Lukoye

Rozhodně výrazné, scénicky zvládnuté, expresivní snímek. Masky jsou dobré a všechny jsou ve steném duchu, takže film působí velice celistvým dojmem. Někteří z těch mladých herců se mi líbily, jinší méně, někteří (Norisová) vůbec. Jediné co mi není jasné, proč se natáčí filmy tohoto ražení. Zdá se mi, že pro generaci, které se to přímo dotýkalo by to mohlo být svým zpracováním lehce odcizené. A u mladší generace mě fascinace tímhle normalizačním a přednormalizačním mainstreamem není vůbec jasná. Je mi z toho mdlo a nemůžu to ani slyšet. Je to pro českou společnost naprosto charakterisktický fascinující návrat do minulosti se zavřenýma očima k současnosti. Tři hvězdičky za zpracování, rozhodně ne za námět.

O tak silné a sugestivní atmosféře si mohou některé filmy a jejich tvůrci nechat jenom zdát. Vorel dokázal, že umí a vystihl pražské genius locci s přesností rudolfovských alchymistů. Film plný tajemna a mystérie postavený na skutečných kuriózních postavičkách starého města přilehlých oblastí. Nanapodobitelné, naprosto originální.

Pro sklepáky charakteristickou poetiku se zde Vorlovi povedlo rozvést do nejčisčího jasu ze všech jeho dosavadních filmů. Film s hlubokým odkazem ke kořenům žití, moudrosti přírody a důkaz omezenosti a zaslepenosti industriální kultury, je pohlazením pro každou romantickou duši. Kýč je tomuto filmu však polářně vzdálený na úplně druhé straně. Hluboce motivující snímek, po kterém máte chuť seknout tady se vším a stát se poustevníkem uprostřed šumavské přírody. Krásná Markéta, jako neherečka dodala tomuto filmu na barvě. Krásně splývá s barevnou melancholií podzimního probarveného lesa, v ještě teplém večeru. Krásný film s odpovídající hudbou.

Nikterak originální ani zpracováním ani hereckými výkony, tedy vyjma Hanáka, kterého jsem ale ještě nezažil zahrát špatně. Myslel jsem, že filmy tohoto ražení, prvopostrevoluční jsou přežité a kocovina z opojení svobodou, kýčem neskrávaným obžerstvím je za námi. Věra Chytilová dokazuje, že tomu tak zdaleka není a stále si jede ve své stopě. Byl jsem z tohoto filmu steně znechucen jako z americké tisicidílné seriálové produkce. A to ani nemluvím o tom reálném kleštění vepřů na začátku.

Po dlouhou dobu můj nejoblíbenější film. Temné, komorní, existencialistické drama vypovídajících o osudech undergroundové generace nové vlny osdesátých let. Silně antimilitaristické pojetí a symboličnost prozrazovaly v režisérovi veliký talent. Musím říct, že jeho další filmy mě nikterak nenadchly. Výborně se zde střídají barevné tóny scén podle nálady hlavního představitele a charakteru scény. Kamera je v tomto případě až hypnotickým nástrojem. Okolní fragmenty exteriéru, jako výtah, děla apod. se povedly tvůrcům takřka personifikovat a stávají se z nich další herci. V neposlední řadě vynikající hudba kapely Psí vojáci, dokonale dotvářející naturel filmu. Velice temné, depresivní ale zároveň neskutečně přesvědčivé. Film se v podstatě skládá ze dvou částí. Film jak jsme ho mohli vidět po české premiéře v českých kinech obsahoval i posledních 20 minut psychedelického, snového bloudění a hledání milované dívky. Před uvedením na Berllnalle byl tento konečný kus odstřihnut a promítnut mezinárodnímu diváctvu bez něho, čímž podle mě, hodně utrpěl. Jedno z nejlepších filmových děl devadesátých let, bohužel často velmi nepochopené a jak jsem se někdy setkal i předem odsouzené. Přece jenom vklad skupiny Psí vojáci do tohoto filmu je obrovský a jasně čitelný. Největší zásluhu na tom má Filip Topol, jež hraje hlavní roli a zde není ani uveden v tutilku. Že by chyba v Matrixu?

Griffithovou nemůžu nikdy, nikde. Podprůměrný film na naprosto nezajímavé téma z odpuzujícího prostředí.

Špičkovej akční film, vrchol svého oboru. Stoprocentní soustředění od začátku až do konce. Taky pravděpodobně nejleší role T. L. Jonese. I když mě se ještě víc líbil jako ředitel Mc Luskey v Takových normálních zabijácích.

Morální pojednání na téma terorismus. Je zde pěkně vidět, i když velice omezeně, že ono to s tou partizánskou válkou v Severním Irsku nebude zas takové jak nám to denně předhazují média. Pitt to nezahrál špatně, ale ať se na mě nikdo nezlobí, prostě jsem mu to nevěřil. Prostě nevypadá jako terotista, taky má uhlazené chování jako salóní pinč, do vostrech chlapíků z IRA má hodně daleko. Děj nemá příliš spád, ale určitě koukatelné.

Film, který vám dokáže, že spěchat nemá cenu, že jedině život v pomalém pruhu vám ukáže o čem vlastně je. Pomalý, citlivý styl vyprávění vás ukolébá do blaženosti a vy se můžete nechat unášet na vlnách příběhu, který se tak parádně rozjíždí. Směrem ke konci filmu jsem se do filmu pořád víc zakousával a když to skončilo, zůstal jsem naprosto spokojenej po docela dlouhou dobu. Moje oblíbený scéna je v té chvíly, kdy se provalí otcovství a všichni sedí na zahradě v sedačkách. Možná jednu vůbec z nejlepších filmových scén co jsem viděl. Keitel hraje opravdu ryzího dobráka, i když to tak ze začátku tak nevypadá. Kdo viděl film Vztek, který byl natočený na stejné platformě se stejnými herci plus navíc, bude překvapen. Zatímco Vztek je spíše koláží rozhovorů a scének, Smoke má myšlenku, jenž se táhne celým filmem. Nesrovnával bych je, ale Havey se mi líbil víc ve Smoke.

Poměrně bych tento film ocenil, protože se mu povedlo mě rozesmát, což je v poslední době vyjímka. Hloupé a přetažené to začíná být v okamžiku, kdy se ve vesmíru při opravě satelitu, začne tahle partíčka důchodců brá příliš vážně a vzletná ironie na stáří se přemění v trapnou sci-fi. Ano, sci-fi protože je to hrubě nereálný, ale v první polovině filmu to pobaví. T. L. Jones je pro mě prostě naprostej borec, on prostě umí a zastíní i Eastwooda. Jednu samotnou hvězdičku za výkon Donalda Sutherlanda, rozesměje Vás už jenom když se objeví v záběru.