Madax

Solidní kriminálka pod taktovkou mého oblíbeného režiséra, který se tentokrát držel dál od svých klasických ingrediencí (krve je ve filmu opravdu jen pár kapek) a soustředil se spíš na poutavé vyprávění příběhu. Není to sice mistrovské dílo jako Don´t torture a Duckling, není to ale zklamání jako v případě Rozparovače z New Yorku. Dobrý film, který sice není hoden kultu, ale dá se s ním prožít celkem příjemný večer.

Děj stojí opravdu za nic, navíc se při natáčení nejspíš celkem šetřilo - téměř celý film se odehrává v laciných interiérech. Bruce předvádí sice svoje bojové umění obdivuhodnými způsoby, jenže to se mu to bojuje, když jeho protivníky jsou tu jen jacísi potrhlí hipíci. Takovou bandu neschopáků v roli nájemných mlátičů jen tak někde neuvidíte. Do toho se navíc připlete jakási dějová komplikace v podobě zrady jednoho z klaďasů, která však působí tak maximálně rušivým dojmem. Přesto se zde najde dostatek kladů, aby si film vysloužil nějaké to uznání - Například zpracování úvodních titulků nebo závěrečná bitka s Chuckem (jediným důstojným protivníkem v celém filmu) v troskách Kolosea.

Co na této sérii kdo vidí mi zůstává záhadou, možná byla počátkem osmdesátých let nějaká krize v hororech, jinak si popularitu Pátků třináctého vysvětlit nedokážu. Obzvláště druhý díl je taková rutina, až to hezké není, maskovaný chlapík si vyhlédl skupinku nezajímavých a nudných táborníků, aby na nich ukojil svoje vražedné choutky. V podstatě se opakuje děj jedničky, okorát možná ještě nudněji a nenápaditěji. Hlavní rozdíl je v tom, že tentokrát Jason přichází osobně, což však postrádá jakýkoli smysl. Jak je možné, že mrtvola malého kluka vyskočila z jezera, dospěla do plnoletosti a s plachtou na hlavě prohání bandu našich hrdinů, není dostatečně vysvětleno. Dokonce vše vypadá, že vrahem je víceméně obyčejný vyšinutý maniak, nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o ducha, zombii, či jakoukoli jinou nepřirozenou bytost. Žádnou speciální silou nevládne, jeho dispozice jsou víceméně lidské. Jediným výraznějším kladem tohoto nepovedeného slasheru je konec, respektive posledních deset minut, kde to konečně dostane ucházející tempo.

Mladá žena zvracející svoje vlastní vnitřnosti, mozek vymačkávaný z hlavy, déšť červů, provrtávání hlavy živému člověku, plno zkrvavených zombií/přízraků, to jsou scénky určené jen pro diváky, kteří mají svůj žaludek zcela pod kontrolou. Prostě Fulci v typickém tvůrčím rozpoložení. Jenži v tomto případě je vytýkání samoúčelnosti a laciných efektů mimo mísu - Páter Thomas je totiž zdařilým filmem po všech stránkách, lahůdka pro hororové fajnšmejkry, dílo, které se může hrdě označovat za kultovní. Lucio Fulci byl totiž nejen mistr nechutností, ale také zdatný režisér, a občas se mu podařilo tyto dva rysy spojit. Výsledkem je například tento film s dokonalou atmosférou, hudbou, která mi dost připomína Carpentera a bravurní režií. Dokonce i ony žaludek dráždící scénky nepůsobí tak zbytečně a samoúčelně jako ve většině jiných filmů tohoto režiséra. Každičká minuta je naplněna tím nejdokonalejším umem vypravěče hororů. Po fanoušky žánru povinnost. Jo, a pohřeb zaživa je ztvárněn hodně dobře, vážně jsem z něj měl stísněný pocit - naštěstí to dobře dopadlo.

Tuctová kriminálka, vhodná tak na deštivé odpoledne. Je plná brutálních nechuťáren, určených té části Fulciho publika, které se zřejmě snaží nejvíce zavděčit - krvechtivým magorům. Červenou barvou se nešetřilo a její časté používání je jediným důvodem, proč si divák tento film na delší dobu zapamatuje.

Drsné, působivé, surové, bez jakýchkoli odlehčujících prvků. Přesně jak to má být. Přesto se neubráním pocitu, že knižní zakončení bylo o dost lepší. Jinak je tento horor skutečně nevhodný pro slabší nátury (a žaludky), nejedná se o žádnou přihlouplou podívanou pro požírače popkornu ale o skutečnou poctivou filmařinu, která se s nikým nemazlí a jejíž tvůrci tlačili na pilu jak to jen šlo. Je to áčkový film na téma "jak by to vypadalo, kdyby..." a na rozdíl od podobně laděného Cloverfieldu je realističnost a důvěryhodnost dotažená téměř k dokonalosti. Monstra jsou dostatečně ohyzdná a hrůzná na to, aby se jich divák skutečně bál, a byl rád, že nesdílí osud filmových hrdinů. Stejně tak chování zbabělého póvlu, majícího tendence k náboženskému fanatismu, dokáže divákem celkem dost otřást. Ale na mě osobně asi nejvíc ze všeho zapůsobila scénka s jedovatým žihadlem. Jediné bodnutí a následovala nehezká a fakt reálně vypadající alergická reakce a následná smrt... hrůza.

Asi nejlepší Fulci, v dobách, kdy se ještě neubíral cestou zasypanou samoúčelně rozházeným obsahem lidského těla. Milovníci krváren a brutality si přijdou na své pouze dvakrát, při lynčování vraha domělého a potom na konci, při likvidaci vraha pravého. Scénky jsou to sice jen dvě, jsou však mnohem působivější než všechno, co jsme viděli například v Zombi 2. Smrt vraha na konci je ztvárněna bravurně, zbytek filmu je také skvěle natočený a působivý. Navíc se film odehrává v nádherném prostředí, které je maximálně využito. Nenapadá mě nic, co by mi nějak zásadně vadilo, jedná se o výtečnou napínavou kriminálku. Škoda, že se Fulci později přestal krotit a stal se laciným rozhazovačem střev.

Trojice dobře natočených, avšak průměrných hororových příběhů, jejichž ústřední příběh, týkající se Necronomiconu, však postrádá smysl. Mám to chápat tak, že je Necronomicon jakýmsi sborníkem hororových povídek? V konečném důsledku to tak vyznívá. Hlavní hrdina, Lovecraft osobně, si knihu pročítá a divák tak spatřuje onu trojici navzájem nepropojených příběhů. To už si může rovnou číst novely od Kinga. Na tom rámcovém příběhu a jeho aplikace na tři konkrétní příběhy se mohlo zapracovat.

Totální rutina. Zatímco Texaský masakr či Halloween působí skvěle i po letech, není na Pátku třináctho nic, co by stálo za zkultovnění. Stejně jako mnozí ostatní se i já podivuju nad tím, že se série tak rozkvetla a z Jasona je filmový zabiják první velikosti. Největší chybou podle mě je, že se vraždění odehrává téměř zásadně v noci, ve tmě, aniž by byla využita krásná krajina kolem Křišťálového jezera. Právě denní scénky spojené s volbou vhodného místa totiž paradoxně patří k tomu nejlepšímu ve filmu. Zatímco v Halloweenu bylo jen pár mrtvol, tady je jich o poznání víc, to však nezaručuje větší působivost, spíš naopak. Zabíjení probíhá tak, že když se oběť zrovna nachází na nějakém opuštěném místě, překvapí ji zabijákova ruka s nožem či jiným nástrojem a ukončí nešťastníkův život. Ostatně tito nešťastníci jsou víceméně nezajímavé figury a divákovi může být úplně jedno, kdo zařve jako další. Jedinou originalitkou jsou občasné záběry masakru viděné vrahovýma očima, ovšem i ty jaksi ztrácejí na působivosti a jsou tu jen nějak na zpestření. Až jsou konečně zmasakrováni všichni ostatní kromě hlavní hrdinky, nastává závěrečná bitka s vraždící matinkou, ovšem i ta je provedena zcela rutinně. Vlastně závěrečný boj probíhá tak, že se naší hrdince podaří šílenou vražedkyni několikrát zpacifikovat, jenže ta se po chvíli opět sebere a hrdinku zase napadne, dokud není konečně ( v nejlepším záběru filmu ) definitivně zlikvidována. Pátek třináctého je dobrou vyvražďovačkou, nechápu však její obrovský úspěch. To nejlepší na celém filmu je totiž samotný název - nenapadá mě stylovější pojmenování hororu.

Cronenbergova režie je opět nanejvýš nápaditá, aniž by se uchylovala k hůře stravitelným, kontroverzním způsobům, jako je tomu u některých jeho jiných filmů. Napětí od začátku pozvolna graduje a rozjíždí se nefalšovaná horrorshow, jakási směsice katastrofického thrilleru a filmu o upírech. Divák přímo pociťuje hrůzu z té strašlivé nákazy, která mění lidi na zákeřné zombie. Nápad s tím divným orgánem na těle hlavní antihrdinky je vážně originální. Po technické stránce je film téměř bezchybný, hlavně mrazivý hudební motiv přímo podtrhuje onu bezůtěšnou atmosféru, kterou toto dílo oplývá. Navíc je tu pár scének, které dlouho nejdou z mysly - mě nejvíc dostala ta v metru a ta se Santa Clausem. A taky ten strašný rozdíl mezi zdravým člověkem, a tím, co se z něj stane za pár okamžiků po infikaci - žádná romerovská zombie, ale skutečně trpící, šílený jedinec, nakažený virem podobným vzteklině a šířící tuto hrůzu dál... Syrový příběh je uzavřen stylovým, ne zrovna radostným koncem, který nádherně zapadá do toho mrazivého celku. Můžu jenom doporučit, tedy pokud na to máte právnou náladu a hlavně nervy. Spolu s Mouchou asi nejlepší Cronenberg.