sigf07

Tak jsem se dozvěděl, že jakákoli ucházející Američanka, která přiletí do Evropy, je nejpozději do dvou hodin unesena, zavražděna, znásilněna nebo to vše dohromady a v libovolném pořadí. Ale pokud je jejím otcem Liam Neeson, nemá se čeho bát. 96 hodin je velice průměrný thriller, na kterém je až příliš cítit ruka amerického režiséra. Čímž chci říct, že po ucházejícím úvodu nastupuje okoukaná hollywoodská akce a to i v situacích, ze kterých by se dalo vybruslit elegantněji a přístup typu přišel jsem, vybil jsem, odešel jsem je na škodu.

Méně známý film, který za šermířskými klasikami jako jsou Fanfár Tulipán či Tři mušketýři lehce zaostává. Možná i trochu víc než lehce. Každopádně, spíše než na výkon Jeana Maraise jsem byl zvědavý na Genevieve Gradovou alias Funésovu dceru Nicole ze slavné četnické série. Bohužel jsem se dočkal zklamání. Přišili jí roli naivky, která v polovině filmu vzdychá zamilovaností a v druhé půlce kvůli tomu, že ji vězní zločinný šlechtic v podání Gerrarda Barraye (mimochodem, asi nejzajímavější postava filmu). Jean Marais tady již měl svá nejlepší léta za sebou a přestože se snažil, vášnivého milovníka už příliš věrohodně nezahrál. No a zbytek postav tu je jen od toho, aby je Marais propíchl nebo postávají někde bokem a pokoušejí se dění nějak vtipně komentovat.

Skvělý námět se utápí v záplavě klišé. Hrdina ze současnosti mi nevadí, ale proč proboha musí překopat pohádkové království v klon povrchní západní společnosti? Proč musí mít protiválečné poselství? A proč se musí na konci zpívat a tančit? Nemyslím si, že by byl Blackův výkon vyloženě špatný a kupříkladu takový O'Dowd má obrovský talent zachránit každou scénu, ve které se objeví, ale je pravda, že při takové koncentraci kvalitních herců je výsledný dojem poměrně chabý. Zásadním problémem není ani tak podbízivý humor, kterému se občas dá zasmát, ale především již zmíněný scénář, který s předlohou nakládá bez špetky respektu a degraduje ji do role pouhopouhého vábidla. V době, kdy existuje technologie, díky které by dechberoucí fantazijní svět mohl ožít, je takovýhle výsledek mrháním finančními zdroji, časem i hereckými talenty.

Netuším, co je Joseph Guzman zač, ale schopným režisérem by se dal nazvat asi těžko. Nude Nuns si od samého začátku kladou jediný cíl - šokovat, šokovat a šokovat. Tu svým kontroverním náhledem na fungování církve, tu brutalitou nebo erotickými scénami hodnými šestákového porna. Nějakou dobu s tím sice slaví úspěch, ale vzhledem k tomu, že své největší trumfy film vyloží na stůl hned ze začátku, velice brzy jim dochází dech. Řeší to jednoduše - přibývají další a další anonymní grázlové, které hrdinka bez nejmenších potíží likviduje jednoho po druhém a stoupá i počet nahých jeptišek, kovbojek a tanečnic. Ukázkovým případem může být hrdinčin závěrečný nájezd na motorkářskou základnu. Rozkopne dveře, zastřelí nic netušícího (a zpravidla souložícího) chlapa vevnitř a přesune se ke dveřím dalšího pokoje. To se opakuje po celé délce chodby, aniž by frajeři vevnitř jakkoli reagovali na střelbu ve vedlejším pokoji. Pokud vám ke štěstí stačí trocha násilí a sexu, případně sexu a násilí, nasaďte si bryndák.

Kvalitu večera raději nebudu komentovat. Trápí mě něco jiného. Má cena, pro jejíž získání stačí 20 tisíc hlasů (tenhle číselný údaj mám dojem zazněl u Kabátů), vůbec nějakou vypovídací hodnotu?

Známe romantické komedie, válečná dramata nebo dokonce muzikálové horory a retro sci-fi. Tak proč by nemohl vzniknout sci-fi western? Vlastně proč ne. Zkusit se má vše, osvědčí se jen něco. Předem říkám, že Kovbojové a vetřelci nejsou vyloženě špatný film. Jen westernová složka funguje podstatně lépe než ta druhá a ze začátku máme našlápnuto k opravdu zajímavému příběhu. Problém nastává v okamžiku, kdy se na scéně objeví ufoni, kteří jsou sice po trikové stránce zpracováni dobře, ale... ale chovají se stejně jako jakýkoliv jiní vetřelci, co jsme kdy ve filmech viděli, prostě postrádají originalitu. Srovnávání města se zemí jsme zažili už tolikrát, že to již značně ztratilo své původní kouzlo. Naši hrdinové si destrukci svých domovů pochopitelně nenechají líbit, vydávají se na cestu za útočníky a potkávají úctyhodné množství dalších postav, aby ve výsledku všichni společně (hodní lidé z městečka, už ne tak hodní lidé bohatého rančera, vůbec ne hodní bandité a nějací ti indiáni) vyhnali emzáky pryč.Ti sice dokáží cestovat galaxiemi, ale kromě technického nadání asi moc inteligence nepobrali. V závěrečné bitvě totiž úplně rezignují na technologickou převahu a v naivní víře, že zuby a drápy jsou víc než plazmové dělo, vyrazí proti vší té přesile mužů v sedlech. Díkybohu můj dojem z filmu z velké části zachraňuje Craigovo a Fordovo herectví a Oliviin kukuč, který s sobě má něco podmaňujícího.

Krásná argentinská krajina a pohledná dvojka Amber-Odette v celku vyvažují občasnou nelogičnost (soustavnou přímočarost) děje i rozpačitý výkon Karla Urbana. Dočkal jsem se i nějakého toho napětí, trochu flirtování a obě slečny se předvedly v bikinách, takže si ani nestěžuji.

Zklamání. Námět sice zněl slibně, ale z Centuriona se nakonec vyklubalo jen další běčkový pokus o historický thriller, který drhne nejen v logice jednání jednotlivých postav, ale také (což u Marshalla zamrzí víc) po akční stránce. Nejpatrnější to je během finálního střetnutí v opuštěném římském táboře, které je mizerně sestříhané a kamera poskakuje mezi třemi bojujícími hrdiny tak zmateně, že jsem chvílemi nebyl schopen zaregistrovat, kdo bojuje s kým a sem tam se mi jakoby z čista jasna mihl v záběru chlápek, kterého jsem přeci před pár střihy viděl umírat... Nejvíce mě potěšila herečka, kterou jsem na začátku považoval za nejslabší článek a řekl bych, že Olze Kurylenko dlužím omluvu. Zdá se, že jí vyhovují role, ve kterých nemusí mluvit a jen vrhá zamračené pohledy. Popravdě jsem si občas přál, ale oněměli i ostatní. Marshall zase jednou prokázal talent utopit nadějný projekt v hektolitrech umělé krve...

Velice důstojné uzavření Bočanovy podvodnické minisérie. Pepanova parta baví i popáté, respektive Nárožný okouzluje svou výřečností, Heřmánkův Jára svou bezelstností a Naďa je pořád tím zbytečným (nebo jen nevyužitým?) přílepkem. Pan režisér se jim asi rozhodl odvděčit za předchozí čtyři díly plné nezdarů a povětšinu času jsou to teď oni, kdo drží v ruce trumfy a kdož jsou o krok napřed před konkurenčním Bohdalčiným gangem. Jako plus beru přítomnost Jiřího Sováka a Jana Kanyzy, naopak přešlapem bylo zbytečné zařazení asi tříminutové vzpomínkové sekvence na rvačku z třetího dílu.

Dělat úplně vše cool nemusí být až tak cool. White nám předhazuje naprosto průměrnou týmovku a ze všech sil se nám snaží vnutit představu, že máme před sebou partu těch nejtvrdších hochů v dosavadní historii filmového plátna. Jenže tito "profíci" nepostřehnou, že se k nim po plechovém kontejneru blíži policejní komando, při přestřelce se kryjí za DRÁTĚNÝ koš a celkově působí značně amatérským dojmem. A i když je Zoe Saldana mimořádně pohledná kočka, film zachránit nedokáže.