Carreen

Něco mezi 3 a 4, ale na to, že jsem čekala šílenou, s prominutím, sračku, tak jsem byla až moc mile překvapena.

No spíš asi 70%, jen mi prostě vadila tak poslední třetina filmu se svými zvraty, rozvraty a návraty, kdy už jsem skoro jen čekala, kdy že už to konečně skončí. A to si myslím, že je docela škoda.

Ano, také dávám ty čtyři hvězdičky jen za IMAX a taky za to, že mi to tak trochu vrátilo zpět Vánoce.

Přišlo mi, že celý film je založen jen na tom, jak Billy Bob Thornton fuckuje a jak je to šíleně "cool";o)Jenže všechno ostatní byly jen krátké úryvky a epizodky, které byly často až úplně zbytečné a všechno bylo hrozně nastavované. Přestože měl film jen tak málo minut, ke konci jsem se šíleně nudila. Prostě se mi zdálo, že se jen hledá příležitost, aby tam toho drsného a tudíž stále šíleně vtipného bylo víc a víc, ale nějaké souvislosti zmizely kdesi v nenávratnu.

Nevím, jak bych na tento film koukala, kdybych neznala před jeho zhlédnutím pointu, ale myslím, že funguje i bez ní. V každém případě mě zaujala hlavní myšlenka a zklamala mě monstra, která se objevila možná až příliš brzy a vypadala děsně legračně. Ale zase když si vzpomenu na ufounky ze Znamení, tak mám pocit, že si vlastně není na co stěžovat:o)

Ze začátku jsem si říkala, jak je to krásné a dojemné. Ale pak už to všechno bylo tak strašně prodlužované, několikrát opakované a vykalkulované na city, že už jsem jen nedočkavě čekala, až to konečně a očekávaně ukončí. A taky hrozně moc nemám ráda nechutně přemoudřelé dětičky. Takže asi tak 70%...

Moc nechápu, co zamýšlel Hřebejk natočit, ale trocha melodramatu s rádobyvtipnými scénkami z pražského podsvětí a světa sparťanských fanoušků + něco málo prvoplánových scének týkajících se rasismu, mi nepřijde jako dobrá kombinace. Rozhodně ne v případě, kdy je tam tak patrná ta šílená beznaděj, jak to všechno poskládat dohromady.

Pěkná, dojemná a kouzelná pohádka. Jen mi bylo celou dobu divné, proč je tam tolik momentů připomínajících Harryho Pottera. Sem byla holt trochu neinformovaná:o) V každém případě si Cuarón dále zapůjčil jedny z nejpůsobivějších okamžiků.

Teda tolik překvapivých point navršených jedna na druhou jsem snad ještě ve filmu nezažila. Za největší absurditu považuju okamžik, když jsme se na začátku titulků zvedala od televize a říkala si, že bych se vůbec nedivila, kdyby to všechno mělo ještě nějakou dohru během nich...Mňo...;o)

Úplně pomotaný příběh, který si však hraje na to, jak krásně to všechno vymysleli, šíleně trapné bitevní scény, hudba, která do filmu vůbec nezapadá, pitomé a průhledné srdceryvné patetické rozhovory...A to mě ještě naštvali s tím Lancelotem...:o)