gauron666

Opět neskutečně podhodnocený čínský film. Jak jinak na tomto webu. Za mě je to velmi dobré Sci-fi u kterého jsem se bavil. Mě se třeba líbí na tomto filmu, že Číňané neříkají světu, že oni jsou ti nejlepší, ale jsou to normální lidé a lidé jak víme dělají chyby. Zároveň je ve filmu i takové skryté poselství, že si země a národy mají pomáhat a že jedinec sám nic nezmůže a ať se vám to líbí nebo ne, něco pravdy na tom je. Jinak já osobně jsem velkým odpůrcem CGI počítačových efektu, vyrostl jsem na loutkách a poctivé filmařské práci a dodnes jsem se s tím nesmířil kam se filmový průmysl ubírá. V tomto filmu ale musím uznat, že mě to nějak nevadilo asi proto, že u Sci-fi to člověk lépe příjme. Třeba u Opičího Krále 3 jsem z toho byl až znechucený jak to bylo špatné a všude a vůbec to do toho světa nepatřilo. Závěrem dodávám: Kašlete na zdejší hodnocení! Lidé tady dávají 1 hvězdu či odpad jen z určité pózy. Film je ale úplně v pohodě. Jediné malinké mínus bych měl, že toho Jacky Wu ze svého repertoáru mašiny na zabíjení moc nepředvede, ale tak nejsme v Kung Fu filmu, že:-).

Ten kdo má rád akční filmy tak s chutí do toho. Vůbec tady neřešte klauny co vykřikují něco o propagandě. Tady řvou a pak si stříkají do trenek u amerických hovadin, které jsou propagandy plné. Tady je propaganda velmi umírněná prakticky jen konec. Čínský filmový kolos se pomalu rozjíždí. Jinak vůbec bych to nesrovnával s Wolf Warrior, protože to byla taková zábavná blbinka, ale tady to Dante má pevně v rukou a hraje na realitu (samozřejmě v rámci filmového průmyslu). Herci jsou výborní i když mě osobně tam možná chyběla nějaká větší hvězda ano Simon Yam jen štěk, bohužel. Ale nakonec to sám Dante vysvětlil, že chtěl ukázat čistý boj bez zbytečných kudrlinek a prosté "řadové" vojáky a kdyby tam hrála nějaká známější hvězda zbytečně by to odvádělo pozornost. Dante sedí v režisérském sedle velmi pevně na nic si nehraje, nepředkládá zbytečné osobní příběhy, které stejně v takto stavěném filmu nejsou potřeba. Tady hraje hlavní prim akce akce a zase akce. Akce na lodi, na náměstí, v poušti, v táboře nepřítele či na letišti s tanky atd.. prostě nátěr, který nemá ve filmovém průmyslu obdoby a Dante to všechno natočil za zlomek peněz. Jaký to rozdíl oproti židákům z USA. Kdo umí ten prostě umí. V Číně to byl hit snad druhý film co nejvíc vydělal. Upřímně se nedivím, tohle je film přesně do kin, bohužel v ČR zemi amerických řiťolezcu to samozřejmě nemůžeme čekat, takže doporučuji pořádnou uhlopříčku a kvalitní domácí repro sestavu a zážitek bude dokonán. Snad jediné co bych filmu dokázal vytknout, je až možná velká nesmrtelnost hlavních hrdinů. Já bych na úmrtnosti přidal, ale tak je to film a tam platí tak trochu vlastní realita a pravidla. Za mě jeden z nejlepších akčních válečných filmu. Přes to prostě vlak nejede. PS: Na tento web jsem se zařekl, že už chodit nebudu, je to tady většinou plné děcek co si přeměřují pindíky, ale když jsem zahlédl, jak začíná hodnocení filmu klesat a to hodně nespravedlivě tak jsem si řekl, že se ještě stavím. Na IMDB je to stejné, tam dávají jednu hvězdičku jen proto, že je to přeci zlá Čína. Takže naposled pro nezaujaté lidi: jděte do toho, nebudete litovat. Propagandy naprosté minimum velmi sympatičtí herci a režisér co ví co dělá. Za mě plný počet.

Tak Dante to zkouší po americku. The Viral Factor měl údajně rozpočet 25 milionů dolarů což je na Hong Kong docela dost a přiznejme si, je to i vidět. Ono i to cestování něco stojí, navštívíme Jordánsko, Peking, ale i ulice v Kuala Lumpur. Herecké obsazení je špička at' už Danteho dvorní herec Nicholas Tse tak i vycházející hvězda Jay Chou své role zvládají na jedničku. Příběh to je už stokrát ohraná zápletka dvou lidí, stojící proti sobě na druhé straně barikády, tady jenom okořeněná nebezpečným virem. Co se, ale nemůže Dantemu upřít je to, že neustále posouvá své movies dál, tedy co se týče akce a vizualizace. Bohužel s dějem je to už horší. Je to takový slepenec všeho možného (bratři jdou proti sobě, dozvíme se proč se jejich rodiče rozešli, jak přišel otec o nohu atd.). Prostě jako by se nemohl rozhodnou co chce vlastně natočit, akční podívanou a nebo lidské drama. Prostě mi až moc připomněl americkou produkci, kterou jsem právě kvůli takovýmto neduhům přestal více méně sledovat. Ale obyčejného konzumenta film uspokojí, lidi kteří znají starou školu, ovšem ne.

Já se vždy pousměji, když si přečtů nějaké komentáře. I tady u dokumentu o Hiroshimě se našli dva jedinci, kteří asi neumějí rozlišovat. Doporučuji jim si přečíst některé výpovědi japonských vojáku (obyčejných) a možná se o těch zvěrstvech, kterými tady neustále operují dozví i něco jiného tzv. "nemožnost volby" ona totiž ta mince nemá jenom jednu stranu. Samozřejmě zvěrstva spáchána byla, to je neoddiskutovatelný fakt. A ukažte mi nějakou matku, otce kteří nebudou oplakávat mrtvého syna at‘ už byl jakýkoli. Zpátky k dokumentu: O Hirošimě je natočeno spoustu dokumentu tenhle je poměrně kvalitní, ale na můj vkus až příliš tlačí na pilu mám raději ten z roku 1995 proto 4 hvězdy.

Tenhle dokument je spíš takovou sondou do života metalových fandů. Osobně mi nic nového nepřinesl, protože o metal a rock obecně v jiných zemích se zajímám už dost dlouho a dovolím si tvrdit, že znám mnohem víc než sám autor. Je docela funny a zároven smutné, že až tenhle spíše podprůměrný autorův počin otevřel lidem oči tady i jinde, že metal existuje i v jiných zemích, lidi jsou neuvěřitelní ignoranti. Tak třeba Japan, tam byl metal (klasický heavy, Hard rock, Power) odjakživa velmi populární a dá se říct, že šel co se týče vývoje ruku v ruce s tím americkým. Japonci mají nespočet legendárních kapel, které vznikaly už v 70 letech. Např. absolutní psychedelické legendy rocku Flower Travellin' Band (1968) či Far East Family Band (1965) a ti pak strašně moc ovlivnili jejich další nástupce. Ne nadarmo je také Japonský hudební průmysl druhý největší za USA a třeba japonská hardcorová scéna je absolutně TOP, ale on jí uplně opomenul, asi jí nezná. Právě v Japonsku se naplno projeví autorovo diletanství a jako by metal snad vůbec neposlouchal a nakonec skončí u Ulricha a Friedmana což je v kontrastu kolik má Nippon metalových legend vhodných na vyzpovídání opravdu trapné a ubohé. Dále Čína to je také velká kapitola. Metal zde nikdy neměl takovou tradici jako třeba v Japonsku, ale Čína co se týče metalu ušla obrovský kus cesty. Každý rok se např. pořádá velký festival Shanghai Midi Festival, kde vystupuje absolutní špička jak domácí tak zahraniční (podle autora prý v Číně žádná velká kapela nehrála což je nesmysl, ted mě napadají třeba (Mr. Big a nebo Outrage) a festival se hravě vyrovná těm nejvetším v Evropě. Jinak doporučuji čínský film Dirt z roku 1994 i když se jedná spíš o romantický film je jeho hlavním hnacím motorem metal. Třeba taková Indonésie kapel nespočet, vypíchl bych Burgerkill absolutní legenda s fenomenálním frontmanem, který už bohužel není mezi námi Ivanem Scumbagem. Co se týče Blízkého východu tam je to složitější už v tom, že tam největší roli hraje náboženství a všichni víme, že náboženství a metal to nejde dohromady. Známý je příběh kapely Acrassicauda (Iraq), která musela v roce 2006 emigrovat do "volnější" Sýrie, protože jí bylo neustále vyhrožováno smrtí. Dále Irán kde je metal opravdu na vysoké urovni a retorika proti němu je vcelku klidná. Smutné je autorovo vynechání Afriky to by mu spadla sánka a mohl bych pokračovat Jížní Korea, Thajsko, Vietnam státy Jížní Ameriky všechny tyto země mají své legendární kapely. Tak to shrňme: Metal je fenomén, jde o hudbu, ale především je to životní styl a je všude na světě. Jenom opakuji: Je smutné, že jsou lidé tak omezení a nedohlédnou dál než ke svým dveřím a nebo ti, kteří si myslí a nebo mysleli, že metal je jenom jejich výsada. Tak pozor! Není a nikdy nebyla. PS: Dvě hvězdy proto, že autorův "západní pohled" mě osobně už neskutečně unavuje a uráží a evidentně, že o legendárních kapelách ví vcelku prd, jak pak chce někomu něco předat, když je jasně patrná jeho nevědomost a proto doporučuji všem kdo se zajímá o pořádnou hudbu a nemusí to být jenom metal zapojte vlastní mozek a iniciativu.

Film, který má velmi silné momenty: umírající stromy, dětská prolézačka nebo babiččiny příběhy, ale i momenty slabší a trochu se sám točí v kruhu. Je ale zajímavé sledovat novodobé Japonsko, které jako by úplně zapomnělo na svou historii a jediné pojítko s ní jsou pomníky a právě staří lidé, kteří prostě do té moderní doby nepatří. Kurosawa velmi dobře vykreslil právě takové protiklady viz. děti, jejich rodiče a babičku, tři generace, ale každá úplně jiná. Četl jsem tady nějaké příspěvky a koukám, že lidé asi moc nepřemýšlejí. Například se tady pozastavují že Kurosawa zamlčuje pravdu, ale o tomhle to přece vůbec nebylo. Nikdo přece nezpochybňuje, že Nippon na tom měl svůj hlavní podíl, ale podívejte se na to očima té babičky, ona o tom absolutně nic nevěděla, protože to se k obyčejným lidem nikdy nedostalo. Vláda jim říkala jenom to co se jí hodilo do krámu, že japonská armáda stále vítězí a osvobozuje lid od útlaku bílých dáblů, ale ve skutečnosti už dávno prohrávala na celé čáře. Když Američané obsadili japonsko, tak obyčejní obyvatelé spáchali sebevraždu a ti kteří nechtěli, tak je japonští vojáci přinutili. Zajímavá je zpověd‘ jednoho chlapce, který byl prý zklamaný, že Američané vypadají jako lidé, vždyt‘ mu přece neustále říkali, že to jsou dáblové s rohy na hlavě, kteří přišli z pekla, tak silná ta propaganda byla. A ta babička vyrostla právě v takové době, pak je logické, že se zdráhala navštívit svého bratra, který žije právě v té oné Americe, ona prostě žila v minulosti. V Japonsku je kontrast mezi generacemi hodně vidět. Mladí o válce nic nevědí a ani je to nezajímá, protože mají jiné priority, střední generace se zase jenom honí za penězi a na vzpomínaní nemá čas a staří lidé jsou vlastně úplně sami jen se svými vzpomínkami. Jinak Kurosawa zahalil film do takového sentimentu a trochu si ho přikrášlil viz chápající mládež, která má prostě v tomhle věku jiné záliby než sedět u babičky a spravovat pianino:-) a to prostě nemusí sednout každému. Ale je vidět, že Kurosawa i na sklonku života stále uměl. PS: Obhajovat atomovou bombu může jenom hlupák, japonsko by beztak padlo. Absolutně vyčerpané zdroje, země totálně zdevastovaná a lidé bez jídla. Cizí provincie osvobozené od Japonců. A to neříkám, že stačilo přitlačit japonského císaře Hirohita, protože on byl v Japonsku víc než bůh a Japonci mu bezmezně věřili. A nakonec se on jediný vyhnul spravedlivému soudu. Američané si prostě chtěli vyzkoušet novou hračku a dodnes si ani neumí přiznat pravdu o atomové bombě a jakýkoliv náznak pravdy obrací od sebe. Jak jednou řekl jeden můj kamarád "Co chceš od země atomových paličů".

Tak tohle byla Alice in Wonderland v hodně temné atmosféře. Začátek se nese v klasické duchařině sazí na pomalé tempo sem tam vykoukne dívka s dlouhými kadeřemi, ale pak nastává zlom, kdy se spisovatelka Ting-yin (nádherná Angelica Lee) dostane do světa, který vlastně stvořila a hledá cestu ven. Pangové to tam rozjíždějí ve velkém hýří až neskutečnými nápady viz. třeba doupě potracených dětí a nebo opuštěné pout'ové atrakce a z filmu se stává luxusní záležitost a ten konec kdy se Ting zase objeví ve svém domě ten nemá chybu. Pangové prostě pořád umí.

Manga od Kazuo Koikeho a Ryoichi Ikegamiho je dnes už legendární záležitost a pocta 80 letům. Přiznám se, že k filmu jsem přistupoval spíše skepticky, ale výsled je velmi potěšující, samozřejmě manga je jinde, ale také přeci nikdo nemohl čekat, že tvůrci nacpou 9 volumu do 97 minut. Film má po celý čas takové melancholické tempo prostě je na něm vidět, že vznikl v 90 letech, kdy ještě lidé něco museli umět, nechci ani pomyslet co by z něho bylo dnes. Mark hraje na své poměry velmi slušně. Zdatně mu sekunduje Masaya Kato alias Ryuji "The Blade" Hanada a i Tchéky Karyo alias detektiv "Netah" se neztratil. To se ovšem nedá říct o hlavní ženské představitelce, která je opravdu dost prkená a na jejím místě bych si dovedl představit mnohem lepší herečku. Jinak bylo vidět, že režisér Gans má mangu dobře nastudovanou, protože se jí i snažil držet, ano změnil i dost věcí: tak třeba z některých postav udělal Američany viz. Emu O'Hara a Netah, některé si přidal, přejmenoval organizaci a i konec si trochu předělal aby měl větší grády, ale jinak se snažil v celku držet původní předlohy a třeba atmosféru originálu zachoval velmi dobře. Plačící drak mi prostě dost připomněl Vránu také se knižní předloze nemůže rovnat, ale má v sobě něco co dnešní filmy nemají i když se o to sebevíc snaží. Kultem se asi těžko stane, ale kdo mu dá šanci litovat nebude.

Tak tenhle film podle traileru nevypadal zle, ovšem co potom následovalo, to bylo silný kafe. Celý film je jedna počítačová animace. Já prostě nepochopím, proč musí být všechno točeno před modrým pozadím, dobře nějaké boje atd. ale proboha proč musí být i město uděláno počítačově a nebo poušt a vůbec skoro všechno, to mi prostě nejde na rozum, absolutně to zabije veškerou atmosféru. Nebo kde je třeba nějaká choreografie soubojů, to tady absolutně nexistuje, bojovník najednou zrychlí o sto procent udělá jeden velký sek a protivníci už leží v kaluži digitální krve, hrůza. Děj filmu je tak stupidní, že nemá cenu o něm vůbec psát. Assasin zabíjí vesele pár let, ale pak uvidí malého caparta a najednou se v něm hne svědomí a všechno co si vybudoval zahodí, k smíchu nebo možná spíš k pláči. Herci jsou neskuteční šašci i Dong Gun Jang, kterého mám hodně rád, je tady absolutně nevýrazný a třeba ta hnědovláska až neskutečně přehrává. Kdyby to bylo alespoň kvalitní "béčko", ale bohužel není. Tohle je bohužel odpad.

Korejská válka mě snad nikdy nepřestane fascinovat a tak když jsem zjistil, že má vyjít seriál, moc jsem se na něj těšil (tou dobou vyšel i seriál Road No. 1, také velmi podařený). Seriál Jeonwoo (Comrades / Legend of the Patriots) se vlastně točí kolem jedné vojenské čety, která si projde vším možným: od kopání základů před invazí čínských vojsk, až po zajatecký tábor, podle mě nejlepší část seriálu. Herecky to táhne Choi Soo Jong, jeho hrdina je takový klidas, všechno řeší s chladnou hlavou, zatímco třeba Kim Roe Ha (seržant Park Il Kwon) je hlavně ze začátku takový blázen např. dost nelidsky zachází se svými podřízenými a vrhá se do všech bitev po hlavě, později se také dozvíme, co ho k tomu vedlo. Jedinou výhradu bych měl ke konci, který se mi už nezdál tak kvalitní a jako by mírně umělý. Televizní kamera mi tedy vůbec nevadila, narozdíl od zdejších pisálků, které víc zajímá forma než obsah a dropují seriál po třech dílech, no usměvné, ale každý máme jiný názor. Podle mě vás TV kamera víc vtáhne do děje a připádáte si jako byste bojovali v zákopech také. Korejci z jihu, kteří jsou de fakto pořád ve válečném stavu s těmi ze severu, protože mírová smlouva nikdy podepsaná nebyla, natočili velmi podařený seriál a já říkám jen houšť.