Anezkaaa

Harolda a Maude jsem viděla úplnou náhodou. Ze začátu jsem vůbec nechápala. Ale celý příběh se krásně rozvine z Haroldových vtipně absurdních sebevražd do vyprávění o tom, že není důležité kolik nám je, když si umíme užívat maličkostí které život přináší a nacházíme v nich štěstí...:) Laskavé a i po téměř čtyřiceti letech stále aktuální...

Film, na který se těžko zapomíná. Film, který nám připomene jak je důležité k něčemu v životě směřovat. Film, který nás donutí se nad sebou aspoň trochu zamyslet. Film, který mě dojal k slzám. Film o tom, že ledacos jde, když se chce :) Jako bonus sympaťák v hlavní roli a nádherná ohromující příroda...

Nečekala jsem, že jeden z nej filmů festivalu pro mě bude dokument. Ale takhle hřejivý pocit a takový nadšení ve mě žádný film už dlouho nevyvolal. Film má úžasnou přátelskou atmosféru, všechny kapely hrajou bezvadně - nejsem žádný super znalec islandské hudby, mám ráda Sigur ros (potěšil záběr na Jonsiho v publiku ;) ) a zbytek neznám skoro vůbec, ale všechny kapely hrály skvěle... A hlavně .. člověk dostane chuť se sbalit a shánět letenku na Island, pokud tam žijou takhle milí lidi..:)))

Láska mýho života..:))

Jeden z mých nejoblíbenějších... Leonardovo předtitanikové období, role kterou si mě totálně získal. David Thewlis je snad ještě lepší... Příběh který sice neříká v podstatě nic o tvorbě obou básníků, ale ukazuje jejich vztah, který byl pro oba ( i když pro Verlaina přece jenom o dost víc) zničující... Dechberoucí kolotoč podivné lásky a vášně, zakázaného vztahu, obrovského trápení které si navzájem způsobují a zároveň okamžiků které posunují jejich básně dál... Příběh o lidech, kteří se v rozhodování neřídí rozumem, příběh, který může být kvůli několika sexuálním scénám a jedné probodnuté ruce pro hodně diváků nestravitelný :) Ale pozorovat rozvážného Verlaina s bolestí propadat drzému zvířátku Rimbaudovi je úžasné...