WinstonS

Po pomalejším začátku nabral Caetanův snímek tempo a hlavně jeho poslední půlhodinka, která se týkala i samotného názvu filmu, byla výborná. BUENOS AIRES 1977 má sílu hlavně v sugestivní a dusivé atmosféře strachu, systematického lidského ponižování a nelidských praktik sadisitických dozorců. Je to příběh, který poukazuje na to, jak čiré zlo a peklo mohou lidé konat, pokud dostanou do rukou moc. Zajímavé téma, zajímavý film.

Pokud trojka je magické číslo, pak třetí díl Bournovy trilogie je třikrát lepší než dva předcházející díly dohromady. Jeden dlouhý záběr rozsekaný do dílčích akcí, vše umocněno neskutečným dějovým spádem a (už trochu uklidněnou) typickou ruční kamerou. Občas jsem si připadal jako někdo, kdo jede z kopce dolů a každým metrem je jeho jízda strmější a strmější. BOURNE ULTIMATUM bych připodobnil k speedmetalovým Dragonforce - enormně rychlí, zběsilí a zároveň virtuózní a vycizelovaní.

Sexy reklama na americké letectvo plná pohledných mladých hochů s proklatě rychlýma rukama a přebytkem testosteronu. Nostalgická záležitost pro sobotní odpoledne.

Viděno ve tři ráno na chodbě vysokoškolské koleje po návratu z hospody. Mno, téměř ideální zábava na víkendovou chlastačku na chatě rodičů spolužáka ze střední. Popravdě přiznám: některé scény mě hodně pobavily, u jiných jsem jen nevěřícně zíral, co všechno ty dementní pošuky může napadnout :-)

Prachobyčejná zápletka jako vystřižená z béčkových akčních děl z osmdesátých let (Komando) je podkladem pro explozivní hi-tech akční jízdu, která se očividně nechala inspirovat bournovskou trilogií (série honiček, ruční kamera, prostředí Paříže) - a ve finále nadchla. Neesona sice mám zafixovaného v jiných rolích, ale tady exceluje. Od chvíle, kdy únoscům své dcery tiše oznámí "I will look for you. I will find you. And I will kill you", se servíruje náramná podívaná, v níž tenhle 56letý chlápek působí jako mix Supermana a Jacka Bauera s Van Dammem říznutý - samozřejmě, Jasonem Bournem. V rámci žánru jsem podobně nadšený pocit zažil naposledy právě u Bourneho III. Přímočarost, s níž se Neesonův špion veterán a celý film s ním valí dopředu, je dechberoucí. A KONEČNĚ je tady hlavní hrdina, který prostě nepatří do škatulky "nezabijutěprotožejsemkladňákapředámtěpolici" - pustí proud do těla albánského mafiána nebo postřelí manželku svého bývalého kolegy. Jediná výtka: děj je někdy až příliš jednoduchý, všechny problémy při pátrání po Kim jsou vyřešeny hned, Neeson se snad ani jednou nezasekne (vyjma smrti Petera po honičce na dálnici u letiště). Ale čert to vem. Plná pětibodová palba a navrch žádám víc podobných filmů!

No, Fox je sice velký jako sousedovic malý Mirek a na hlavní roli v podobném filmu bych ho netipoval, ale i tak jsem to De Palmovi sežral i s navijákem. Občas už profláknuté vietnamské téma pojal v hodně kritickém duchu - ukazovat, jaká zvěrstva američtí vojáci páchali, nebylo vyjma pár snímků moc v módě. Jenže i takový pohled je nutný. Příběh o únosu vietmanské dívky a následném růstu napětí mezi velícím důstojníkem Pennem a idealistickým Foxem vygraduje nezapomenutelnou závěrečnou scénou, která bere dech jak svou sílou, tak výtečnou kamerou. Jasně, není to ČETA, OLOVĚNÁ VESTA nebo APOCALYPSE NOW - ale ani tenhle kousek by neměl zapadnout. Na to by ho byla škoda.

Carlito Brigante aneb Robert de Niro jako přímý antipod k Tony Montanovi aneb Alu Pacinovi ze SCARFACE a imho poslední opravdový majstrštyk De Palmy. Výborný, uvěřitelný a neortodoxní příběh o marné touze bývalého gangstera vymanit se ze světa, ve kterém má hluboce zapuštěné kořeny, je povýšen na luxusní úroveň díky De Palmově FAN-TAS-TIC-KÉ (jinak to nazvat nejde, tohle je jeden z jeho tvůrčích vrcholů) režii a zejména ďábelskému Seanu Pennovi.

Po shlédnutí HOTEL RWANDA vám dojde, že každodenní problémy, na jejichž vyřešení spotřebujeme spoustu času, jsou naprosto nicotné. Každý den děkujte někomu nahoře za to, v jaké zemi jste se narodili. HR je film o tom, co byste dělali, kdyby ve vaší vlasti, ve vašem bezprosředním sousedství došlo k něčemu, co si ani na chvíli nechcete připustit, že by mohlo být možné: občanské válce. Hlavní hrdina Paul Rusesabagina projde přeměnou z uspěchaného hotelového manažera na muže, který kvůli záchraně lidských životů dokáže obětovat vše. HR stojí na silném a mimořádně expresivně podaném osobním příběhu, který je silný v pasážích, kdy je Paul konfrontován s nelidskými skutky, které se kolem něj dějí. Vše je ještě znásobeno klaustrofobní atmosférou hotelu, kam čas od času doputují okolní hrůzy, aby vzápětí na chvíli pominuly a potré se vrátily s mnohonásobnou intenzitou. HR ukazuje Západu nemilosrdné zrcadlo, jenž ztělesňují slova zlomeného generála "pro nás nejste nic. Jste sračky. Nuly. Ani nuly nejste, jste jen Afričani." Rozbít hubu každému z hajzlů v naškrobených límečcích, kteří tehdy nechali Rwandu na pospas krvelačným hordám zběsilých Hutů (pokud jej nota bene přímo nepodporovali prodejem zbraní do jejich rukou, že, Frantíci?). Je mi z vás na zvracení.

Hlavní průšvih = mizerný scénář. Navíc na Forda mám v jeho pozitivních rolích averzi. Od thrilleru s dvojicí Pitt, Ford navíc čekáte něco víc než jen standardní podívanou, která místy neskutečně nudí. Podobné filmy shlédnete, přežvýkáte a pustíte z hlavy ven.

Ve stínu známějího HOTEL RWANDA stojí vynikající nedoceněný film, který je svým obsahem minimálně stejně děsivý a mrazivý jako jeho známější souputník. Nepotřebuji dojemný a prokreslený příběh, abych pochopil, jak nelidské podmínky panovaly ve Rwandě po nástupu Hutů k moci - popravdě mě víc zaujal polodokumentární děj SOMETIMES IN APRIL, který se odehrává přímo v lokacích, kde došlo ke genocidě, jež probíhala za nezájmu Západu a během níž byl povražděn téměř milion lidí během neuvěřitelných tří měsíců (i Pol Potovi trvalo čtyři roky než zabil podobný počet lidí v podobně lidnaté a převážně zemědělské zemi).