Tsuki

Hru jsem sice nikdy nehrála, ale moc jsem o ní slyšela, viděla jsem nějaké videa a taky miluju hudbu ze Silent Hillu (Akira Yamaoka rullz). Proto jsem také čekala, že film bude hodně dobrý, snad dokonce uchvacující. To ale rozhodně nebyl. Právě naopak, místy jsem se i trochu nudila. Bylo to takové...přesný výraz by asi byl "nemastné neslané". Vážně mě to zklamalo. ~(1,5★)~

Zmodernizovaná Shakespearova klasika? No, na můj vkus to bylo trochu divné až přehnané. Už bych neměla chuť to nikdy vidět znovu. ~(2,0★)~

Má cenu to vůbec komentovat? Kdo by si chtěl přečíst můj názor, ať se podívá na můj komentář u filmu "První jízda", protože většina filmů sester Olsenových jsou si tak podobné, že bych asi všude musela napsat stejný komentář. Stejný děj, stejné dvě hlavní postavy dvojčat, jenom se liší prostředí. Paříž, Řím, Bahamy.... jakoby z každého zajímavého prostředí šel udělat nový film se stejným tématem. ~(1,5★)~

Někdy, když se dívám na filmy sester Olsenových, si říkám, jak někdo mohl vymyslet takovou blbost, co nedává smysl a v normálním životě by se nic takového nikdy nestalo. No uznejte - Mary-Kate a Ashley tam VŽDYCKY dostanou přesně to, co chtějí, VŽDYCKY na sobě mají dokonalé oblečení, co se k sobě hodí, VŽDYCKY zažijí spoustu zábavy, u které se smějí na celé kolo a NAPROSTO VŽDYCKY tam získají kluka, o kterého stojí. To není realita, přijde mi to jako hloupost stvořená jen proto, aby si u filmování užily co nejvíc zábavy... I tak ale musím říct, že se na jejich filmy dívám ráda, i když s filmovým uměním to nemá nic společného. První jízda je opravdová blbost a kdo nemá Olsenky rád, ani ho nezajímá jejich módní styl, by se na to neměl dívat. Některé Olsens' films jsou sice o něco lepší a i zábavnější, ale od žádného nic extra nečekejte. ~(1,5★)~

Jednička nápad měla, dvojka je už jen slabý odvar, kterému trapné vtipy ani všemožné šatičky z Ellina šatníku skutečně nepomohly. ~(2,0★)~

Že se jedná o další skvělý čínský megafilm? To jsem si také původně myslela. Film jsem měla dokonce možnost vidět přímo v Pekingu už v červenci 2008, ale ani tato „autentická“ atmosféra nepomohla vylepšit mé mínění. Naopak můj názor očividně kontrastoval s nadšením okolních Číňanů, hrdých na svůj národní film. „Krvavé pobřeží“ se zpočátku tvářilo jako historický film, ovšem postupně se do něj začaly vkrádat podivné trapné vtipy a nepřirozené křečovité dialogy. Že by se tvůrci snažili udělat film pro oživení trochu komediálním? Vážně nevím, co tím sledovali. V každém případě se dá pochválit jen efektivní znázornění bitev a bojových strategií, což ovšem samo o sobě nedělá film dobrým filmem. A na konci ještě „To be continued“? Díky, ale na druhou část bych už ani neměla chuť se podívat. „Krvavé pobřeží“ pro mě bylo velkým zklamáním. ~(1,8★)~

Prvni film Jeon Ji-hyeon a paradoxně nejhorší. Děj byl tak nudný, že jsem u toho (ač se stydím) usínala. Přece jsem to ale (narozdíl od svého přítele) vydržela. Jediná lepší scéna byla, když Hyeon s tím chlápkem tančila. ~(1,5★)~

Hodně sprosté, ale ne tak vtipné. Seriál je vtipnější a rozhodně lepší. ~(1,6★)~

Bohužel tak moc přitažené za vlasy, až to byla otrava sledovat. Vzhledem ke zdejšímu hodnocení a také doporučení mé někdejší spolužačky z japanologie jsem čekala něco úplně jiného a o to víc jsem byla zklamaná. Námět je dobrý a dovedu si představit, že prostředí antikvariátu a zajímavosti týkající se knih dokážou oslovit člověka, který má dejme tomu velký vztah ke knihám a třeba dokonce přímo k japonskému knihovnictví. Jenže to zpracování prostě nefunguje. Jakkoli jsou ty záležitosti týkající se starých vydání knížek zajímavé, z mého pohledu z toho zkrátka nejde udělat závažně působící detektivní příběhy. Napínavá dramatická hudba mnohdy jen umocňovala to, jak je to ve skutečnosti ploché a hloupé. Nedokázalo to dojmout, nedokázalo to ve mě vzbudit jakékoliv emoce a sympatie k postavám. Myslím, že to nebyla chyba herců, ale jejich postavy tam zkrátka neměly příležitost k pořádnému vývoji, a tak se pořád jen chovaly stejně, koukaly se stejně (stále dokola se opakující dramatické pohledy) a výsledek tak byl žalostně slabý a spíš trapný. Góra-san mě už ke konci vytáčel těmi stále se opakujícími překvapenými výkřiky: "Aa!" Upřímně, trvalo mi asi půl roku, než jsem tento seriál vůbec dokoukala (natolik mě to nebavilo). Ve výsledku mě pak u seriálu udržel pouze zájem o japonštinu. Že jsou seriály přehnané nebo přitažené za vlasy, to je sice v Japonsku poměrně časté, ale většinou to funguje pouze v komediální rovině, ne v případě, kdy se seriál bere vážně a chce se prezentovat jako napínavý detektivní příběh. Ač se to tady píše v žánru, tohle komedie nebyla (pokud pomineme pár trapných výstupů jedné z vedlejších postav - majitele kavárny, ty totiž opravdu vtipné nebyly). Velká škoda, možná to v komiksové předloze funguje lépe a nesnaží se to být takhle na sílu dramatické... kdo ví. ~(1,4★)~

Poučení z této pohádky: "Pokud někoho okradete a zabijete mu partnera, pak řešením je zabít i jeho." (jak řekl po zhlédnutí můj přítel a musím s ním souhlasit). Čekala jsem, že tento film bude slabší, ale tohle jsem opravdu nečekala. Byl to pro mě šok, jaký pohádkový paskvil spatřil světlo světa. Netuším jaký je původní divadelní muzikál (snad dává větší smysl...), ale tohle bylo upřímně něco strašného. S tím, že je dohromady splácáno několik pohádek, přičemž žádné není dán dostatečný prostor, abychom chápali příběh a pohnutky postav, s tím bych se ještě vyrovnala, ale že se tady všechny jednotlivé postavy chovají jako příšerní a téměř zlí lidé (včetně Popelky, Karkulky, pekaře a pekařky...), to se skousnout nedá. Možná až na Lociku tam má každá postava chvíli, kdy člověk musí kroutit hlavou nad jejím chováním. Kdyby to byla parodie, tak možná chápu, ale skutečně parodicky tam působila pouze pěvecká scéna dvou princů v agónii. Na zbytek se nedá koukat jinak než s nepochopením a nechutí. Všechny postavy jsou nehorázně protivné. A bohužel, na to, že je to muzikál, dojem nespravila ani hudba, právě naopak. Už první písnička byla příšerně dlouhá, otravná a monotónní.... a co hůř, brzy jsem zjistila, že téměř všechny písně tam znějí stejně a nemají pořádnou melodii (spíš jde o zpívané dialogy). Takže ani hudba film nepovýšila. Zbývají pouze někteří herci, kvůli kterým by to snad mohlo stát za vidění (a za to jediné dávám jednu hvězdu). Jenže ani Meryl Streep nedokázala spravit to, jak její postava čarodějnice je špatně napsaná. Od začátku do konce to nedávalo smysl. Dvě dlouhé ztracené hodiny mého života. ~(1,3★)~