Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (229)

plakát

Bitva na Baltu (1987) 

Spíše průměrný snímek stojící na málo známém faktu, že během první světové války veleli na frontě carští důstojníci bolševickým jednotkám (když šlo o život, musely ideové spory stranou). Zaujmou výkony Menšikova a představitele komisaře, jinak film stojí za zmínku v podstatě jen kvůli výše zmíněné historické kuriozitě a i odvaze tvůrců, kteří zde obyčejné bolševiky nelíčí zrovna v nejlepších barvách.

plakát

Lazebník sibiřský (1998) 

Krásný film, který jednak ukáže, že deportace na Sibiř nebyly sovětským výdobytkem (ostatně stejně jako koncentrační tábory nebyly vynálezem nacistů), jednak vykreslí ruskou mentalitu jako doposud žádný z filmů, co jsem viděl. Tak jako se v této povaze mísí klukovská rozpustilost s až sebedestruktivním smyslem pro čest, střídá Michalkov dramatické pasáže s těmi humornými až téměř absurdními (vedlejší americká dějová linie, točící se kolem Mozarta a plynové masky). Mimořádný film plný nezapomenutelných okamžiků (tanec na navoskovaných parketách, bitka na jezeře, generálovo alkoholové vyhození z kopýtka a následná léčba kocoviny nebo samotná jízda Lazebníka sibiřského).

plakát

Odcházení (2011) 

Divadelní hru Odcházení bych hodnotil možná až osmdesáti procenty. Její adaptace v mých očích dopadla o něco hůře a velký vliv na to má skutečnost, že Havel režisér neumí či nechce pracovat s prostředky, které mu filmový formát dává. Drtivá většina filmu se odehrává u jednoho stolu s občasnými prostřihy na pole, betonový domek (kamera se otočí o úhel 60 stupňů), případně zahradní jezírko (otočí se o 90 stupňů). Na to, že film stál 44 miliónů (pro srovnání, velkofilm Lidice 65 miliónů) tyto finance až trestuhodně nejdou na výsledku vidět a člověk by málem řekl, že kouká na studentský film za babku. Naopak velkým plusem je, jak se dalo očekávat, scénář a herecké výkony (s výjimkou paní Veškrnové-Havlové, kterou ovšem z pochopitelných důvodů nikdo nemohl od projektu odstřihnout), jenž dávají zapomenout na minimalistické pojetí.

plakát

Princezna z Montpensier (2010) 

Navzdory vší snaze tvůrců jde o mimořádně nudný (a opravdu dlouhý) snímek, který bych mohl vzdáleně připodobnit k filmovým Angelikám. Ovšem Melanie Thierry postrádá charisma Michelle Mercierové (což platí i o jejich filmových protějšcích, kteří by své kolegy z tých let trumfli maximálně v množství líčidel, co na sebe napatlali). A stejně jako postrádají náboj milostné scény, chybí něco i těm několika málo akčním, které se ve filmu vyskytují. Ano, přiznávám, že dohodnutá manželství nejsou pro nikoho z angažovaných asi nic jednoduchého. Ale tato myšlenka by se dala (a mnohokrát již byla) vyjádřit lépe a to i během méně než dvou hodin.

plakát

Čertova nevěsta (2011) 

70% může na první pohled vypadat velmi nadsazeně, ale já po velmi dlouhé době viděl moderní pohádku, která sice není úplně bezchybná, ale nijak zvlášť mi nevadila. Stručně řečeno, mezi klady řadím první hodinu, kdy jsem byl uveden do obrazu, démonického Františka Němce + další kategorie, které se troškovým filmům upřít nedají. Lokace, kostýmy, kamera, střih jsou vynikající a (opravdu si to dovolím říct) v rámci svého žánru na světové úrovni. No a pak tu jsou ty aspekty, kde to docela drhne. Zkratkovitá závěrečná půlhodina, přehrávání většiny herců, kterým pan režisér dává prostě moc velkou volnost a okamžiky, kdy se snaží o vtip (poznámka o ptácích a plození dětí je možná vtipná když zazní poprvé, ale když to zopakují dvě další postavy, aby narážka došla i těm nejméně důvtipným osobám v sále, ukazatel ubohosti nebezpečně stoupá). Přesto platí, to co jsem napsal na začátku – nejsem žádný zapřísáhlý troškofób a mám dojem, že tentokrát klady převažují. Mít děti, pustím jim tuto pohádku bez nejmenších výčitek. Jen mě trochu mrzí, že po odchodu Karla Svobody se z českých pohádek (a filmů obecně) vytratily výrazné a zapamatovatelné písničky a melodie.

plakát

Zástupce velitele (2006) 

Slušný béčkový akčňák, za který se JCVD jako za jeden z mála nemusí stydět. Ovšem je třeba přivřít oči nad několika (vlastně celou řadou) logických kiksů. Proč se moldavská armáda přesunuje na pomoc prezidentskému paláci po silnici, to nemá k dispozici vrtulníky? A proč američtí výsadkáři letí z Chorvatska ve vrtulnících, nemohli by nad cílem seskočit z letadla? Proč povstalci nezaútočí na ambasádu střeženou asi třemi lidmi, když ví, že se většina sil přesouvá tunelem pryč? A jak vlastně prezident vyhrál ty demokratické volby, když se ho v jeho zemi pokouší zabít vše živé?

plakát

Šéfové na zabití (2011) 

Těžko najít něco, co se mi na tomto filmu nelíbí. Od krásně dvojsmyslného českého názvu, přes herecké výkony známých i méně známých herců po geniálně prostou a přitom úžasně zábavnou zápletku mě vše naplňuje spokojeností. Asi si nevzpomenu, kdy naposledy jsem viděl tak povedenou čistokrevnou komedii, která na rozdíl od většiny současné produkce rezignuje na romantickou záplatku („aspoň jeden z hrdinů musí během filmu najít pravou lásku, pokud možno krásku, která by o něj v normálním životě nezakopla“) i dramatický moment (cca. dvacet minut před koncem se přátelé pohádají, vyčtou si vše možné a bouchnou za sebou dveřmi jen aby se mohli za dalších osm minut vzájemně omluvit, usmířit a věc dovést do zdárného konce). Šéfové baví tím příjemně přisprostlým a lehce absurdním způsobem, který mám rád.

plakát

Já, padouch (2010) odpad!

Pokud očekáváte vtipný animák o tom, jak geniální zločinný vynálezce musí čelit ještě většímu padouchovi než je sám, nedočkáte se. Namísto toho se můžete těšit (a slovo těšit píši s útrpným úsměvem a prsty na rukou naznačuji ironické uvozovky) na infantilní pohádku o v jádru hodném hromotlukovi, co bydlí v strašidelném sídle spolu s bandou létajících smajlíků, kterého až přítomnost tří sirotků s očima přes půl hlavy přinutí být lepším člověkem. Spousta moralizování, minimum vtipu a především minimum invence (i když Banka zla je hezký nápad).

plakát

Dvojí hra (2009) 

Prvoplánově komplikovaný děj, kde je vše podřízeno snaze diváka zmást neustálými skoky v čase tam a zpět a překvapit závěrečným nečekaným zvratem. Ani tak nevadí, že podobný projekt tu v posledních letech už párkrát byl, spíše mě mrzí, že tu byl tolikrát mnohem lépe zpracovaný. Chemie mezi Robertsovou a Owenem prostě neexistuje.

plakát

Stav obležení (1998) 

10 let od útoků na WTC jsem oslavil zhlédnutím tohoto filmu a rozhodně jsem neprohloupil. S podivuhodnou přesností je předvídán vývoj událostí v případě napadení Spojených států islámskými teroristy (přestože k závěrečné fázi – vyhlášení stanného práva – ještě nedošlo) Denzel Washington i Bruce jsou ve svých rolích vynikající, jedinou vadou na kráse je špatně napsaná (bez kapky předvídavosti a až dětsky naivní) postava Annette Beningové, která by se dala nazvat ostřílenou agetkou jen stěží.