theSaint

Slabší tři. Těšil jsem se- Japonsko, Yakuza, tradice, odlišná kultura a cizinec uprostřed toho všeho- to mě stále oslovuje a láká. To by to ovšem nesmělo být bezkrevné, Leto by nesměl mít ve své bledé tváři neustálý poker-face a celé by to nesmělo působit vyumělkovaně. Jdu zapnout 'Black rain', abych si spravil chuť.

Toho Oscara měl dostat Daniel Day Lewis. Gary byl sice ve své roli dobrý, ale primárně těží ze své masky. Obávám se, že stejný výkon by předvedl každý druhý kvalitní herec. V porovnání se seriálem 'the Crown' nemůžu říct, že by mě Gary odrovnal, dokonce se musím přiznat, že Churchilla jsem si více užil v podání Johna Lithgowa a to nemusel být ani kompletně přetvořen. Tak trochu politické rozhodnutí, domnívám se.

Radost sledovat. Daniel vynikající, opět. Měl extrémně obtížnou situaci- proti Garymu Oldmanovi to byl víceméně prohraný boj- a tak se zařadil mezi herce, kteří Oscara vyhrát měli, ale nedostali ho.

Ano, to je přesně ten typ filmu, který mě dokáže oslovit a který vyloženě potřebuji jednou za čas- mezilidské vztahy okořeněné intelektuálním New Yorkem, uměleckou scénou, vizuálem a nebezpečně krásnou a zajímavou Kate Beckinsale. Vše ve správném poměru- ničeho není až příliš a vše krásně nenásilně plyne. Kate si mě omotala prvním setkáním s Thomasem a totálně jsem jí propadl na svatbě, během představování- ten pohled, co hodila na Thomase, ten mě knockoutoval. Já se klukovi nedivím- a nedivím se ani manželovi v podobě stále fešného Brosnana- ten chlap je na svůj věk skutečně sekáč. Bridges v roli nenuceného spisovatele na výbornou. Turner mi malinko evokoval Deana. Ano, jistě, dalo by se z toho vymačkat víc, ale víte co? Fuck it. Já si po dlouhé době užil sympatickou, nenásilnou, zajímavou podívanou, která má hlavu a patu- s krásnou ženskou uprostřed toho všeho.

Nadhodnocuji, jelikož se tetelím blahem. Nezlobím se, že se tu vykrádá- dělá se to tu totiž velmi solidně a já se bavím jako dítě. P.S.- Martha Higareda je neskutečná kost!

Patrick je tu zatraceně cool a to i přes to, že hraje tanečníka a Jennifer je přesně taková, jaká má být. Přidejte tomu retro atmosféru, sociálně kritický přesah, úvodní titulky a vznikne vám dokonalý Dirty Dancing.

Mám bizarnosti rád, ale čeho je moc toho je příliš. Oceňuji celkovou atmosféru (až hororovou), schopnost vtáhnout diváka a nechat ho na pochybách, vizuál, krásnou Marine Vacth i samotný námět. I explicitní erotické scény mi do příběhu sedly a nezdály se prvoplánové. Působivá podívaná- minimálně do poloviny- a s přivřením jednoho oka do tří čtvrtin. Pak se rejža a scénárista v jednom urve ze řetězu a začíná ta pravá jízda ala "vůbec netuším, která bije". Ozon závěr až příliš překombinoval, zcela zbytečně zahnané do extrému a tím udělal z diváka jakéhosi idiota, který ve výsledku pořádně netuší, co právě viděl a zda to rozluštil správně. Po určité době přijdete na to, že žádná úvaha není dostatečná k tomu, aby jste si dokázali odpovědět. Což by mohlo být právě to, co dělá film tak zajímavým a jedinečným. Až na to, že tohle není ten případ. Podezřívám Ozona, že to sám neukočíroval, ale výsledek se mu zdál natolik zmatený a neuchopitelný, až se stal vlastně "artově cool" a tak vzniklo něco, co možná ani sám neplánoval, ale svou bizarností se to stalo ironicky funkční- a to i přesto, že to je naprosto nefunkční. Že se vám zdá můj komentář jaksi překombinovaný a rádoby "hluboký"? V pořádku, zvykejte si. Ať je to jak chce- Ozon opět dokázal vybočit z řady- to se mu upřít nedá.

"Esse quam videri".

Tak jistě, Gervais byl eliminován, to by bylo něco přímo pro něj- to není žádoucí, na to je toto téma až příliš hysterické a pokrytecké. Oprah mi hnula žlučí- typický příklad zrychlené spravedlnosti. Vypadá to, že ve Státech už stačí pouze obvinit- jak pomýlené a humorné (a v mnoha případech zcela jistě lživé či překroucené). Minulý rok jsme měli téma diskriminace černochů, tento rok máme obtěžování (ženy uměleckého světa si téma užívají až se sadistickou radostí). Únavné proplétání témat, které staví samotnou filmovou oslavu až na druhé místo, je ubíjející. Výlevy osazenstva, které je zřejmě čisté jak křišťál a které vidí vše černobíle, mi začínají lézt krkem. Velkou radost mi dělá Catherine Deneuve a Briggite Bardot- dvě múzy, krásky v nejdivočejších letech filmového průmyslu dobře vědí, jak se věci mají a tak se nebojí ozvat- ony už Hollywood nepotřebují- mohou si dovolit používat zdravý rozum a odmítat pokrytectví.

Langmajer se pro tuhle roli narodil. Kdybych neviděl, nevěřil bych.