Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (180)

plakát

Sám doma (1990) 

Mám ten filmek rád. Patří do kategorie hollywoodských komedií na které se ještě dalo koukat a člověk se ještě královsky pobavil. Zábava pro celou rodinu. Moc se mi líbili zloději, nevím jak se jmenuje ten hubenej típek, ale má obrovskej komediální talent. Nezbývá než se těšit na další reprízu.

plakát

Byl jsem dole (1997) 

Koukat se na to dalo. Irský pokus o tarantinovku, ale bez vtipu a hrozně zdlouhavý. Každopádně u momentu kdy dva típci jdou přepadnout jiný gangstery jeden v narmální kukle, a druhý v dětské kukle, kde mi z ní vystupuje přávě a jenom obličej je fakt skvělý. Smál jsem se až mě bolelo břicho. Byl ale první a poslední.

plakát

Smím prosit? (1996) 

Toto rozhodně není špatný film. Zdálo se mi, že trochu v americkém střihu, i když ten konec tomu zase tolik nenesvědčje. Pěkná studie života muže ve středních letech prožívajícího krizi středního věku. Společně s pocitem odcizenosti vůči své práci, která se odehrává v tak sterilní kanceláři, že kancelářská bytová architektura reálného socialismu 80. let byla progrese sama, to dává koktejl nespokojenosti nad nudou, kterou prožívá. Když se každý večer vrací metrem domů, jezdí kolem budovy taneční školy. Všimne si tam krásné dívky. Neodolá a přihlásí se do kurzů, a přes tvrdé podmínky, na kterých má podíl jeho počáteční nešikovnost a přísnost učitelky se nakonec dostane až na taneční soutěž a najde noou vášeň v životě. Nejde však o žádný klišovytý film, ala Pomáda. Citlivě je zde sledována zakřiknutost a ostíchavost a disciplína japonské společnsti, jež je zde překážkou v citovém životě. Nejde o zásadní dílo, každopádně stojí za vidění a zamyšlení.

plakát

Proč kočka není pes? (1996) 

V průměru se pohybující romantická komedie. Krásně však vybočuje postava Aby, moc se mi líbyla její usmutněná nejistota a odstup, jež možná nebyl jen hraný. Uma Thurman mě tady nijak nezaujala, ale špatná taky nebyla. Naprosto výborná scéna, kdy se z večírku uteklá Aby kouká na to jak její kamarádku svádí chlapec, kterého miluje. Celou událost pozoruje z úkrytu na ulici pouze ve stínech na skle jeho ateliéru, fakt dojemný.

plakát

Deník Bridget Jonesové (2001) odpad!

Čekal jsem inteligentní, ironickou anglickou komedii a našel jsem vulgární, nevtipnou rádobyanglickou komedii v americké produkci, která je tam znatelně znát. Scény jsou primitivní, oholené na kost, aby to zřejmě pochopily i přiblblý američani. Jakoby hollywood natočil pokračování Nemocnice na kraji města. Výsledek by byl stejnej. Film plný nevýrazných herců a špatně zahraných rolí, nutno podoktnout, že k pořádnému zahrání ani neměli prostor. Schizofrení film, který není ani anglický ani americký, jenom přiblblý. Události se mi zdály nedostatečně rozehrané, jako když je sledujete z rozjetého vlaku. Nemám vůbec nic proti romantickým komediím, právě proto hodnotím tento film jako odpad tohoto žánru.

plakát

Mission: Impossible (1996) 

Už jsem tento snímek viděl. Nutno říci, že spíše omylem, pač mě z jeho lákadel nic nepřitahovalo. Ani Cruise, ani megalomanské zpracování špiónské klasiky. Tentokráte jsem chtěl vidět Kristin Scott Thomas, které jsem si před tím nevšiml. Nemá tu velkou roli. Je jednou z týmu profesionálních špiónů. Ze začátku je její role spíše na zaplácnutí prázdného místa, avšak v konečných chvílích svojí role, kdy jí Jean Reno zabije, hraje výborně. V mlžném vltavském oparu na břehu Kampy stojí s odhodlaným výrazem zachránit cosi. Parádně zahráno, mrazivý pocit vám lítá po zádech. Vypadá krásně zranitelně a přitom velice odhodlaně a odvážně. Jinak hodně špatný film s většinou průměrnými až podprůměrnými herci až na Kristin. Ale na rozdíl od jiných se na to koukat dalo.

plakát

Gosford Park (2001) 

Bůh ví, že jsem se na tento film těšil. Jistě film ve velkém scénáristickém stylu, v Poiarotovském stylu. Je to přesně to co nemůžu přenést přes srdce. Každopádně je zde jasně vyskreslené zákulisí snobského šlechtického života anglické šlechty první poloviny dvacátého století. Zákulisí tákající se jeho služebnictva, jejich živata, názorů, absurdity a humánosti otrockého života komorníka, komorné. Přesto se mi to zdálo nudné a děsně rozvlklé, z čehož první polovina do vraždy je v některých momentech skoro uměle nastavovaná. Vyšetřování policií je nesmyslné, postrádá dějový smysl, je jakoby vedlejší událostí, která nakonec ani není nijak vyřešena. A stejné je to i s koncem a vyvrcholením filmu. Ani byste si ho nevšimly. Dovrá sociologická sonda, ale jinak nuda.

plakát

Válka Roseových (1989) 

"Víte co je 100 právníků na mořském dně? ...???... slibný začátek"-De Vito.

plakát

Láska na druhý dotek (1997) 

Parádní, příjemný filmek, natočený v krásných barvách. Snad jsem nikdy před tím neviděl tak krásně nasvícený, barevný film. Malá holka jménem Hugo čistí bazény na zakázku. Na jeden den jich musí vyčistit asi 50 a samozřejmě nestíhá. Vezme si tudíž na pomoc svojí matku, jež je ulítle sází na dostihy a dluží kde komu, a svého otce vyléčeného narkomana. Celý film se potom odehrává u bazenů jednotlivých rodin, mafiána, uplného mrzáka atd. Nezapomenutelná je scéna, kde se objevuje Sean Penn. Má zde úplně maličkou roli. Jeden zákazník si obědná do svého bazénu vodu z řeky Collorado. Hugo najme cisternu, do ní posadí otce, který vyrazí na cestu dlouhou 250 mil tam a zase zpátky. Když si vleze do auta tak tam najde Penna jako tuláka, který si tam přes noc ustlal. Na nic se ho neptá a samozřejmě s nim vyrazí na cestu. Celou cestu pak do Penna hučí kvůli jeho, jak zmrzlina, modrej lakovkám. "Nejsou ty boty náhodou moje?" Rozhodně stojí za vidění.

plakát

Peacemaker (1997) 

Pět hvězdiček rozhodně nedám, ale k těm čtyrem bych přidal tak jetě jednu čtvrtinu. Poměrně se mi to líbilo, byl jsem napnutej, a přes některá hluchá místa konec docela vygraduje. Párkrát jsem si poposed v sedačce. Hodně se mi líbily scény s vrtulníkem při stíhání nákladáku s ukradenými hlavicemi. Jestli se tomuto filmu dá něco ¨pochválit, tak je to absence přiblblech vtípků a hlášek, tak často se v akčních hollywoodských filmech vyskytujících. Všechny postavy zůstávají po celou dobu filmu v podstatě věcné, není zde místo na emoce. Na druhou stranu do skutečně dobrého akčního filmu přece jenom nějaký ten krůček chybí. Chce to méně škrobu a předsudků-jugoslávská část filmu je slabá.