Rozkoš

Chcípácký film model 2013. Opouští šedou všednost a přízemní perspektivu, zvedá oči ke hvězdám, odehrává se v prostoru, který má jasnou symbolickou dimenzi (akcentovanou kompozicemi i podobou předkamerového prostoru), nebojí se náznaku a víceznačných epizod. Je prostě sebevědomější, přitom se ale paradoxně patlá ve stejném blátě jako jeho provinčnější kolegové. Postavy jsou stejně nesympatické, apatické, bolestínské a tezovité. Intimita, hlubší empatie, možnost se angažovat (byť jen) v banalitách schází. Hezčí balení, stejně rozpačitý vnitřek. Navíc některé "společensko-genderovo-kritické" vtípky trpí syndromem trapného humoristického skeče. Za tu snahu vidět pofidérní "životabídu" alespoň trochu z nadhledu a za těch pár záběrů, které prozrazují důslednější režijní koncepci, dávám Rozkoš (která nenavozuje rozkoš ani důslednou absencí rozkoše) kamsi lehce nad průměr. Jediné, co mě skutečně fascinuje, je, jak mě všechny tyhle "generační" výpovědi míjejí. Už od Samotářů. U Rozkoše to můžu alespoň svádět na to, že se odehrá ve zcela jiné realitě, kde se ve francouzských filmech ze 30. let přeostřuje v rámci jednoho záběru a KINA je dávají s rychlodabingem. Haha. (05.12.2013)

Film působí nevěrohodně jako celek, postavy jsou uměle slepované, uměle existují, uměle k sobě náleží a nenáleží, nevíme jaké jsou jejich rozpory, "pravdy", (kým jsou, kým by mohly být,kým nejsou, co předstírají ? kým jsou částečně? ) úzkosti, (je to jen to, že si hlavní hrdinka nemůže najít chlapa ? ) Kdo je Jan Budař ? Je intelektuál v exilu nebo nudný intelektuální exhibicionista ? Každopádně jeho postava o sobě příliš neprozrazuje ani nenaznačuje. Herecky nepřítomný byl Martin Myšička. Jinak herectví skrze smsky příliš nenaznačuje. Číst si text na obrazovce a neslyšet hlas odesílatele, nevidět jeho tvář, to už je na film příliš, kde jsou emoční projevy ? To už k tomu rovnou mohli hrát robotičtí Kraftwerk /ti se ale netajili image Robotů/ Hudba se nedostavila a zůstal jen neznámý šum... Škoda debut "Zoufalci" se mi líbil. (21.12.2015)

Jana Plodková dobře vypadá a taky umí dobře hrát. To druhé se ale z tohoto filmu nedá příliš poznat, protože tady jaksi nemá o čem... V jedné scéně se zeptá nového známého (Václav Neužil), jestli by si mohla zavolat z jeho mobilu. Ten jí ho ochotně půjčí, načež ona zjistí, že neumí (možná umí, ale předstírá, že neumí) s přístrojem zacházet. Tak si nechá číslo vyťukat samotným majitelem. Když se v telefonu ozve hlas jejího partnera (Martin Myšička), odmítá se zapojit do hovoru a nechá vlastníka mobilu improvizovat a předstírat, že je jakýmsi dealerem nového vitamínového produktu, který provádí průzkum trhu. Mladá žena ho při tom pozoruje, možná se i dobře baví, ale nedává na sobě nic znát. Hovor úspěšně skončí a chudák „dealer“ se zeptá, co to mělo znamenat a co tomu člověku, se kterým musel proti své vůli mluvit, vlastně chtěla. Dočká se odpovědi ve smyslu „už ani nevím“... Tato scéna dokonale vystihuje celý ambiciozně se tvářící film. Jestlipak aspoň sama autorka ví, co jím chtěla říct? (26.09.2014)

„Taková je doba.“ „Takže kdyby byl komunismus, tak ty budeš estébák?“ Vynikající český film o tom, že osobní problémy jsou důvodem toho, proč se někdo chová jako sráč, ale nejsou omluvou toho, proč se někdo chová jako někdo sráč. ;) A o jedné velmi chytré, ale nepříliš samostatné ženě, která mezi takovými získává zkušenosti a snaží se mezi nimi nejen přežít, ale taky něco žít a cítit. V mnohovrstevnatých dialozích se rodí myšlenky, které vytvářejí vazbu mezi scénami. Záměrná tragikomedie artového podtextu, který se vtipně vepsal snad do každé kulisy (detaily jako březové kmeny u polic nebo vlk na povlečení pobavily ještě víc než televize s křečkem), podtrhuje ironičost dialogů, myšlení i způsobu přežívání hlavních aktérů. Plodková je bezprecedentně výborná, struktura filmu, režie i kamera perfektní. (17.12.2022)

Už od počátku se film Rozkoš tvářil jako typicky famácký film. Leč dá se v něm hledat nejedno psychologické tajemství, které může zasáhnout kohokoliv z nás. A tím je virtualita vs. realita. Přičemž a to chválím Jitce Rudolfové - realita je vždy ta temnější než ta virtuální. ,,Žij v realitě" a co když v ní skutečně nacházíme? Aha? Tento film prozrazuje jaká realita skutečně je a jak před ní utéci... (15.09.2014)