkých sedmnáct (2002)
Dávám za 4x* a ne proto, že jsem Woodova fanynka. Tenhle filmeček působí tak trochu bezradně, trochu rozpačitě, trochu je k smíchu, a tajky je trochu dojemný. Některé scény pobaví, jiné způsobí trapný pocit. Ale o tom přece dospívání nás všech bylo (nebo je) :-) Všechen svět dospělých bizarní je, a my, začátečníci nejen v navazování vztahů a nejen k opačnému pohlaví, se pokoušíme být jiní než autority kolem nás a jsme legrační jak stejně se chováme. Elijah Wood se nerozpakoval jít do nezávislého snímku i proto, že si zde mohl střihnout velmi intimní scénku se svou dlouholetou platonickou láskou Deborah Harry z Blonies :-). Mám Try 17 ráda, je to kouzelný a funguje za každé nálady.
Crazy Heart (2009)
Jeffovi Brdgesovi vyloženě sedí role lehce či hodně uválených bonvivánů, orvaných bouřlivým(a pijanským) životem. A role Bada Blaka patří -vedle duda Lebowského - k těm nejpovedenějším. Kromě toho Bridges nečekaně skvěle zpívá a hraje na kytaru.Příběh sám není nijak orginální, spíš se zdá, že jede ve stokrát omletých kolejích, přesto díky Bridgesovi sleduje člověk osudové zvraty vysloužilé hvězdy s dojetím, pochopením a sympatiemi. Story stárnoucí blusovo counryového pojmu ve světě amrické hudby není nepodobné story wrestlera. Jen tady rány nerozdává soupeř v ringu, ale člověk sám sobě.
Tanec s vlky (1990)
I kdyby Kevin Costner už nikdy nic jiného než Tanec s vlky" nenatočil, tenhle fantasticky poučný film o životě a údělu native americans by musel na vstup dopomyslného filmařského nebe či "síně slávy" stačit. Víc dodávat je zbytečné mlácení slámy.
Hačikó - příběh psa (2009)
Silný a dojemný příběh ze života. Nenápadbý filmeček, který působí málem dokumentárně a to přesto, že jako remake japonského příběhu reálných postav ani v americkém zpracování neztratil nic z původní síly a emocí.
Hezké sny (2007)
Rozhodně zajímavé téma, podobné i třeba lépe zpracovaným filmům,ale které zůstává spolehlivě pod kůží. To platí i pro Hezké sny. Smutný příběh bez naděje a rozuzlení. Ale díky Martinovi Freemanovi a ostatním nejen dobře koukatelný, ale na myšlenky nejen v bezesných nocéch. Mě se film líbil mnohem víc než některé, co mají vysoíká procenta.
Cukrárna (TV seriál) (2010)
Žádný zázrak to není, ale aspoň herci opravdu hrají, což platí zejména o Janžuirové, Štěpánkové a Konvalinkové. Tyhle tři dámy mnoho režisérů kvalitními scénáři neobesílá, bohužel,a tak se na Cukrárnu každé pondělí těším a žádné velké umění v tom hledat nepotřebuju.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
Od dob famózní Tolkienovské (Jacksonovy) trilogie o Středozemi chodím na každého nového Harryho Pottera a třebaže se opravdu snažím, nelze (už díky výběru herců a okolností děje) nesrovnávat. Jenže nelze přeci srovnávat nesrovnatelné - na všech Harryho Potterech mi nejvíce vadí tyto (a stejné) věci: - Radcliffe neumí hrát. Jeho Harry je příliš prkenný a statický (a bohužel se to nezměnilo ani v 1. části posledního pokračování) - příběh má sice podtext, ale jen v knize. Ve filmu je to jen a jen pohádka. Rychlé až zběsilé akce brání jakémukoli přemýšlení o pohnutkách či důvodech chování postav. Což způsobí tu věc třetí: - a co mi vadí nejvíc-sebevětší napětí nikam negraduje, sebehlubší city příběh nikam neposunou, ale stále působí jen jako co nejakčnějí natočený, ale špatně vyprávěný původně dozajista zajímavý příběh. Jako by to byla slepenice výborných klipů, které ale spolu zas až tak moc nesouvisejí. V Relikvii smrti jsem měla ten krásný pocit pohlcenosti jen jednou - při sekvenci vyprávění příběhu - legendy o relikviích smrti. I výtvarně naprostá paráda. A kamile byla legenda dovyprávěna, už to zase šlo "do kopru". Jinak kamera, exteriéry, hudba to je moc pěkné. To ale na víc jak 3* bohužel nestačí.
Muži, co zírají na kozy (2009)
Ač věřím, že vím co chtěl režisér tímto filmem říct, přesto jsem se ukrutně nudila. Příliš ukecané a třebaže výborně zahrané, nesmála jsem se, kromě jedné scény, ničemu. Což je v případě komedie spíš tragedie.
Wrestler (2008)
Nemám ráda Rourkeho. Nesnáším filmy, kde se lidi tlučou (byť za účelem vydělání peněz). Naštěstí jsem ty krvavý detaily wrestlingovýho masakru skousla a užila si civilně (až dokunetárně) podané drama ne zcela běžného životního příběhu. Škoda, že Rourke nedostal toho Oscara. Tahle role si ho zaslozžila vrchovatě!!
Okresní přebor (TV seriál) (2010)
První díly mne nadchly, teď ...čekám! A píšu zas, když se seriál opakuje a čeká se na film. Nic tak přirozeného, zábavného a neurážlivého a neobhroublého jsem v televizní srandě ( z tohoto nesofistikovaného prostředí) jakteživo neviděla. Snad od Formanových a Svěrákovských filmů. Tleskám a těším se , nejen na Ádu.
Líbáš jako Bůh (2009)
Nečekala jsem nic moc a třebaže se v tomto směru obrovské překvapení nekonalo uplně o ničem a blbé to taky nebylo, chtělo to jen méně povrchní scénář . Herci hráli tradičně výborně, kamera a hudba, vč. exteriérů potěšila. Takže za 3*, za to, co mi nejvíc mi lezlo na nervy - taková ta "kameňákovská" snaha o vtip za každou cenu. To filmu ublížilo.
Princ z Persie: Písky času (2010)
Na letní nebo před-letní kinohit to nebylo špatné, rozhodně lepší než všichni Piráti nejen z Karibiku. Kombinace Indiany Jones, Mumie a Nekonečného příběhu funguje hlavně proto, že netrpí přehnanou vážností a samožerstvím historických spektáklů typu Tróji apod, že kromě vynikajícího (a místy akčností i dechberoucího)Jake Gyllenhaala a tradičně velmi dobře obsazeného Bena Kingleyho tu nenajdete žádné okoukané hězdy, které-jste-přece-viděli-už-tolikrát. A přesto nebo spíš právě proto vás každý hrdina - ať kladný nebo záporný, co se na plátně objeví zajímá. A navíc -horeografie souborů by - dle mého názoru - zasloužila nějaké ocenění. To fakt smekám.
Good (2008)
"Anything that makes people happy can't be bad, can it?" Pro obyčejným životem žijící Němce to před r. 1940 to lákavě jednoduché či vlastenecké jen vypadalo, a nesnesitelně nezvratné to nakonec bylo...Propaganda zlomila víc takových Johnů...Skvělý Viggo Mortensen v drásavé úvaze za co se DOBRO či štěstí , za jak zvrácenou hrůzu, se v pojetí nacistů vydávalo...Ne vše je dotažené, ale myšlenkově velmi bohatě pojatý příběh. Rovněž skvělý výkon podal Jason Isaak v roli nejdůvěrnějšího kamaráda, Žida...
Kuky se vrací (2010)
Že Svěrákovská duše nestárně a nikdy nepřestane být aspoň v koutku duše dítětem je jasné a jsem tomu velmi vděčná. Hravost ař hračičkovost Svěráka seniora se evidentně a naštěstí dědí :-) Jan Svěrák dokázal neopakovatelně skloubit napínavý příběh s lehkou ekologickou agitkou (méně než v Ropácích) s laskavým příbehem jedné nechtěné, ale věrné hračky, navíc podanou očima dospěláka, který ale nejen dítětem je, ale sám i děti vychovává a evidentně jim dobře rozumí. Dokonalý obrázek toho jak by měl vypadat film pro - ne uplně předškolní děti - které vyrazí do kina s rodiči. (já byla ale s kolegyní z práce - všechny naše děti už dětmi nejsou - a bavily jsme se moc dobře!). V ukázkách před Kukym byla zase-jedna-americká-animovaná-šílenost, která Kukymu poesií, zábavou a ani "posláním" nesahá ani k červenému, pilinami naplněnému, kotníku.´ P.S. Intonace Zdeňka Svěráka čtoucího komentář ,je nenahraditelný a skvělý (to ocení hlavně dospěláci)
Přešlapy (TV seriál) (2009)
Jeden z lepších českých seriálů - byť je to vlastně okopírovaé Cold Feet (Šest v tom). Ale to vůbec nevadí a neubírá to té české verzi na zábavnosti - a realismu - postav a dění. 3 páry v různých životních situacích, kterých je v opravdovém životě spousta. Seriál má - oproti těm ostatním - to štěstí, že má neokoukané tváře herců, kteří navíc skvěle hrají. Těším se na každý díl a zasměju se vždycky!