Jaccobos

Přesně to co sem očekával se mi splnilo, snad až na tu paní v řadě přede mnou, co se tak nechutně nahlas řechtala a předdstavitele některých severských božstev - černoch a asiat mě opravdu dostali xD Ale jinak legrace, akce a severská mytologie spojena s opravdu jednoduchou příběhovou linií mě nadchly.

Svěrák za se trošku jinak, ale to podstatné, co můžu čekat je vždycky originální humor a dojímavé pravdy života.

Poetičnost starých filmů lehkost, ale zároveň závažnost (nevím, jak jinak popsat pocit z Rickova nesobeckého a správného rozhodnutí). Dobrý pocit, který pro Ricka vyplynul z jeho činu se mi taky zachytil v hlavě, takže tento film budu mít vždycky rád a cenit si ho. Vlastenecká "La Marseillaise" byla velmi silným momentem.

Není to extrémně záživné - co se týče dějové linie, ale je tam několik super gagů, šílených postav, ručníku a zbraně, co změní mužský mozek na ženský... je to legračně šílené.

Věřím, že kniha je dobrá, protože když si představím, že bych o tom četl - možná bych to ocenil lépe. Nicméně film je dějově neskutečně plochý - vyhrocená, "osudová" témata se chrlí jako voda ve vířivce do už přeplněného bazénu - tudíž vzniká taková neprůhledná pěna, skrz kterou jsem zkrátka nepochopil, jestli z primitivních, modelových popisů mám něco vyzískat, něco objevit... neobjevil jsem - dokonce jsem se musel párkrát nešťastně uchechtnout, protože to bylo zkrátka hloupé. Třeba to takové mělo být, třeba jsem jenom neobjevil, že šlo o něco víc... Každopádně celý snímek mi připadá zpětně dost zoufalý a to jak provedením, tak tím, jak na mě působil - depresivně, hloupě. Jakoby se jednotlivé postavy potáceli v (alespon tak prezentovaném) "složitém" životě... Líbila se mi písnička a kamera - některé záběry z výšky, ale i detaily jsem si užíval.

Propracované a zajímavé... pozorovat lidi, sledovat je - a pak si nabít držku...

Začátek byl trošku slabší - ty komixy se jim moc nepovedly. Ale jinak se mi zalíbila představa, že mám 100 000 DM navíc :)

U mne nemá Moriconne tu všepřijímající úctu skoro už kultu "Morriconeovství" není pro mě zdaleka zárukou dobré hudby - dokázal napsat i hudbu, která mě spíš odpuzovala, ale má skvělé nápady - jeho skladby (některé) jsou fascinující. Zde byl motiv takové jiné kvality, než všechna ta heroická hudba od Zimmera a Hornera - líbí se mi na ní její skoro až duchovní "jemnost" a "plnost tónů". Tento motiv mi bude znít v uších dlouho...a už je asi poznat, že když píšu jenom o hudbě takový kus :), udělala na mě notnou část celkového dojmu. Celkově mi film připadal hrozně krátký - rychle mi uběhl, ačkoli trval skoro dvě hodiny - to se mi také často nestává. Byly tam scény, se kterými pro mě bylo snadné se ztotožnit - ať už bolestné, nebo ty radostné.

Je tam toho mnoho. Má to pro mě mnoho tvarů, je to obohacující a inspirující, dokázal jsem se s tím v mnoha situacích ztotožnit...

Nemůžu jinak, než podotknout, že golf je hra, která snad nejlépe odráží skutečnost života, že člověk neví dne ani hodiny a zlepšovat se, dosahovat úspěchů lze pouze postupně, s velikou trpělivostí, polykanými urážkami a pílí - to vše s tím, že kdykoli může odkudkoli přijít cokoli a toto naše urputně započaté dílo nadobro zmařit. I přes tuto více než nejistou situaci se ale musíte pekelně soustředit, ale ne zase moc, protože to taky škodí. Zkrátka golf i život mají společné paradoxy - to je činí tak zajímavými a přitahujícími. Ještě jednu věc mi dal tento film - našel jsem konečně cestu k Shia Labeoufovi - hraje opravdu krásně, stejně jako jeho matka a malý "Eddie nosič". A ještě další jedna věc :) Nádherně vyobrazený vztah syna a otce. Je patrné, že otec má svého syna rád, přesto chce, aby přestal s golfem a nechce uvěřit, že by mohl někdy dosáhnout touto cestou štěstí. Doporučuje mu (velmi tvrdým a nesmlouvavým postojem), aby svého snu - golfu zanechal a věnoval se "pořádné práci". Bylo by jednoduché hned otce odsoudit jako záporáka a přehlédnout jeho opravdovou lásku a obětavost, se kterou se stará o svou rodinu. To bychom se ale šeredně zmýlili. Tento otec byl ukázkou toho nejlepšího, co člověk vůbec může ve své nedokonalosti nabídnout - i přes svou zpátečnickou povahu, přes své přesvědčení a tvrdou zkušenost, kterou v životě na vlastní kůži zakusil se odváží (ano odváží - je velice odvážný) naslouchat svému synu a nakonec ho pochopit - není to hned, ale je to a v celé plnosti a kráse, kterou nabízí poslední dojemná chvíle filmu...