JohnSorrow

Zmatené, stylovost jedničky vyprchala jak bublinky v týden otevřené Kofole a mimo Evy se moc nebylo na co dívat. Ovšem ona to v mnohém zachraňuje - jak vizuálně, tak i svým jasným poselstvím... Ehm.

Jestli se o jedničce mluvilo jako o pohádce pro dospělé, dvojka je stoprocentně pro zralé diváky. V navenek krásném animovaném světě se totiž neřeší žádné z naivních pseudoproblémů, ale skutečné životní výzvy. U sledování tak nečekejte, že vám bude dopřáno to lehkomyslné propadnutí geniálním animacím, které bylo ještě v prvním díle občasně možné. Od začátku do konce se totiž stupňuje váha témat, kterou musí hlavní hrdinové chtě nechtě nést. Jen tak mimochodem, ty animace za to ale stojí.

Srdeční záležitost s mnoha skvělými postavami, kdy si každý z diváků vybere tu svoji. Obzvláště třetí řada pak stojí za zhlédnutí.

Na film jsem narazil kvůli svému oblíbenci a hlavnímu hrdinovi snímků z řady Lady Vengance - Kang-ho Songovi. Ostatně, nepokrytě přiznávám, že jsem díky tomu od snímku očekával nejednu kvalitní a brutální akční scénu a nejenom v tomto bodě bylo moje očekávání naplněno vrchovatě. Hodně mi chyběla typická korejská vůně filmu - přemýšlení postav, jejich vystupování, vzájemná interakce apod. Zbytek koprodukce i přes korejského režiséra jednoduše vytlačil tyto projevy, nebo jim nedal možnost ani vzniknout. I tak je ovšem film hodně netradičním a osvěžujícím. Vystupuje jako zajímavý vhled do silně omezené postapo mikrospolečnosti s uměle vytvořenými mantinely a kastami. Malé shrnutí na závěr - Snow Piercer je vynikajícím akčním filmem, netradičním a zajímavým náhledem do postapo společnosti a poněkud horším sci-fi snímkem s několika jasně nesmyslnými prvky (SPOIL: viz i po x letech nezasypané siluety, které se nesvalily, ale jednoduše zamrzly v pochodu).

Pro mě osobně se jedná o smutné zakončení nejen série o půlčíkovi a jeho trpasličích přátelích, ale celého Tolkienovského světa. Tiše jsem doufal v něco skutečně epického, na co budu dlouho vzpomínat a co trilogii vtiskne jasný emblém. Místo toho mi v palici uvízlo několik přihlouplých a i s nasazenými tmavě růžovými brýlemi neakceptovatelných scén. Potěšila v předchozím díle nastartovaná proměna Thorina, ale celkové posazení snímku tento přerod tam a zase zpátky úplně zesměšnilo a odsoudilo k věčnému klečení v koutě.

Snová záležitost, která dokáže díky příběhům hlavních, ale současně obyčejných hrdinů v leckterém divákovi pěkně rezonovat. Upozornit si pak dovolím na výkon Davida Novotného, který je oproti jiným stoprocentně uvěřitelný...

První půlku filmu jsem vážně přemýšlel o tom, že to vzdám... Radím však všem, vydržte to! Prvoplánová, stupidní a totálně neumětelská první polovina diváka skvěle ukolíbá, aby přišla polovina druhá - několik skvělých scén s dokonalou pointou a závěr, který překvapivě nabídne hned několik témat k přemýšlení. Jak jsem se bál, že v sobě Joseph prostě to režisérství/talent pro příběh nemá, strašně se těším na další jeho filmy!

V tomto krátkém výlevu se možná a možná taky ne objeví pár nezřetelných spoilerů, které by někoho mohly namíchnout. Tak to vezměte na vědomí. Filmy s vojenskou tématikou opravdu zbožňuji. Ty, které obsahují ponorky obzvlášť. Ten tísnivý pocit, kdy víte, že od zdrcující masy vody vás dělí jen skřípající trup, je skvělý a rád si ho vždy před obrazovkou zopakuji. Jenže tentokrát se nedostavil. Celkově jsem si v tomto drama/thriller filmu nějak nevšiml vypjatějších scén. Čeho jsem si však všiml (ach, jak rád bych tak neučinil), byla mocná ruka Bruckheimerova patriotismu a výskavého vlastenectví a pak taky obří hromada klišé, které jakoby jedno navazovalo na druhé a doprovodilo tak diváka až k titulkům. Následně tedy pár spoilových příkladů: proč musí sakra třetí světová válka vždy začínat na důležité narozeniny milovaného potomka hlavního hrdiny? Proč se s neméně milovaným hrdinou musí rodina loučit vždy v autě před základnou (nutně to navíc musí být pořádné SUV) a k tomu musí lít jako z konve? Proč musí starý mořský vlk být ještě američtějším a vojenštějším a kouřit doutníky a oplývat sprostými vtipy? To je jako nějaký archetyp, nebo co? Pomineme-li spoustu dalších podobných, je nutné vzpomenout dva poslední - utahování ponorky aspoň třicítkou klíčem a Washingtonovo dokázání, že má koule (rozkaz k uzavření podpalubí - upřímně mám ten dojem, že podpalubí je v ponorkách pouze prostor, kde se machruje se zmíněnou třicítkou klíčem, teče tam voda a zavíraj se tam budoucí utopenci). Co se hudby týče, Zimmera mám skutečně hodně rád, jenže u tohohle snímku jsem ho ani nepoznal a ani se mi zde nelíbil. Hudba byla vtíravá, často nesmyslně přebila vše ostatní a vůbec mi přišla jako omylem přidaná. Herecké výkony byly, obzvlášť ten Hackmanův, působivé, plastické a celkově příjemné. Pokud pomineme to zpropadené filmové vlastenectví, tak i zápletka ušla. Ale celkově to jednoduše nic světoborného nebylo. Jo, a pokud se nemůžete ubránit dojmu, že film srovnávám s Das Boot, tak se nebraňte, nemá to cenu.

Firecrosser je velmi netradiční a všekombinující pojetí osudů Ivana Datsenka. Film jako takový divákovi nabízí zajímavý pohled na události kolem druhé světové války, které jsou však jen kulisou pro hlavní příběh. Celý snímek působí velmi zmateným dojmem a já (a myslím, že bych se nemusel bát použít obecné slovo divák) jsem se velmi často v příběhu ztrácel. Některé pasáže Ivanova života byly přeskočeny, jiné podány ve zvláštním pořadí a do tohoto zmatku (ukrajinský film se špatně načasovanými českými titulky a anglickými, které těm českým ve většině případů neodpovídaly - díky Bohu za anglicky mluvené pasáže) vstupovaly halucinace hlavního antihrdiny. Ovšem film jako celek ve mně zanechal zvláštní pocit klidu a nutnosti přemýšlet...

Tak trochu krátkometrážní záležitost, která skončí až příliš rychle. Ovšem od začátku do konce v ní alespoň není ani kousek zbytečného děje nebo scéna navíc. Jednoduše pohodový snímek, který hlavně svým hudebním doprovodem dokáže uklidnit a vnutit úsměv na rty!