Kali4

Carol hází vtípky a pózy a září, je to taková královna maturitního plesu, kterou všichni včetně ostatních filmových protagonistů sledují na pódiu a říkají si: "Cool". Slyšíte, že je úžasná a statečná, a říkáte si: "Wow, to bych chtěl vidět a prožít..." Ale nedostanete příležitost. Carol je cool, ale není hrdinka a nevzbuzuje emoce, je to "jen" holka na pódiu. Fakticky jedinou dávku emocí zajišťuje Ben Mendelsohn a jeho partička zelených pošuků, což bylo hodně překvapivé a vlastně fakt chytře napsané. Film to není špatný, místy myslím i chytrý, ale je to jak občas u Nolana - o emocích a zážitcích se hodně mluví, ale pouze mluví, je to část děje, která se na plátně neodehraje. Možná je tu na vině fragmentace vyprávění, možná ne úplně dobře napsané postavy bez dramatického oblouku, nevím. Jude Law, Sam L. Jackson, i ta pitomá odporná kočka jsou fajn. Ale to je všechno.

Jednoduchý, přesto chytrý. Drsný, ale nikoli samoúčelně. Mrazivý, přesto sympatický. Wind River je až překvapivě vyvážený prakticky ve všech ohledech, a to v tom nejlepším slova smyslu. Jednotlivé aspekty se doplňují a podporují a ve výsledku nabízí krimi thriller z konce světa, kde postavy, atmosféra a hutný podtext hrají prim. Nejlepší Sheridan.

Za načančanou fasádou se hrbí generická detektivka o odkrývání minulosti, která se otře o několik post-apo motivů a vizuálů a myšlenek z Dickových povídek, ale co do hloubky nenabídne nic nového, pouze návrat k té samé báchorce o vnitřní prázdnotě a touze po osobě blízké. Namísto tragikomicky geniálního J.F. Sebastiana a démonického Roye Battyho máme útrpného kazatele Leta, vždy připraveného na hromadu biblických veršů přihodit ještě další. Devizy jedničky, spočívající v dusné, tísnivé atmosféře, síle nevysloveného a charakterech specifických pro svět Blade Runnera, jsou ubity doslovností, schematičností a rozvleklou nudou. Ghost in the Shell měl podobná témata a motivy a klidně mě bijte, ale naložil s nimi lépe.

Film by se měl jmenovat "Ztraceno ve střižně". Vážně, takhle blbě sestříhaný film jsem neviděl už dlouho. Chvílemi celkem utrpení sledovat ty narativně neukončené a nenavazující scény.

Akční telenovela. Vezměte lidi z Dallasu, pár jich navlíkněte do elasťáků a vyjde vám to nastejno. Ano, nemýlíte se: DC skutečně staví proti Netflixu devadesátkový generický popík a telenovely. A lidi to, zdá se, žerou... :-(

V době, kdy druhá série Daredevila pečlivě a trpělivě buduje Punishera, Elektru a jejich vztah k rudému ďáblovi, přichází nesmírně zkratkovitý a chaotický BvS. Ano, má ani ne tři hodiny času, ovšem to měli Nolan a spol. též, a to dokázali nebývalým způsobem vytvořit a proplést Jokera a Batmana. Během jediného filmu (a to ani nebyl Joker v Temném rytíři jediným padouchem). BvS zkrátka pracuje špatně s postavami i celou zápletkou. Dva hlavní hrdinové nejsou postaveni na roveň, krom toho, že Batman je hlavním hráčem, Sup povětšinou pouze reaguje a dělá křoví, a není mu proto důstojným oponentem (možná silou, nikoli postavením v příběhu). Bat je tím, kdo rozhoduje, posunuje děj kupředu a je dynamický. Když je na scéně, film jako by ožil, a není to jen zdání, jeho akční scény jsou vskutku dynamické. Jinak (podobně jako Avengers) BvS trpí statickou, nedramatickou akcí - střih na hrdinu a přilepit na něj kameru, pak prásk první kolo, prásk druhé kolo, střih na druhého, žádný pohyb, jako by člověk četl knihu nebo hrál zrychlené šachy. Až se Zimním vojákem dostali obecně superhrdinové "kinetickou" akci a kameru, která následně nesmírně rozpohybovala celý film. BvS se ale vrací ke způsobu "střih prásk", jde to ale lépe, jak ukázal předtím Snyder v Muži z oceli, kde se bortící se svět přenesl až do kinosálu. Zpět k zápletce: První půlka splétá detektivním způsobem z indicií zápletku, do toho řeší etická dilemata, do toho ještě sociální a politické problémy, navíc ještě stříhá z hrdiny na hrdinu v rámci jednoduchého schématu - chvilku na plátně pro Supa střídá chvilka pro Batmana. Napoprvé v kině mi to přišlo skutečně takhle jedoduché a napodruhé to vážně nemám chuť testovat. Následně jsem se začal ptát, jak postavy ví, co ví, proč to ví, ale pak jsem se ptát přestal. Páč jsem si říkal, že mi to v tom chaosu uteklo. A taky páč mi to bylo fuk. Nolanova bytelná struktura či Whedonovo hravé kličkování, kdy každý chvilku tahá pilku, tu nejsou (pilku tahá jedině Bat). Po táhlém a nekonzistentním skládání indicií se schéma mění, přichází jedna velká zkratka, která předchozí budování hází do hnoje, pak druhá, najednou stojí všichni bok po boku a... konec. BvS průběžně naznačuje obrovské ambice, ale spíš si myslím, že nás tvůrci jen tahají za nos - o co tady jde? Ukázat nas*aného a nařáchlého Bata, který se s ničím nemaže, a ukázat Gadotku. A dát je do kupy. Vše ostatní byla jen namachrovaná omáčka. Goyer bez Nolana nestojí bezmála za nic. Affleck je dobrej.

Klíčová otázka: posouvá druhá série Daredevila někam dál? Odpověď: jednoznačně ano. Pokud se ptáte na padoucha, tak ne, nikdo tak monumentální jako Wilson Fisk tu není, on zde totiž hlavní padouch po většinu epizod chybí, načež je odhalen až ke konci. Druhá série ale představuje Daredevila jako osobnost, kterou čeká spousta osobních zkoušek. V tomto směru jej Fisk zcela prověřit nemohl. V první sérii se tedy zrodil hrdina, ale kdo je vlastně onen hrdina? Zatímco Punisher "testuje" Daredevila, Elektra "testuje" Matta. Kdo jsi, kdo nejsi, kam kráčíš, co jsi ochotný udělat, co už ne, proč to děláš. Daredevil je skvělá postava. Aby proto mohl být řádně otestován, musíte proti němu postavit charaktery neméně skvělé (Bernthal nikdy nehrál tak dobrou postavu a tak dobře). Postavy jsou nyní nejsilnější stránkou seriálu, jsou tak dobře napsané, že 13 dílů je zatraceně málo, a vy víte, že Vám scénáristé nedopřáli tolik času s postavami, kolik měli. Hloubku tudíž vystřídaly dějové zkratky (nemám jim to za zlé, ale někdy je přílišná hloubka, jak se zdá, na škodu). Daredevil si postavil nesmírně bytelné základy, a to nejprve v podobě atmosférického, dynamického světa, který následně v druhé sérii zaplnil živoucími postavami provázanými složitým vztahovým spletencem. Na těchto záviděníhodných základech může v další sérii rozehrát hru nolanovského kalibru, takovou, jakou komiksový svět ještě neviděl.

"Who sent you? Who are you working for?" Ve Spectre je spousta zajímavých scén a atrakcí, podle mě ale film úplně nefunguje jako celek. Zatímco síla Skyfallu spočívala v propojenosti a uvědomění si čehosi většího, co silně dopadalo na diváka, Spectre má... dojmy a emoce, které přiděluje v dávkách. Myslím si, že vím, co nová bondovka sděluje - je to spousta poselství a motivů, ty ale průběžně mizí a zase se objevují a propojuje je pouze famózní hudební doprovod a atmosféra trvalého strachu a nejistoty. Panuje zde totiž silná nedůvěra a postavy se musí naučit navzájem si znovu věřit a obnovit intimitu, po níž tolik touží, což je, domnívám se, znázorněno mistrně. Ovšem kde vládne hudba a kamera, selhává scénář, který audiovizuální stránku nepodporuje ani nedoplňuje a je příliš jednoduchý na to, aby unesl tolik emocí a motivů. Pod jejich hmotností padá a film se tak rozpadá, abych se vrátil k úvodu, pouze na zajímavé scény a atrakce.

No já zírám! Komedie plná zábavných a chytrých twistů, skutečně vtipného humoru a skvělých hereckých výkonů. Poučení sice tak nějak chybí, ale zase tu je vypointovaný scénář. A Cecil vážně není pěkné jméno...

Nudná a repetitivní vztahová sra*ka.