amirgal

Režisérce na filmové škole patrně nikdo nevysvětlil, že méně je někdy více, a to nejen co se počtu scén a stylu týče, ale že i náznak udělá dost a přílišná výřečnost uráží diváka. Děj byl předimenzovaný a nekonzistentní, scénář hloupý a herci špatně vedení amatéři. Postav jak na orloji, ale byly poněkud dřevěné psychiky. Film byl tak trochu o všem a tak vlastně o ničem. Režisérka si neodpustila žádný nápad (ani ten z nejotřelejších), přičemž výskyt většiny z nich u třicetileté paní zdá se být až zarážející. Výsledek je slabým televizním filmem; protaženou školskou filmovou etudou; něčím mezi nepovedenou Amelií z Montmartru, nepovedeným Polekaným ňadrem, nepovedenými Samotáři, nepovedeným Zatímco jsi spal a nepovedenou Golfovou holí. Přemýšlela jsem o odpadu, ale doufám, že za symbolickou oběť jedné hvězdy se mi dostane té milosti, že dlouho nic podobného neuvidím.

A všimli jste si jak soudružky ve Vlčkových filmech postupně hubnou?

Po zhlédnutí filmu jsem pro zavedení rýmové konstanty ho ja ja / duša má do moderního českého verše a pro znovuzavedení kabrioletových autobusů. Do moderní kinematografie bych zavedla též zde zhlédnuté záběry z podhledu.

1. za tři, 2. za čtyři, 3. za pět, 4. za čtyři hvězdy. Total čtyři.

čtyři pro ruskou přišpiněnou estetiku, pro níž mám slabost

Výprava M.C.Escher :).

Je to hold bída. I mezi trashi a parodiemi (hlavně tedy mezi těmi zamýšlenými a o ty nám v hodnocení jde).

Oddělení vzdělávacích pořadů. Vypočteno na efekt a schematizováno, aromatizováno a přibarveno. Přístupno od 12 let, vhodné jako učební pomůcka pro základní a střední školy?

Jedná se řadu krátkých, a dá se říci avantgardních filmů. Každá část je více či méně filmovou mozaikou, výstavou složenou z dokumentárních fotografií a politických hesel vložených do podoby blížící se kaligramům, slovních hříček a fotokopií tehdy aktuálních reakcí v tisku, letácích, textů prohlášení aj. Prolnutí fotografie a poezie v rytmu nestejně dlouhých záběrů dokumentuje 68´ ve Francii, vzpouru v tehdejší době z našich ideologických hledisek tak málo pochopitelnou a přece z principu tak blízkou.

Kladem i záporem filmu je jeho velká stylizovanost. Nadhled koncepce a jednoduchost vybraných sdělení vás nedonutí k přehnanému emočnímu prožitku, jehož lze tak snadno u obdobných témat docílit a který je pak laciný a nasnadě. Na druhé straně stylizovanost a zkratkovitost brání jakékoli hlubší analýze nejen popisované situace, ale i filmu samotného. Mé hodnocení do značné míry podpořila vizuální stránka filmu, který je dle mého názoru spíše než o konkrétní situaci o naději a cestě jako takové. Ve srovnání s Persepolis, jejíž předlohou je komiks, nelze nezmínit, že sdělení v Persepolis se mi zdá zralejší a promyšlenější. Obsahuje méně fatálních extrémů a tím přivádí pozornost k principům celé situace. V Kandaháru jakoby se tíže prostředí Afganistánu téměř vytrácela.