sigf07

Další z romantických filmů o emancipované hrdince bojující proti dobovým společenským konvencím, který vyniká dobovými kulisami a kostýmy, po příběhové stránce je až příliš únavný a ubíjející. Vše je podřízeno jedinému zájmu - ukázat pokrytecký přístup tehdejší společnosti vůči svobodomyslným ženám a pokud se s tímto přesvědčením neztotožníte, nemá vám film, kromě vizuální stránky, co nabídnout. Světlejším bodem je přítomnost Judi Denchové, ovšem ani její minirole nedokáže úplně napravit můj dojem z tohoto filmu.

Skvělá groteska s Busterem Keatonem, který se ve své době mohl jako jeden z mála komiků němého plátna rovnat Charliemu Chaplinovi. Jednoduchý děj je přímo nacpaný gagy, jejichž počet postupně narůstá a vrcholí velkolepým destrukčním finále. To co mě nejvíc překvapilo je fakt, že ani žádný z gagů se v průběhu filmu neopakoval a Keaton dokázal vždy přijít s něčím novým. Scéna s padající stěnou je nezapomenutelná a klobouk dolů před člověkem, který v sobě našel odvahu něco takového podstoupit a riskovat vlastní život pro pobavení diváků.

Skvělý návrat k (pro šedesátá léta již netypické) komedii, zasazené do prostředí americké smetánky. Po herecké i hudební stránce jeden z nejlepších snímků dekády, přestože je můj oblíbenec Frank Sinatra, který byl hlavním důvodem, proč jsem se na film díval, trochu odsunut do pozadí skvělým Bingem Crosbym, který si střihl roli sarkastického manžela budoucí monacké kněžny Grace Kellyové. Ta zde jen září a je oběma zpěvákům více než rovnocennou partnerkou. Vřele všem film doporučuji, už jen kvůli roličce Louise Armstronga, který svým neuvěřitelným optimismem přímo prozáří každou scénu, kdy se objeví před kamerou.

Příjemná krimi jednohubka s vtipným nápadem je v zásadě starším britským bratránkem Milestoneovy Dannyho jedenáctky. Alec Guinness v roli ušlápnutého úředníčka banky, který se jednoho dne rozhodne, že si zaslouží lepší život, má sice do Franka Sinatry daleko, samotné provedení loupeže však elegantní důvtip nepostrádá. Co na tom, že se nakonec loupež nedopadne přesně podle představ. Potěší i minirolička Audrey Hepburnové, která byla de facto i jejím prvním výstupem před kamerou. A pro českého diváka mají Zlaté věže ještě jedno milé pozitivum - film se u nás objevil již v roce 1952 a hlavního hrdinu skvěle nadaboval sám Oldřich Nový.

Adéla ještě neveřela na americký způsob. Humor je sice trochu drsnější a ano, dojde i na pojídání lidského masa, ale dnešního diváka, znalého krváků typu SAW, film vyděsí jen těžko. Milovník černého humoru bude s touto klasikou o poznání spokojenější a může se těšit na příjemný bonus v podobě jedné z prvních filmových rolí Jacka Nicholsona.

Steve Carell, se svou vizáží strhaného úředníčka, asi není a nikdy nebude tím ztřeštěným komikem jako jeho kolegové Ben Stiller či Will Ferrell, ale role chlápka od vedle jsou pro něj přímo stvořené, jak už potvrdil v Životě podle Dana nebo Božském Evanovi. Date Night mě jen utvrzuje v přesvědčení, že Carell patří mezi nejnadanější komiky současnosti. V Tině Feyové navíc našel rovnocenného partnera a manželský pár, kterému se pomalu ale jistě vytrácí ze života náboj, lze téhle dvojici bezvýhradně uvěřit. Z romantické večeře ve městě se stává akční jízda ulicemi New Yorku s úplatnými policisty za zády, plná přestřelek slovních i těch smrtících, polonahého Marka Wahlberga a s jednou skutečně unikátní honičkou. Na poli komedie se sice žádná revoluce nekoná, ale nejméně jedno zhlédnutí určitě stojí.

Z předchozích dílů zbyl snad jen monstrozní hudební motiv, povedené modely dinosaurů a dobré jméno série, které celý projekt zaštiťuje. Naopak příběh nabyl na plytkosti a narostl počet WTF momentů. Se svými předchůdci se doposud nejmladší sourozenec nemůže rovnat, na druhou stranu ze srovnání s jinými "dinofilmy" vychází jako velmi solidní nadpůměr. Z celkového hlediska jde o non-stop honičku pralesem, která moc inteligence nepobrala a neoplývá nijak vyjímečnými hereckými výkony, což ale do jisté míry vynahrazuje pocit, že se pohybujete v důvěrně známém postředí a skvělí dinosauři, mezi které přibylo několik nových druhů.

Neříkám, že jde o nejlepší Burianův film, ale řadím jej mezi své nejoblíbenější. Přímo z něj sálá příjemná, bezstarostná atmosféra, což může být při pohledu na rok vzniku pro někoho mírně zarážející. Skutečností zůstává, že nacisté za okupace upřednostňovali podobně laděné komedie, které dávali lidem alespoň na chvíli zapomenout na krutou realitu, v níž žili. Burian, Věra Ferbasová a Raoul Schránil svou práci odvedli skvěle a příběh o naplnění "amerického snu v českém měřítku" laskavého papírníka Putičky řadím, přes paradoxní okolnosti vzniku, mezi klenoty českého filmu.

Jak už jsem někde zmínil, pro Kristen Bellovou mám docela slabost a proto mě mrzí, že musím dát When in Rome tak nízké hodnocení. Základní myšlenka filmu ("Necháme Kristen pronásledovat bandou zamilovaných exotů") je ještě ucházející, i když se nejedná o žádný zázrak na poli originality. Když k tomu dojde a chudák holka už nevím, kam se před nápadníkama schovat, zjišťujeme, že dál už scénář promyšlený nebyl. Nastává hodinové trápení směřující k jedinému myslitelnému řešení a před znuděným divákem čím dál zřetelněji vystupují další chyby, většinou pramenící opět z mizerného scénáře. Jednání postav, nad kterým zůstává rozum stát, přímočará dějová linie, kterou se ani nikdo nesnaží zamaskovat a stupidní dialogy nedokáže spasit nikdo. Ani mimořádně zábavný Jon Heder, ani roztomilá Kristen a dokonce ani oba povedené vtípky, které se ve filmu vyskytnou.

Z filmu, ke kterému jsem zprvu přistupoval se značnou rezervou, se stalo další příjemné překvapení. Pierce jsem si jako záporného hrdinu neuměl představit - ale on mi názorně předvedl, že každou vžitou představu lze zbortit, pokud se doopravdy chce. A když to je v hercových schopnostech. Trio Brosnan - Belloová - Buttler si dokázalo udržet mou pozornost během nezáživného úvodu, který působil poměrně sentimentálním televizním dojmem a když pak došlo na překvapivé zvraty v průběhu závěrečných dvaceti minut, blahořečil jsem jim za to, že mě nenechali nad Klubem vyděračů zlomit hůl a přepnout na jiný kanál. Právě v závěru spočívá síla filmu a přestože nemám rád obraty o 180 stupňů v posledních minutách, tento se velmi povedl a já se s celkovým vyzněním snímku ztotožňuji.