Arrow

Arrow je pravděpodobně to nejhloupější, co kdy v rámci ambiciózní televizní produkce objevilo. Samotný námět je i přes komiksový původ poměrně slibný, nekonají se žádné superschopnosti a většina zúčastněných drží své oblečky v přijatelných mezích. Díky ucházejícím produkčním hodnotám je tak i na co se v každém díle těšit. Ale herci. Pokud se jim tak vůbec dá říkat. V celém tom panoptiku kamenných obličejů se najdou pouze dva, které svou prkennost alespoň zachraňují přirozeným charismatem (Barrowman a Blackthorne). Zbytek nehereckých dřev nemá nic kromě úsměvů v pěkných šatičkách co nabídnout a při jakémkoli pokusu o herectví vypadají vyloženě směšně. Ale příběh. Hlavní linie první řady jako jediná od začátku působí jako alespoň trochu zajímavá, a téměř do konce i v rámci mezí i zajímavá je. Ve chvíli, kdy však konečně dojde na odhalení celého masterplanu, vše, co se dalo brát vážně se sesype a zbyde hloupoučká a typicky komiksová pitomost. Ale scénář. Ten nemaskuje ani neschopnosti herců ani nijak nepomáhá příběhu, naopak je ještě podtrhává nejen logickými i dějovými kiksy v dosud neviděném měřítku. Postavy navíc zasazuje do tak absurdních a klišovitých situací, že je výsledek po většinu času otřesný a v obzvláště černých chvilkách absurdně komický. Ale myšlenka. Jednotlivé dílčí zápletky banalizací jakéhokoli soudobého problému, rozhodně napomáhají. Druhá série pokračuje v prakticky tom samém. Obzvlášť ze začátku se sice vytáhne s několika působivými momenty, ale spolu s tím, jak se rozvíjí šáhlá zápletka kolem nadpřirozených steroidů, padá úroveň seriálu ještě níž, než tomu bylo o rok dříve. A na nastolený trend navazuje i fanoušky nenáviděná třetí řada. V amoku ze zvýšeného rozpočtu autoři zapomněli na poslední pokusy maskování tuposti vlastních televizních stvůr a jejich vékávéček, a přestože by ve výsledném výčtu prohřešků a přešlapů nad předchozími sériemi nijak nevynikala, je tato řada mírou demence vyloženě vtipná. Pravděpodobně bych měl hodnotit hůř, Arrow totiž ukazuje, jak daleko můžou televizní projekty dojít, aby jim u diváků stále procházelo. Jenže po třech letech každý týden opakovaných záchvatů smíchu už jsem si k tomuto nepovedenému seriálu (ale nebývale povedené komedii) vypěstoval guilty pleasure vztah. (04.06.2013)

Njn ... strojovej ochránce města, v civilu muž z tý nejvyšší společenský vrstvy, základna kdesi pod zemí, rozervanec, co si stěží rozumí s okolím. Batman stačil, ne? Arrow nemá co dát, prostě ne. Amell má supr drsnej ksicht, přitom se ale viditelně usmívá při slovech "je mi to líto" (vlastně se nepochopitelně usmívá v jednom kuse); a scénář jede podle "osvědčený" šablony "čim víc zvratů a linek, tim víc drama" ... což je fakt voser, vám řeknu. Takže ať se snaží, jak se snaží, Arrow v mých očích pořád bude maximálně tupou vyvražďovačkou, ba spíš jen lapačkou, ve jménu překouzelný to spravedlnosti. (09.02.2013)

Všeobecně miluji, když je ve filmu akce, taková ta rychlá bitka, kterou jako divák ani nestíhám. Arrow tohle má! Každý díl začíná touhle krásnou rychlo akcí, takže si pustíme díl, a než se stihneme nadechnout, už jsme uprostřed velmi napínavého souboje, který leckdy dopadne velice zajimavě. Každý díl má svůj vlastní děj. Arrow si vybere nějakého padoucha, a v tom díle po něm jde. Ale skoro jednu polovinu dílu tvoří ještě onen druhý příběh, ktorý má vnitřní spojitost i s ostatnímy díly. A to je důvod, proč se vždy tak těším na další díl, nezajímá mě ani tak koho bude Arrow zrovna honit, jako spíše co se bude dál dít? Kdo zjistí jeho tajemství? A veškeré otázky ohledně jeho rodiny, a vztahu k ostatním. Krom těchto dvou dějů v každém díle máme ještě třetí děj (ano je toho moc, ale v seriálu se to nezdá, jediná nevýhoda je, že každý díl díky tomu uběhne strašně rychle). Třetí děj se zaměřuje na počátky Arrowa. Když stroskotal na ostrově. Je to samostatný děj, kdy se postupně dozvídáme, jak k tomu všemu přišel, a proč je takový, jaký je. Je to jistý druh retrospektivy, která se projevuje v jistých záblescích vzpomínek, které Oliver má. Tento velice bohatý děj je doprovázen perfektí režií, která dokonale zpracovává ony souboje. Ty střihy v bitkách jsou neuvěřitelně rychlé, a ta atmosféra roztřepané kamery na mě působí velice zmatkově, což je výborný způsob, jak divákovi přiblížit atmosféru, která ve scénce panuje. Rád bych ještě doplnil, že celou první sérii jsem měl asi tak 3 měsíce uloženou na disku, a nemohl jsem se odhodlat si pustit první díl, (nějak se mi nechtělo nebo co:-D). Včera jsem se odhodlal, a zhltl jsem všechny 4 díly naráz, dokud jsem neusnul vyčerpáním. Seriál jaký si představuji. Bezpochybně a s jistotou uděluji 80% (Mimochodem, nenápadně snažející se reklamy na Windows 8 mě v poslední době začínají fakt štvát!) (02.11.2013)

Přítel říká, že je to seriál pro zkuřky, já zase tvrdím, že se jedná o supehrdinskou záležitost natočenou tak, aby se líbila vlhkým třináctkám. Nezlobte se na mě, koncept sám o sobě není úplně blbej - a vzhledem k tomu, že nejsem tak úplně fanda nadpřirozených schopností v kombinaci se syndromem superhrdiny, tak mi tahle ne-fantasy alternativa připadá vcelku přijatelná. Co mi už tak přijatelné nepřipadá, jsou vyloženě debilní dialogy. Zkuste se zamyslet nad největšimi scénáristickými klišé - všechna zde najdete. "Musíš mě k sobě pustit, musíš k sobě NĚKOHO pustit." "Bojuji za spravedlnost." (Vyjmenovávám ta, která mi utkvěla v paměti, ne však zdaleka ta nejhorší). Nejvíce k nim dochází při bolavých rozhovorech se sestrou nebo bývalou láskou. A bolavé jsou nejen pro aktéry, ale i pro mě jakožto diváka. Nemluvě o super drsných pohledech, které by si zkrátka mohli odpustit. Trochu mi to svou cílovou skupinou připadá jako Smallville (kde jsou také spíš jen samé hezké tvářičky a hloupý scénář), ale tam nebyl až tak epizodní děj a našli se tam zajímaví záporáci. Ale znáte to, na zhuleneckou náladu to poslouží dobře, je to asi tak jako spousta moderních knih - hloupé, ale čtivé. Tedy koukatelné. Sem tam to zachraňuje Queenův pomocník nebo ucházející zápletka. Nicméně jestli se budou tvůrci plácat dokola v tom samém, půjdu s hodnocením níž. (11.11.2016)

Tenhle komix mě velmi mile překvapil. Je to něco mezi Batmanem a Robinem Hoodem. Ačkoli malý výskyt super schopností mi trochu vadí. Jinak je to super. Oliver Queen se po 5-ti letech strávených na pustém ostrově Lian Yu u Číny vrací domů. Je něco jako Bruce Wayne, synek z bohaté rodiny. Ale je z něj jiný člověk, než jakým byl předtím. Už není tak rozmazlený a ví, co chce. Během havárie lodi ztratil svého otce. Později zjišťuje, že to byla sabotáž. Otec mu ještě před svou smrtí stihl dát seznam lidí, kteří jejich městu (Starling City) nejvíc uškodili. Z Olivera se na ostrově díky novým přátelům stane neohrožený lučištník. A jako bdělý strážce se vrací do svého města, aby napravoval škody. Skoro v každém díle má nového záporáka, takže nuda to rozhodně není. I jeho tým se časem rozroste. Víc už nebudu prozrazovat. Hlavním záporák 2. série je Deathstroke. Ten Olivera pronásleduje celou dobu a snaží se ho zničit. Tak se tu setkáme s některými starými tvářemi. Deathstroke postupně likviduje jak Olivera, tak jeho společnost i přátele a rodinu. Je to opravdu náročný soupeř. Celé město se octne v plamenech. Ale Oliverovi se za pomoci Ligy zabijkáků podaří město zachránit. Postupně se k němu přidávají parťáci, jako třeba: Black Canary, Arsenal a Speedy. Přítomnost Flashe a Atoma mě taky potěšila. :) Nová série je tu a s ní i nový záporák R'as al Ghul. Spoiler: Nakonec musel spojit své síly se svým dlouholetým nepřítelem Malcolmem Merlynem proti Ra's al Ghulovi. Z Malcoma stává se nový R'as a město je zachráněno. Ve 4. sérii se objevuje nový záporák Damian Darhk. Bohužel je tato série ještě slabší než ta předchozí V 5. sérii bojuje hlavně proti Prometheovi. Vytahují se staré křívdy a Oliver musí dělat těžká rozhodtnutí. Finále je skutečně epické. 6. série je tu a otevírá staré rány. Často pronáší větu: "You have failed this city!" (21.02.2013)