sigf07

Neobvyklý vánoční dětský film. Norským tvůrcům se podařilo něco, co by v rukou někoho méně zdatného mohlo skončit pořádným průserem – spojit film s vánoční atmosférou s určitým kritickým poselstvím a podat to tak, aby tomu rozuměly i děti. Tuhle vyváženost prostě musím obdivovat, navíc mě po dlouhé době dětští herci neštvali. Snad jen písničku „Santa Lucia“ bych teď nemusel pár let slyšet.

Krásná Jane Fondová pobíhá více či méně oblečená po neznámé planetě a šíří poselství lásky. Našlo by se sice pár dobrých nápadů (lidožravé panenky), ale hippísácké poselství je bohužel na můj vkus až příliš silné.

Hollywoodská klasika, která mě nijak zvlášť nechytla, přestože je místy zábavné sledovat pošťuchování a postupně se vyvíjející vztah mezi Bogardem a Hepburnovou. Dobrodružná zápletka toho ale během let hodně ztratila na síle.

Od filmu s všeprozrazujícím, ale zajímavým názvem jsem čekal víc, než rádoby vtipnou, utopickou vizi lesbické společnosti, ničeho víc než zmíněné stupidity jsem se ale nedočkal. Ženské skoro hodinu a půl tlachají (nejprve o tom, jak bez chlapů vyměnit žárovku, později o tom, jak je jim všem hrozně fajn), sbírají citróny, zavádějí menstruační kalendář místo toho klasického mužského a vrhají žádostivé pohledy po každém kolemjdoucím chlapovi. To vše se odehrává v pestrobarevném prostředí sádrokartonové vesničky. Drtivá většina rozpočtu totiž asi padla za honorář pro Evu Longoriu a zbytek herců pravděpodobně nasbírali mezi neúspěšnými uchazeči o roli v nějaké kolumbijské telenovele.

Už to budou tři roky, co vlny nadšení, které u fandů vzbuzoval tento film, strhly i mou pozornost a vyrazil jsem do kina. Snad to bude tím, že mě komiksy nikdy moc nebraly a Batmana jsem znal jen jako animák, na který jsem asi ve svých osmi koukal v televizi, ale neřadím se mezi ty, co film vynášejí do nebes a co je možná horší, nemyslím si, že by si za svůj výkon chudák Ledger zasloužil nějaké významnější ocenění. Joker není nijak zvlášť vychytralý ani charismatický a rozhodně nepřepisuje dějiny filmových padouchů, je jen dobře zahraný. Rčení „O mrtvých jen dobře“ taky zkrátka nabralo až absurdních výšin. To, co jsem právě napsal o Jokerovi se dá říct i o celém filmu – poctivá, ale nijak vyjimečná práce - tam, kde má být velkolepá nám svou vizuální stránkou vyráží dech, tam, kde má být akce, se dočkáme skvěle nastříhané bojové smršti a tam, kde má být inteligentní či psychologický, zůstává až bolestně pozadu za ostatními Nolanovými snímky.

Pochybuji, že by se o filmu vůbec mluvilo, kdyby se netočil okolo rodiny, v jejímž čele stojí dvě lesby. Toto soužití je na jednu stranu prezentováno jako naprosto přirozené, na druhou stranu má z filmu učinit unikát a posloužit jako univerzální štít před jakoukoliv kritikou. Odmyslíme-li si však tento prvek, zbude nám stará známá kostra příběhu o biologickém otci, jehož nenadálá přítomnost naruší rovnováhu rodiny. Děcka jsou možná v pohodě a zaujmou po herecké stránce, nevynikají ale ani formou ani dějem, nejsou ani nijak zvlášť vtipné a díky obehrané šabloně nefungují nijak zvlášť ani jako drama, zato jsou připravené kohokoli s výhradami označit za netolerantního sociopata.

Čas od času dám šanci teenagerské komedii a zpravidla toho pak lituji. Mardi Gras je přesně ten případ - neoriginální, samoúčelně vulgární, nudná zbytečnost, která je vlastně jen slepencem připitomělých gagů (nahý tlusťoch vtrhne na přednášku a ano, zrovna před něčím obličejem se pro něco sehne…), jehož pojivem má být výlet tří týpků na párty roku. Ve své podstatě se přitom jedná o velice puritánský film - ústřední trojka jsou vlastně hodní a citliví hoši, s nahotou (ženskou) se to moc nepřehání, dočkáme se dokonce i přednášky o úctě k tradici a srdcervoucího vyznání lásky.

Neodvažuji se tvrdit, jestli je Michael Douglas takhle vitální i ve skutečnosti, ale roli nenapravitelného sukničkáře, který si odmítá přiznat, že stárne, ztvárnil přesvědčivě. Jde v podstatě o americkou obdobu našich příhod Alfonse Karáska, jen se tu méně zpívá (vlastně vůbec, což je dobře) a hraje se na vážnější notu. V jednu chvíli hrdinou opovrhujete, protože nenechá v klidu jedinou sukni a to ani přítelkyni člověka, který mu důvěřuje a chce mu pomoci, následně ho ale litujete, protože se mu jeho jednání šeredně vymstí a máte před sebou zlomeného muže, kterému všechny ty avantýry dávají zapomenout, že je vlastně starý a sám.

Oproti oslavovanému Restrepu zde nejsou vojáci tak plní optimismu a přesvědčení, že přijeli do země konat správnou věc, Dánové prostě přijeli dostát svým spojeneckým závazkům. Jednotlivci pochybují, bojí se, dělají chyby a jsou peskováni svými velícími - a díky tomu je Armadillo věrohodnějším pohledem na afghánský konflikt.

Český filmový klenot, film plný nakažlivě stísněné, paranoidní atmosféry a napínavého očekávání, který po celých 80 minut neztrácí na síle. Od Radka Brzobohatého jsem skvělý výkon čekal, u Bohdalové jsem silně pochyboval, ale s klidným svědomím můžu říct, že podala rovněž vynikající nezapomenutelný výkon a její afektovaný projev je tentokrát ku prospěchu věci.