sigf07

Čekal jsem něco jiného, ale přestože mě první pohled na papundeklovou pevnost šokoval, nakonec jsem zklamaný nebyl. Můj chybný předpoklad spočíval v očekávání klasického válečného filmu. Beau Geste je v prvé řadě o vztahu mezi bratry, v řadě druhé o otázce, kdo ukradl vzácný safír a šikaně, které se autoritářský poddůstojník dopouští na podřízených. Celé válečné dění je tak nějak odsunuto do pozadí, k bojové akci dochází až v samotném závěru a musím přiznat, že navzdory příšerně vypadajícím kulisám, šlo o působivou a napínavou sekvenci.

Hezká, ale vcelku průměrná francouzská noirovka, ve které si mladý Gabin zahrál muže, který se na útěku před spravedlností skončil v malém chudinském ghettu na předměstí nějakého severoafrického přístavu. Mezi podomními obchodníky, prostitutkami a uprchlými kriminálníky si vydobyl respekt a v "jeho čtvrti" ho policie nemá šanci dopadnout, všude jinde je štvaná zvěř. Právě v tom vidím obrovskou sílu filmu, ten intenzivní pocit šelmy zahnané do kouta s ubývajícími minutami graduje a přestože Gabin na první pohled působí nad věcí a až možná trochu letargicky, jasně cítíme jak ho jeho svoboda-nesvoboda pozvolna ubíjí...

Prostě další mozaika osudů několika lidí, žijících v sousedství, přičemž spojujícím motivem je tentokrát čekání na smrt. Někdo z ní profituje, někdo se jí děsí, někdo doufá, že bude mít o starost méně. Pokud máte konverzační tragikomedie rádi, nelze než doporučit, jde o hodně solidní průměr se sympatickým obsazením. Pokud dáváte přednost filmům se silnější dějovou linií, aby nebude Není zač nic pro vás. Každopádně ve vás těch devadesát minut nevyvolá zrovna veselou náladu, ale trocha melancholie snad nikoho nezabije. A jen tak mimochodem, nenapadá mě žádný jiný film, kde by se věnovalo tolik prostoru řešení pleti puberťáka. Což se ale dá za pozitivum považovat jen těžko.

Proboha, je to tu zase. Jednička se honosila označením "podle skutečné události" a svým způsobem se snažila navázat na podobně dokumentaristicky laděné horory typu Blair Witch. Díky tomu slavila u určité (labilní) části publika obrovský úspěch a kritika tento sympatický pokus filmařů amatérů velkoryse přehlížela. Pokračování však již postrádá to znepokojivé kouzlo "strašení u vás v obýváku" a historku o tom, že se znenadání objevil podobný snímek z jiného strašidelného domu, s prominutím nežeru. Navíc se dá očekávat, že při nízkých rozpočtech a obrovských tržbách bude v příštích letech počet strašidelných rezidencí v amerických městech nadále narůstat. Co tedy dvojka nabízí? Stejně mizerné výkony jako minule, stejně primitivní úroveň strašení (pár provázků a dálkové ovládání neohromí), dvojnásobek postav, čtyřnásobek kamer a přibyl pes, bazén s neposednou čističkou a dítě.

To, jaký bude u vás Hole in One slavit úspěch, se až příliš odvíjí od toho, jak dlouho se vydržíte smát tomu, že školnímu playboyovi dva vypočítaví chirurgové přioperují ňadra. Jde totiž o ústřední a jediný vtip, který film nabízí. Zbytek je jen snůškou neúspěšných pokusů o legraci, coolovost a smysluplnost. Neříkám, že jsem to nečekal a nepřistupoval proto k filmu s velkorysým nadhledem, ale přesto jsem byl zklamán. Hlavní hrdina mi lezl na nervy už v Prcičkách a jeho láska je až příliš jasným důkazem, že roli získala pro to, jak vypadá a ne pro své herecké schopnosti. Popravdě mám dojem, že to jak vypadá, je asi jedinou schopností, kterou daná slečna disponuje. Hole in One totiž katastrofálně selhává ať už jej bereme jakkoli. Na romanci je nepřesvědčivá, na komedii málo vtipná a na film o golfu jsou všechny zápasy až moc amatérské a předvídatelné.

Kdyby za nic jiného, zaslouží si film mé vysoké hodnocení už jen za prostý fakt, že při použití minima prostředků mě nenudil ani minutu a pocit klaustrofóbní úzkosti mě provázel ještě několik hodin po zhlédnutí. Jde o mistrovský (přestože ne revoluční či přelomový) režijní počin, který hravě strčil do kapsy všechny megalomanské projektu a všem ukázal, že dobrý film nestojí na stovkách počítačových triků ani na 3D. Navíc mám rád Ryana Reynoldse a oceňuji, že skvěle zvládl i roli, která se odlišuje od postav, které obvykle ztvárňuje.

Po technické stránce rozhodně nadprůměr (na české poměry), ale nemůžu se zbavit dojmu, že takový vizuál by měl být v českém filmu standart. S příběhem je to ale daleko horší, Jákl neustále předhazuje divákovi před nos svou vizi Kajínkova případu a nepřipouští žádnou polemiku. Jiří Kajínek je prostě nevinný a basta. To by nebylo takovým problémem, kdyby se tvůrci zaměřili na historickou kauzu a řeknu-li to úplně cynicky, kdyby byl Kajínek po smrti. Takhle z toho vychází jen snůška spekulací a dohadů na úrovni bulváru s vynikajícím Lavroněnkem v hlavní roli.

Jonah Hex je mizerně napsaný, sestříhaný, zrežírovaný, zahraný a kdo ví co ještě. Dalo se to sice očekávat už po prvních upoutávkách, ale že bude navíc nudný a tak nevýrazný, že začnu na vše zapomínat již během pár hodin po prvním zhlédnutí, jsem nečekal. Hlavní hrdina postrádá charisma a divák nemá možnost se do něj vcítit či s ním alespoň sympatizovat. Ano, dokáže sice budit mrtvé a má pod sedlem zavěšený rotační kulomet, ale to mi nepřišlo až tak "cool" abych nad tím slintal blahem. Ba naopak, zjizvený odpadlík mi dost brzy začal lézt na nervy svou namachrovaností a neustálou snahou (kterou ostatně trpí celý film) dokázat, že on je tím nejdrsnějším, kdo před nás v posledním desetiletí předstoupil. Navzdory všem zmíněným slabinám by Hayward mohl výsledný dojem alespoň částečně napravit, kdyby divákovi poskytl alespoň jednu z dvou věcí, po kterých při sledování Jonaha Hexe, touží nejvíc. Buď předvést Megan v celé její kráse, přičemž ta k tomu rolí prostitutky přímo vybízí, nebo dovolit Malkovichovi naplnit jeho hrozbu a efektně sfouknout hlavní město Spojených států z povrchu zemského. Režisér se však, když stojí před příležitostí konečně se odvázat, drží až příliš při zemi.

Úvodem musím říct, že hlavní hrdinka Ronnie je nesnesitelná vztahovačná hysterka, která ke svému vypjatému chování snad ani nemá důvod (mimo skutečnosti, že se její rodiče rozvedli - k čemuž ale evidentně došlo již před nějakou dobou a šestnáctiletá Ronnie by se za tu dobu už mohla začít chovat úměrně svému věku). To, co nám však v podání Miley Cyrusové předvádí, odpovídá jednání šestiletého dítěte, které vše okamžitě dotahuje do extrému a ve všem vidí útok na svou osobu. Ne, hlavní postava není tím, se kterým bychom při sledování nějak zvlášť sympatizovali i proto, že její představitelka Cyrusová je tak nadšená svou první rolí v serióznějším filmu, že se do všeho pouští naplno a pokyny typu "Ronnie naštvaně odejde" si vykládá jako "Ronnie dostane hysterický záchvat a třískne dveřmi". Díkybohu, že ostatní herci svými výkony alespoň částečně vyvažují břímě, jakým Hannah Montana je. Mezi nimi vyniká Greg Kinnear jako Roniin táta a zejména Roniin mladší bráška (Bobby Coleman), ze kterého se v průběhu vyklubal docela sympatický kluk. V poměru "věrohodné ztvárnění postavy / věk představitele" jednoznačně vede on a docela rád bych je ještě někdy viděl - v jiné roli, v hodnotnějším filmu. Nad Poslední písní sice hůl nelámu, ale přiznávám, že pokud se ve chvilce emoční slabosti k příběhu vrátím, dám přednost románové verzi před filmovou.

Oceňuji snahu přijít s něčím novým (a s Novým), ale tudy cesta nevede. 40 nudných, šablonovitých minut, ve kterých se pár lidí chce předvést před národem. A dostat tričko s logem televize grátis, asi. Nechápu, proč se na talkshow s "vyjimečnými" lidmi muselo nabalit tolik trapných zbytečností jako jsou motta a odměny z televizního archívu... do toho všeho ještě (jinak sympatický) Nový jednou za čas zařve "Jak se vede, sousede?"