Klenotka

Po konci seriálu si člověk, který zná sci-fi seriály, posteskne, že Farscape nebo Firefly nejsou vlastně vůbec originální. Blake´s 7 navíc nabízí opravdové "šedé" charaktery, ne nevinné odsouzence nebo skupinku pašeráků, kteří jsou "hodní, jen mají smůlu". Blakova partička, ať už se v ní prostřídají jakékoliv postavy, je plná pochybných charakterů, kteří by s chutí prodali (nebo zabili) vlastní matku, kdyby jim to pomohlo, a kteří si vůbec nevěří a jsou spolu prostě proto, že se jim to hodí. A hlavně se za každých okolností chovají jako lidé, kterým jde v první řadě o vlastní přežití. Ani Blake sám není kladná postava. Je to sice idealista, ale nebojí se jít doslova přes mrtvoly, a ani jako vůdce není neomylný. Záda mu "kryjí" lidé, kteří by ho s klidem opustili při první příležitosti, jako například Avon, který se postupně ukáže být nejzajímavější postavou (a jehož představitel Paul Darrow tu trestuhodně nemá ani profil!). Na druhou stranu má dostatečné charisma na to, aby ostatní strhl k "ubližování zlé Federaci", z níž nám ale tvůrci ukazují i jednotlivé tváře a příběhy, takže máme problém věřit, že Federace vadí všem a všichni ji chtějí odstranit. Z neutěšené atmosféry a také posledního dílu pěkně mrazí. Troufám si tvrdit, že dnes by tohle nikdo nenatočil, protože natočit seriál o tom, jak člověk s psychopatickými sklony vede skupinku kriminálníků, by dnes asi úplně neprošlo.

Nebýt totálního zmatku na začátku, děr v ději a vůbec spoustu nedořešeného příběhu kolem, tak by to mohl být hodně povedený thriller. Takhle je to jen průměr, z kterého se nejlíp pamatuje hlavně Kiefer Sutherland, který snad není schopný sáhnout po správném scénáři, ani kdyby mu to mělo zachránit život. Konec byl dobře vygradovaný a pointa zajímavá (byť v samém závěru dost překombinovaná), ale těch prvních 30 minut, kdy není jasné co se to vlastně děje, to prostě kazí. Za slabší tři.

Originální, vtipné, se zajímavě překvapivou pointou. Čekala jsem, jak to všechno špatně skončí, a on tam byl konec spojený s Kick-Ass, Skálou (to ta hudba :-)), a já nevím, čím vším. Moc pěkné.

Ach jo :-( Miluju Chicago. Cell Block tango je dodnes jedna z mých oblíbených muzikálových scén. Ale tady to Marshallovi těžce nevyšlo. V Chicagu byly hudbení scény součástí děje, posouvaly ho, doplňovaly. Tady se sice pokusili o něco podobného, ale vůbec to nefunguje. Vizuální stránka, vkládání hudebních scén do běžného děje, to stále Marshallovi jde, ale něco je tu špatně. Byla to nuda, a příběh by se dal vtěsnat do patnácti minut. Mile mě překvapila Kate Hudson, která měla asi jako jediná taneční scénu, kterou si pamatuju. Písně tu jinak byly nezajímavé, bez údernosti právě třeba Chicaga nebo Moulin Rouge. Všichni teď točí muzikály, ale nikdo do nich neobsadí lidi, kteří umí skutečně zpívat. Tady zpívaly pořádně jen Nicole Kidman, překvapivě pro mě Kate Hudson a Marion Cotillard, kterou mám ráda čím dál víc. Penelope Cruz mě tu naopak štvala víc než normálně, a její "zpěv" připomínalo spíš skřehotání. To ostatně nebyl jen její problém. Celý Nine pak vyšumí ještě před začátkem závěrečných titulků. Jinak je ale přesně tohle případ filmu, kde je naskládáno plno hvězd vedle sebe, ale příběh sám o sobě je o ničem. Vizuální prázdno. A ještě jednou, mohl by už, prosím, konečně někdo začít do muzikálů obsazovat herce, kteří umějí zpívat?

Není to Steven Seagal nebo Arnold Schwarzenegger. Tohle je Liam Neeson a je to osobní. Perfektní akční jízda, kde jde o logiku a scénář až na druhém místě, protože tady jsou hlavně přestřelky, honičky v autech a staré dobré drsné osobní souboje. Narozdíl od ostatních jmenovaných je ale Neeson skvělý herec, který dal svou tvář Oskaru Schindlerovi, a jenž dokazuje, co jsme věděli vždycky - že po padesátce umí herec jeho formátu někomu ve filmu nakopat zadek stejně jako ve třiceti, a možná ještě líp.

Příjemný film o vrtošivé bývalé první dámě a jejím osobním strážci, který bojuje s tím, jestli ji má hlídat nebo uškrtit. Shirley MacLaine a Nicolas Cage si překvapivě dobře sedli, a na jejich slovní přestřelky se moc dobře kouká. Je škoda, že spousta věcí je ve filmu naťuknuta a nedořešena. Hlavně proto, že Tess jako postava kdysi obletované a elegantní vzdělané ženy, která se často utápí v sebelítosti a důležitost si dokazuje jen proháněním své ochranky, nabízela prostor i pro dramatičtější chvilky. Ale tvůrci se tu přiklonili spíš ke komedii, která je ale místy velmi hřejivá a "nenápadně vtipná" a celé to tak díky tomu uteče jako voda, bez nějakých hluchých či nudných míst. Škoda jen, že původní dabing, kde Cage mluvil jeho obvyklý dabér Zdeněk Mahdal, byl z nějakého důvodu předělaný a ačkoliv Marcel Vašinka není špatný, ke Cagovi se moc nehodil.

Pro mě asi nejlepší film Johna Cusacka. Téma "nájemný vrah v krizi" sice není nijak objevné, ale tady se všechno sešlo tak, že má "Jasný terč" (nepřeložitelný název Grosse Pointe Blank) všechno, co má tenhle typ filmu mít - nadhled, černý humor a vynikající obsazení dalších rolí. Dan Aykroyd užívající si každou minutu jako konkurence hlavního hrdiny, Alan Arkin jako terapeut, už tady trousící hlášky ve stylu "nemůžu být váš doktor, protože se vás bojím", nedoceněná Joan Cusack (v několíkáté spolupráci se svým bratrem) jako sekretářka, která dokáže ve stejnou dobu do telefonu říkat recept na polévku a zároveň objednávat náboje do zbraní....to vše za příjemného zvuku hitů z 80. let s originálními (i slovními) přestřelkami a (jedním) výbuchem navíc.

Mě to moc nezaujalo. Možná za to můžou očekávání, která jsem měla, ale zkrátka mi Juno nic moc nedala. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, její chování jsem nechápala (mohla si za to sama a ještě odhání lidi, kteří jí pomáhají) a ani to adorování Ellen Page příliš nerozumím. Její herectví se mi nikdy moc nelíbilo, a Juno není výjimkou. Příběh je takový obyčejný, pojatý sice docela originálně, ale tam, kde to mělo být vtipné, jsem se ani neusmála. Pro mě dost zklamání, přesto dávám tři hvězdičky, kvůli ostatním hercům, které mám ráda.

Čekala jsem další hloupou komedii alá "agent Nešika" a ono ne. Je to vtipné, až do té míry, že jsem se smála nahlas a Steve Carell mě tu naprosto dostal prakticky akční rolí. Věřit mu dramatičtější polohu nemám problém, ale vidět ho pobíhat se zbraní a věřit mu to? Toho bych se nenadála. Smart je analytik, ale není to žádný trouba a od toho, aby z něj byl špičkový agent, ho dělí jen zkušenosti. Anne Hathaway mám ráda, takže je fajn vidět ji v akční komedii. Alan Arkin tady v druhé půlce dělá a říká takové věci, že překonává místy i Carella. Všichni si to užívají a je to vidět. Na plný počet to není, protože pár infantilních vtipů tam bylo. Ale když je v možném druhém díle uberou a přidají víc akcí typu vlak/letadlo a hlášek, bude to perfektní. A nejlepší hláška tohohle filmu? "I don't know. Were you thinking, "Holy shit, holy shit, a swordfish almost went through my head"? If so, then yes" :-))

Pomalu a příjemně plynoucí příběh s nádechem pohádkové nejistoty. Škoda jen poslední čtvrtiny filmu a konce, který kouzlo předchozích okamžiků stírá a proto mu k dokonalosti něco chybí.