Tsuki

Tak po dlooouhé době nějaký japonský film, který se mi vážně nelíbil. Myslím, že jediný japonský film, kterému jsem kdy dala jednu hvězdu, byl Izo. Teď se k němu bohužel přidal i film Yume jūya. A ta jedna hvězda je v podstatě jen za poslední příběh s Matsuyamou, kvůli kterému jsem se také na tento film podívala. Poslední příběh mi přišel jako jediný trochu srozumitelný a zajímavý (alespoň v porovnání s ostatními). Pak se mi ještě docela líbil epilog s Erikou Todou. Ale to je opravdu vše. Nejenže mi ostatní příběhy nedávaly vůbec smysl, ale hlavně jsem se hrozně nudila. Šlo to zkrátka úplně mimo mě. Možná by bylo lepší si nejdřív přečíst dílo Nacume Sósekiho, ale to jsem bohužel neudělala. A tenhle film mě od toho dokonce do budoucna odradil, přestože je dost možné, že kniha je daleko lepší (samozřejmě nemůžu soudit knihu podle filmu). Pro mě zkrátka naprosto nicneříkající - a nicneříkající filmy nemám ráda, ať už se tváří jakkoli zajímavě nebo umělecky. ~(1,3★)~

Co na to říct... Cohen je svým způsobem originální komik, tím jak se strefuje do různých problémů společnosti, ale jeho vtípky jsou v dost případech zkrátka jen sprosté a hloupé, nic víc. To lepší na jeho komicko-kritickém umění se dalo spíš vidět v Boratovi, i když ani jeden z těchto filmů nepatří ke stylu, na který bych se ráda dívala. Každopádně Ali G Indahouse vidím na hodně slabý počin. Téměř nic mě tam nerozesmálo, snad až na hlášku o "dobré kamufláži" a následující záběr, což byl zrovna typ humoru nespadající do sprosťáren, ale upřímně, ani tohle nebylo nic skutečně vtipného nebo originálního. V podstatě nevidím žádný rozdíl od jakéhokoliv jiného z těch filmů, které jsou založené na pokleslém humoru o nějakých prasečinkách či nechutnostech. Nevím, jaký je třeba Brüno nebo jiné počiny Cohena, ale tohle se mu teda nepovedlo. ~(0,7★)~

Film, který dle mého spadá do kategorie trapných komedií. A to z toho důvodu, že rádoby komendiální scény jsou buď moc hloupé na to, aby byly vtipné, nebo právě moc trapné na to, aby byly vtipné. Nebylo nic, co by mě přesvědčilo o tom, dát filmu aspoň ty dvě hvězdičky. Téma miliónkrát ohrané - kolikrát už jsme viděli proměnu looserů a ošklivek v krásné a oblíbené holky? Nejsem přímo proti ohraným tématům, ale pokud mě o kvalitě filmu nepřesvědčí ani nic jiného, pak je ohrané téma jen jedním z důvodů mého nízkého hodnocení. Krom špatného komediálního prvku neoslnily ani herecké výkony. Annu Faris moc nemusím, protože jsem ji ještě neviděla v jediném filmu, kde by nehrála hloupou kozu (všechny Scary Movie, Žába k zulíbání, atd... Dokonce i ve Ztraceno v překladu hrála krávu) - a takový typ rolí vždycky hraje se svým typickým přehráváním, tudíž nejsem schopná poznat, jestli skutečně dovede hrát, nebo umí jen přehrávat. Jediné, co mě na celém filmu aspoň trochu zaujalo, byla herečka Emma Stone, což ale filmu stejně vůbec nepomohlo. Nemůžu si pomoct, ale označila bych House Bunny za zbytečnou komedii. ~(1,2★)~

Po filmu Aizen Katsura (1938) je tento film další ze starších černobílých japonských filmů, které jsem měla možnost vidět. I když film Tsuruhachi Tsurujiro (český přepis "Curuhači Curudžiró") vznikl ve stejném roce jako Aizen Katsura, úplně se liší. Zaprvé se pro mě liší v dojmu. Aizen Katsura byl docela zajímavý snímek, a na to, že v japonštině ještě nejsem zdaleka tak dobrá, jsem mu i v původním znění bez titulků celkem slušně rozuměla. Na druhé straně Tsuruhachi Tsurujiro na mě udělal dojem užvaněného a uřvaného, nudného filmu, ve kterém nebyl vidět žádný smysl. Zpočátku jsem si myslela, že to bylo hlavně proto, že jsem mu v japonštině pořádně nerozuměla, ale pak jsem se díky vysvětlení našeho japonského učitele dozvěděla, že to není jen tím. Čímž se dostáváme i k dalšímu rozdílu. Tam, kde Aizen Katsura znázorňovala poměry v tehdejším Japonsku, rozpor tradic a moderních tendencí, otázku rozvodu a jiné zajímavé "vhledy" do společnosti, navíc se slušným romantickým příběhem, tam se film Tsuruhachi Tsurujiro podle všeho snažil ukázat jen zmatený, nerozhodný typ moderní dívky, což by samo o sobě nemuselo být tak špatné, ale když k tomu není pořádný příběh, ani žádné vyústění, tak je to prostě o ničem. Film pojednává o bavičské dvojici ženy Curuhači a muže Curudžiróa, kteří společně baví publikum hrou na šamizen a zpěvem. Chvíli to vypadá, že spolu dobře vycházejí a mají se rádi, ale hned nato se hrozně pohádají - a tyhle dva stavy se střídají až do konce filmu. Curuhači Curudžiróovi dokonce slíbí, že si ho vezme, pak ale zas přijde hádka, Curuhači přeběhne k jinému muži, kterému slíbí svou lásku... pak se zas vrátí k Curudžiróovi.... a pořád a pořád dokola. A najednou je konec filmu. Člověk pak neví, co si má vlastně o hlavní postavě Curuhači myslet, a potažmo neví, co si má vlastně myslet o celém filmu. Z filmu si odnáším téměř nulový dojem. ~(0,8★)~

No teda, vzhledem ke zdejšímu hodnocení jsem od tohoto filmu čekala mnohem více. Na to, že byl celý film na komedii poměrně málo vtipný, byl taky dost dlouhý a místy jsem se vážně nudila. Postavy několika thajských kamarádek jsem až do konce nedokázala úplně rozeznat (a to nejsem z těch lidí, kteří považují asiaty za rasu k nerozeznání, právě naopak) a jejich nekonečné tlachy se mi zdály pro děj dost zbytečné. Víc jak polovina filmu byla jen neuvěřitelně užvaněná a jediné, co ještě stálo jakž takž za to, byl romantický konec a jakési vyústění. Toť vše. Z asijských filmů dost velké zklamání. U Pidtermyai Huajai Wawoon a Mah Nakorn se tedy thajské filmařské umění ukázalo v mnohem lepším světle. ~(1,2★)~

Horory nemám ráda, protože se zkrátka bojím. Mrtvolné ruce, chmatající odněkud zpoza rohu, nebo jiné děsivé a lekavé okamžiky, které mě přinutí se schovat pod peřinu, nejsou však důvodem mého nízkého hodnocení. Naopak Zmeškanému hovoru 2 se úkol vyděsit diváka docela povedl. Když se však snažím objektivně podívat na celý film, vidím naprostou pitomost, která je bohužel založena jen na těchto hnusných pohledech typu pokroucené mrtvé tělo kamarádky a děsivá holčička se zašitou pusou. Jen o tomhle by snad horor být neměl. Jenže Zmeškaný hovor 2 je na tom s příběhem snad ještě hůř než díl první - a to i přesto, že se jedná skoro o to samé, jen tam umírají jiní lidé a vrahem je také někdo jiný. Především je naprosto nesmyslný a má slabé herecké výkony. Něco takového si zkrátka vyšší hodnocení nezaslouží. ~(0,6★)~

Naprostá blbost. Skupina lidí se po zasažení lodi obří vlnou (a jejím převrácení) rozhodne z vnitřní místnosti dostat ven skrz dno lodi nad hladinu. I když se vůbec neznají, neuvěřitelně skvěle spolu spolupracují, když někdo z nich umře, řeknou "dobře, tak jdeme dál" a na prahu vážného nebezpečí se kladné postavy z nich vždycky ze všeho dostanou. Celý film je proložený spoustou nesmyslů, chyb a také debilním scénářem. Na konec se dostanou ven akorát, když se loď zrovna potopí, a z nějakého důvodu mají po ruce člun i světlici. Přiletí vrtulník a všichni jsou zachráněni. The End.... S hodnocením nemůžu jinak. Byla bych ochotna ho o hvězdu zvýšit, kdybych se u filmu přes jeho nesmyslnost aspoň bavila. Ale ke všemu to ještě byla nuda. Pokud se chcete podívat na dobrý katastrofický film, od tohoto titulu rozhodně ruce pryč. ~(0,5★)~

Zábavná podívaná možná tak pro teenagery a nižší věk. Osobně se dokážu dost pobavit u věcí pro mladší kategorie, ale u High School Musical to tak z nějakého důvodu nefungovalo (Že by se můj věk už hlásil o slovo?). Chtělo by to aspoň chytlavější písničky, z hudebního hlediska to byl dost brak. Přiznám se, že jsem se nudila. ~(1,3★)~

Zklamání, zklamání, zklamání... jedničku mám ráda, ale tohle byl další ukázkový "film dvojka", který neměl být natočen. Proč se někdo vůbec namáhá natočit druhý díl nějakého filmu, když nemá žádný pořádný nápad a celý děj je pak akorát trapnost na entou? ~(0,7★)~

Ani seriál jsem nikdy neměla ráda. A tenhle film byl vážně o ničem, ani vtipný ani zajímavý. ~(0,7★)~